Jsou dnes na děti kladeny větší nároky?
Ahoj, chtěla bych se vás zeptat na názor... možná mi to tak jen připadá, ale někdy mám pocit, že jsou kolem samé dokonalé děti. 🙂 A že vlastně i rodiče často nevědomky (nebo vědomky) děti přetahují. Tak mě napadlo zeptat se vás, jak to vidíte.
Zdá se mi, že dnes se dítě musí do dvou let zbavit plín, do třech let krásně mluvit, v první třídě se učí to co my kdysi ve třetí... A jakmile je jen někde malá odchylka, už se letí do psychopedagog. poradny, k logopedovi, na neurologii... atd. Na druhou stranu přibývá depresí u dětí, jsou neurotičtějí, víc stresované, agresivnější. A jakoby míň v pohodě.
Jak to vidíte vy? MOC děkuju za případný názory.
Stručné shrnutí
- V diskuzi se opakovaně uvádí, že dnes rodiče i učitelé častěji vyhledávají psychopedagogickou poradnu, logopeda a neurologii při jakékoli odchylce v řeči či chování dítěte.
- Několik příspěvků konstatuje snížení některých dovedností u předškoláků: častější pozdější odvykání plenám, omezená slovní zásoba a intenzivní sledování TV (v jednom příspěvku citováno 3–4 hodiny denně u tříletých).
- Jako řešení a prevence jsou v diskuzi doporučovány včasná diagnostika a intervence (logopedie, psychologie, foniatrie), individuální přístup (Montessori, logopedické MŠ), omezení času u obrazovek a pravidelné čtení a mluvení s dítětem.
Nejčastější otázky
Q: Kdy mám vyhledat logopeda nebo další odborníky na řeč dítěte?
A: V diskuzi odborníci i rodiče doporučují konzultovat logopeda nebo foniatra a případně neurologii a psychologii, pokud dítě výrazně nemluví kolem 3 let nebo pokud řeč a porozumění zaostávají, přičemž byla zmíněna i včasná logopedická intervence před nástupem do školy.
Q: Jaké instituce nebo typy školek jsou doporučovány pro děti s poruchami řeči?
A: V textu byly doporučovány logopedické MŠ a Montessori přístupy; konkrétně se zmiňuje „Logopedická MŠ s prvky Montessori“ jako vhodná varianta pro děti s řečovými obtížemi.
Q: Jaké knihy nebo pomůcky rodiče v diskuzi doporučují pro rozvoj řeči a grafomotoriky?
A: Doporučené tituly jsou „Diagnostika dítěte od 3–6 let“ (autorka J. Bednářová) a kniha „Rozvoj grafomotoriky“; dále se doporučují grafomotorické kurzy a pracovní sešity z diagnostiky 3–6 let.
Q: Co dělat, když mám obavy, že dítě je „přetíženo“ změnami prostředí nebo cestováním?
A: V diskuzi bylo uvedeno, že u citlivých kojenců a batolat (uveřejněně zmíněn věkový rozsah 6 měsíců–18 měsíců) mohou časté změny prostředí a dlouhé cesty zvyšovat stres; doporučováno je omezit časté střídání prostředí a preferovat stabilní režim.
Q: Jak řešit obavy z „rušení drilu“ ve školství versus potřeby paměťového učení?
A: V diskuzi byla doporučena rovnováha: základní dovednosti jako násobilka, vyjmenovaná slova a pravopis mají být procvičovány pamětně, zatímco projektová výuka a rozvoj porozumění („najdi si, pochop, odprezentuj“) jsou zároveň žádoucí.
Q: Jaké konkrétní diagnózy poruch učení a řeči se v diskuzi zmiňují a jaký je k nim přístup?
A: V textu se uvádějí dysfázie, dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyspraxie a dyskalkulie; diskuze konstatuje, že dnes odborníci tyto poruchy častěji odhalí a nabízejí kompenzační opatření (úlevy v psaní, tisknutý text, speciální pedagogická péče).
Závěry z diskuze
Shoda
- Rodičovské chování a stres rodičů zásadně ovlivňují psychický stav a připravenost dětí do školy.
- Je potřeba kombinovat paměťové procvičování základních dovedností (násobilka, pravopis) s výukou založenou na porozumění a projektech.
- Včasná diagnostika a intervence (logopedie, psychopedagogická poradna, foniatrie) pomáhají dětem s poruchami řeči a učení.
Sporné názory
- Jsou dnes na děti kladeny větší nároky? Názory se liší: část příspěvků tvrdí, že nároky a odborné vyšetření rostou, zatímco jiní tvrdí, že nároky klesají (méně čtení, více TV, pozdější odvykání plen).
- Metody výuky: někteří podporují „dril“ (paměťové učení vyjmenovaných slov, násobilky), jiní preferují školu založenou na projektech a rozvoji kritického myšlení.
Otevřené otázky
- Vedou změny ve školství a metodice skutečně ke zhoršení výsledků žáků ve srovnání s minulostí?
- V jakém věku je optimální začít výuku cizích jazyků a předškolní nácvik písmen či počítání, aniž by se dítě přetížilo?
- Které děti skutečně profitují z velmi raného rozvíjení písmenek a čísel (např. ve 2 letech) a které jsou tímto postupem naopak poškozovány?
Zmíněné značky a firmy
Montessori, Logopedická MŠ, Česká spořitelna
Zmíněné produkty a metody
logopedie, psychopedagogická poradna, neurologie, foniatrie, Montessori, Diagnostika dítěte od 3–6 let (J. Bednářová), Rozvoj grafomotoriky, grafomotorický kurz, dysfázie, dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyspraxie, dyskalkulie, násobilka, vyjmenovaná slova, projektová výuka, čtení knížek, omezení TV/DVD
Místa a osoby
Praha, J. Bednářová, Dr. Matějček, Jaromír Jágr, Maxová
Mame dvě děti s stejný přístup. Jedno chodilo až v 17m druhé už v 12. Jedno bez plen v až ve 2 druhé už v 1,5. Jedno ve 3 letech říkalo jen mama, tata a druhé mluvilo v souvetích ve 2, ve 2,5 umí pocítat do 10, pozna všechny barvy a to ji to neučíme. S tím pomalejším furt něco trénujeme a to rychlejší je samorost a učí se úplně samo. Vlastně jsou teď na stejné urovní 5 let a 2,5. Na TV se dívaji oba stejně, čteme jim stejně.. atd.
Základka je podle mě uplně blbě postavená, spousta úplně marného času. Kombinace stresu a nudy a většinou absolutního nezájmu dětí. Dítě by s mělo naučit pečovat o své zdraví, své okolí a mít sociální dovednosti. Zádné biflování ničeho a ani žádné domácí úkoly. Měli by tam chodit rády, ne se tam stresovat, že je někdo vyvolá nebo budou mít horší známku, než druzí. Děti jsou od přírody zvídavé samy od sebe. Některé se naučí číst ve 3 některé třeba v 10. A co. Každy k tomu dozraje. Nejduležitějsí je aby měli potřebu se učit, ne aby je někdo nutil se učit. Když se něco potřebuješ naučit, máš vnitřní motivaci a zcela jistě, se to naučíš, je jedno jestli ti je 7 nebo 70 let. Když tě někdo bude kopat do zadku, že musíš a ani nechápěš proč, tak to je cesta do pekla.
A kroužky.. u malých dětí uplně zbytečné. U větších zase.. jestli chtějí sami.
@korcula souhlasím, že některé maminky to přehání. Ale například můj syn má přes dva roky a stále má plíny na spaní a na kakání, a přitom se třeba o čísla sám zajímá a pořád si odpočítává 1-10, čísla přečte, takže stále hlásí každý číslo, který někde vidí. A umí asi 5 písmen. Prostě každý dítě je jiný, a to, že některý umí písmenka a čísla neznamená, že v něčem jiném není třeba "pozadu". Nesnáším, co dělají některé maminky, že dělají z dětí cvičené opice a pořád chtějí, aby děti před lidmi něco řekli, nebo tancovali apod. A šíleně mě vytáčí, když nějaká známá chce po Willíkovi, aby třeba řekl její jméno a pořád ho do toho tlačí 🙄 Já nechávám syna žít a vím, že ke všemu dojde sám. A za dvacet let se ho nikdo nebude ptát, jestli uměl ve dvou letech počítat, nebo nosil plíny 😀