Jak zvládnout bydlení s dětmi v malém bytě 3+kk?

Máme dvě malé děti - 7 a 4 roky. Tak nějak jsme zamrzli v menším bytě 3+kk (70 metrů čtverečních). Ještě před druhou mateřskou / rodičákem jsme byli přesvědčení, že jakmile zase naskočím do práce, pořídíme si na hypotéku menší domeček, měli jsme i jeden vyhlídnutý, ale hypotéka by se během rodičáku jen tak tak poplatila, tak jsme to odložili. Jenže přišel covid, válka, ceny vyletěly nahoru. Najednou jsme zjistili, že i když máme našetřené pěkné peníze, na žádný rozumný domeček to nestačí, ba dokonce i větší byt je v naší lokalitě nedostupný. U jedné nabídky, kde bychom to zkusili, jsme si nechali spočítat hypotéku - skoro 40.000 měsíčně až do důchodu. Nakonec jsme na to nekývli, protože kvůli manželově pracovní době a provozu školky a díky tomu, že u nás není ranní družina, musím pracovat na 70% úvazek, než budou děti samostatnější. Bylo by to s veškerými dalšími náklady knap, navíc by další peníze spolkly nějaké dodatkové práce, menší rekonstrukce atd. Asi bychom to dali, ale za cenu hrozných nervů a odříkání. V tu chvíli jsme se rozhodli, že hold zůstaneme v našem malém bytě, ale alespoň dětem dopřejeme kroužky, výlety, občas zajdeme do restaurace, zajedeme na dovolenou, dcera teď půjde na vyšetření kvůli rovnátkům atd. Občas mě ale přepadnou myšlenky - jak my se tady časem poskládáme. Proto by mě zajímaly zkušenosti lidí, kteří také žijí v menším bytě. Vím, že někdo to zvládá na mnohem menším prostoru... Pokojíček mají holky malý, zatím dohromady, kamarádi jsou zatím většinou společní, takže čas tráví spolu. Občas nějaké hádky jsou, ale nic dramatického, ale sama vím, jak jsem celé dětství toužila po svém pokoji. Já vím, že to nějak dáme, ale krizi mám většinou, když jdeme na návštěvu my k někomu, kdo ten barák má. Není to závist, spíš si říkám, jaké by to bylo a sama si to potřebuju nějak zpracovat, že my to máme jinak. Nebo když mezi dětmi vznikne větší spor a starší mi tu brečí, že chce svůj pokoj. Počítáme s tím, že by se dala ložnice předělat na druhý pokojíček, ovšem pak bude mít jedno dítě mnohem větší pokoj než to druhé a to taky není ideální. Nebo si třeba našetříme a až zase budu pracovat na 100% úvazek, najednou ten větší byt nebo menší domek vyjde. Samozřejmě vidím i výhody - byt je v podstatě hned uklizený, mám o to víc času na děti, trávíme hodně času venku, nehromadíme zbytečnosti. Až jednoho dne děti odejdou do světa, my nemusíme přemýšlet, co s přebytečným prostorem. Ale nějak tu dobu musíme překlenout a já se s tím musím srovnat, že ten vysněný domeček nevyšel... Občasné otázky od těch, kterým se to povedlo - jak to budeme mít do budoucna (i když to není myšleno zle) tomu také moc nepřidávají. Jenže my si opravdu na vše museli vydělat a našetřit sami a bohužel nás žádná finanční injekce od příbuzných nečeká.