Litujete, že máte dítě?

Taky se přidám...na mateřství jsme se s dcerkou tešila. Navíc byla vymodlená (po několika letech snažení a 2.IVF). Jakmile se narodila, můj život to obrátilo vzhůru nohama. Nechápala jsem ty šťastné maminky, jak si mateřskou užívají. Pro mě ten první rok byl o přežívání a uklidňování větou:"To přejde!" Dcerka byla věčně uřvaná a navíc nespavec. Moc na koliky netrpěla, ale furt řvala. Jediné kdy spala, bylo venku v kočárku, takže pořád jsem lítala venku. Doma jsem nic nestíhala. Ani vařit. Když jsem začala vařit v 10hod, oběd byl hotový až v 17hod (tenkrát jsem si spíše měla nechat jídlo dovézt, dnes už bych se na to vaření vyprdla). Nejhorší bylo, když jsem si o tom chtěla promluvit se svým okolím (švagrová atd.) tak mi vždycky vpálily věty typu:" Jo, jak jsi si jí naučila (potřebovala jsem radu ohledně uspávání) - Na co si stěžuješ? Vždyť jsi doma! To dělají ženský! (chtěla jsem, aby se víc manžel zapojil do domácích prací) - Ty nestíháš vařit! Co děláš, že ve 12 nemáš vařeno!" Já tuhle dobu proklínala..Dcerka už jde do školky a já se těšila do práce a zjistila jsem, že jsem těhu (nečekali jsme to)..popravdě nevím, jak to zvládnu, protože se vracet tam kde jsem byla..no mám z toho hrůzu

Já neznam tohle, ale zase se desim až vyrostou, takové to období 6-12 let, na to se netěším vůbec...já bych uvítala mnohem delší období okolo půl roku, to bych brala klidně tři roky, to si naprosto užívám a obecně tak do těch dvou let 🙂 nenadělám nic,jedny bude v říjnu 5, druhý v lednu 2 🤦🤷

Trochu lituju, že nemám děti víc, mám dvě dcery které bezmezně miluju, mateřská láska mě zavalila hned. Byt mámou mě baví a naplňuje, kdyby byl můj život jiný, měla bych děti tři, teď už je pozdě, ale jsem šťastná, za to co mám. 😊

@sarkoc a já se děsím pubery 😂😂😂 jinak souhlas dítko od roku a půl je úžasné

@priefi
ja se treba tesim,az dcera bude vetsi a bude s ni domluva.uprimne me fakt nebavi denne si hrat s kostickama nebo kubusem ale tesim se az budeme hrat pexeso nebo deskove hry

Každé období má svoje 🙂 když vyrostou, člověk zase vzpomíná, jak byli roztomili a nebyli ještě drzí 😃
Ale obecně musím říct, že čím jsou vetsi a samostanejsi, je to pro mě jednodušší určitě

@priefi ja mam miminko 3m. Mam to stejne jsko Ty, celala jsem vybuch lasky a zatim mam pocit, ze mam doma proste nejake miminko o ktere se musim postrat, zajistit mu zakladni potreby. Mam pocit, ze takhle bych se mohla starat o jakekoliv mimi

@zelenaesmolda přesně moje řeč. Nejsem miminkovský typ, dceři je rok a půl je to teď mnohem lepší než před rokem. Mám ráda, jak říká jeden můj kolega, když děti už jeví “známky inteligentního života”. Nejsem typ na pískoviště, ale samozřejmě to kvůli prckovi přetrpím, ale mnohem víc se ale těším, až jí budu učit lyžovat a jezdit na koni a jak budeme číst i něco náročnějšího než Polámal se mraveneček. Ale upřímně nevím, jestli si ještě nějaké další dítko pořídím.

Necetla jsem všechny komenty. Ale za mě se přiznávám, že ač své děti neskutečně miluji a nelituji, to ani náhodou, tak to hraní s nima 7 dnů v týdnu mě taky nebaví. Se starším už to je lepší, ale mladší často chce, aby jsem s ním jen jezdila s auticky, což teda vůbec nebaví.jako zvažovali jsme třetí, ale já jsem říkala, že po třetí už bych ty babovicky asi nedala. A dny na mateřský, jak který. Když jsme zavření doma, tak taky štěstím zrovna neoplyvam. Ale když třeba jedeme s dětmi někam na výlet, dovolenou, kolikrát stačí i když se sejdeme s jinyma maminkama a jejich dětmi, taknje to fain a příjemný. Svoboda mi taky chybí, ale nemenila bych za život předtím. No u mě to štěstí na té mateřské je teda i o tom nesedet s detma sama doma.

@autor no.. k tomu Ti mohu říci, nic si z toho nedělej a vítej v klubu. Ale neboj, ta láska opravdu přijde, jen to chce trošku více času. Já to měla stejně jako ty a byla jsem z toho hodně špatná. Pak jsem si přečetla jednu knížku, název si teď nemůžu vzpomenout, pak když tak písnu, a zjistila jsem, že v tom nejsem sama a že to je běžné. Mateřská láska se pak dostavila a u druhého miminka už byla od začátku, už jsem znala ten tu pravou mateřskou lásku, věděla jsem, co mě čeká a nemine a vše bylo růžovější.

@zelenaesmolda tak já už tohle mám se starším a na mladším vidím, jak ten čas běží. U staršího jsem to měla podobně jako ty, ale jak se narodil mladší přišlo mi nějak líto, jak ten čas rychle uběhl a tak u mladšího si to užívám o to víc.

Tak ja jsem se v mateřství víceméně nasla. Me nebavilo chodit do prace.. Jsem si na rodicaku panem sveho casu, citim se vic svobodna, zadny stres, protivnej sef, nekonečné sichty odnevidim donevidim, vikendy, svátky, mi vazne nechybi. Samozrejme mam taky nekdy horsi dny, kdy se mi z nich chce proskocit oknem, ale to ma snad kazda. Ale miluju svoje deti od prvni chvíle a vidim v rodine smysl svyho zivota.

Zrovna předevčírem jsem byla u kolegyně, tkerá má skoro 5 měsíčního prcka a má úplně stejné pocity jako ty, jako já.... myslím, že to i hodně souvisí s tím, jak moc člověka baví zaměstnání. Já svojí práci miluju (kolegyně taky) a tak nám chybí a rády bychom se do ní co nejdřív vrátily (já se už vrátila). Ale chápu, že když někdo dělá práci jen proto, že nějak se živit musí a nijak ho to nenaplňuje, tak je pak mnohem radši doma než ten, kdo prací žije.

@martiina_k no vidíš. A já takovou práci nemám a stejně mě to doma moc nebaví ;)
@anonym já třeba prostě nejsem rodinnej typ, no a co, se z toho nepo... ;) Udělám, co je potřeba, tak nejlíp jak to jde. svoje děti miluju, jsou moji součástí. ale nepotřebuju mít konstantní pocit naplnění a citový extáze z chování, muckani, kojení, vaření, pečení, žehlení... jo a ještě něco. Po prvním porodu jsem měla poprodni deprese. Masakr. O nějakým pozitivním citovým vzplanutí vůbec nemůže bejt řeč. Teprve až snad někdy okolo synova půl roku jsem se dala do kupy. Ale tak - nějak jsem tu absenci nějakých silných citu vůbec neřešila, prostě jsem věděla, že jsem matka a že se o dítě postarám jak nejlíp to půjde i když jsem se tehdy cítila jak shit. Protože ten vztah a láska k dítěti jakoby není jenom úplně o citech nebo nějaký euforii, člověk dělá co musí a má, i když by měl někdy chuť jim sbalit kufry a poslat je do klokanku :D :D

Ahoj, ja to tak mela u prvni, materstvi me nebavilo, byl to pro me opruz. Musim ale rict ze jak je dcera starsi, je to cim dal lepsi, a az podledni rok/dva zazivam tu bezpodminecnou lasku, kdy ji fakt miluju a nedala bych ji. Ted cekam druhe a uvidim, jak to bude, ale tesim se mnohem vic, vic vse prozivam, myslim, ze jsem do toho musela dospet. Ale verim, ze jsou i typy zen, ktere to proste v sobe nemaji vubec.

@odula no jasně, určitě to platí i obráceně, že i když práce nebaví, nemusí bavit ani mateřství, ale i na druhé straně - i když práce baví, může se někdo v mateřství najít a být doma se třema dětma těch osm let a na práci si ani nevzpomenout.

@martiina_k přesně tak ;)

@martiina_k taky si myslím, že to s tou prací docela souvisí. Většina mých kámošek práci miluju, děti milujou, ale vědí, že tři doma za kojnou/kuchařku/stavitelku kostek prostě nezvládnou. Ale v čechách pracující máma je furt šílený stigma. Na dotazy, proč jsem práci, odpovídám, že protože chci (pravda, ve čtyři ráno už o tom sama lehce pochybuju) a vždycky to vyvolá šokované ticho a pak litanii, jak děti jsou malé jen jednou a co všechno mi uteče a blabla. Jenže v nemocnici po fakt dlouhé době jedna z mála, co se vrátil fakt brzy, na záchranku holky chodí a nikoho to tam nešokuje. Nebo to chlapi vůbec neřeší, nevím. Mně to ale strašně pomohlo, jinak bych se už asi houpala na větvi, případně bych rezolutně tak v roce dcery řekla, že já uť doma byla, teď je čas na tatínkovi.

@drep souhlasím. Já šla v roce a dvou měsících druhého dítěte do práce, protože už jsem potřebovala změnu. Neskutečně mi to prospělo, syn byl doma s tatínkem nebo dědečkem a po obědě se mnou... Ale ty odsuzující hlášky, pohledy, řeči o tom, že deti jsou malé jen jednou... A to jsem učitelka... 🙂 Takže nejlepší byla hláška, že co jsem za matku, která vymění vlastní dítě za cizí... 🙂 Já jsem to nikdy takto nebrala

Láska roste s dítětem 🙂 Vidím to na sobě - péče o miminko byla náročná, bez podpory babiček. Syn se narodil koncem října, první nejhorší tři měsíce tedy vyšly na listopad, prosinec, leden - brzy tma, zima, slunce moc nesvítí. Ještě jsem ani neměla kamarádky maminky, jen švagrovou na telefonu. Měla jsem fakt depku, téměř žádná radost, jen povinnost. Muž sice pohlídal ale se řvoucím miminkem si rady nevěděl. Bylo pro něj deprimující, že nevěděl jak ho utěšit. Víc tehdy tíhnul k naší kočce než k synovi 😂 zato teď! (Resp. od jeho roku) Synkovi jsou už skoro 4 roky, je to paráda. Když se na něj dívám, skoro se zalykám láskou ( když teda zrovna nezlobí) jak je krásný - nejkrásnější, chytrý, vtipný, bystrý 🙈🙉 Manžel je z něj také hotový, zbožňuje ho. Čuchá mu k vlasům, snesl by mu modré z nebe. Je do něj opravdu zamilovaný 😀

V prvních měsících miminka to bývá časté. Ne vždycky je to takové bum a laska. Kdybys chtěla, napiš.

@drep no já ti nevím, ale já mám pocit, že autorka se ptala na něco trochu jiného... A ne na to, jak rychle utéct do práce od dítěte, protože nejsi mamatyp. Nic proti tomu, každá to máme jinak. Tenhle dotaz je spíše o tom, že všichni okolo mluví o mateřské lásce na porodním sálu a u autorky nic, dítě 3m a pořád nic tak super, o čem všichni mluví a píší, což je hrozně ubíjející. To, že některé ženy spěchají do práce od dítěte, je zase úplně o něčem jiném a nemá to s tím nic společného

@g_m a co treba antikoncepce, nez si hazet maslu?

@priefi diskuze se stočila i tímhle směrem a já primárně reagovala na Martinu.
Jinak ano, šílenou lásku jsem cítila na porodním sále, pk se vytratila, resp. Přeměnila v nevyspání, stres, hrůzu a převážil hlavně pocit zodpovědnosti a strachu. Od té doby, co je z miminka človíček, je to zase v pohodě. Naštěstí jsem měla kamarádku, která to měla podobně (ano, dítě miluju, ale momentálně mě to tak zmáhá, že spíš cítím pocit zodpovědnosti) a nebála se o tom se mnou mluvit, takže jsme to období přežily spolu.

nečetla jsem všechno, ale na tvůj asi druhý příspěvek, hledej si na tom to hezké, nemysli negativně, sedni si k miminku když spinká a podívej se jak je dokonalé, Tvoje, jako andílek, nos ho na srdci v šátku, a věřím že až se začně pohybovat, smát se, reagovat víc, že se budeš sama divit 😀 A ted když mě ten malej dvouleták obejme malinkýma ručičkama, přitulí se a řekne jsem mimi, bože, taková nádhera, věřím že to také ucítíš, ale jdi tomu naproti, ne se v tom šťourat a hledat to špatne, ale to hezké, ty bonusy !

@misulka84 Ježkovy zraky, já zapomněla, že jsem na Koníkovi a vše byť lehká sranda se tu bere smrtelně vážně 😀 Tak pro info - mám mirenu, jo? Což ale není 100% a abstinovat fakt nebudu 😉

@drep to já na porodním sále a nějakou dobu po si připadala jako exot, prostě miminko. Jasně nedala bych ho pryč nebo tak něco, ale ta šílená opěvovaná láska prostě nikde, až časem přišla, paradoxně u toho, u čeho Tobě se vytrácela 😅 navíc dítko mělo (má) zdravotní problémy, takže o to to bylo náročnější

Nelituju. Bavi mě to. Nemůžu si stěžovat. Nemam dokonale dítě, ani dokonaleho manzela a ani ja nejsem dokonala...Mam spatné chvilky kdy jsem unavena a vycerpana...ale z dlouhodobeho pohledu jsem spokojena.

Toho mého krakena miluju, je to číslo naštěstí já také 😀 máme k sobě velmi blízko a to byl neplánovaný. 💪 Ovšem známá má teď rodit když byla ze začátku těhotná měla mít holčičku nějak se chytla toho ze když jsem byla těhotná já věděla jsem na 100% že to bude kluk, takže ona začala kupovat vše sladce růžové a pidi oblečky a po několika měsících se z holky vyklubal kluk. Známa to těžce rozdýchavala, řekla že neví co s ním dělat a ze kluka proste nechce a konec. Co bude dělat po porodu nevím. 🤷‍♀️ Snad se to srovná jinak bude chudák.