Jak změnit životní přístup k větší spokojenosti?
Holky, dochází mi, že pořád doufám, že až bude něco, bude lepe, bude to jednodušší, budu spokojená, šťastná atd atd....
V něčem je to určitě normální - například, až budou děti ve školce, budu mít dopo chvilku volna (vím o nemocích ve školce, ale obecně), nebo až budu mít plný úvazek, bude více peněz, bude lépe (jsem s dětmi sama), ale taky az bude po rozvodu, až budu mít jiného partnera, oporu...atd atd....
Máte zkušenost a rady, jak změnit tento přístup? Vím, že je to špatně, ale netuším, co s tím...
Děkuji 🩷🙏
Souhlasím s @gbp je to o nějakým vnitřním nastavení. Tohle mi většinou přijde jako kontrolka a snaha udržet se momentálně nějak fungující a v pohodě (proto se odkazujeme na to, až…) protože ted to je proste hodně náročný a my potřebujeme tu vidinu toho, že to bude “lepsi”..mne zase hodně pomáhá být ted. Obecně me frustruje myslet hodně do budoucna, protoze si najdu deset kliček, kde vidim problem.
Zkus se naucit zit tady a ted a byt stastna predevsim sama pro sebe, ne kvuli/diky necemu.. je to sakra tezky.. ja zas vecne tesim co jsem mohla udelat jinak, oc by kdyby..... Byla jsem v tom fakt mistr 👌🏻 uz je to lepsi, ale je to narocne, se to odnaucit..
Jakmile me popadne reseni co jsem jak udelala a rekla a ze to mohlo byt jinak a jak by ten druhej asi reagoval a bla bla bla.... Tak jakmile mi blikne ze blbnu, zastavim se, reknu si ze co se stalo, to nezmenim, nadechnu se a snazim se udelat krok vpred, ne vzad...
Pokud si to uvedomujes, mas dobre nakroceno.. takze az te zase napadne, ze budes stastna az bude novej chlap.. tak.ne.. jsem stastna ted, protoze jsme.silna a zvladam to, mma skvele deti atd atd atd.. necekej na az.. ono prijit nemusi a budes o to vic zklamana
Také to znám, já teď jedu v moodu až otěhotnim, jenomže vnímám sama, že je to špatně. Mám krásnou zdravou holčičku, jenom ta hlava, to je fakt někdy peklo. Nesoustredim se ani tak na samotné otěhotnění, protože řešíme IVF, ale někde vzadu to je. Užívám si s dcerkou radosti, protože hrozně rychle roste, ale ten datel v hlavě 🙈. Přesně si vždycky řeknu stop!
Tohle je docela těžký 😊 já od ex odešla když dcerce bylo cca 8 měsíců.
V tu chvíli jsem se citila fakt zlomená, třeba rok a půl jsem se s tím učila žít, že jinak to nebude 😊
Dcera už bude mít 8,nejaky partner byl, ale nevyšlo to.. 😊 Takže stále sama😂
ALE... Myslim si, že mi padlo tak cca 27-28 a fakt jsem se naučila žít tak abych neřešila co by kdyby, až, co jsem měla udělat jinak atd.. 😁😝A musím říct, že to je super 😊 defakto neřeším to... Jsem šťastná a spokojená a neměnila bych.. ❤️ Jsme obě šťastné což je nejdůležitější.. 😁
Ale jaká je rada... Já fakt nevim, asi to nějak přišlo samo, pár knížek jsem přečetla a člověk si i u toho pár věcí uvědomí.. 👍😊A neřeším prkotiny co jsem třeba řešila kdysi...😊 Člověk se k tomu musí asi nějak propracovat sám.. 🤷
K tomu, co psaly holky, přidám ještě něco. Až budou děti ve školce, budeš řešit zase něco jiného (nevím, třeba vstávání, nechuť, hádky dětí, učitelka, která nebude dle tvých představ, nemoci...). Partnera najít hned nemusíš nebo se z něj může vyklubat neperspektivní chlap. Až budeš mít plný úvazek, budeš toho mít plné brýle, budeš utahaná, unavená, bez chvilky pro sebe na relax, vyzvedávání ze školky nebudeš pořádně stíhat, potom psát s dětma úkoly...
Prostě život se pořád nějak vyvíjí, pořád se řeší problémy, jen trochu jiné. Není důvod kazit si život teď nějakým očekáváním do boucna. To, co je teď, je důležité a naši budoucnost i nějak ovlivňuje. Je fajn, že je první krok za tebou - podaná žádost o rozvod (nebo se na ní pracuje?, to je jedno), prostě z nefunkčního vztahu, který nakonec trápí celou rodinu, se po všech možných pokusech o spravení asi nakonec přece jen má odejít. Máš malé děti, užívej tohoto období, už nikdy se to nevrátí. Je to náročné, vím, ale až budou strarší, budou s nimi jiné starosti a věř mi, že ne menší🙂 Jsi na ně sama. No pokud se o ně chlap doposud moc nestaral, velká změna to není. Pokud se staral, zajisti, ať se s dětmi vídá víc a máš i ty čas pro sebe. Neodmítej pomoc kohokoliv z okolí. Peníze chybí, vím, ale nekoukej na internet kdo má co nového, co kde frčí, zatím mají děti jen malá přání a požadavky, důležitá je pro ně tvoje přítomnost, nepřeháněj to s dárky a s blbostmi, určitě nějak vyjdete. Zkus si hledat každý den nějaká pozitiva, každý večer si uvědomit, co hezkého se vám podařilo. Mě to takhle pomáhá.
Nevím, co přesně řešíš, ale zkus si místo toho říkat "než". "Než" bude zima. "Než" děti přijdou ze školky. "Než" mi dopere pračka. A hlavně.... "Než" umřu. Protože u toho nevíme dne hodiny. Mně se hodně změnil přístup k životu, když mi umřel na rakovinu otec. A jelikož jsem možná riziková, tak začínám život brát s tím "než", místo toho, aby čekala "až". Kdybych čekala na "až", tak se ho možná ani nedočkám.
Moc děkuji všem za odpovědi 🩷
Já jsem s dětmi sama teprve od května, tak je to nové docela, manžel nefungoval jako otec, takže v tom, že je vše na mě není nic moc nového, ale vlastně právě že i tak je to jiné, řešit úplně vše sama...
A líbí se mi ten pohled "než", děkuju, to zní dobře...
Pocit štěstí není výsledkem okolností, ale především vlastního nastavení. Pokud to tak od "přírody" nemáš, budeš si to muset stále připomínat, jako já. Pokud ti připomínání nestačí a propadas nějaké skepsi, depresi...bude to spíš na nějakou terapii. Taky si musím často říkat "hlavně, že jsou zdravé", "máme co jíst", "kde bydlet "...a snažit se radovat z maličkostí a současného okamžiku. Nechci být nevěrná, ale někdy je to těžké...