• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaké jste měly dětství? Jak na něj vzpomínáte?

23. června 2008 
Jinak holky mam takovy zajimavy pozorovani: rika se, ze dcera si najde cestu k matce, kdyz ma sama deti. U me to teda bylo presne naopak, do ty doby, nez jsem mela dite, tak proste brala veci, jak jsou, ale jakmile se mi narodila Helca, tak jsem si uvedomila, ze bych se k ni v zivote nemohla chovat tak, jak se matka chovala k nam, a nechapala jsem, a dodnes nemuzu pochopit, jak vubec mohla - vzdyt nas asi ma rada, ale to chovani tomu moc nenasvedcuje. Rozumove vim, ze si proste nevedela rady a myslela si, ze neco je spravne, nebo ji zmanipulovala jeji matka/tchyne, co ja vim, ale citove se pres to proste nedokazu prenest, kdyz si predstavim, ze ja bych pro svoji malou umrela a ona se jen ptala na znamky a jinak jsme ji nezajimaly. Takze od ty doby, co mam Helcu, tak sel ten vztah z my strany uplne do pr...
20. čer 2008 ve 22:11  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
gedren: á co se mi v únoru narodila malá tak jsem to taky pochopila přesně tak jako ty....
20. čer 2008 ve 22:12  • Odpověz  • To se mi líbí
bambulik jj, to je mi jasny ze tam bude slzavy udoli, jak uz skoro brecim uz ted. Uf. A jak s tebou, pomohlo ti to srovnat se?
20. čer 2008 ve 22:13  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
mě strašně...
chodím tam doteď jen tak jak jsem na tom, předtím jednou týdně a je to nebe a dudy...
fakt, není se za co stydět a budeš š´tastná žes tu pomoc vyhledala, já se tomu bránila, dovedla mě tam pomalu sestřenka za ruku....
ale neváhej, radím to upřímně...
20. čer 2008 ve 22:14  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak já bohužel patřím k těm z vás,které si prožily mnoho traumat v dětství a mládí...zbavovala jsem se jich mnoho let. Můj život je teď krásný, protože jsem našla osudového člověka, se kterým mám bezva dceru a vím to, že ji chceme připravit krásný život, úplně odlišný od toho, jaký jsem prožila já...
20. čer 2008 ve 22:14  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
beranek: jo to samé jsem psala já.....
20. čer 2008 ve 22:15  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky radím zajít za odborníkem, který člověku pomůže....
20. čer 2008 ve 22:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Sofi, tvé mamce by zřejmě pomohl jen psychiatr + psycholog, myslíš, že už je úplně "odepsaná"???? Moje máti si také nedala poradit, prostě má svůj svět a nikoho tam dvakrát nepustí..., moc mě ale mrzí jak dopadla :confounded:, hold bez léčby to ani jinak dopadnout nemohlo :unamused: .
20. čer 2008 ve 22:17  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky se ve mě bijí dva pocity, že toho člověka nenávidím, ale zároven je mi ho líto...je to těžké, pořád s tím bojuji.
20. čer 2008 ve 22:19  • Odpověz  • To se mi líbí
holky to je hruze, je nas tolik....
20. čer 2008 ve 22:22  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
jako takových lidí je zřejmě mnohem víc si myslím jen málokdo s tím umí jít na trh jako my....
20. čer 2008 ve 22:26  • Odpověz  • To se mi líbí
Gedrem, u mě porod taky nezpůsobil, že bych mámu víc chápala, naopak si víc uvědomuju chyby, kterých se na nás dopouštěla. Mám své rodiče ráda, jsou to přece rodiče, ale úzkou vazbu už k nim nemám a nic od nich neočekávám, už jsem se mockrát spálila.
Já byla dvakrát na regresi, to mi hodně pomohlo, objevila se tam moje máma i ségra, obě mě odmítaly a máma mě dokázala přijmout jen když jsem se proměnila v docela malou holčičku, pak mě objala, ale jako dospělou bytost mě ignorovala. :unamused: A taky jsem chodila na kineziologii a to bylo taky supr. A kolem mě se našla spousta fajn lidí, o které se dalo opřít a nakonec jsem poznala úžasného kluka, teď už tatínka od Týnky a ten na mě vždy hleděl jako na úžasnou, krásnou, inteligentní a milou ženu a já se jí snad konečně trošku stala. :grinning: :sunglasses: Je to prostě sluníčkovej chlap.
20. čer 2008 ve 22:35  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Jo to si pak člověk uvědomí co je jeho rodina ta pravá...
já vždy lpěla na tom co jsem nikdy neměla: spokojenost v rodině.....
prostě jako dítě jsem neznala lásku....od těch od kterých byla nejvíc potřeba....
a dávaly mi ji vesměs cizí lidé, díkyy kterým jsem procitla....díky Honzo!!!!!!!!!
20. čer 2008 ve 22:38  • Odpověz  • To se mi líbí
Bambulik, no právě, někdy ti vlastní rodina neprojeví tolik pochopení a pomoci jako cizí lidé. Mně to mrzelo, ale pak jsem si řekla, že si tu svou pravou rodinu najdu a vytvořím sama ... některé věci prostě neovlivním, ale s kým prožiju svůj život si zvolit můžu. A teď zažívám nejkrásnější období svého života ... a to nejen díky miminku. Prostě se mi to vše nějak srovnalo v hlavě a raduju se z věcí, které fungují a odhazuju pryč to, co drhne (pokud to samozřejmě nejsem schopna sama napravit, ne že bych zdrhala před problémy).
20. čer 2008 ve 22:43  • Odpověz  • To se mi líbí
20. čer 2008 ve 22:43  • Odpověz  • To se mi líbí
joj, to bylo k bambulik samozrejme.
20. čer 2008 ve 22:44  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
já taky jsem š´tastná a už si někdy říkám co bysme bez té malé dělaly a to jí není ještě 5 měsíců...
změnila nám život naruby, a ikdyž je někdy na pěstičku, zlobí, brečí, je nevrlá, prostě bysme jí nedaly a naplnila život štěstím a už je ona moje rodina....
je mi úplně do breku jak to píšu, ale uvědomuju si co mi chybělo a co někomu můžu dát já, máma....
už nelpím na tom co nemůžu ve třiceti změnit..
20. čer 2008 ve 22:45  • Odpověz  • To se mi líbí
petrolejka: k pochopeni od "cizich" lidi, nedavno jsem resila "pruser" a segry v tomhle pomoci nemohly, rodice - ti jako kdyby nebyli.... a nakonec mi pomohl temer "cizi" clovek, ne teda uplne cize, ale proste spis znamej a nikdy mu to nezapomenu...
20. čer 2008 ve 22:46  • Odpověz  • To se mi líbí
No nejhorsi je, ze kdyz ja jsem konecne spokojena s chapavejma a fajn lidma kolem sebe, tak matka se pri kazdy prilezitosti tvari urazene, ze neuznavam ty rodinny hodnoty a cizi lidi jsou mi milejsi a kdesi cosi...proste furt takovy nemy vycitky a citovy vydirani, a ze preci ona je dokonala matka a dokonala tchyne a co bych jeste chtela. Ona se tak i navenek profiluje (navari, prachy cpe..), jenze uvnitr je citovej chlad a touha ovladat (nevim, jestli si to vubec uvedomuje, ona neni zla, ale proste se tak chova), a ja pak zas mam furt vycitky, co mam delat, abych s ni dobre vychazela... No asi jako vsechny tady se to ve mne furt svari, mam ji rada a zaroven ji nechci ani videt, no asi si s tou psycholozkou domluvim taky extra sedanek na tohle tema :slight_smile:
20. čer 2008 ve 22:48  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
holky tak se tam jednou sejdem všechny...
ba ne nechci tu situaci zlehčovat, ale není se za co stydět vyhledat takovou pomoc...
já osobně mám výborného psychiatra, mohu dít kontakt IP a on mě pomohl a hlavně se mu vykecám a on umí i potěšit, říká mi že moje návštěva ho dibíjí energií, je to super, že pej mám drive a že prostě jdu do toho a chci to řešit....což já řešit prostě chci...
20. čer 2008 ve 22:51  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
jo a holky co vás dobíjí ? jako energii myslím když jste takový vyšťavený z té naší rodinky?
mě hrozně dobíjí energii mazlit se s naší malou... pořád jí říkám jak jí mám ráda... my jako národ nejsme moc zvyklí dávat emoce najevo a je to hrozná škoda...
20. čer 2008 ve 22:52  • Odpověz  • To se mi líbí
Gedren, moje máma byla úplně hotová, když jsem po letech konečně slavila Vánoce a šla jsem k tchánovcům. Akortá že jí nedochází, že jsem tyhle svátky nenáviděla kvůli psychu, který vytvářela ona a že je s ní fakt nikdy slavit nehodlám. Díky tchánovcům už dva roky vím, jak to může být skvělý sejít se pod stromkemcelá rodina a mít se skvěle.
20. čer 2008 ve 22:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Bambulik, to mazlení. Je fakt, že i dřív nebyla taková výchova, já si snad ani nepamatuju, že by se se mnou máma mazlila. No chudák moje Týna, ta je ode mě pořád oslintaná. :grinning: My jsme s Mírou oba totální mazlíci a s ní si to užíváme. A je fakt, že když se Týnka usměje, tak to je adrenalin. :slight_smile: A dobíjí mě koník, holky únorovky, tam se vždycky děsně nachechtám a pravidelně se vídáme, to je skvělý.
20. čer 2008 ve 23:03  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
My malou furt ňuchňáme a všechno možný, až je jí to snad někdy až nepříjemný, prostě bud já nebo Honza jsme k ní nalepený a je to super, není nad její úsměv.
20. čer 2008 ve 23:04  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak ja byla dite z rozvedeny rodiny, jedinacek a udajne hrozne oskliva a vsichni se mi smali ... Nej kamoska monca se mnou mela zakazay kamaradit protoze kdyz jsem z neuplny rodiny tak jsem ,,jina'' :confounded:
Mama mela pritele ale musela ho tajit, pac to se nelibilo jejim rodicum,,prece co by tomu rekli lidi'' ! Takze k nam chodil oknem aby ho prarodice nevideli.. Pak ho napadlo me sexualne okukovat- bylo mi 13-14 let a on mi zacal delat nabidky ,jak si na mne chce sahnout a abych se nezamykala v koupelne a on si nahodou , kdyz budu ve vane umyt ruce a bude me videt v zrcadle..... Pak mi dokonce nabidl,stydim se dodnes..... :astonished: ja hrozne milovala hudbu-zahranicni- a tenkrat za Komancu nikde nic moc k sehnani nebylo tak on nekde sehnall asi 50 fotek zahranicnich skupin a pry mi je da kdyz ho necham si sahnout na prsa.... a ja to udelala.. Tim me neodsuzujte jako prostitutku, ale bylo mi 13 a silene zazrana do A-ha a Europe a on mi rekl, ze mi mamaka stejne neuveri, kdyz ji to reknu.....tim to skoncilo, nic vic se nedelo......
20. čer 2008 ve 23:05  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, proč myslíte že se tak matky chovají jak tady popisujeme??? To přeci normální není, mají tedy také nějaký problém a nevědí jak ho řešit a bojí se říct o pomoc???? Prostě každé takové chování musí mít svůj důvod, původ.... . O té své vím že má určitě problém. A nebo jste za svými rodiči udělaly velkou tlustou čáru a přesto vlak nejede?????? Dík za info.
20. čer 2008 ve 23:05  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky jak vas obdivuju. A gedren, obcas jsem cetla - ac zatim jako bezmiminkovska - bezplen. met. a super!
A k vanocum, ja ty letosni budu prvni bez mat., jen se segrama a ona bude tudis asi sama.... no tak jeste ze je zatim leto, do vanoc uvidime...jak to vsechno dopadne. Dobrou!
20. čer 2008 ve 23:05  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
dagi: rčitě nikdy tlustou čáru neuděláš, idkyž se snažíš, jendou jsou to rodiče a ty si pro někoho bohužel pro druhé bohudík nevybíráš...
mě je našich líto a na druhou stranu jsem ráda že jsem daleko od nich...
říkám si do prdele boží mlýny melou, jedou jim to dojde...
20. čer 2008 ve 23:07  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Holky dobrou a dík za super pokec.... :astonished:
20. čer 2008 ve 23:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Dagi, moje máma zažila peklo od svého otce a řetězila ten problém dál. Já to na své děti přenášet teda nehodlám. A tlustou čáru jsem udělala v tom smyslu, že nic nečekám a neřeším, o sobě jim řeknu jen to, co se mi hodí. Když jsem to dělala jinak, tak byly pořád konflitky, roky se se mnou nebavili ... já chci pro Týnku dědečka a babičku, oni se k ní mají hezky a jsou od nás daleko, takže párkrát za rok krátká návštěva je ideální. A navíc, čím jsou starší, tím jsou kostnatější, já už je změnit nedokážu a čílit se kvůli tomu nechci. Plýtvat energií na něco, co neovlivním. Stačí, že jsem své sestře v dobrí vůli řekla, aby nebyla negativistická a zkusila být shovívavější k ostatním lidem, že se motá v bludném kruhu vlastních nároků ... a to je mladá holčina ... a dote'd se mnou nemluví, Týnku viděla jedinkrát, u rodičů i známých mě pomluvila a tváří se, že jsem její nepřítel. Prostě pomoct se dá jen tomu, kdo chce. :rolling_eyes:
20. čer 2008 ve 23:11  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek