Kdo žijete s tchánovci, jaká je realita?
Ahoj holky, potřebuju upustit ventil a moc by mně zajímalo, vy, které žijete se svými tchánovci v dvougeneračních domech, nebo pod jednou střechou..jaká je realita?
Jde o to že maminka mého muže má v plánu nám výhledově pomoci k nějakému "vlastnímu" malému domku.. Jsme v pronájmu.. Nejsme s mužem nijak neskromní, řeč byla o tom, že bychom něco dostali od ní a na zbytek vzali hypo. Včera se manžel zmínil o to, že by se jí prý líbilo bydlet s námi a dnes jsem měla telefon..
Ptala se mně, jestli mi o tom, co by se "jí líbilo", manžel řekl..a že by nejradši koupila velký dům a všichni bychom v něm bydleli, samozřejmě odděleně a tak, aby prý nevznikaly konflikty.. (Mezi námi byl jen jeden, ale stál "za to") Ptala jsem se kdo "všichni" :D protože s tchánem sice žijí pod jednou střechou v papírovém manželství, ale to je asi tak všechno.. Odpověď byla jakože my a ona 🙂 Řekla jsem jí na to, že nápad je to zajímavej, ale že nedokážu hodnotit, jaký by to bylo, že jsem nikdy nic podobnýho nežila, ale že jsem o tom hodně četla :D Pochopila můj vtip a pak jsem jí řekla, že vím, že ona není ten typ tchýně, která by mi kecala do výchovy dětí nebo do toho, jak mám vést domácnost..
Jen pro úplný obraz, mamku mého muže mám ráda, je to dobrá ženská, energická angažovaná přesšedesátnice a momentálně žije 150kilometrů od nás a je dost zaměstnaná.. Občas fňukám, že dcerka má jen jednu babičku a to ještě pěkně daleko a zaneprázdněnou.. Moje mamka mi umřela před dvěma lety, když jsem byla těhotná :( Ani se nestihly potkat, a mamčina smrt nás s tchyní hodně sblížila. Máme docela hezký vztah, rozumíme si i názorově, voláme si a řešíme kdeco, ale vídáme se vcelku málo. V podstatě jde o to, že cítím, že by to asi nebylo dobré takhle bydlet, tuším, že přes veškerá "domluvená pravidla" by realita byla stejně úplně jinde, protože ona je tzv. pachatelka dobra 🙂 ten, který pomáhá všude a všem, přestože to někdy bývá tak, že člověk o tu "pomoc" vůbec nestojí.. Teď nevím, jak jednat.. s manželem, s ní.. Myslím si, že se urazí když bysme dali najevo, že bysme měli jinou představu.. Muž by rád do vlastního, ale řekl mi, že je taky možné, že řekne buď takhle společně, nebo vůbec, protože najednou by ráda z toho pražského kolotoče pryč.. Ale moje rodina je pro mně posvátná.... Tak a co vy na to? Jaké to je s tchyní pod jednou střechou - i když třeba odděleně? Co nějaká dohodnutá pravdila? Kývly byste na mém místě? Já nechci být kaskadér :D ale nechci aby se urazila, nebo jí to bylo líto.. Mám jí fakt ráda :(
osobně bych v rámci zachování dobrých vztahů do toho nešla...není tomu tak dávno, co jsme se rozhodovali s manželem, zda si postavit dům jen my sami (což nakonec vyhrálo) nebo koupit starší, dvougenerační s tím, že by tam bydlela s náma i tchýně...ono to přeci jen skýtá i další problémy, které se sice nikdy nemusí objevit, ale zákon schválnosti funguje 😒 ...nyní bydlíme prakticky přes cestu od mých rodičů a řeknu vám, že i to je někdy moc blízko 😒
Ahoj,
za mě určitě nee 😀 stěhovali jsme se v listopadu 2014. A to jsou oba přítelovi rodiče naprosto skvělí 😉 Ale společné bydlení časem ukázalo generační rozdíly, které vygradovaly po narození našeho syna. Teď bydlíme sami, máme klid a pohodu a na návštěvu ke tchánovcům jezdíme moc rádi a často 😉
já tedy bydlím s rodiči ne tchánovci a bohužel to vůbec nefunguje ☹ dokud jsme tady nebydleli měli jsme skvělé vztahy, než se malá narodila, tak jsme se přestěhovali k našim, že mi budou pomáhat atd...
určo to má kladné stránky typu pohlídání a vodění do školky, protože jinak bych musela dát výpověď, abych se trefila do prac. doby MŠ, to samé když malá byla v maloškách, tak toho hodně promarodila a já byla jednou na paragrafu, jednou můj muž a pak hlídala babička, protože by nás jinak vyhodili z práce... ale teď když se malá nazlobí, že má něco dělat, tak se sbalí a jde k babičce apod... jsou to celkem boje...a jak tu někdo psal, když chceme grilovat, tak poslouchám kecy...co zase chceme měnit, za co zase chceme utrácet, koho k nám taháme apod...nikdy to tak nebylo a taky jsme se kvůli tomu začali hádat s mužem ☹ po 3 letech už hledáme jiné bydlení
Holky já vám všem moc děkuju za vaše příspěvky a názory.. Nebylo moc času odepisovat, ale čtu poctivě.. Minulý víkend jsme strávili s babi společně - v sobotu dámská jízda jen my dvě spolu a ve zbytku víkendu s manželem a dcerkou.. Kupodivu na dané téma nepadla ani věta 🤐 Možná ze mně vycítila, že tomu nápadu nejsem až tak nakloněná.. Situace by byla asi o dost jiná, kdyby měla svého partnera stoprocentního, který by do toho šel také, pryč z hlavního města, někam na polosamotu do přírody jako by sme si přáli my.. Jinak jak se stará o svojí mamku (93 let), už teď si spoří na své stáří, když to vidí, jak to je :(
Jinak další věc která mně trochu děsí, je ta dvougenerační výchova.. Vliv je obrovskej a sama na sobě sem zažila ty zmatky, když každý dělá věci po svém a po svém i vyžaduje od druhých. Jsou to takový "prkotiny" : Mužskej babi nedavno sprdnul 😀 protože "strašila" malou Erbenovo kolovratem 😀 a docela jí vpálil, že se to na něm podepsalo, že se bál, a že toho hodlá svou dceru uštřit, přestože on toho ušetřen nebyl 😀 No, nevím, co přinese čas a budoucnost,..sama jsem na to zvědavá.. Ale jak to tady tak pročítám, mám pocit, že to nemůže dělat dobrotu i kdyby všichni chtěli :( a že toho bude i tak dost, až na nás babi bude mít víc času 😉
Nepročítala jsem vše, co kdo tu odpověděl, ale za mě - společné bydlení ne. Ať je jakkoliv hodná, nikdy to nedělá dobrotu, vždy bude chvíle, kdy si řekneš "proč jsem do toho šla?!" Ano, výhoda je, že babička na pohlídání je hned po ruce, ale zase, sestěhováním o prázdniny u babičky vnoučata příjdou. Proč by chodila jen o patro níž, když jsou stejně pořád doma, žádná změna? A hlavně pro Tebe to není odpočinek, protože stále je slyšíš a vidíš,.... Neříkám, že nemůže být fajn vztah, na všem se dohodnout - ano, i to je možné, ale pokud je možnost bydlení samostatně, tak bych neváhala 🙂
@smisekivuska 100% souhlas!!!!!
Za me nee. Každý par by mel bydlet sam, nedělá to dobrotu. Můj manžel si mysli něco jiného,ale já jsem o tomto přesvědčena.