Litujete, že máte dítě?

@bigbig jooo, tlačítko on/off by bylo skvělé a ještě jak předevčírem řekl jeden známý - dítě by při příchodu na svět mělo sdělit, zda potřebuje černocha, který ho bude 24 hodin chovat 🙂))

Nelituji,že je mám.Občas mám dny,kdy bych je vrazila prvnímu kolemjdoucímu,to nepopírám.Teď už to beru tak jak to je,děti jsou v super věku.U prvního syna byl nejhorší ten skok z bezstarostnýho života do mateřství.První půl rok byl hrozný,já byla unavená,nic mě nebavilo.Stýskalo se mi po té bezstarostnosti.Teď s druhým už to beru jinak,vím že tohle a tohle období přejde (vidím světlo na konci tunelu) a nesemlelo mě to tudíž tolik,jako u prvního syna.
Do práce se netěším,firma v které jsem pracovala skončila a mě čeká hledání nové a na to se opravdu netěším.Mám z toho trochu obavy,jak to zvládnu.

Já můžu říct, že malé už za nedlouho budou 2 roky a taky to necítím. Já nikdy nebyla mateřskej typ. Ani jako dítě jsem nechápala, proč ty holky furt tahají panenky, vždy jsem si hrála spíše s klučičími hračkami. Děti mě rozčilovaly, dětský křik vyloženě lezl na nervy. A to jsem si ještě říkala, že ta mimina ani nejsou moc hezká, co na tom ty lidi mají. Že jiná zvířata mají vyloženě krásná mláďátka a u lidských mi to nikdy tak nepřišlo. Pak po třicítce mě to začalo více k dětem táhnout, vyloženě jsem mateřství plánovala, ale bohužel nic zmíněné se opět po narození dcery nedostavilo. Já teda celkovou péči vnímám z povinnosti a taky se už těším, až se za rok vrátím do práce. Trošku víc mě to začíná brát teprve teď, když už něco málo rozumí, méně se vzteká a můžu s ní i něco dělat. Ale vyloženě se těším na období aspoň 6 let, kdy nebudu muset krmit, přebalovat, utírat zadek, kdy se nebude řvát kvůli každé kravině atd. Kdy už to bude parťák, kdy budeme spolu chodit do zoo, kina, na koupaliště, na hřiště, kde si ale vydrží hrát i sama a já na ni budu pouze dohlížet. Takže ano, je nás takových víc, ale je to stále velké tabu o tom mluvit.