Jste tu některá introvert?

@ninive211 Já jsem ve znamení lva,taky jsemasi vyjímka potvrzující pravidlo 🙂 Možná nejsem typický introvert,nejsem ostýchavá,nedělá mi problém komunikace s cizí osobou,nevadí mi větší společenost...ale spoustu věcí prostě dělám raději sama,například cvičit,bruslit,nakupovat,ráda si čtu,procházky se psem,dokážu si volný čas sama úplně vychutnat. Nemuset nikoho vnímat,mluvit o ničem 😉

Také se hlásím "do klubu". Mám to obdobně jako zakladatelka. Nicméně já jsem tak spokojená 🙂 Jen jedno mě štve - že ode mě občas okolí čeká něco jiného. Že budu víc společenská apod. V práci to dokážu překonat - jsem učitelka. A většinou mě lidi na introverta netipují. Dokonce jsem dělala i průvodkyni a brigádu v callcentru, ač nenávidím telefonování. Ale v osobním životě to prostě nechci a neumím lámat přes koleno...

@izz76 Já právě v tomto směru myslím introverta jako fakt introverta (i co se týče s problémy s komunikací, se seznamováním...), ono nějakou tu společnost potřebuje asi většina lidí (pokud nejde vyloženě o asociály) a naopak občas být osamotě "sám se sebou" ocení i ten největší extrovert.

@dc2015 Tak call centrum by byla moje noční můra, nenávidím někomu něco nutit a prodávat (ač jsem to vlastně v reálu na ostro nikdy nezkusila, snad jen v rámci nějakých seminářů na zkoušku...ale prostě z duše se mi to protiví tento způsob někam volat a a otravovat s něčím lidi a muset přetrpět jejich většinou odmítavý postoj). To samé podomní prodejce, finanční poradce nebo vlastně jakýkoliv prodavač, kde je člověk nucen nabízet zákazníkovi produkty, o které vlastně nestojí. je to proti mému přesvědčení (nejen proti povaze 🙂)

@ninive211 To nebylo prodejní 🙂 Ale i tak mi bylo nepříjemné volat. Já prostě nerada telefonování samo o sobě.

Zdravím, hlásím se také do klubu. Nikdy jsem svůj stav nepojmenovavala a teď už to mám. Jsem introvert. Když jsem byla malá, byla jsem prý v kolektivu oblíbená. Čím jsem starší, tím jsem asi uzavřenejsi. Asi jsem o tom jako malá nepřemýšlela. Teď se neustále analyzuji, řeším co jsem kde řekla a co si o tom ostatní mysli a nemysli a někdy se tím úplně zbytečně tyram. Jsem ráda sama a někdy zase potřebavuji kolem sebe nějaké lidi.
Když se seznámím, tak už to většinou jde a jsem i celkem upovidana, ale spíš vn menším kolektivu. Nejlépe se mi povídá s jedním člověkem.
Momentálně jsem na mateřske a cítím se někdy dost osamělá... Navíc jsme se přestěhovali, takže právě prožívám menší krizi 😀
Také jsem byla spokojená v anonymitě velkého města a bavila jsem se hlavně díky našemu psovi.
Jinak jsem štír, takže podle znamení mi to tedy sedí 🙂
A také jsem se tu ve spoustě vašich příspěvků našla. Díky, je to super vidět, že v tom nejsem sama...

Holky a stává se Vám, že když jste třeba na nějakém večírku či zábavě a mluvíte tam s lidmi, že si pak přehráváte, někdy i do noci, co jste řekli a jak to asi vyznělo a jestli se to nemělo říct jinak? Mě se to v poslední době stává často.

@babanci Dělám, a často.. A nejen po večírku, ale i po běžné konverzaci.. Dokážu si to dlouho přehrávat, co jsem a jak řekla.. A jak jsem to mohla říci jinak.. A jak to ten člověk pochopil. Nejhorší je, pokud něco plácnu, a ten druhý člověk se na to moc netváří, pak si rozebírám jakým způsobem mě asi špatně pochopil, a je mi to líto, protože ty věci co mohou vyznít blbě nijak špatně nemyslím..

Jééé, to mi povídejte. Několikrát ročně v práci vedu jednání, i velkých skupin a to vám teda řeknu, že se pak v noci budím a uvažuju nad vším, co tam proběhlo. A to i v případě, že vše probíhá bez problémů a nikdo nic neřeší. Ted už je to teda lepší, protože se na sobě snažím pracovat a vím, že je to proto, že jsem si nevěřila. Od té doby, co si uvědomuju, že do všeho dávám maximum a že ta neziskovka vlastně výborně funguje, tak jsem klidnější, že snad nedělám podstatné chyby. A taky, že chyby jsou součástí každého člověka a mám na ně právo. No vyvíjí se to, ale pomalu 🙂

Jo a ještě, co jsem četla: "Neřešte co si o vás myslí druzí, ti mají spoustu práce s tím, co si o nich myslíte vy" 🙂. A taky je pravda, že vlastně nikoho nezajímáme. Každý má svého dost a opravdu už večer neví, co jsme řekli, to jen my se tím vnitřně pořád trápíme 🙂. Raději pustit z hlavy a vědět, že všechno má svůj důvod a má nás to někam posunout 🙂

@babanci Já toto někdy řešila dřív, kdysi na škole, hlavně na gymplu, na vejšce to už míň - v té pubertě má člověk potřebu se družit a aby ho ostatní brali a kolikrát se snaží až moc, snaží se přizpůsobovat, i proti své povaze, i když mu to není příjemné, pak se cítí blbě, nejistě, uzavírá se do sebe...začarovaný kruh. Později jsem pochopila, že fakt si nemá cenu na nic hrát a neustále řešit, kdo si o mně co myslí...pokud jsou to neznámí lidé nebo lidé, co sem tam potkám na ulici, ale nijak výrazně se nebavíme, tak je mi to fakt fuk, jaké kdo má mínění. A i právě z tohoto důvodu jsem též spokojená s anonymitou velkého města , kde se pořádně neznají ani obyvatelé jednoho paneláku (mně osobně to vůbec nevadí, že každému nevidím do talíře a nevím o něm první poslední, je mi po tom prd a jim taky)

@alikam Tak přesně tak to mám taky..

@babanci Jj taky se mi to přehrává a to jakákoli konverzace a přitom se tomu bráním, nechci, aby se mi to přehrávalo, ale ono to běží v té hlavě samo. Asi proto potřebujeme toho času o samotě víc, než ty dozvuky druhých lidí v nás odezní a zpracují se a proto jsem asi i radši sama, abych ty dozvuky nemusela v sobě vůbec řešit, páč mě to vytrhává z mého klidu. Ale zajímavé je, že se to vesměs týká cizích lidí, na kterých mi vůbec nezálaží. U těch, co mám ráda a co mě znají, předpokládám, že mě berou takovou, jaká jsem, tak tam to přehrávání neběží. Což znamená, že jsem v klidu jen s opravdovým minimem lidí-rodina+-jedna dvě kamarádky.

@dudysek Presne tak to je, taky si myslim, ze je to spis otazka sebeduvery a na te se da pracovat.. 😉

Holky, toto téma je super a děkuji za něj. Je mi skoro 30 a pořád jsem se s tím ještě nesrovnala.. Jsem beran, ale jsem narozená 23. března, takže je to na rozmezí s rybama. Když jsem byla malá, styděla jsem se jít i do obchodu a někomu zavolat nebo někoho oslovit či si jako malé dítě s někým sama od sebe začít hrát bylo nepředstavitelné. Ve škole to lehký nebylo, protože jsem pořád chtěla být stejně bezprostřední jako ostatní a to fakt nešlo. Mluvila jsem velice málo a spíš jen poslouchala, tudíž jsem moc kamarádů neměla. Časem jsem se trochu otrkala hlavně díky práci, protože tam jsem prostě s lidma komunikovat musela a naučila jsem se to, ale i tak se mi někdy svírá žaludek, když mám nějakou maminku na hřišti poprosit, zda si můžeme půjčit lopatku.. Teda.. jak kdy.. Záleží, jakou mám náladu. Snažím se to řešit přes kineziologii, ale ta mi pomohla s jinýma věcma. S tímto jenom trošku. Dnes třeba řeším to, že já učím první rok angličtinu,protože mě o to požádal kamarád z důvodu nedostatku lektorů. Bála jsem se toho, ale neměla jsem moc na výběr, takže jsem do toho skočila, otrkala se a nemám nejmenší problém. Beru to jako takové vystoupení a moc mě to baví. Ale kamarádka je taky učitelka aj a vymyslela si, že když je na mateřské, tak aby úplně nezakrněla, tak že každý týden bude pořádat setkání pro maminky, kde se bude mluvit jen anglicky. Už to bylo teď podruhé a já vždycky uteču. Prostě zásek a nemůžu.. Věřím tomu, že bych neměla problém a mluvila bych úplně normálně, jako když jsem mezi svými studenty, ale z nějakýho důvodu vždycky ztratím odvahu. A na vině je právě ta moje introverze.. A taky jsem nadměrně přecitlivělá, takže pokud je na mě někdo hnusnej, okamžitě o kousek víc zahořknu.. Takže ze mě za chvilku bude zapšklá ježibaba.. ☹ No, každopádně jsem ráda, že je tu tolik maminek, které mají podobné problémy, ale v reálu bysme si asi moc nepopovídaly. Jednou jsem byla na návštěvě u introvertní kamarádky a za hodinu jsem se raději s rozpaky rozloučila,páč jsme většinu času mlčely.. 😀

@alikam Tak to taky znám, jednou byli u nás na návštěvě sousedi, které jsem viděla poprvé a bylo to večer, řekla jsem, že nemůžou mít děti a myslela tím, že je nemají, když jsou u nás oba, žena i muž, kdo by jim ty děti hlídal, jenže oba byli zaražení, tak jsem zjistila, že to pochopili tak, jakože chtějí a nemůžou mít děti, jakože to nejde a to je bohužel pravda. Takže i když jsem vysvětlila, jak jsem to myslela, je mi trapně i teď, když si na to vzpomenu a už je to víc než půl roku. Stačilo říct, nemáte děti a byl klid 🙂

Holky, jsem ráda, že Vás je tolik introvertů 🙂 chtěla jsem se vás zeptat, jak to máte s dětmi. My ještě žádné nemáme, ale snažíme se a mám z toho docela hrůzu. Občas hlídat sestře její holky a ty si neumí hrát sami a potřebují, abych neustále vymýšlela nějakou akci. Řeknu vám, že po 2h jsem totálně komunikačně vyšťavená. Když je někdo s námi tak je to lepší, protože si mužů maličko oddechnout, když převezme iniciativu, ale když jsem sama tak je to děs tedy. Hrozím se co mě čeká 😀

@shannondrake Ahojda,taky jsem ráda,ze nás je takových vic.Uklidňuje me to a připadám si si tolik jiná.Z moji zkušenosti me děti naučily se tolik se neuzavirat.Moje mladší dcerka je extrovert tak od malinka vyhledává společnost,tak jsem se snažila se trochu přizpůsobit.A je pravda ze mezi detmi jakými koliv je mi dobře 🙂,tam problém v komunikaci nemám.Dokážeme se vyblbnout.Opravdu záleží jaký děti budeš mit a co zdědí.Neni čeho se bát.At se sněžení vydaří,stoji to za to 🙂 🙂 🙂

@izz76 tak na takovou dovolenou musím jezdit každé léto. Kvůli manželovi. Jsou to jeho kamarádi a v podstatě se s nimi vidím za celý rok minimálně, některé vůbec. Navíc všichni dost pijou a já jsem téměř abstinent. Je to pro mě naprosté utrpení.Dětem se tam ale líbí,tak jen kvůli nim to pretrpim. Mají mě taky za divnou. Chodím spát dřív než oni,ale když s nimi nemám žádné společné téma,tak proč ponocovat . I jse manželovi svoje pocity řekla,ale je to prý tradice..... stejně jako jeho dalších x akci....ach jo😞

@shannondrake Ahoj, když jsem četla Tvůj příspěvek, bylo to jako bych četla o sobě... Podle mě být introvert nemusí být problém, horší je, když se to pojí s nízkým sebevědomím a lehkými sociálními fobiemi, jako je to u mě. Já jsem se sebou byla vždycky celkem spokojená, až teď na RD se cítím osamělá, protože jsem si nedokázala najít nové kamarádky mezi maminkama na hřišti a zatím ani ve školce. Zdravíme se, prohodíme pár slov, ale tím to končí. Abych někoho oslovila jako první, to nedokážu vůbec. Navíc by mě nebavilo se bavit furt jen o dětech. Tak si na hřišti nejradši čtu, když to jde 😉 a hrozně se těším do práce...

No já si přijdu osamělá i mezi lidmi. Neumím být 100% duchem přítomná mezi lidmi, pořád jsem jako částečné myslí někde ve svém světě, takže mi nejde se nijak uvolnit. Nevím moc jak to vysvětlit. Někdy žárlím na partnera, že má kamarády, nejradši bych, kdyby měl jen mě, jako já jeho, protože se cítím zranitelná, kdyby mě náhodou opustil. Vím, že to je špatně, ale to bych musela změnit svou povahu, a to jak jistě víte, zrovna lehký není.

@shannondrake ano,s tou mysli ve svem světě,to znam.Vnimam ostatni jinak,jejich naladu,rozpolozeni a pak vubec nevim co mi kdo rikal,ale jak na mě pusobil.Taky nekdy zapasim se sebevědomím,davam si to stale za ukol,abych ho zlepsila a zvysila.Pak clovek neni tolik zavisli na ostatnich a nežarli.

@hannar Upřímně tě lituju,to musí být hrozná dovolená 😒

@ninive211 Jak bys charakterizovala Kozoroha? Přiznám se, že na tohle moc nevěřím. Já i obě moje dcery jsme Kozorozi a holčičky jsou každá úplně jiná...

@cajomilka Já měla obě babičky Kozorožky a i mám docela dobrou kamarádku v tomto znamení (i nějaké známé Kozorohy-kluky, ale s těmi se tolik nestýkám), obecně pro Kozoroha většinou platí, že je to generál, je většinou cílevědomž a má rád věci podle svého a ostatní rád podle toho komanduje. A co se týče introverze/extraverze - nebývají to žádní lvi salónů a vrchní baviči, mají rádi společnost, ale také si dost střeží svoje vnitřní JÁ. Málokomu svěřují svoje pocity. Takže spíš introverti

@ninive211 Moje matka,sedí to na ní přesně.

@ninive211 To sedí i na mě a jsem beran, takže podle znamení to fakt není. V každém znamení se dají najít rysy, co sedí na každého a v každém člověku se dají najít rysy, co budou odpovídat jeho znamení. A introverze není o mlčení, stydlivosti, ale o tom, jakým způsobem člověk čerpá energii. Introvert ji čerpá zásadně ze sebe a nabíjí se samotou a klidem, svým vlastním vnitřním světem. Extrovert naopak čerpá energii kontaktem s druhými lidmi, proto ho samota ubíjí a potřebuje k životu druhé lidi. Extrémní polohy jsou vzácné, většina lidí osciluje někde mezi a to ještě v různých životních rolích. Tož tak.

@anansie40 Určitě je to takm Já jsem třeba výřečná až dost,sebevědomí mi nikdy nescházelo...ale nejradši jsem sama a vydržím se sebou dlouho. Dovolená s rodinou je fajn,ale na podzim jezdím sama a přijedu posilněná.

@anansie40 Tady mi nesedí to, že "introvert čerpá energii zásadně ze sebe" - asi nerozumím tomu, co to znamená; pro mě vždycky byly důležité chvíle prožité v důvěrném rozhovoru, sdílení, pocit porozumění s někým blízkým (teď mám na mysli kamarádky, ne partnera) a myslím, že to mě nabíjelo a potřebovala jsem to stejně jako své osamělé projížďky na kole apod. Možná proto, že to byly a jsou chvíle vzácné a vážím si jich čím dál víc. No možná to není v rozporu nebo nejsem zas tak úplný introvert, nevím. Ve společnosti se cítím dobře, ale nepotřebuju ji často a moc se tam neprojevuju, spíš pozoruju; i když záleží samozřejmě na tom, o jakou společnost jde.

Týýýjo to nás je , to jsem nečekala. Já měla nejhorší období kolem puberty, zpětně si říkám o co všechno jsem extrémní stydlivostí byla ochuzená, ale čím jsem starší beru se víc s nadhledem, taky tady nejsem už jen já a moji mysl zaměstnává dcera a ne co jsem komu blbě řekla atd . ta mi hodně pomohla. Jsem smířená s tím jaká jsem a ani bych snad nechtěla být jiná, jen mě mrzí ,že si nerozumíme s partnerem ,od kterého jsem si vyslechla už i že jsem autista nebo Otík, což zamrzí, od člověka který by měl být oporou. Jediný blízký člověk je moje matka a potom děti bratra, zatím, než budou dospělí. Bojím se chvíle až zůstanu jednou sama. A i když mi nevadí být většinu času sama, být tak pořád to je na zešílení.