Kdo žijete s tchánovci, jaká je realita?

osobně bych v rámci zachování dobrých vztahů do toho nešla...není tomu tak dávno, co jsme se rozhodovali s manželem, zda si postavit dům jen my sami (což nakonec vyhrálo) nebo koupit starší, dvougenerační s tím, že by tam bydlela s náma i tchýně...ono to přeci jen skýtá i další problémy, které se sice nikdy nemusí objevit, ale zákon schválnosti funguje 😒 ...nyní bydlíme prakticky přes cestu od mých rodičů a řeknu vám, že i to je někdy moc blízko 😒

Ahoj,
za mě určitě nee 😀 stěhovali jsme se v listopadu 2014. A to jsou oba přítelovi rodiče naprosto skvělí 😉 Ale společné bydlení časem ukázalo generační rozdíly, které vygradovaly po narození našeho syna. Teď bydlíme sami, máme klid a pohodu a na návštěvu ke tchánovcům jezdíme moc rádi a často 😉

já tedy bydlím s rodiči ne tchánovci a bohužel to vůbec nefunguje ☹ dokud jsme tady nebydleli měli jsme skvělé vztahy, než se malá narodila, tak jsme se přestěhovali k našim, že mi budou pomáhat atd...
určo to má kladné stránky typu pohlídání a vodění do školky, protože jinak bych musela dát výpověď, abych se trefila do prac. doby MŠ, to samé když malá byla v maloškách, tak toho hodně promarodila a já byla jednou na paragrafu, jednou můj muž a pak hlídala babička, protože by nás jinak vyhodili z práce... ale teď když se malá nazlobí, že má něco dělat, tak se sbalí a jde k babičce apod... jsou to celkem boje...a jak tu někdo psal, když chceme grilovat, tak poslouchám kecy...co zase chceme měnit, za co zase chceme utrácet, koho k nám taháme apod...nikdy to tak nebylo a taky jsme se kvůli tomu začali hádat s mužem ☹ po 3 letech už hledáme jiné bydlení

Holky já vám všem moc děkuju za vaše příspěvky a názory.. Nebylo moc času odepisovat, ale čtu poctivě.. Minulý víkend jsme strávili s babi společně - v sobotu dámská jízda jen my dvě spolu a ve zbytku víkendu s manželem a dcerkou.. Kupodivu na dané téma nepadla ani věta 🤐 Možná ze mně vycítila, že tomu nápadu nejsem až tak nakloněná.. Situace by byla asi o dost jiná, kdyby měla svého partnera stoprocentního, který by do toho šel také, pryč z hlavního města, někam na polosamotu do přírody jako by sme si přáli my.. Jinak jak se stará o svojí mamku (93 let), už teď si spoří na své stáří, když to vidí, jak to je :(
Jinak další věc která mně trochu děsí, je ta dvougenerační výchova.. Vliv je obrovskej a sama na sobě sem zažila ty zmatky, když každý dělá věci po svém a po svém i vyžaduje od druhých. Jsou to takový "prkotiny" : Mužskej babi nedavno sprdnul 😀 protože "strašila" malou Erbenovo kolovratem 😀 a docela jí vpálil, že se to na něm podepsalo, že se bál, a že toho hodlá svou dceru uštřit, přestože on toho ušetřen nebyl 😀 No, nevím, co přinese čas a budoucnost,..sama jsem na to zvědavá.. Ale jak to tady tak pročítám, mám pocit, že to nemůže dělat dobrotu i kdyby všichni chtěli :( a že toho bude i tak dost, až na nás babi bude mít víc času 😉

Nepročítala jsem vše, co kdo tu odpověděl, ale za mě - společné bydlení ne. Ať je jakkoliv hodná, nikdy to nedělá dobrotu, vždy bude chvíle, kdy si řekneš "proč jsem do toho šla?!" Ano, výhoda je, že babička na pohlídání je hned po ruce, ale zase, sestěhováním o prázdniny u babičky vnoučata příjdou. Proč by chodila jen o patro níž, když jsou stejně pořád doma, žádná změna? A hlavně pro Tebe to není odpočinek, protože stále je slyšíš a vidíš,.... Neříkám, že nemůže být fajn vztah, na všem se dohodnout - ano, i to je možné, ale pokud je možnost bydlení samostatně, tak bych neváhala 🙂

@smisekivuska 100% souhlas!!!!!