Jméno po rodičích. Ano nebo ne?
S partnerem se shodujeme v tom, že dítě má právo na své vlastní jméno, tudíž nejsme zastánci dávání jmen po rodičích. Myslíme si, že s rodinou dítě pojí příjmení, ale křestní jméno je něco, čím by se právě mělo od ostatních členů rodiny odlišovat (už kvůli praktičnosti). Znám to i ze svého okolí - někdo zavolá "Mirku" a otočí se oba. Pak se musí upřesňovat, který z nich byl osloven a vznikají z toho tvary jako "malý Mirek" a "velký Mirek", přitom by stačilo dát dítěti jiné jméno. Nepíšu to proto, abych se někoho dotkla - je to svobodná volba každého z nás, spíš mě to zajímá jako průzkum, co je nejčastějším důvodem dědění jmen. Jaká je vaše zkušenost?
A - Úcta k rodinné tradici (neměli jsme na vybranou)
B - Ješitnost (obvykle tatínka 😉 )
C - Nedostatek fantazie (prostě jsme nic jiného nevymysleli)
D - ???
Stručné shrnutí
- Dávání křestního jména po rodiči často vede k praktickým komplikacím, zejména zmatkům při oslovování a doručování doporučené pošty.
- Běžný kompromis je ponechat rodičovské jméno jako druhé křestní jméno a v běžném životě používat jiné první jméno.
- Motivy pro dědění jmen v diskusi zahrnují úctu k rodinné tradici a zachování rodinné paměti, proti stojí obavy z nedostatku originality a praktické zmatky.
Nejčastější otázky
Q: Jak se vyhnout zmatkům, když v rodině opakovaně používají stejné jméno?
A: Řešení z diskuze: používat odlišné oslovení nebo zdrobněliny, nebo dát rodičovské jméno jako druhé křestní jméno a první jméno používat v běžném životě; doporučená pošta a úřední záležitosti se pak řeší uvedením druhého jména pouze na dokumentech.
Q: Lze dítě pojmenovat po rodiči a zároveň zachovat jeho samostatnou identitu?
A: Ano; v diskuzi rodiče uváděli kompromisy typu druhé křestní jméno po rodiči a každodenní používání originálního prvního jména, případně použití přezdívek a zdrobnělin pro rozlišení.
Q: Jaké jsou hlavní důvody pro a proti pojmenovat dítě po rodiči?
A: Mezi důvody pro patří úcta k rodinné tradici a zachování jména, mezi důvody proti patří zmatky při oslovování, doručování pošty a vnímání nedostatku originality.
Q: Co dělat, když jeden z partnerů trvá na jménu po sobě a druhý nesouhlasí?
A: V diskuzi doporučené postupy zahrnovaly dát rodičovské jméno jako druhé jméno, dát dvě jména jako kompromis, nebo se o volbě jména dohodnout oba rodiče před zápisem do matriky.
Q: Jaké praktické dopady má opakování jmen v rodině?
A: Uváděné dopady jsou záměny při volání (nutnost rozlišovat „malý/velký“), chybné otevírání pošty a komplikace s doručováním doporučené pošty.
Q: Je běžné používat druhé křestní jméno jen na úředních dokumentech?
A: Ano; několik rodičů popsalo, že druhé křestní jméno uvádějí v rodném listě a na úředních dokumentech, ale v každodenním životě dítě oslovují pouze prvním jménem.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mnoho diskutujících považuje za problém opakování křestních jmen v rodině kvůli zmatkům při oslovování a doručování pošty.
- Častým kompromisem je dát rodičovské jméno jako druhé křestní jméno a v běžné komunikaci používat jiné první jméno.
- Volbu jména by měli podle diskuse řešit oba rodiče společně.
Sporné názory
- Někteří v diskusi považují pojmenování po rodiči za projev úcty a zachování rodinné tradice, zatímco jiní to považují za nedostatek fantazie a zdroj praktických komplikací.
- Někteří rodiče trvají na jménu po sobě jako na rodinné tradici, zatímco jiní navrhují kompromisy typu druhého jména nebo zcela jiného jména.
Otevřené otázky
- Mělo by být rodičovské jméno uvedeno jako první nebo druhé křestní jméno?
- Jak často a v jakých situacích by se mělo používat druhé křestní jméno v běžném životě?
- Kdy má tradice pojmenování přednost před praktickými důvody jako doručování pošty a rozlišování osob?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
druhé křestní jméno, dávat jméno po rodičích, přezdívky a zdrobněliny, dvě křestní jména (kompromis), oslovování „malý/velký“, uvádění druhého jména pouze na úředních dokumentech
Místa a osoby
žádné
Můj muž není ješitný a tak jsme vybrali jména pro kluka Filip (manžel je Zdeněk) a pro holku nejspíš Sandra (jsem Hana a po sobě určitě nechci 😀 ) Včera nám řekli, že to bude holčička, ale ani nad Zdeničkou neuvažujeme 😀
Myslím, že dítě by v rodině mělo mít své jméno, i když jako druhý jméno po někom...., no proč ne 😀 Ale první, to co se používá asi svoje 😀
V mojí rodině byl dědeček Vilém, můj otec je Vilém, můj bratr je Vilém a jeho syn je opět Vilém 😀 Je to pak ale dost šílený a působí to zmatky. Řeknete třeba: Vilda byl tam a tam..... A všichni řeknou: Kterej? Mladej? Starej? Viloušek? Holky, to je fakt děs 😀
Kdyby se každý jmenoval jinak, tak je to vyřešený 😀 😀 😀
Takhle je to jak v královské dynastii 😀 😀 😀
Vilém 1.,2.,3.,4. 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀
Ahojko.. ja mám Riška a aj jeho otec je Richard, ale malý nemá meno po ňom.. vždy od kedy si pamätám som chcela Richarda.. a to dávno pred tým ako som spoznala priateľa..
takže preto 🙂
tak u nás ani náhodou po nás...přeci jim nebudu zbytečně komlikovat život 😀 ..možná kdybychom se jmenovali jinak 🙂
jinak ve svém okolí tnám jednu rodinu co dědí z generace na geberace..a není možnost jiné volby...děsný 😠
mne sa paci ked ma syn po otcovi meno.vzdy som to chcela... no mame dievcatko a moj manzel sa vola Peter, chcela som dat Petru no on nechcel. tak mame Ninku.no ak bude drhe chlapcek bude Peter.
Ahoj,tak my jsme taky nevybírali jména po rodičích,prostě jsme nechtěli,aby se to pletlo,holčička měla být Lucinka(manželovo přání,já chtěla Denisku,ale ustoupila jsem 🙂 ),nakonec máme stejně kluka a na Vítečkovi jsme se krásně shodli oba 😵
My sme mali vybrate uz nejake mena,ale ked bol syncek v brusku,tak nejak nam sadlo meno manzela,tak nakoniec ma meno po nom Peter,ale od mala si vymyslel prezivku,tak nemame problem ich rozlisit. Problem je ak ma nahneva a poviem mu Peto alebo Peter,vtedy sa aj velky otoci,ze co sa deje 😅 . Inak to meno sa mi vzdy pacilo. Dcerke meno vybral manzel,pretoze moje sa nam velmi nepozdavalo 😝 .
No a u nas v rodine sa nejake tie mena dedia. Vlastne co mam bratrancov a sesternice z maminej strany,vsetci maju podedene mena,aj moj brat,len ja mam nezdedene 🙂 .
aj moj manzel je Peter, ale o tom ze chlapcek by sa volal po nom nechcel ani pocut 😀
U nás nakonec vyhrál Filípek..Nejdřív jsme chtěli Tomáška,ale Tomáš je tatínek, tak ho nakonec nedáme..Ale ne kvůli nějaký ješitnosti, ale prostě se nám líbilo nejvíc 🙂 Holčičku jsme měli Aničku,ale bude to chlapeček 🙂
zajímavý téma, taky jsem nad tím nedávno přemýšlela 😅
vzhledem k tomu, že můj děda, táta a brácha mají stejné jméno (Karel), tak vím, že to působí zmatky a Karla IV. tím pádem nepoviju 😀
manžel chtěl jméno po svém tatínkovi (Leonard), ale já jsem byla proti,´chtěla jsem nějaké jméno, které v rodině ještě není (a taky takové, které budou obě rodiny schopné vyslovit, muž je Američan).. takže jsme hledali spíš podle významu a rozšířenosti a podle toho, jak půjde k příjmení...
doufám, že malý se jednou nebude nad jménem ošklíbat jako jsem to dělala v dětství já, trvalo mi tak do deseti let než jsem ho fakt přijala za vlastní 😝 (jsem Ludmila)... pomohl mi právě význam jména a to, že jsem ho dostala jako výraz úcty k tetě, která je fakt super 😵
takže to bych asi jmenovala jako důvod, proč se dítě jmenuje po někom z rodiny 😉
nedala bych nikdy jako prvni jmeno. Jako druhe krestni bych nad tim mozna uvazovala..
náš malý se jmenuje po tatínkovi resp. nenašla jsem žádné jiné jméno, které by se mi tak líbilo a manžel proti tomu neprotestoval 🙂
Takže to nemělo žádný rozumový důvod. Já jsem to tak prostě cítila, že to bude Martínek. Jiné jméno mi nesedělo, i když do nás příbuzní hučeli, jak je to nepraktické.
Taky si myslim, že dítě má právo na to být už od narození jedinečný..a to právě tím jménem..nikdy bych nechtěla dělat kopii někoho z rodiny...a to ani z úcty k tomu člověku
Jinak v mojí rodině ...táta, děda, praděda...Antonín 😀 no a naštěstí jsme to pokračování rodičům nedopřály...jsme dvě holky 😀
Já i můj brácha se jmenujeme po rodičích a přináší to akorát zmatky. Ať už v oslovování nebo když třeba přišel dopis, nejhorší byli ty doporučený. Kolikrát šla jedna z nás na poštu zbytečně.
Je to každého věc, ale já říkám jednoznačně ne a to chtěl manžel jeden čas malého Martínka, ale udolala jsem ho a to se mi to jméno líbí.
môj syn sa volá po ockovi,ja som tak chcela,manžel na tom netrval,chcela som mu urobiť radosť a už v brušku som ho tak oslovovala aj celé okolie,tak som to už nechcela meniť,ked sa narodil a som spokojná
Ahoj, mě se naše jména docela líbí a asi kdyby se přítel nejmenoval Adam, tak bych tak pojmenovala svého syna. Moc se mi nelíbí, když se děti jmenují po rodičích, akorát se to plete. 🙂
my sme sa dohodli ze nedame detom meno po nas...ja som po mame a babke, manzel je po otcovi a to sa stale pletie. ked niekto vola, patrame koho vlastne chcu a su z toho zmetky, posta na rovnake meno ak pride bez tytulu 😅 , takze sme pretrhli tradiciu a nase deti nebudu po nas 😀 ,
U manžela v rodině se zase dědí Karel, takže se očekává že i náš syn bude Karel. Ale já jsem proti, manžela jsem ukecala a vymysleli jsme jiné jméno, které ještě v rodině vůbec není. Pro holčičku jsme zas tak "originální" nebyli, máme vymyšlené jméno po mé a manželové babičce.
Ahoj,vzhledm k tomu,že se jmenuju stejně jako mamka,tak vim,že bych svému dítěti nikdy stejně jmeno jako mám já a nebo manžel nikdy nedala 😵 .
Ahoj, u manžela v rodině se dědí jméno Stanislav, v době kdy jsme mimi plánovali, tak vždy říkal, že to bude Stáník, ale co jsem otěhotněla tak si to rozmyslel a pokud budeme mít klučinu tak to bude Adámek
Já jsem taky proti dávání jmen po rodičích. I když bychom si hrozně přáli Kačenku, protože se to jméno dá všemožně skloňovat a zdrobňovat, tak ji nedáme, protože jsem Kateřina já. Manžel se jmenuje po otci a švagrová po tchýni a jsou s tím akorát problémy.
moj muz povedal, ze on si meno neda "ukradnut" a nepaci sa mi to, pride mi to bez fantazie, alebo, ze sa maju tie osobky tak radi, ze aj deti tak pomenuju.
taky jsmč měli drbný spor - manžl chtěl, aby se případně kluk jmenoval po něm
ne že by měl nějaké nehezké jméno - al od prvního okanžiku to bude malý x, mladý x ...
furt se tam bude háet linka
tu ať si tam vytvoří jinak - ne tak - pěkně každý sám za sebe 🙂
ja tiez nie som zastanca mien po rodicoch ...
potom to vyzera ako u mojej sestry, ktora musela dat meno po manzelovi kvoli jeho jesitnosti ... takze maly sa vola Ferko ... a je s tym stale problem, lebo aj jej manzela volame Ferko ... takze vzdy riesime ktory / ktory ... najsmiesnejsie je ze otec jej manzela je tiez Ferko ...
a aby nebolo dost, druhemu synovi dala meno po nasom ocinovi, teda vlastne po druhom dedovi a maly sa voal Stanko ...
nic proti, ale tie mena su hrozne 😀
U nas v rodine je tiez dost "rovnakych mien" a zasa v muzovej rodine je taka tradicia, ze sa nikto nesmie (nemal by sa) volat menom, ktore uz niekto v rodine ma 🙂 , takze my sme hladali "dlho predlho" pre nasho drobceka meno, lebo muz pocita za rodinu aj tu z tretieho kolena 😀 , tak to je len cez 100 muzov=100 mien 😀
Ahojky, my jsme to vyresili tak, ze:
1. syn ma svoje kresni jmeno a druhe kresni jmeno po svem tatkovi
2. syn ma take svoje jmeno a druhe kresni jmeno ma po mem dedeckovi (takze po svem pradedeckovi)
3. mimi bude mit zase svoje jmeno a druhe kresni jmeno po babickach (shodou okolnosti se obe babicky jemnuji stejne...tak na sebe aspon nebudou zarlit 😉 ).
Oba kloucky samozrejme oslovujeme jenom prvnim jmenem, ale libi se nam, ze jsou tak v jejich jmenech zachovana i jmena nebo vzpominky na jejich nejblizsi rodinu a pritom maji o svoje orginalni jmena 🙂 .