icon

Jaký je skutečný věk mentální dospělosti nové generace?

5. zář 2023

Tato generace dospívá prý rychleji, fyzicky určitě ano, i mají k dispozici mnohem více informací, podnětů, ale opravdu jsou spíše mentalně zrály než jsme byli my? Myslím emocionalně stabilního člověka, který si uvědomuje důsledky svého chování a bere za ně zodpovědnost, je sam sebou, ví, kým je, co chce v životě… tohle já považuji za vyspělého člověka.

Strana
z2
avatar
veronicka89
5. zář 2023

Myslim ze sis vzala do hlavy nejaky tvuj obrazek teenagera ktereho znas a ted myslus ze to tak maji vsichni 🙂

Ne lidi co si obcas daji jointa fakt zavisli nejsou 😀 to by vyla pulka republiky zavisla..mimochodem pulka konika si dava kazdy vecer vino - to uz je podle me zavislist 😀

Dale jsem si snad nikdy nekoupila za vyplatu chipsy a redbull 😀 ...

A presne jak rikas ve 14jsem pochopila ze kdyz budu mit bordel ve skrini ze se nic nedeje a ze jsou oro me dulezitejsi veci ...

A jo klidne i nauceni do skoly - holky se sprtaly jak pomatene a uprimne kdo se koho kdy zeptal na znamky ...nikdo proste mam naturitu a hotovo = ukaz co umis = cos dokazal = co vis ted = s cim si dokazes poradit = mas prehled o svete a o vecech ktere se te tykaji....

V podstate to co te uci ve skole si ted najdes na googlu a to co je dulezite pro zivot - vztahy , financni gramotnost ,zdrava sebeduvera,starani se o sebe ,to te skola neuci ...

Nebo to ze kdyz me jedna ucitelka nesnasi ze to neni muj problem ale jeji a ze je to muj zivot ...

avatar
sorboni30
5. zář 2023

Nejde o věk, ale o zkušenosti a určité fáze v životě. Ve 22 letech jsem prošla rakovinou slinivky a jater. Začala jsem jinak vnímat svět a vše prožívat jinak. Kdybych nebyla nemocná, žila bych dnes jinak.. takže to byla taková postupná změna. Dnes jsem úplně jiná než jsem se stala matkou před 8 a půl lety s dvojčaty, jiná než před 4 lety než jsem se rozvedla..Myslela jsem si, že rakovina byla to nejhorší co jsem v životě mohla zažít a nemůže být hůř..ale bohužel. Když jsem ochrnula před 6 lety a nemohla se postarat o své syny, to bylo to nejhorší..cítila jsem bezmoc jako ležák... Opět mě to změnilo pohled na svět. Byla jsem zase jina.. Jina když jsem porodila před rokem a půl třetí dceru předčasné narozenou ve 28 týdnů. Pokaždé mě to něco dalo a posunulo ve vnímání jinde.. Moje životní motto je : dokud dýchám, doufám..
V každé te životní fázi jsem si něco uvědomila a už jsem nebyla nikdy stejná jako dřív...

avatar
janule0123
6. zář 2023

Bude to spis o věku, zkušenostech a povaze…takže si myslím ze těžko výhodnotit.. nemyslím si ze budou víc dospěly… ale v rámci “podmínek” který mají, by měli byt dřív vyspělý (nerikam ze jsou) , aby ty možnosti co jim dnešní doba nabízí lip ustaly …

avatar
ruzovyjednorozec77
7. zář 2023

Tak pro me urcite byl první milnik dve deti rok od sebe 🙂 po narození toho druhého jsem tak nějak dozrala. U prvního bych rekla, ze jsem byla jeste takové tele. Takže suma sumarum 24 let. Teď mi je 28 a nemam pocit, že bych mela ještě nejak dozravat.

avatar
betelgeuzz
7. zář 2023

Muž učí na střední škole a tvrdí spíš opak. Že dnes děcka dozrávají daleko později. Spoustě děckám na škole stojí za zády maminky, která všechno zařizuje, obvolává učitele, místo, aby dítě přišlo za učitelem osobně.

avatar
hadruska
7. zář 2023

Emoce mam naprosto nestabilni stale.Zodpovedna jsem od narozeni.Mama mi neutirala zadek nikdy.Ne,nejsem zrala ani dospela.Ani nechci byt

avatar
konidana
7. zář 2023

@betelgeuzz ano , dnes dlouhý telefonát s dcerou(15), že jí mám zařídit lítačku, že ona to neumí. No vysvětlila jsem jí to doufám dost jasně. Že jí to teda zaplatím, i jí vytisknu fotku, a zbytek musí sama. Co chce, dělá samostatně odmalička, ale jak to smrdí prací, tak to se jí nechce... PS: já si sama zařizovala lítačku v 10 letech (možná už v 9). Dostala jsem fotku a peníze a šla jsem.

avatar
konidana
7. zář 2023

@betelgeuzz oni dneska mladí moc neumí komunikovat, a už vůbec ne osobně něco domluvit, v týhle elektronický době...

avatar
betelgeuzz
7. zář 2023

@konidana jojo, přesně, na sociálních sítích jsou všichni borci, ale jakmile se mají postavit před učitele a vysvětlit, proč nesplnili úkol, tak se hroutí a běží k psychologovi, nebo si postěžovat rodičům.
My jsme na holky taky v tomto přísní a vedem je k samostatnosti a i holky pak kroutí hlavou, co všechno jejich kamarádi nezvládají, že je třeba balí na tábory rodiče a oni pak ani neví, co mají s sebou.

avatar
jerrabina
7. zář 2023

To přece dělají i někteří "dospělí", že nežijí řádný život, berou drogy a vůbec jsou nevyzrálí. Ženským to většinou dost zkoriguji děti, ale ani to není pravidlo.
Neměla bys házet svou dceru do jednoho pytle s ostatními...
Hlavně není jen jeden stupeň dospělosti, je jich milion a svým způsobem neznám nikoho opravdu dospělého. Možná tak zenoví mniši někde v horách nebo tak, nevím.
Já jsem cca od 16, kdy mi došlo dost věcí. Od té doby spíš napravuju přešlapy rodičů na své osobě. Ale kdyby nebylo těch přešlapů, dozrála bych později, takže asi nula od nuly 😄 jen bych byla trochu spokojenější. V těch 16 mi došlo hodně věcí, tam vnímám veliký zlom.
Pak další vlna byla ve 25, kdy mi začaly docházet souvislosti i vědomě. Třeba "musím" samotné neexistuje, vždy to je "musím protože chci". Například vstávat do práce nebo kamkoli se mi začalo mnohem příjemněji, když jsem si řekla, že přece to dělám protože chci některé věci (třeba peníze). Tohle jsem si uvědomovala už od 14, že mi to něco přináší, ale bez těch souvislostí. Možná kdyby mi moje maminka neznehodnotila slovo "musím", to prozreni v 25 bych ani nepotřebovala.
Hodne věcí se změnilo příchodem dítěte, ale to není o věku.
Taky dost velký milník (ale ten přicházel postupně) byl pochopení, že nemusím být ani dokonalá ani dospělá, abych byla plnohodnotný člověk. Jen jsou prostě věci co fungují a ty je dobré dělat aby člověk byl spokojený, a pak věci co nefungují a ty se vyplatí nedělat aby člověk nebyl nešťastný. Pracovat s pravděpodobností, které k tomu taky patří, umím už dlooouho, někde od dětství a na VŠ to dozralo úplně. A přijde mi proto "nedospele" i to, že protipovodňové zátarasy se staví až po povodních. Obzvlášť když ta voda je třeba stoletá, tak je jasné, že přece musela někdy přijít. A podobně.
Obecne tuhle otázku na dospělost považuji celkem za "blbou" a mé rozumné (a dospělé? 😄) já nechtělo vůbec odpovídat. Ale filosof ve mě zaplesal, zamyslel se nad zajímavým námětem a odepisuje 😁

avatar
lucieevita
7. zář 2023

Je mi 36 a čekám, že to pravé - "Už vím" přijde po 40😍 už se na to těším ♥️

avatar
trilien
7. zář 2023

Okolo 35, ale povedala by som, že okolo 40tky sa to ešte zlepšilo.

avatar
blackblue
7. zář 2023

No.. dle tvé definice "emocionálně stabilní", to jsem se musela usmát. Co takoví lidé s emočně nestabilní poruchou osobnosti? :D

avatar
iva_kucerova
7. zář 2023

po třicítce

Strana
z2