Je mi 33 let a jsem "nula" 🙂 Pojďte se politovat

bublin
27. črc 2009

Je mi 33, svobodná (s přítelem,kde jede vztah jen ze setrvačnosti,ale ani jeden to neukončíme, protože jsme oba looseři a těžko bychom někoho hledali), bezdětná, brzo asi přijdu o práci
😝 ...Prostě se mi nic v životě nepovedlo (ta práce byla to jediný v čem jsem byla dobrá, prvně v životě), kvůli stresům jsem se vyžrala na velikou váhu, je to nějaký bludný kruh. Myslím že to začalo komplex méněcennosti od dospívání, protože mě nikdo nikdy nechtěl.... Pojďte se někdo se mnou politovat 🙂))

lenkabu
30. srp 2009

ygreen:s tebou bych chtěla jít na kafe 🙂

holky hlavně nelitujte věcí kt. se vám nepovedly,to není důležitý a k životu to patří, důležitý je že jste něco zkusily a dělaly!nejhorší je nedělat nic!

emamamamu
30. srp 2009

ygreen ja bych nic jineho studovat nez pedagogiku nechtela, neb mi prijde studovat neco, co me nebavi uplne na prd, protoze bych se neumela naucit neco, co me proste nebavi (jako tehotna mam extra dobrou slovni zasobu😀)...😀
jenze v Praze to dalkove neni (ten obor, co chci ja🙂)..navic mi prijde divne se cpat do skoly, kdyz jsem na to mela spoustu casu pred malou😅 a k tomu vsemu jsem tak blba, ze bych urcite ani neumela podat prihlasku😀

krembonzur
30. srp 2009

ema-co prispevek, to perla 😀 😀

amira55
30. srp 2009

anatka že by tím že tvůj život už není tvým životem ale životem někoho jiného?to už je úděl nás žen🙂

ygreen
30. srp 2009

ema: no tak já studovala kombinovaně a můžu ti říct, že jsem tam byla nejmladší a že většina spolužáků měla mezi 30 a 40 roky 😉

emamamamu
30. srp 2009

no ti uz totiz meli decka s knirkem...😀 zato ja teprve s dudlikem😀
ja tady muzu fakt tak max okopavat chodnicky...😀
krembonžur uz se nesmej, bo jsem fakt citliva😀

krembonzur
30. srp 2009

ema-to ja jsem taky citliva a ke vsemu jeste tlusta 😀 😝

emamamamu
30. srp 2009

a nikdo me nema rad😀

krembonzur
30. srp 2009

neke neke... 😉 😉 😀

iloha
30. srp 2009

Nedá mi to a taky vám napíšu.........já sem otěhotněla v 16 a půl, v sedmnácti, dva měsíce a 18 dní se mi narodila 1. dcerka, s manželem jsem byla do necelých 18-ti let(takže cca 11 měsíců po svatbě jsme se rozvedli). (Prostě to nešlo), nastěhovala se zpátky k rodičům (mému bratrovi v té době bylo 8 let) a bydlela tak skoro 4 roky. Přítele maminka nemohla vystát, myslela si, že kvůli němu sem se rozvedla a že je samá holka. Při tom všem jsem si dodělala maturitu a nastoupila do zamšstnání ( a čekala na byt). Když jsme dostali byt a mohli konečně bydlet sami tak jsme se rozešli. Dceru jsem pak vychovávala sama 13 let. Celou dobu jsem byla více méně sama a relativně štíhlá 56/161. Po třicítce jsem se začala pomalu zakulacovat až na 65 kg. Když bylo dceři 20 a bydlela více u přítele a já byla pořád sama, tak jsem si vždycky připomínala dobu, když byla malá a všechno jsme krásně zvládly i samy z jednoho platu, tak přece když jsem zdravá, tak se nebudu užírat tím, že mě nikdo nechce, jsem tlustá apod.... na to můžu myslet zítra 😉 a snažila jsem se myslet pozitivně, byla jsem u kartářky (jen tak z legrace ) a ona mi řeklam, že ten pravej chlap je za dveřma a prý se dočkám a budu mít ještě jedno dítě. Já jí nevěřila ani slovo, ale měla pravdu........
Vyjedla jsem se na 76 kg a ve svých 40-ti letech jsem se vdávala v dlouhých bílých šatech a teď mám 2,5 letou holčičku a bezva chlapa. Takže ve váze to milé dámy fakt není...............hlavně hlavu vzhůru a dělejte všechno možné, vyšívejte, studujte, hrajte šachy, pleťte, jezděte na bruslích a já nevím co ještě.
přece máme jedno hezké přísloví - každý je svého štěstí strůjcem! 😉

lenkavano
30. srp 2009

Pročítám tady ty optimistické příběhy a všem tu spokojenost přeju 🙂 .škoda že mě se ta spokojenost nějak nedaří. ☹ neměla jsem v některých věcech zrovna lehký život,je mi 36 ale dalo se to překonat.Rozvedla jsem se před 11lety s pijanem který nakonec za svojí "zálibu" zaplatil životem.zůstal mi šikovný 5letý klučina a pár měsíců nato jsem se dala dohromady s mužem se kterým jsme se znali od dětsví.máme spolu další 3děti a je to fajn.problém je jen ve mě.za poslední rok jsem neskutečně nabrala na váze a nemůžu shodit.Manžel mě utěšuje že mu to nevadí ale já se toho pocitu méněcennosti nemůžu zbavit.došlo to tak daleko že mi dělá problémy se před ním i svléct.můj pocit se pak odráží na všem možném.nechce se mi chodit mezi lidi a střídají se mi nálady.někdy mám pocit,že už mám klasickou depresi.ikdyž si říkám,máš krásné,zdravé děti,hodného muže a střechu nad hlavou tak proč knučíš tak za chvíli už mám depku jak hrom.asi případ pro chocholouška 😝 😝

kalu
31. srp 2009

Ygreen, přestěhovat se blíže k práci rovná se přestěhovat se blíže k Praze a ceny nemovitostí v místě mojí práce jsou o hodně vyšší, než tady u nás.Jinak bych to samozřejmě udělala, ale takhle bych za svůj domek se zahradou koupila v místě práce tak maximálně malou garsonku na sídlišti ☹ Už jsem si to zjišťovala.
Jinak s váhou mám taky problémy (aby toho nebylo málo)- před těhotenstvím jsem měla na 170 cm výšky 60 kg.V těhu jsem nabrala 30 kg a ne a ne to shodit. Teď jsem na sobě hodně zapracovala a už mi zbývá jen 10 kg nahoře.U mě není tolik problém, že bych bála nezájmu opačného pohlaví, ale spíš v tom, že se mi představa vztahu tak nějak hnusí jako taková a bojím se,že už se nikdy nedokážu pořádně zaláskovat a každého od sebe instinktivně odeženu a zůstanu sama na ocet.
Ale momentálně mi v hlavě nejvíc leží ta starost o malou v době, až půjdu do práce 😢

binki
31. srp 2009

kalu: jsi sama s malou?

kalu
31. srp 2009

Ano, Binki, jsem.... psala jsem o tom na minulé stránce

binki
31. srp 2009

kalu: jo, už jsem to dolouskala, ygreen napsala takový sloh, že jsem se pak ztratila v ostatním. ten rozvod je čerstvý?

kalu
31. srp 2009

No,oficiálně rozvedená jsem 4 měsíce, ale samy jsme už od listopadu loňského roku.

nobody
1. zář 2009

debilní otázka.. co vám dává manželský svazek (je to čistě jen určitý potvrzení náklonnosti pro mě teda), když se většina poté rozvedete?? Já to nějaký hlubší smysl se vdávat/ženit??

krembonzur
1. zář 2009

nobody, ja myslim ze jo...neni jednoduche z manzelstvi odejit-samo, ze rozvod je reseni, ale uz to neni tak snadne, jako kdyz lidi spolu jen zijou...a muj muz je teda uz v druhem manzelstvi,takze si myslim, ze pro urcite lidi v urcitem veku to nejaky smysl snad ma...ale kazdy to ma hozene jinak 😉 😀

sarkabrezen
1. zář 2009

nobody odpověděl sis svými prvními dvěma slovy... 😉 😝

pro dva lidi možná ne, ale já ten hlubší smysl vidím pro slova DĚTI, RODINA

krembonzur
1. zář 2009

sari-dobry 😉 😀

lenkabu
1. zář 2009

nobody:mně dává 🙂 kdyby se muž ženit nechtěl tak to beru tak že si nechává zadní vrátka na snadnější odchod,svatba byla něco jako hlasité vyjádření před rodinou a přáteli,že spolu fakt chceme být

claire
1. zář 2009

Nobody, lidi se přece neberou PROTO, aby se potom rozvedli - k tomu vedou nějaké jiné okolnosti. Ty se ptáš, jakože proč si lidi rekonstruují byty, když je potom prodají. 🙄

No jinak manželství je pro mě závazek a slib, nový level partnerského soužití. Kdy se vše řeší společně a se společným cílem. A má pro mě obrovský význam. A i když nemůžu a nechci tvrdit, že se za 10 let nerozvedu, tak teď to pro mě sakra velkej smysl má 😎

lenkabu
1. zář 2009

claire napsala inteligentně to co jsem se snažila vyjádřit 😀

kalu
1. zář 2009

No,já abych pravdu řekla,tak jsem na svatbě nijak nebazírovala a asi bych se ani vdávat nemusela- na tu lásku a porozumění opravdu "papír" nepotřebujete, ale můj ex na mě strašně tlačil, strašně se chtěl ženit, a tak jsem nakonec kývla- stejně jsme spolu už 3 roky žili.
Paradoxně to byl on, který se po svatbě jako mávnutím kouzelného proutku změnil a defacto po svatbě a hlavně po narození malé ten vzath šel úplně do háje.A vzala jsem si z toho velké ponaučení : vztah ano, ale takový, ze kterého se dá oboustranně jednoduše bezproblémově odejít, pokud to přestane klapat (pochopí ten,kdo si zažil, jaké to je, když vám muž vyhrožuje, že se schválně neodhlásí z trv.bydliště u vás, aby vám mohl dělat nepříjemnosti, vyhrožování vším možným atd....never more.... 😝 )- Já už jsem tedy ze svatby vyléčená.

kalu
1. zář 2009

A ještě bych chtěla podotnknout, že nejsem nějaká zatrpklá a zahořklá zamindrákovaná ženská- chlapy mám ráda,zájem a mě je, mám spoustu přátel a momentálně i super milence, ale po svých zkušenostech už budu hooodně opatrná ohledně jakýchkoliv závazků.

suki
1. zář 2009

Já myslím, že když má člověk fakt depku a myslí si, že má život nahovno, tak by se měl jít podívat do nemocnice nebo někam za lidma , kteří nemůžou chodit, hýbat se, jsou nemocní a odkázaní jen na to, jestli jim dá někdo mísu nebo jestli bude poblíž nějaká dobrá duše, která jim utře zadek a přebalí je a pak by ho ta depka rychle přešla. Co to je, že se neumíme radovat z něčeho tak vůbec ne samozřejmýho jako je zdraví, to že ráno vstanu, můžu si dát něco dobrýho, vyjít ven a dělat v podstatě co mě napadne. Já vím, že jsou situace, kdy je člověku fakt zle, ale nikdy není tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř a pokud si uvědomíme, že jsou lidi, kteří by si svůj život s radostí vyměnili za ten náš, tak nemáme důvod k tomu mít depku, ale je to důvod si uvědomit jaký máme štěstí a začít konečně něco dělat... 😉

mywiel
1. zář 2009

Ty brdo to je téma, dufam, ze nemas sebevrazedné sklony, lebo vela ti nechyba, tolko pesimizmu som este nevidela....zivot je dar. Lutovat ta nebudem, lebo sami sme strojcami vlastného stastia, ale len ty mozes zmenit svoj zivot, ale mam pocit, ze si skor robis srandu nie? 😕 😅

mywiel
1. zář 2009

Hlavne ked vidim, ze mas len 4 prispevky... 🤐 😀

mywiel
1. zář 2009

Bublin ked nie si naivna ako pises, tak nieco zmen, schudni, zacni nejaky kurz, venuj sa tomu co ta bavi, dokedy chces takto zit a lutovat sa? To ti nepomoze to fakt stoji za h.... taky zivot, tak to zmen. Kup si knihu Secret mozno ta naladi optimistickejsi. Ziadna situacia nie je neriesitelna a katastrofalna, zalezi ako sa na nu pozerame. 😉

mywiel
1. zář 2009

Britney takéto baby by som nenazyvala kamoskami... 😅