Křivdy z dětství. Dopustili se vaši rodiče něčeho, co nedokážete odpustit?
Dopustili se vaši rodiče něčeho, co jim nedokážete nikdy odpustit? Co vám udělali/řekli v dětství, a máte z toho třeba trauma / fóbii až do dospělosti? A čeho se zuby nehty chcete vyvarovat u svých dětí?
Já to neberu jako křivdu nebo trauma, ale vím, že nikdy nebudu svoje děti trestat tichem. Moje mamka, když byla naštvaná, tak s náma nemluvila a to klidně dva dny. Nedala nám ani pusu na dobrou noc, prostě ticho a musím říct, že v tu chvíli bych radši dostala pár facek, hrozně mě to ničilo. Ona to vlastně dělá dodnes a mě to dodnes vytáčí, takže vím, že svým holkám tohle dělat nechci.
@budouci_maminka Během mého dětství se zas na delší cestu dělaly housky/chleba s máslem a polosuchým salámem. No asi si dovedeš představit, jak máslo vypadalo třeba po 2 hodinách v rozžhaveném autě (když bylo léto). Takže když dneska slyším "jdu chystat svačinu na cestu", chce se mi brečet 😣
U nás doma se nikdy nemluvilo o sexu či vztazích. I když v televizi běžel nějaký film, kde se někdo vášnivě líbal, mamka okamžitě přepínala na jiný program, abychom to neviděli 🙄
Když jsme ve škole dostali někdy na začátku druhého stupně první informace o tom, jak funguje ženské tělo, a holky dostaly takové ty informační brožurky o menstruaci a vzorky vložek, tak jsem doma sebrala odvahu a ukázala to mamce v domnění, že mi k tomu něco řekne. Ale její reakce mě ovlivnila na celý můj život - vzala mi brožurky a vzorky vložek a řekla, že jsem na to ještě malá 😤 A nikdy jsme to od ní už nedostala zpět. Naštěstí ve škole se každý rok dávaly nové - ty jsem si schovala a nikdy jí o tom už neřekla.
A tak mám takový blok dodnes, mluvit s rodiči o osobních důvěrných a intimních věcech... Měla jsem panickou hrůzu jim například představit v 17 moje vážné známosti, protože jsem si na všechno připadala “moc malá” a nedospělá...
Pokud se někdy dočkám dětí (momentálně podstupujeme IVF), tak se budu snažit být otevřená a informativní a chci, aby děti měly ve mě oporu a nebály se mi s čímkoliv svěřit, ať už se jedná o maličkosti nebo vážné věci, v dětství i v dospělosti ❤️
@codal
Silent treatment,metoda toxickych lidi a psychopatu a forma psychickeho tyrani.
@zelenaesmolda nemyslím si, že by mamka byla psychopat nebo toxická, ani to nepovažuji za týrání v našem případě😂. Ano, dělala to blbě, i jsem o tom mluvily, ona to prostě jinak neumí, když je naštvaná. Jako dítěti mi to bylo vždycky líto, dneska mě to spíš naštve. Ale jinak beru své dětství za šťastné a své rodiče miluju a nemyslím si, že by mě jejich chování nějak poznamenalo, i když některé věci nedělaly podle mých představ a nechci je opakovat.
Mam trauma z toho, ze me moje mama fyzicky i psychicky tyrala. Z toho, ze me nutila ji vzdy pod natlakem biti rict o vsem, co me trapilo, a v dalsi hadce mi to hodila do obliceje "jsi tak hrozna, ze se vubec nedivim, ze se s tebou nikdo nechce bavit", atd. Mam trauma z toho, ze jsem pro ni vzdy byla lharkou - kdykoliv se doma treba ztratily penize a nebyl vinik, reklo se, ze jsem to udelala ja (a to mam dva bratry). Dodnes nesnesu, kdyz me nekdo obvini ze lzi... Mam trauma z toho, ze me jeji manzel nekolik let sexualne zneuzival, ale jeste vetsi trauma mam z toho, kolikrat jsem o tom behem dospivani mluvila a lidi (a obzvlast mama) me umlcovali. Mam trauma z toho, jak jsem se pak pokusila o sebevrazdu a ona se me za to pokusila nacpat do psychiatricke lecebny a v 17 me vyhodila z domu na ulici, postvala celou rodinu proti mne a chtela, abych skoncila v detskem domove. Pak se se mnou soudila, jen aby mi nemusela davat zadne alimenty (bylo mi 18 a i pres vsechno jsem dal studovala) a aby me nechala vypsat z trvaleho pobytu u ni. Kazdopadne nic z toho nevnimam jako neco, co ji nikdy neodpustim. 10 let uz se z toho lecim, pokazde, kdyz me neco trapi, jdu na nejaky typ terapie a velmi brzy na kazde terapii resime muj vztah s matkou... Kazdopadne jsou to rozhodne veci, ktere svym detem nedelam a delat nebudu. Proto u nas neexistuji fyzicke tresty, a kdyz tak jen proto, ze nekdy ujedu. Nikdy svoji deti neponizuju a netryznim je pocitem viny. Ucime se doma, ze laska se vyjadruje, a ze se milujeme i ve chvilich, kdy se na sebe zlobime. Nikdy nedovolim, aby se moje deti citily tak, jak jsem se jako dite kazdy den citila ja. Nemilovana, odmitana, spatna, trestana. Taky odmitam to, co udelala moje mama mne - ze me donutila studovat neco, co jsem nikdy nechtela delat, takze jsem dodelala skolu a okamzite se toho vzdala a zjistila, ze se nemam cim zivit... Takze jsem si musela v nejakych 23 letech najit uplne novy obor a zacit od zacatku. Takze i kdyby byly sebetalentovanejsi na cokoliv, i kdyby mely potencial byt slavnymi olympioniky, ale nebavilo by je to, tak to delat nebudou. A takovych veci je hodne, no. Napsala jsem proste to, co me tak z fleku napadlo 😉
Mě do dneška nejvíc bolí dvě věci.
Bylo mi asi 10, a máma chtěla pomoct přesunout stůl. Já zrovna snídala, a tak jsem jen řekla "hm", ale začala jsem vstávat že na to jdu. A ona na mě vykřikla, že se už nediví že mě ve škole spolužáci šikanují, když jsem tak nepříjemná.
A druhá věc Velikonoce. Od malička to bylo tak, že večer před velikonočním pondělím se dělaly tuny chlebíčků, jednohubek, na stůl se chystaly skleničky na pití i panáky. No a v pondělí vstávání před 6 ráno, ještě v posteli výprask pomlázkou od táty a bráchy, hodit se do svátečního, pomoct se zbytkem příprav, a povinně čekat na koledníky. Já milionkrát brečela, ale stejně když zazvonil zvonek, musela jsem naklusat ke dveřím a nechat si dát výprask. I když jsem nechtěla, tak na mě rodiče řvali ať jdu. Bylo jim jedno, že jsem z toho vyklepaná a že NECHCI. A bylo trapné že moje máma se v tom vyžívala, nechávala se vyšlehat taky od všech, i od mých spolužáků, a ještě mě před každým shazovala ať se nestydím, nebo ať se nebojím. No z Velikonoc jsem si takhle získala opravdové trauma až do dospělosti. Jak se v obchodech objevily velikonoční zajíci, všechno se ve mně sevřelo, a chtělo se mi brečet. Až můj manžel mi ukázal, že Velikonoce nejsou o pomlázce. Že si to můžeme užít jako svátky jara. Už tři roky si ráda na Velikonoce zdobím byt, ale pomlázka ani koledníci u nás nemají co dělat. A těším se, až malá bude trochu větší, že jí místo pomlázky budeme schovávat čokoládové zajíce a vajíčka, a ona si je bude s košíčkem hledat. Myslím že tahle tradice je známá v cizině.
Joooo a malem bych zapomnela na jednu super duper vec, jak jsem sedela HODINY u studenych jidel a koncilo to tak, ze jsem to bud odporne studene dojidala nebo mi to bylo nacpano do krku az jsem zvracela. Pritom si dodnes myslim, ze jedina chyba je v tom, ze moje mama neumi varit 😀 Kazdopadne dodnes si z toho nesu to, ze kdyz mi neco nechutna, tak to nesnim a okamzite me natahuje. Takze i kdybych byla pozvana k samotne kralovne, a naservirovali mi tam neco, co nejim, tak to proste nesnim. Driv jsem byla dotcena, kdyz mi lidi rikali, ze jsem vybirava - dnes to o sobe rikam sama a nestydim se za to. Trosku teda bojuji s tim, ze nechci svym detem delat otroka a varit k obedu 3 ruzna jidla, ale zaroven se mi uplne prici jim nutit neco, co jist nechteji.
@piggy123 To je důležité, aby se děti nebály s čímkoliv svěřit. Já vždycky jen poslouchala že řeším blbosti, a nezajímalo je, že pro mě to hlouposti nejsou. Takhle jim i nějak uniklo, že jsem byla šikanovaná. I když to věděli, tak s tím nic nedělali.
Autorko - ano, Velikonoce jsou pro me take traumatizujici vzpominky. U nas toho chlapi vyuzivali jako prilezitost me opravdu zbit, hlavne bratr a oba strycove, no nemusim dodavat, ze dnes uz mame davno prerusene vztahy.. rano me budili tim, ze na me nalili do postele studenou vodu, pak me honili po byte a chteli zmlatit opacnym koncem pomlazky (a ja utikala, brecela a snazila se schovat a moje mama je nechala)... No ani se mi o tom nechce psat, kdyz si to vybavim, je mi zle. Proto u nas Velikonoce neslavime. Do budoucna si max tatinek poridi malinkou pomlazku, a kdyz bude chtit, muze symbolicky, ale nic vic.
@krupka3 Teda tak to máš pevné nervy. Já bych nic z toho neodpustila.
@krupka3 U nás právě ani symbolicky. Fuj jen o tom píšu a třesu se.
@evaviki Diky, neni pred cim smekat... Asi bych radeji prozila krasne a poklidne detstvi, protoze tohle celkem uspesne vnimam jako zniceni celeho meho zivota. Ale odhodlala jsem se timto aspon zlomit to rodove "prokleti" v nasi zenske linii, kdy vsechny zeny mely strasne spatne vztahy se svymi matkami. Mam dve dcery a vnimam to jako znameni a jako sve poslani v totmo zivote.
A proto miluji Velikonoce, jaké se slavily u nás ve vsi, odkud pocházím. Týden před běžnými Velikonocemi jsou ženské Velikonoce, které probíhají se vším všudy, jako "mužské". Tzn. muži chystají občerstvení a čekají na kolednice, které jdou dům od domu s pomlázkou na koledu 😊
Tim, ze clovek neodpusti ublizuje sam sobe. Kdyz v sobe jen zivis ten jed... Ja se svou mamou ukoncila vztahy, snazila jsem se do ni vcitit a pochopit, co ji k tomu vsemu vedlo, abych mohla odpustit... No a ted uz ji proste ve svem zivote dal nemam a neresim to. Snazim se zit, jak nejlip umim.
@kajalka To byl můj táta. Furt jen řev, že se všechno oklepávalo. Často i výprask páskem, a nikdy jsme nevyvedly něco opravdu závažného. Třeba jen že jsme si zrovna nechtěli uklidit poličku. Proto já NIKDY na svoje dítě nepoužiju fyzické tresty. Což moji rodiče těžce nesou. Nám řekli že když u nich naše dítě bude zlobit, tak že dostane výprask. No tak raději tam nikdy své dítě samotné nenechám.
Mě moje biologická matka opustila, když mi byli pouhé 4 měsíce. Nechala mě stát v kočárku se vzkazem, ať o mě babička a můj táta postarají (asi jsem se jí nehodila)..
To je věc, co jí nikdy neodpustím.
@pajushka1 Tak to je hrozný 😢
@kajalka já mám mámu fakt zlatou, jako já tohle třeba vnímám jako jednu z těch negativních věci z mého dětství, ale rozhodně ne něco, co by mě nějak poznamenalo a vím, že v mém dětství převyšovaly ty dobré věci a zážitky, co pro mě kdy rodiče udělali. To, co se dělo tobě, je opravdu vážné a pro mě nepochopitelné.
@piggy123 Dekuju.... Aspon diky sve mame vim, jakou mamou opravdu nechci byt. I diky tomu, co jsem prozila si nejspis o dost vic uvedomuji, jak dulezite v zivote je, aby mama byla mamou a chranila sve deti a rvala se za ne a duverovala jim a podporovala je. Nekdy je to pro lidi prilis velka samozrejmost, nez aby z toho realne cerpali.
Je toho spousta. Hlavně řeči, jak nic nedokážu, výprask za každou horší známku než jedničku, výprask za něco, co jsem neprovedla, vynadáno za cokoli, co nebylo podle jeho představ,... Mohla bych ještě pokračovat, tak to jen tak pro představu. Bojuju s tím do teď.
A co se mě hodně dotklo od babičky, když už jsem byla dospělá, tak když se táta znovu oženil a pořídil si další dítě a babička řekla, že je ráda, že bude mít konečně pořádné vnouče.
@codal Bylo by to u mě na román. Od 12 let na mě řvala, že jsem kurva, přitom jsem o sexu měla jen mlhavý tušení. Vypěstovala mi syndrom zavrženého rodiče vůči tátovi. Vlastně si mě pořídila přes jeho nesouhlas na záchranu manželství a dávala mi sežrat, že jsem svou roli nesplnila. A mnoho, mnoho dalšího.
Behem meho dětství každá daleká dovolená autem byly k jídlu cestou studený řízky s chlebem. A když se nesnedly cestou, dojidaly se jeste na dovce. Kdyz kdokoliv kdekoliv vytáhne rízek v alobalu, regulerne se mi začne navalovat..