Je psaní blogu o minulosti právně rizikové?
Hezký den. Měla jsem dost let trvající vztah, z kterého jsou děti a kde si až nyní uvědomuji, že jsem celé ty roky byla s manipulátorem. Psychicky týraná. Ke konci i fyzické napadení když jsem řekla, že konec a jemu přišly papíry od soudu. Nyní mám vztah nový, jsem šťastná, ale minulost se mi občas vrací. Chodím na terapie, kde vyskakují vzpomínky, které byly dávno zapomenuté. Hodně hnusné. Podle psycholožky by bylo dobré se ze všeho vypsat. Což uznávám, že by mohlo pomoci. Napadlo mě, že bych psala formou blogu někde na netu. Abych třeba ukázala mladinkým holkám, co zažívají něco podobného, že to není ok. Ať odejdou včas. Ať si nepořizují děti do takového vztahu. Kdyby to pomohlo byť jediné ženě, moje trápení nebylo zbytečné. Jen mě napadá, i když změním jména, místa, kdyby se k tomu blogu dostal on, on se může poznat. Nebo někdo z jeho okolí. Mohl by mě pak třeba nějak soudně napadnout? Že píšu informace o něm, i když tam uveden nebude?
Ne, nemůžeš mít žádné problémy.
Někdy stačí napsat si to do sešitu, kamarádka to tak taky měla. Jak by bylo tobě, kdyby se na internetu objevily věci z tvého soukromí? Já se snažím být v tomto opatrná.
@zuzkasim A pomohlo to kamarádce psychicky? Já jsem k tomu dost skeptická...
Zila jsem v domacim násilí a když jsem exmanzela 5 měsíců po porodu dcery opouštěla, tak jsem si psala deník adresovany právě pro ni. Když dcera opustela ve 12ti za poměrně dramatických okolností otce a byla mi svěřena do výhradní péče, tak jsem ji ho dala k přečtení. Stačily první stránky. Myslím, že celý si ho přečte až po me smrti... a co s ním udělá, bude na ni. Me to tehdy hodne pomáhalo. "Společenskou odpovědnost", aby to pomohlo aspoň jedné holce, kak píšeš, jsem si pak později splnila tím, ze jsem z domácího násilí pomohla dvěma kamarádkám a segre.
Jen pro zamyšlení... A nebude mít tato forma zápisu na tebe zcela opačný efekt? Nezačneš se v tom naopak více plácat, nesemelou tě ohlasy těch, které si tím taky prošly? Mám své dětství zatížené životem s tyranem, alkoholikem a "pedofilem" a věř, že jsem mnohokrát přemýšlela, že o tom budu psát blog, ale pokaždé jsem pak došla k závěru, že to můžu dělat až ve chvíli, kdy to v sobě opečuji a uzavřu, ne dříve, protože v tu chvíli by mi to škodilo...
Vypsala jsem se soukromě, dopisem určeným mámě (tou dobou již více jak 20 let po smrti) a za mě je to opravdu skvělý doplněk terapie, ať už té klasické nebo v mém případě alternativní.
Ne, nemůžeš mít žádné problémy.
@zuzkasim děkuji, ale ptala jsem se na právní postih. Vše by bylo anonymně samozřejmě. Jak jsem uvedla, změna jmen, míst, všeho. Do sešitu i notebooku to píšu už přes rok, ale jak jsem uvedla, třeba by to pomohlo otevřít někomu jinému oči včas.
@miryp já zapisuji už přes rok, neříkám jestli to chci vydávat do blogu teď, za týden nebo za půl roku, možná nikdy, ještě nevím, jen jsem se chtěla případně informovat ohledně právní věci. Samozřejmě se příště zeptám na sezení. Jen mě napadlo zeptat se i tady, jelikož v minulosti jsem zde našla spoustu dobrých rad.
@gruyerre moc děkuji za odpověď k věci.
Myslím, že v tomhle si hodně lidí nenechá poradit. Jsou to životní zkušenosti který si člověk musí prožít. Málokdo si řekne aha nějaká no name žena měla něco podobného, tak to já se hned raději rozejdu. Nehledě na to kdo dneska čte a dá na nějaký blogy nebo anonymní příspěvky.
Já osobně si píšu takový deník svých křivd kam se vypisuju. Pomáhá mi to, teď po pár letech mám pocit, že jsem i hodně věcí jakoby zapomněla. Protože jsem je už v sobě zpracovala pomocí terapie. Když to v sobě nezpracuješ, tak samotný psaní nebude mít spásný efekt.
Mám za sebou domácí násilí a dokonce jsem o tom četla, že další fází, jak se vyrovnat s traumatem, je právě pomáhat dalším obětem. Stává se tak z tebe skutečně aktivní nezávislá jednotka, silná přeživší, už nikoliv jen pasivní oběť. Čili se dostáváš o stupínek blíže k budování sebevědomí atp..
Co spolupracovat s již existující organizací, třeba s Nenech se bý-í-t? Ale za mě můžeš klidně i vše sdílet na svém blogu a pokud změníš osobní údaje, právně postižitelné to není. Ale vždy je dobré odkazovat i na odborníky, navést čtenáře, kam se mají obrátit. Protože přečíst si zkušenost je jedna věc, ale odborná pomoc je věc druhá.
Jinak opravdu když je člověk v tom pekle a ještě nemá nadhled, omlouvá partnera a vlastně kolikrát má v hlavě mišmaš a pořádně neví, jak to celé uchopit ( protože často jsou fyzičtí násilníci také velmi zdařilými manipulátory a psychickými násilníky), tak ano, opravdu pomáhá promluvit si s někým, kdo si prošel tím samým. Ten člověk ti pomůže konečně ukázat prstem na násilníka a nazvat ho násilníkem. Zjistíš, že tito násilníci se vesměs chovají podobně, jejich chování lze celkem jasně definovat a obsahuje stejné postupy. U mě třeba právě až v ten moment přišlo prozření a uvědomila jsem si zcela jasně, že je to psychopat a magor a spadá do škatulky " násilník". Zcela jsem ho pak přestala omlouvat a věci se daly do pohybu.
Právně to napadnutelné samozřejmě není, nebude tam uvedeno jeho jméno, adresa ani fotka. To by pak autor/ka kdejakého románu nemohl/a nic vydat, co kdyby se v tom někdo náhodou našel. ;) Blog jde psát i anonymně či pod jiným jménem, pokud by ses necítila v pohodě. Nicméně tomu moc nerozumím, na úvod píšeš, že se z toho dostáváš a terapeutka ti radí vypsání se z toho, v dalším příspěvku uvádíš, že víc jak rok píšeš, tak to asi nepomáhá tak, jak sis představovala? Nebo tím, že to dáš veřejně, se ti uleví více? Na to si musíš odpovědět.
Právně to napadnutelné samozřejmě není, nebude tam uvedeno jeho jméno, adresa ani fotka. To by pak autor/ka kdejakého románu nemohl/a nic vydat, co kdyby se v tom někdo náhodou našel. ;) Blog jde psát i anonymně či pod jiným jménem, pokud by ses necítila v pohodě. Nicméně tomu moc nerozumím, na úvod píšeš, že se z toho dostáváš a terapeutka ti radí vypsání se z toho, v dalším příspěvku uvádíš, že víc jak rok píšeš, tak to asi nepomáhá tak, jak sis představovala? Nebo tím, že to dáš veřejně, se ti uleví více? Na to si musíš odpovědět.
@moudivlacek z takové zkušenosti se člověk dostává roky, i s dobrou terapií.
@moudivlacek z takové zkušenosti se člověk dostává roky, i s dobrou terapií.
@reeeza to nezpochybňuju, jen jsem nepochopila tu souslednost, nicméně alespoň minimální efekt by to po roce mít mělo, otázka spíše zněla, změní se něco tím, pokud to bude veřejné? já na to odpověď neznám, to má každý jinak, někomu víc vyhovuje psát si pro sebe, někdo preferuje veřejné blogy, další vyhledá jiné cesty, protože toto pro něj není
Být tebou tak bych to mírně anonymizovala, ať je to trošičku jiný. Ale terapie je to dobrá.
Ne, nemuzes mít postih. Vsak nebudes psat pan Jarmil Novak, bytem Manipulatorova 35, Praha 1... ale das tam treba "manzel Jarmil". Druha vec je, ze je to tvuj osobni nazor a pohled. To by nikdo nikdy nenapsal zadnou beletrii, kdyby se bal, ze predloha se pozna.
Někdy stačí napsat si to do sešitu, kamarádka to tak taky měla. Jak by bylo tobě, kdyby se na internetu objevily věci z tvého soukromí? Já se snažím být v tomto opatrná.