Maminky "nestandardních" dětí. Poruchy komunikace

@katerina212 Zkusila bych být u dětského dr. dost neústupná, že prostě k psychologovi chceš. 🙄 A pak nějakého zkusila. Víš, že SPC můžeš změnit?

My jsme třeba logopedické SPC naprosto vynechali, protože reference nic moc z poslední doby. Naopak SPC, co řeší převážně MR + děti nejasné autismus X dysfázie, tak tam jsme spokojení. Jsme Praha.

@sisstin Pěkný človíček. 😵

@anlek Tak já jsem měla štěstí na dobrý SPC, paní nám fakt hodně pomohla a i ta nová logopedka je přes SPC. Jinak bysme se k ní asi nedostaly a to by byla fakt škoda.

@sisstin moc gratuluji k miminku, hlavně že jste zdraví.to je krásná fotecka 🙂

@peggy722 Kam chodíte do SPC?

@anlek Chodily jsme do SPC v Milánský, teď chodíme do MŠ Horolezecká. Oboje jsou to Horní Měcholupy.

@anlek nevim že můžu změnit SPC ale tady v MB je jen jedno chtěla jsem co nejblíž nám,,, Náš Dr, je ???? no nechám se vždy ukecat že z toho vyroste a hlavně jsme u něj radši dlouho nebyli

@katerina212 já jsem také měnila pediatra. Obecně změny doktorů nemám moc ráda, navíc, moje máma je taky doktorka, tak to svým způsobem chápu i z druhé strany.
Nicméně Františkova původní pediatra byla fakt marná.
V 9 měsících se stále ještě neotáčel na břicho (korigovaně tedy 7 m) a ona to celou dobu neřešila - říkala jsem jí už od nějakých 4-5 m, že se málo chytá nožičky (celou dobu byl takový "placatý" ... Pak v roce, že nerozumí ... to absolutně nechápala, co jí říkám a pořád řešila KOLIK má slov ..... Vyvrcholilo to tím, když jsem po ní chtěla žádanku na logo kvůli orofaciální stimulaci v roce a půl, že není schopen nic kousat .... to na mne koukala jak na blázna, že jí to pojišťovna neproplatí.
V UPMD v rizikové poradně bohužel také spoustu věcí neřešili, teď jsem F. přehlásila do KDDL a tam to vypadá mnohem lépe. I běžnou pediatru jsem změnila a jsem spokojená.

@josefina79 no někteří doktoři jsou fakt jen na "okrasu". tady po okolí už dětský doktoři nepřibírají už jsem sondovala ☹ tak na vlastní pěst....

@josefina79 Ona je to z velké části špatná informovanost. Což je neomlouvá ... Jak kluci mají astma, tak jsme poslední dva roky byli vždy na měsíc v léčebně. A naše dětská, která je vstřícná, velmi vstřícná, nemám jediný problém a to kluci nejsou očkovaní standardně (mladší ještě nemá ani jeden priorix), žádanky píše, jak si žádám, vždy se ptá, co přesně tam chci napsat, převzala si je do péče po DP atd ... Tak si myslela, že nám léčebnu neschválí. Trochu mě od ní odrazovala, zda to má smysl. Přitom v léčebně jsem se dověděla, že pokud má někdo přikleplou diagnózu astma, tak léčebnu schvalují všem, dokonce by schválili i lázně. A to starší i přes astma měl první ATB ve 4 letech, takže žádná šílená nemocnost ...

Co mě unavuje hrozně moc je, jak je těžké najít odbornou pomoc. Nemyslím si, že bych byla hloupá, že bych se nevěnovala tomu, s čím bojujeme ... Neurolog až na druhý pokus, mohli jsme mít dysfázii potvrzou ve třech letech, asi bych řadu věcí dělala jinak. Ikdyž to je těžké říct zpětně ... Logopedka čtvrtá, s tím, že bude pátá, protože naše, s kterou jsem velmi spokojená, půjde na mateřskou. 😢 Speciální pedagožka na grafomotoriku také druhá. SPC zatím první a krom zprávy ze školky, kdy je údajně grafomotorika dobrá, což není, tak spokojenost. Dětskou dr. budeme mít také jinou, ale to bude tím, že naše končí. ☹ Snad nástupce bude dobrá. Psycholog, byli jsme u K.W., která je tu doporučovaná, ta ve třech letech dysfázii zavrhla, že jasný OVŘ, možná kdyby mi řekla, že teď z jejího pohledu(v těch třech letech) je to spíš OVŘ, že je možné, že se ještě o dysfázii jednat bude, tak jsme se nenechali tolik ukolíbat. Ikdyž ono nám je to jasné už rok, že to dysfázie je, ale prostě jsme se shodli, že papír zatím nepotřebujeme, že důležitá je logopedie a grafomotorika, což jsou jediné dvě oblasti, kde je jasný problém, jinde problémy nejsou nebo ne takové, že je to k řešení. A čeho se bojím nejvíc, jak vybrat správnou školu. Tam změna nepůjde tak snadno. 😠

@anlek úplně Tě chápu. F. je o 8 týdnů dříve narozený, člověk by řekl, že doktoři budou "opatrnější", ale ono nic.
Mrzí mne to s tou K.W., já jsem u ní se synem také byla, přišla mi dobrá, ale samozřejmě je to můj laický dojem.
Můžu se zeptat, jak na tom syn byl v těch 3 letech, kdy Vám řekli, že to bude OVŘ a né VD? On má lehkou smíšenou? Nebo jakou???
Tvé obavy úplně chápu!!!

Jinak, já jsem dnes Františka objednala na konzultaci k jedné ergoterapeutce (pracuje v Jablíčkově, Praha) , prý má i nějaký kurs Senszorické integrace (což je právě ta jeho obsese ze špinavých rukou), tak jsem zvědavá, zda nám něco poradí. Je na to grant, takže by konzultace měla stát 50 Kč. 😝

Kdyby měl někdo zájem, tady je ten Jablíčkov
http://www.jablickov.cz/index.php/ct-menu-item-...
Jinak koukám, že tam jsou i 2 psycholožky, tak třeba to může být pro někoho dobrý tip ...

@josefina79 Já nemyslím, že KW by byla špatná, jen se jí to u nás zrovna nepovedlo. Syn má zřejmě hodně lehkou expresivní dysfázii. Já se snažím dočíst diskuzi od začátku (docela tomu pomáhá, že jsem dva dny byla doma z práce se smrtelnou chorobou na sedm 😉 ). Malý se vyvíjel zajímavě, motoricky byl urychlený, lezel přesně v 6m, ale naštěstí u lezení vydržel do 14m, kdy začal chodit. Ve třech měsících pochopil, že my jíme, smutně na nás koukal, slintal, žmoulal v pusince na prázdno, taky mu v té době vyrostly pvní zoubky. V půl roce příkrmy přivítal nadšeně, časem zvládl kousky. Kolem osmi měsíců když jsem ho chtěla nakojit, tak v dohledu nesmělo být nic, co by považoval za jídlo. V roce si oddechl, že jsem se rozhodla, že už mu nebudu cpát prso. 😀 Jako roční rozuměl líp než vrstevníci. V roce měl první slůvka, hlavně haaam, nejdůležitější pro něj. Ale u toho na dlouho zůstalo. V těch třech letech začaly naskakovat slova. Objevila se první věta. Ale věty nepoužíval, vybral nejdůležitější slovo z věty a to řekl. Já musela domyslet zbytek. Znakovali jsme, takže nebyl úplně frustrovaný, že mu nerozumím. Ale přesně, jak propagátoři znakování říkaji, když danou věc uměl říct, znak opustil. Odplenkoval se přes den v 21m, kdybych v jeho 17m nebyla měsíc před porodem a nezmáhalo mě, že dělá loužičky kolem nočníku, tak to zřejmě zvládl v těch 17m. Aktivně sám na nočních chtěl, zřejmě to docela chápal, jen provedení mu úplně nešlo (já to vzdala a nočník schovala 😀 ). Řeč byla hodně opožděná, ale nejen opožděná, ale zvláštní. Vypadal jak cizinec, co se učí česky. Dělal gramatické chyby, co děsně tahaly za uši. Nic nenaskočilo "samo", vše jsem s ním musela trénovat. Ale zas to nedalo tolik práce jako u jiných dětí tady, aspoň se mi zdá. Mezi 3,5-4 nastal neskutečný řečová spurt, kdy z dítěte, co nepoužívalo ve většině případů větu podmět+přísudek se stalo dítě, co mluví v souvětích. Další rok jsme pilovali hlavně gramatiku, kde teď už dělá minimum chyb. Vlastně zůstal jen špatný slovosled. Za poslední půl rok jsme vypilovali výslovnost ď,ť,ň, š,č,ž,r, sykavky jsou v procesu. Za poslední půl rok se velmi zlepšil fonematický sluch, na začátku třeba to měkčení neslyšel ve všech případech, teď slyší, pokud mu to ujede špatně, sám se opraví. Mluví tak, že je mu pěkně rozumět, všichni na mě koukají, co jako furt řeším, ale už nevidí tu práci za tím. Jak šel řečově hodně rychle, tak se objevila neplynulost řeči, kterou se nám vůbec nedaří řešit. Má problém sdělit myšlenku, výbavnost slov je špatná. Pořád je mezi ním a vrstevníky dost propastný rozdíl, oni mluví tak lehce, náš tu větu skládá tak těžce.
Grafomotorika je velmi opožděná, když ve 4 letech ještě vůbec nemaloval, tak jsem to poprvé začala řešit, byli jsme u paní, co dělá grafomotorické kurzy pro děti. Zkusila jemnou motoriku - dobrá. Pak s její pomocí namaloval něco, co by se dalo považovat za domeček. Její závěr byl, je svůj, kdyby chtěl, tak maluje. Dejte mu čas, přijďte za rok. Podle mě už tenkrát bylo jasné, že to není ok a samo se to nezmění. Ikdyž to byl asi ještě malý na nějaký trénink. Pak jsem našla spec. pedagožku kousek od nás, v jeho 4 a 3/4, papír jen začmáral a skládal z něj lodičku (i ostatním dětem z výkresu ve školce - prostě od činnosti, které se chtěl vyhnout, přešel k té, co ho baví). Začali jsme Maxíka, on je pro děti od pěti let, ale syn to zvládal. Jen jsme šli moc rychle dopředu, nebyla kontrola, třeba vyvracel ruku a já věděla, že je to špatně, ale už nevěděla, jak mu pomoct, aby to nedělal. Spec. pedagožka ho nekontrolovala. Tak jsme začali chodit k dceři Bubeníčkové, dneska jdeme podruhé. Vidím velký pokrok, tužku drží správně, pohyb ruky je správný, možná by se dalo i říct, že už sám od sebe si veme čistý papír a "maluje". Kresba je děsně neproporciální. Navíc má takové zvláštnosti, že pokud se snaží kreslit postavu, tak začíná od nohou, ne od hlavy. Detaily naprosto chybí.
Grafomotorika je teď můj strašák, protože mám pocit, že české školství na ní děsně bazíruje, víc než třeba na řeči. 😅 Když vidím, jak mluví lecjaký prvňák, tak nemám strach, že náš malý by tak nemluvil, až půjde do školy. Chápu, že je potřeba, aby grafomotorika byla nějak rozvinutá, to nerozporuju. 😅
Poslední oblast, kde vidím jasné odchylky u syna, je sociální chování. Jasně má autistické rysy, které s věkem a tím, jak se lepší řeč, mizí. Prostě piju jen žlutým brčkem a jiným se nenapiju, pohádka před spaním se čte jedině tato a jiná ne (číst si nechal až od 3,5). Tohle bylo a už naštěstí není. Nemá rád změny. S dětmi si začal hrát až ve 4 letech (teda s bráchou možná o rok dřív, známé dítě pro něj). Ještě v 4,5 nevěděl, jak navázat kontakt s neznámým dítětem, často ze sebe dělal jen šaška. Nikdy neměl problém mě opustit, neznali jsme separační úzkost (chápal, že odcházím, ale s manželem, babičkou, pak ve školce prostě byl ochotně). Ve 4,5 se nám 2x psychicky sesypal při změně programu, takže jsem kontaktoval SPC, zda by mě nějak nasměrovali, jestli máme řešit, zda nemá poruchu autistického spektra. Sepsali se mnou tam dotazník - psycholožka 2h a synem si ve stejné místnosti hrále spec. pedagožka., ta zkoušela navodit situace, kdy autista reaguje nějak a on reagoval jinak. Takže jsme se shodli, že z toho, co jsem řekla a z pozorování to vidí obě dvě na dysfázii a k ní autistické rysy, co mizí, ne autismus a psychologické vyšetření odložíme o rok, až se bude řešit i školní zralost (v tu dobu jsem měla pocit, že ho pořád někde tahám, nechtěla jsem další a další vyšetření). V SPC říkali, že se dá uvažovat i o smíšené dysfázii, on jako mluvené řeči rozumí, myšleno obsahu. Ale stávalo se nám, že v hlučném prostředí mi nerozuměl. V autobuse se pořád ptal: Mámo, co jsi říkala. Ví, že něco jsem říkala, ale neví co. Ony mi to tam vysvětlovaly, že mu dělá problém rozkódovat řeč, když jsou tam rušivé zvuky. Já si toho všímala na podzím a tak asi 3/4 roku před tím. Nevím, možná to měl i před tím a mě to jen nepřišlo nápadné. Ale to už zlepšilo, teď to nedělá. Sluch má v pořádku. Takže k tomuto názoru se klonila i foniatrička, že v rušivém prostředí má problém rozumět.
Plaveme s jím od miminka, teď uplave 20m kraulovými nohami, jezdí na kole od 3,5, lyžuje od 4 (to velice slušně), letošní rok chodí na bruslení, takže se naučil i to (naštěstí jako na krasobruslení, hokej by nedal - kolektivní hry jdou totálně mimo něj).

@anlek Proto já jsem šla rovnou k Novákový, protože že má Ela dysfázii jsem taky tušila už zhruba v těch třech letech a něco. Jen jsem nevěděla kterou. U vás to expresivní asi nebude, ale ta smíšená určitě. Tvůj chlapeček a Ela si jsou strašně podobní. Ela se taky vyvíjela naprosto tabulkově a pak najednou zásek v chování a řeči. A autistických rysů měla plno a skutečně postupně vymizeli. Teď už to je u ní hlavně o paličatosti a že si myslí, že bude všechno podle ní. Takže teď už je to o důslednosti a neustupovaní. Změny už naštěstí zvládá celkem dobře. Už je jí celkem fuk, kam jdeme k doktorovi. Zrovna nás čeká kontrola na ORL.
Dřív jsem z každýho vyšetření staženej zadek, protože jsem netušila, co tam zase bude vyvádět. Jednu dobu byla nevyšetřitelná. Grafo taky nemá nic moc, ale u ní je to tím, že jí to fakt nebaví. Ve školce kreslí a tvoří, doma moc nechce. Tužku drží správně, vyhraněnou lateralitu naštěstí už má. Je paradoxní, že kreslit nechce ale píše písmenka a čísla. 😝 Konečně si začíná zpívat a už si celkem pamatuje slova. Dřív nesnesla, abych jí zpívala nebo říkala básničky.
Co nastoupila ve 4 letech do školky, tak nemá problém s navazování kontaktů s dětma, takže se už kamarádí i s cizíma dětma v čekárně u doktora, což dřív neexistovalo.
S fonematickým sluchem taky ještě bojujeme, navíc na ADHD, takže aby u něčeho vydržela půl hodiny v klidu, je docela scifi.
A v rušivým prostředí se mně taky ptá, co jsem říkala.

@anlek děkuji moc za zevrubný popis. Jsi opravdu dobrá, že jsi to nenechala plavat. Myslím, že s Tvým přístupem to všechno zvládnete dopilovat do té doby, než půjde do školy. Tuším Sisstin, nebo někdo jiný tu zmiňoval, že pak dysfatické děti mají ve škole svým způsobem výhodu, že jsou zvyklé na soustavnou práci a na to "se učit".
Holky, jenom mi prozraďte, vy co už chodíte do práce.... JAK to zvládáte, ty návštěvy u logopedů, spec. pedagovů atp? Já si to nějak nedokážu představit. Já před MD pracovala na manažerské pozici ve velké zahraniční firmě (což už teď asi nepřipadá v úvahu a ani nechci) a fakt si nedokážu představit, že každý druhý týden mám odpoledne volno, protože mám se synem nějaký kurs.
Já v podstatě musela dát výpověď kvůli tomu, že jsem chodila na IVF, protože to nebylo slučitelné s pracovním tempem a nasazením .

To můžu i na sobě potvrdit, že děti co mají problémy s komunikací mají svým způsobem pak výhodu, já jsem sice neměla diagnozu dysfázii, ale jak si tak čtu evidentně jsem ji měla, srozumitelně jsem začala mluvit nějak ve čtyřech letech, do tý doby mi prý nikdo moc nerozuměl, motoriku, prostorovou orientaci taky nic moc a těch znaků bylo víc, jen prostě se asi ta diagnoza nedávala, mamka naštěstí se mnou hodně pracovala, tak se jí mě podařilo postupně v té řeči srovnat i když do tědka to na mě někdy jde poznat, ale není to nic hrozného, zvládla jsem s tím i vysokou. Dalo mi to asi víc zabrat než někomu bez problémů, ale díky vytrvalosti a trpělivosti to šlo, právě s tím mi přijde, že mívají většinou problém děti, které se vyvíjely v pohodě a nemusely se nikdy moc snažit.

@josefina79 dekuji za tip na Jabličkov, pak dej vedet, kdy tam jdete? my uz resime stehovani, do vetsiho mesta, skrz maleho, kdyz vidim, jakou mate vyhodu skrz ty centra a spec.skolky....
Dneska se jedu trochu odreagovat na Draculu...
Jeste jeden tip, dala jsem balonek na hromadu kameni, co mame u baraku a Tobik vylezl bez drzeni, motivace dela divy, slo by to i na pisku, musime trenovat v lete bez bot 😉

@josefina79 no já jsem do Tygrových pěti byla plně doma, pak jsem nastoupila jenom na poloviční a jen na tři dny v týdnu, pak další rok na plnej a to už prostě jsme zdaleka nemakali jako předtím, fakt s prací už se to pak nedá moc stíhat no....ted máme už jen logo (flákáme, přiznám se...spolíhám na to, že chodí do logo školky) a na Elkonina jednou týdně, což ted jsem zas měla problém s vycházkama, ale od pondělí už je budu mít až do 17:00, takže zas začnem chodit pravidelně.

@janahus do Jablíčkova jdeme v pondělí 11.5. Netuším, co od toho čekat, ale říkala jsem si, že za ty prachy to zkusím 🙂.
Kam se chcete stěhovat? Hradec, Pardubice ????

@peggy722 Já u té smíšené dost váhám, že mi rozumí. Rozumí složitým větných stavbám. I pasivní slovní zásoba je velmi dobrá. V expresi je řeč jasně postižena. Chápe podle mě věci, které neodpovídají věku. Je hodně napřed v takovém tom všeobecném přehledu (co ho ovšem vůbec netankuje jsou zvířata a jejich mláďata, to neumí a umět asi nikdy nebude 😅 ). A já se hodně snažím, abychom ho vším možným cvičením neurychlovali, protože už takhle je urychlený moc. Mami 20+20 je 40, protože 2+2 jsou 4. Po chvilce dumání mi vysvětlil, já se ho neptala, já ho na to nenaváděla. -2 je míň než -1 (nebyla jsem schopna vysvětlit některým dětem na druhém stupni, když jsem je doučovala matematiku). Na to, že má čerstvých pět, tak se asi jednou nějaká paní učitelka trochu zapotí, až ho bude mít ve třídě. Taky píše a nemaluje. To dostal nějakou studentku psychologie, co byla u nich ve školce a sbírala data pro diplomku. V té době nebyl schopný podle ní nakreslit křížek, ale podepsat se uměl pěkně. Písmenka ve jméně nemá úplně jednoduchá, mají bříška. Důslednost je jediné, co u nás funguje. A taky odměny a tresty. 🤐 Já moc chtěla používat R&BR, ale prostě u nás bez šance. Vyšetřování u doktorů je v pohodě, nejhorší je logopedie a teď ta grafomootrika, jeho to nebaví, tak tam prevítí. Shodí papír ze stolu, hopsá po židli, nově dává nohy na stůl (se slovy: jsem Pipi 🙄 ), neposlechne, nedělá, co má. Vyjdeme na ulici, změní tón hlasu a zas je to moje moudré dítko, s kterým se dá dohodnout. 🙄 Občas mám chuť ho přetrhnout. Ale to je prý sociální nezralost, kvůli které se všichni schodují na odkladu (plus teda dysfázie).

@josefina79 Jj, zrovna dneska mě ta spec. pedagožka uklidňovala, že to že ho teď dřu, že se nám vrátí. Bude zvyklý doma pracovat, nebude si na to zvykat v první třídě. A navíc ještě hromadu věcí vycvičíme, že pracujeme. Jak řeč, tak grafomotorika jde hodně dopředu, když cvičíme poctivě denně. Jakmile přestaneme, většinou udělá krok zpátky. ☹ Prý je to běžné u dysfatiků. S prací to mám tak, že pokud nemám lítání s nima po doktorech a podobně, tak jsem v práci 6-6,5h a pak jsou dny, kdy tam nejsem. Práci jsem hledala, aby mi to tolerovali. Měla jsem štěstí, že jsem ji našla. V průměru mi to vycházi, že pracuju na poloviční úvazek, navíc můžu pracovat z domova. Ale to už odmítám pracovat po večerech, pak se to podepisovalo na nás všech. Já byla utahaná a tím pádem málo trpělivá na kluky. 🙄

@sisstin Jsi s Elkoninem spokojená? Máš pocit, že to Tygrovi něco dává? Mě nadchnul, ale nevím o nikom, kdo by ho dělal. Teda vím, že ho dělá ta spec. pedagožka, od které jsme utekli, že tu grafomotoriku brala dost laxně, nehlídala, zda se to malý učí správně. Takže ani moc nevěřím, že Elkonin u ní by byl smysluplný. 😔

@josefina79 - já znovu pracuju od Jiříkových 3 let a zvládali jsme to dobře...ale pracuji na dlouhý/krátký týden, takže dva dny celé až do večera v práci a dva dny celé úplně volné...vyhovuje nám to maximálně, v těch 3 letech ještě nechodil ani do školky, začal až ve 4,5 a do té doby jsme se v hlídání střídali - 2 dny jsem ho měla na starosti já, další dva dny dopoledne babička, odpoledne manžel....návštěvy odborníků jsme si plánovali podle mých směn, v případě, že neměli jiný termín volný, tak mi naštěstí kolegyňka v práci ten den ochotně vyměnila za jiný....zvládali jsme takhle i nemoci apod., ještě nikdy jsem si nemusela brát OČR....

Jinak, holky, jak jsem řešila, jestli přesunout Jiříka na běžnou velkou školu nebo ne...tak po včerejších třídních schůzkách mám naprosto jasno - zůstáváme v logo třídě 🙂 , jednak jsem měla dlouhý rozhovor s jeho paní učitelkou, jejíž názor je pro mě do podstatný, protože ona je s ním od září každé dopoledne a vidí, jak se projevuje v kolektivu, což já ne....navíc tam nedávno byla paní z SPC, která tam pravidelně dochází a má stejný názor....a když jsem si uvědomila, jaká je tam svým způsobem pohoda - malá škola, všichni se tam znají, není problém si jít s kýmkoli promluvit, s dětmi můžeme normálně do šatny i do třídy....to prostě na velkých školách není....plus počet dětí ve třídě 8 versus 24, na příští rok tam zase plánují ve škole spoustu vylepšení, dostanou taky interaktivní tabuli, budou i příští rok chodit plavat, jako teď (bazén mají naproti škole), s paní učitelkou se dá v pohodě mluvit a domluvit, snaží se dělat maximum.....Jiřík je tu už zvyklý a líbí se mu tu....tak když jsem si všechny tyhle věci dala dohromady, tak mi vyšlo, že bych byla blázen dávat ho na velkou anonymní školu, takže zůstáváme....ohromně se mi tím rozhodnutím ulevilo, asi jsem to tak měla nastavené někde hluboko uvnitř už od začátku, ale přece jen červíček vždycky hlodá, jestli člověk dělá dobře a nebude pak litovat.....

Jinak kdyby se třeba někomu hodilo - www.spuch.cz - naše paní učitelka 🙂

@krystalka Na tebe jsem si dneska vzpomněla, když jsem byli u spec. pedagožky. Probíraly jsme mimo jiné případný odklad a výběr školy. A ona mi řekla toto: nejdůležitější v první třídě je sociální zralost, dělá asi 90 procent všeho. Pokud dítě není zralé, tak velká třída(škola) ho převálcuje a zkazí mu radost ze vzdělávání klidně i zbytečně. Vědomosti se dají vždy dohnat, ale chuť učit už ne. Z toho mi vyplývá, že pro Jiříka je ta bublina pořád ještě větší bonus než případně adekvátnější rychlost v učivu.

@anlek - díky 🙂, no jeho paní učitelka mi právě říkala, že jako sice udělal od září veliký pokrok, ale pořád je tam ta úzkost obrovská, takže mu fakt bude asi líp tady...za rok to zase může vypadat jinak....o učení strach nemám, on si klidně sám od sebe dělá věci dopředu v písance i v matice, o co projeví zájem, tak to mu vysvětlíme, najdeme k tomu nějaké materiály, takže se spoustu věcí učí dopředu sám, když k tomu dozraje....

Ještě dotaz na @sisstin - včera jsme o té Jiříkově úzkostnosti mluvily s paní učitelkou a navrhovala mi nějaký kurs sociálních dovedností, nebo něco takového, prý má dobré reference od maminek z Centra terapie autismu, nějaký podobný kurz tam dělají, ale je to teda pálka....co si o tom myslíš?

Tady je na ně odkaz.... http://www.cta.cz/products/skupinove-nacviky-so... -
@sisstin - co myslíš, bylo by to pro Jiříka? Prý si to maminky chválí, že to moc pomohlo, tak nevím....nebo spíš něco hledat v PPP? Tam podobné kurzy taky mívají.....

@krystalka no js nevim, mne to prijde spis fakt pro autiky, kde se uci zakladni veci, jak si hrat s detma a tak, to predpokladam, ze Jirik umi. takovou tu neprubojnost atd, to ho podle me nikde nenauci, muj nazor 😉