Jak se vyrovnat s umírajícím psem?

Mám doma holku 15,5 roků, každé ráno se budím, jestli je ještě v pořádku a zatím si teda nejsem schopná připustit, že se to blíží .. chce to čas, stejně jako u lidí

Hlavne netrapit, pokud fakt uz neni moznost jina...milovanyho psa jsem nechtela uspat a davala mi to silne najevo. Fakt to poznate. A drzim pesti, boli to moc a dlouho, ale jsou to partaci a diky nim je zivot lepsi.

Nejde se na to připravit. Bude to bolet hodně, ale chce to čas. Tak jako u lidí. Bohužel chlupáči mají kratší životy a to je o to těžší.
Když nám umřel první pejsek, věděli jsme, že je jeho čas na uspání - tehdy se mu prodloužil život o 1,5 roku. Měl nedožitých 12 let, ale už ke konci nechodil (jen tahal jožky, byl ro německý ovčák) a od cca 8 let měl panus. V poslední dny života kadil už i do boudy a to bylo jasné znamení. Bohužel jsem se s ním nestihla rozloučit, byla jsem ve škole. U druhého to bylo mnohem horší. Opět německý ovčák, 11 let. V srpnu byl na prevenci a dr.po pohmatu se zarazila, ale nic neřekla. 2 týdny na to, když jsme jeli s přítelem od něj k našim, že kde jsem, že je na tom špatně. Podle popisu to vypadalo jako přehřátí. Jenže jsme dojeli a jeho stav byl velmi vážný. Volaka jsem vetrrinářce a ta nás vytípla. Volala jsem do hk, kde jsem jezdila s králíčkem a dr.hned ať přijedeme. Museli ho operovat, ale nešel už zachránit - praskl mu nádor o kterém jsme ale nevěděli.
Nikdy jsme nelitovali peněz za žádné zvíře doma.

Nám pomohlo se s tím vyrovnat jedině pořízení štěněte. Držte se.😔

Chce to odžít, odtruchlit, udělat pohřeb nebo nějakou formu rozloučení, uctění jeho památky. Sice je to klišé, chce to čas. Kdyby tě to hodně ničilo, tak vyhledat psychologa.

Umírání pejska je smutné,ještě těžší je to rozhodnutí o uspání, ale po smrti zůstanou krásné vzpomínky,které jste spolu prožili.

Zkus na to nemyslet.
Mazli ho, travte spolu co nejvíc času, važ si každého společného dne, co vám ještě život přinese.
Lehké to není, ale ty vzpomínky za ten smutek stojí. Proto jsem nikdy ani nepřemýšlela, že už dalšího mazlíčka nechci, protože by mohl umřít.
A vidím strašnou výhodu v tom, že pokud se zvířátko trápí, můžeme mu pomoci s důstojným odchodem. Kéž by to tak šlo i u lidí.

Vloni v lednu mi odešla 13 let kavalírka a 6 dní na to 10 let australák (asi měl nějakou spící nemoc a truchlením se mu to rozjelo). Doma 5 syn a roční mimino, bylo to hrozné.
Poslední máme v létě 14 letá kavalírku, bere už léky na srdce, na odvodnění, v noci často přešlapuje nebo si tak jakoby kňukne, když hledá vhodnou polohu a mě v hlavě jen běží hrůza, kdyby na ní přišla nějaká bolest a agónie, co bych dělala.
Asi před půl rokem se v noci převalila a jakoby zapadla po zádech mezi zeď a pelech a tak se lekla, že začla naříkat...no ještě dneska mám z toho zvýšený tlak.
Přijde to a nenaděláme nic, uděláme ji pěkný hrobeček vedle jejích kamarádů a po čase možná pořídíme dalšího kamaráda.

Ahojky , mě pomohla změna prostředí , zkus jet na dovolenou někam hlavně ,kde jsi nikdy nebyla a nebo výlety a nebo wellness ,nebo začít chodit hodně cvičit

Dedulovi bude 14... Muj prvni, jakoze opravdu jen muj... Ta myslenka me trapi uz par let, kor kdyz dcera odmala vyrusta v psi boude (rozumej, my bydlime u psa)..

Byvaly rodinny pes umrel, kdyz tomuhle byl rok a kousek.. o to to bylo snazsi, mela jsem praci s pubertakem.. byla jsem s mamkou u uspani.. dodnes si to pamatuju.. byl prolezly nadorama, lecba uz nepomahala, museli jsme mu pomoct.. dodnes na nej vzpominame.. nasi taky psa nechteli.. nevydrzeli ani pul roku a uz hledali a po pul roce meli stene..

Pak si pamatuju babicky psa, to je tak 5-6let.. Tehda jsme museli na pohotovost, cesta asi 30min, mela jsem ho na kline.. doslova prosil o ukonceni trapeni, ten pohled bolel 🥺 desila me varianta, ze to jeste nejak zkusej, ten pohled rikal vse...

Oba byli blizci, oba chybej... Cas a dalsi psi to zlepsuji.. dulezite je za me rozlouceni, nechat projit emoce, nedusit to.. mluvit o tom, nebo psat, pokud je to prijatelnejsi..

No a vcera zrovna ten muj venku sotva lezl.. fakt tempo prochazky, ze duchodci sli rychlejc.. a kazdej takovejhle signal me strasne boli, protoze je to ta realita, ze tu vzdy nebude.. jeste ve 12 byl zcela fit.. ted je hluchej, loni nador a tezsi operace, ted kycle... A ta realita je neuprosna... Ale az bude potrebovat jit, udelam to pro nej.. byt uz ted z ty predstavy brecim.. a vubec nevim co bude pak.. fakt ne.. je to milacek sirokeho okoli, dokonalej povahou.. nenahraditelnej..

Ale treba o ty budouci smrti naseho psa uz doma mluvime.. a rekla bych, ze to trochu pomaha.. dcera kolem te operace byla vydesena, bala se.. porad nas to obe desi, bude to mazec.. ale mluvime o tom, prirpavujeme se na to, ze to prijit proste muze.. smrt k zivotu patri, s tim nic neudelame..

Děkuji všem za rady, příběhy.. Pejsek má 11 ale tak nějak celý život má nějaké problémy, nemoce, takže to že tady ještě je, je vlastně snad zázrak. Dlouhodobě bere léky na srdce, které se teď dost zhoršilo a teď je to tak, že může umřít kdykoliv.. Nad uspanim jsem přemýšlela, ale zatím žere, pije, normálně se hýbe a většinu dní je veselá, i když unavenější než dřív..

Unava je normalni... At uz vekem, nebo srdickem.. v nedeli mi pes sotva lezl.. a vcera skakal radosti ze jdem ven.. je to narocnejsi s nima, ale zas nam venovali cely svuj zivot..

Pokud bys pochybovala, konzultuj s veterinarem, ale dokud zere a ma chut zit, podpor ji.. opravdu jsem to zazila u tri zvirat (jedno z toho byl kocour co se cizich bal, ale tedn den me prosil o pomoc) a opravdu to poznas, kdy je ten cas...

Drz se a uzivejte lepsich dni ☺️

Ač to asi nechceš slyšet, nejlepší náplast na všechnu tu bolest je opravdu pořízení nového pejska..

@l_ ty jsi to tak krásně napsala, Jako bys psala o našem dědouškovi.....ani nevíš, jak jsem ráda, že to tak neprožívám jen já....taky už sotva jde, měl teď v únoru 13, v devíti přišel o slezinu kvůli nádoru, ale pořád se snaží, moc, vítá nás, žere, pije, ještě je pořád veselý....bojím se toho, kdy to přijde. Je to náročné, jak píšeš, ale opravdu s námi jsou celý život, nikoho jiného nemají, jen nás.

@zlataberta presne a daji nam vse co umi, bezpodminecne.. memu bude v dubnu 14.. ze sourozencu uz asi ani nikdo nezije.. maminka se taky dozila 13-14.. tak to na cloveka dopada.. v nedeli jsem z ty prochazky mela depku.. fakt sotva sel.. a vcera ta radost 😍
Je hluchej, chodi casto curat (prostata se srovnala kastraci), uz je to dedek proste.. ale porad je tu rad 😍 a to je nejvic..

Ja si tohle v sobe rovnam uz par let.. pripravit se nejde, ale clovek by si to mel pripustit, ze to jednou prijde 🥺

@zlataberta a jeste teda vyuzivam kazdou chvilku, kdy ma certiky v ocich a pak blbnem.. uz je to teda otazka doslova par minut, pak uz to nezvlada, ale i to je dulezity a krasny ☺️

@l_ ano, taky se připravuju....náš už taky hůř slyší a sourozence má jen jednoho, všichni ostatní i maminka se dožila 10 let. Ano, taky by chtěl ještě blbnout a to je pro mne nejvíc i když už to není jako zamlada.

Mne pomohlo kdyz mi kamarad rekl, ze pro me to je sice ztrata, ale ten pes si odzil cely plnohodnotny zivot (mame utulkace), udelat mu co nejvic pohodli, pripadne odpomoct od trapeni, ale hlavne byt s nim do poslední ⁴chvile a hodne mazlit.

Mně odešla moje dobrá duše už v 7letecb,příští týden to bude rok, co odešla. Úplně jsem se s tím nesmířila nikdy. Tu bolest za ní, přebila smrt moji maminky. Takže neporadím, jen říkám, že v tom nejste sami. Je to hrozně, posílám hodně sil, 🍀🍀

Nejlepší lékař je ČAS

Normálně není to dítě

@pampelina18 ty asi nemas zvireciho partaka vid?

@l_ to nebude tím, takhle reaguje v každé diskuzi ;) nejlepší nereagovat

@moudivlacek aha 🤦🏻‍♀️

Mám to na profilu před třemi lety jsme na Vánoce nechali odejít Komíška - bylo to hodně těžké rozhodnutí, ale nešlo to jinak - mám stále slzy v očích, když toto píšu, ale vím, že to bylo správné rozhodnutí. Vyrovnávala jsem se tím tak, že jsem hlídala psa se separačkou kamarádce a těšila se na nové štěně, Komína druhého.. Bylo to hodně smutné období pro celou rodinu, ale pořád jsme měli na mysli, že psům je bohužel čas odměřen kratší a tak je třeba k tomu přistupovat. Naší povinností za tu horu lásky je to, aby ten konec byl co nejlehčí a nejdůstojnější. Drž se, bude to strašně bolet, ale lepší lék než štěně jsem nenašla.

@l_ mám, ale pořád to je jen zvíře. 🙂 nikdy nešel na úroveň člověka

@pampelina18 nikdo tu nepise, ze je na urovni cloveka..
Ale.sorry, kdyz umre partak, co pri me stal 10-12-14-18-nevimkolik let, tak proste smutna budu.. prozil toho se mnou tolik, vi o me abslutne vsechno a stejne tu je a bezmezne me miluje... Takze jo, ja budu brecet a truchlit, vzpominat... A prijde mi to normalni a zcela v poradku..

Přišel čas.. Díky všem za podporu

😢 drž se