Mateřská po porodu: Jak zvládnout psychické a fyzické vyčerpání?
Všem přeji krásné ráno, jdu si sem postěžovat. Zjišťuju, že to na mě všechno padá.
Tělo
Jsem půl roku po porodu. Jasně, že je normální, že se těhotenství a následné mateřství na tělu podepíše. Ale momentálně mám takové stavy, kdy v koupelně tajně brečím nad tím, jak mám po kojení povislá prsa, že mám stále roztáhlou pánev a nevypadá to hezky, že mi visí kůže na břiše... Do toho jsem si na konci šestinedělí nechala zavést tělísko. Dalo by se říct, že od té doby vkuse špiním, až krvácím. Občas mě z toho i bolí břicho. A do toho mi nesedí vůbec tampony. Ať zavedu jakoukoliv velikost, stejně ho za pár minut vytahuju s tím, že je plný, přitom po vytažení je úplně čistý. Jsem z toho špatná už jen z principu, že gynekolog říkal, že dle výšky sliznice, bych menstruovat neměla.
Přítel
S přítelem je to teď taky na nic. Pracuje denně od 9 do 18 hod, celý den jsem tak se synem sama. Večer, když přítel přijde, odevzdávám mu syna, ať ho alespoň okoupe, a pak oba usneme na gauči. O sexu se u ná nedá vůbec mluvit. Absolutně nemám chuť - nevím, jestli to není třeba i tím tělískem. Poslední dobou mám hlavně i stavy, kdy mi přítel leze totálně na nervy. Stačí, když se mě na něco zeptá, něco udělá jinak... hned vybouchnu, seřvu ho.
Práce
Začala jsem si teď k mateřské přivydělávat. Dělám handmade věci. Jenže celý týden jsem řešila, že poslali špatně zboží, se kterým pracuji. 3x jsem to posílala na reklamaci, 3x mi to poslali špatně. Včera jsem měla odesílat objednávky, ale poslala jsem sotva půlku, a to jsem ještě ani nebyla s výrobky 100% spokojená. (Což ale bylo možná jen z principu, že se všechno se...)
Dítě
Syn je miláček, ale čím je větší, tím chce víc pozornosti. Doma tak skoro vůbec nic nestíhám. Je tu fakt čurbes. Malý chce mou veškerou pozornost, nemáme to miminko, které si dokáže hrát v postýlce a povídat si. Teď ještě do toho rostou zuby...
No, co si budem, jsem na pokraji sil. Hlavně psychických. Asi potřebuji jen slova útěchy, že to přejde, nebo nevim...
Já jsem to měla tak, že když se něco změnilo, totálně mě to na týden rozložilo. A docela stačilo, že to byla relativně blbost - dcera přestala spát odpoledne. A pamatuji si, že jsem se do práce strašně těšila, ale když to nastalo, zas mě za změna hodně rozložila (navíc jsem začala dělat jiný obor a deptalo mě, že toho spoustu nevím). Neměla jsem tělísko, měl jsem čistě gestagenní evelien a bylo to děsný, krvácrla jsem tak tři týdny ze čtyř a naprosto nepředvídatelně. A muž mě taky občas štval jen tím, že dýchal a žil normálně, kdežto já akorát kojím a přebaluju. Myslím, že popisuješ pocity řady matek malého dítěte. Já o sobě vím, že potřebuju svůj časoprostor (nabíjí mě sport) a sex (i když jsem se občas musela přemahat, protože jsem byla nevyspalá a nepřipadala si sexy).
Uměla bys pojmenovat, co by ti teď pomohlo? A jak to udělat?
a) Je to úplně normální stav a časem to přejde. Spíš? Mně nedostatek spánku způsobuje opravdu až deprese a prvního půl roku jsem toho moc nenaspala. Postupně si to sedlo, malý začal spát celou noc až na krátké kojení, naučila jsem se spát, možná opadly hormony jo a práci jsem dělala mimo domov nikoli doma - když jsem pracovala, chlap hlídal.
b) Pokud tě to opravdu trápí, je dobré si to minimálně zkonzultovat s psychologem, půlroční dítě se ještě dá vzít s sebou. Laktační psychóza není až tak raritní a je lépe to řešit včas.
Měla jsem to stejně, totálně nevyspalá, vytahané břicho, atopický ekzém, hodiny řvoucí dítě, pořád nějaká vyšetření, protože po porodu syn dlouho nedýchal, manžel - v pohodě, co děláš. Já začala cvičit, půl hoďky, hned jak malý usnul. Do toho bordelu tady jsem rozvinula yogamatku a jela jsem. Napsala jsem si jídelníček a seznam na nákupy a začla jíst jako dřív. Když byl splín, sobotu dopoledne hlídal manžel, jela jsem do města, koupila si něco jen pro mě, sedla si do kavárny ke kafi a dortu a byla jsem jen já. Jak je počasí, hnedka ven, doma na člověka vše padá. Pomohlo mi jet s malým k ségře, sice balení milionu věcí, ale změna. To nejdůležitější: když máma není ok, nic není ok. Nechtěj od sebe vše dokonalý, život není jak na instáči. Držím palce, ať je líp✊
Všem děkuji za milá slova. Čas pro sebe se snažím mít, 1x měsíčně si přítel vezme volno a já si zajdu na kosmetiku a manikúru, každý týden spolu s přítelem chodíme na tenis, kdy jsme 2 hodiny bez syna. Vůbec nevím, co to je za stavy. Přijde mi, že to přichází tak nárazově. Jednou jsem šťastná a veselá, a najednou mám chuť vraždit (tohle je nadsázka). Co se týče spánku, tak je to už docela v pohodě. Syn se budí 1x, max. 2x za noc, kdy mu stačí jen do ruky dát flašku s UM a spinká dál. A když je moc krušná noc, tak si přítel vezme malého do obýváku a mě nechá dospat. Spánek asi tak důvodem nebude.
Ono to může trochu být i počasím. Až se na jaře oteplí a bude víc sluníčka, tak vám bude líp ❤
Věřím, že je to jen momentální stav a bude líp, teď je toho na tebe opravdu hodně. Mně syn první rok celý noci nespal a když na chvíli usnul, nemohla jsem ze stresu, že se zase hned vzbudí, spát já. Myslím, že jsem byla na pokraji nějakých depresí, hrozně jsem v noci i nadávala, byla protivná, podepsalo se to i na našem vztahu s manželem, který samozřejmě nemohl plně chápat můj stav, když se vyspal a nežažil, jaký to je se rok nevyspat ani jednu jedinou noc. Jak syn po roce začal spát líp, jsem na tom o dost líp i já a celkově se vše lepší. S postavou taky bojuju, jím stejně jako dřív (myslím, že nijak prasácky) a mám 5 kg nahoře, resp. od porodu 10 kg, protože jsem v těhotenství díky cukrovce zhubla. Hodně mě to štve, téměř nejím sladký a váha se nehýbe. Teď jsem si stáhla kalorický tabulky a doufám, že to pomůže.
Ad tělo) Některé fyzické změny by se ještě měly zlepšit, některé asi zůstanou, ale díky tomu jsi na svět přivedla dítě a máš právo na to být pyšná. Co se týče tělíska, nechala bych si ho vyndat, evidentně ti nesedí. Zkus zvolit jinou metodu antikoncepce nebo jiný typ tělíska. Místo tamponu doporučuju menstruační kalíšek, používám ho už leta a jsem strašně spokojená, už si vůbec neumím představit nic jinýho.
Ad přítel) Myslím, že to souvisí s tím vyčerpáním a s tím, že máš dítě na starosti hlavně ty. Máš možnost, že by ti občas dítě pohlídaly babičky, aby sis odpočinula, dělala něco, co tě baví a přišla na jiný myšlenky? Co zkusit přítele víc zapojit třeba i ráno? Celkově se pak budeš cítit líp, budeš mít lepší náladu a třeba příjde nálada i na sex. Kolikrát to po porodu dlouho trvá, než se chuť vrátí do normálu, souvisí to i s hormony kvůli kojení atd.
Ad práce) Pokud tě práce baví a jen teď něco nevyšlo, tak se jí drž, aktuální problém vyřešíš a zase tě to bude bavit. Pokud tě to nebaví, tak práci ještě nějaký čas odlož a začni později, až budeš mít víc času a hlavně energie a chuti.
Ad dítě) Myslím, že většina takhle malých dětí se neumí zabavit samo. Nepořádek neřeš, nemá cenu se stresovat. Já jsem se vždycky snažila mít uvařeno a když byl čas, tak jsem uklidila to nejnutnější, ale že bych byla ve stresu, že není to a to, to jsem vůbec neřešila.
Hodně sil, ať je brzy líp. 🍀
Chlapi to tak maj, holt nejdou z pole po poledni, nezbývá než privyknout a naplnit dny i jinými lidmi. Tělísko bych okamžitě vyndala. Jestli není sex úplně častou záležitostí, negativa jasně převažují. Asi se bude podílet i na blbé náladě, stálé bolení, byť mírné, dokáže člověka rozhasit. Na práci se vykasli, dítě bude pozornosti potřebovat víc a víc, konec ležícího miminka, akorát tě to uvádí do stresu. Nejen toho pracovního, i celkového, tlak na nedostatek času se zvyšuje. Radši se věnuj místu, kde žijete, naplno dítěti, a hlavně sobě.
A chod ven. I když je hnusně, chod furt.
Ahojky, co krevní testy? Např. nedostatek železa způsobuje únavu..
Upřímně? Ano,přejde to v pubertě.mame dvě děti, dceři je 6 let,synovi 4 roky.tu pozornost vyžadují víc než malé děti, které přes den alespoň trochu spí.bydlime ve městě,tak jsem si našla kamarádky s podobne starými dětmi,takže když jsme vyrazili na procházku a pak do kavárny,děti si hráli,já si popovidala,to byl balzám na duši,abych se nezblaznila.oba dva v postýlce jen spali,na hraní měli celý byt a taky jich bylo a je všude plno,uklizeno jsme měli,když jsme jeli loni poprvé na týden dovolené,jinak je to jak když vybuchne bomba😂.od malinka si kreslí, tvoříme, pomáhají mi v kuchyni,u ničeho moc nevydrží,ale kdy jiný by s nimi měl být než rodiče?
@drep tazatelka evidentně práci doma nezvládá s tak malým dítětem,když si ztěžuje že nemají miminko co si hraje samo v postýlce.to může dělat když buď spí nebo dávat na hlídání.my hlídání jsme neměli,tak jsem se dětem věnovala naplno,ať s tvorenim, vařením,procházkami nebo hřišti.oba jsou nároční na čas,ale jsem za to ráda,umí toho hodně
@veronikav31 z mojí zkušenosti pracují buď holky, které musí, protože to rodinný rozpočet potřebuje anebo které mají potřebu seberealizace a jenom doma s dítětem se zblázní. Protože ona to fakt není úplně prča, aby tím někdo jen tak vyplňoval čas. A z toho příspěvku mi nepřijde, že nechce pracovat, jen že zklamal dodavatel a věci nebyly perfektní což naprosto chápu. Takže to je trošku taková hraběcí rada někoho, koho naplňuje maminkování v lepším případě, v horším nechtěné kopnutí do někoho, kdo by radši nepracoval, ale co mu zbývá.
@drep když rodinný rozpočet nestačí,tak je mi jasné,že přivýdělek je potřeba.ale jak dítě poroste tak je logické že bude potřebovat víc péče.ja s dětmi doma zavřená nebyla,našla jsem si kamarádky které mají podobně staré děti a s nimi jsme šli na procházky,na hřiště nebo jen tak na kafe.ono je umění si popovídat s někým jiným než s dítětem.seberealizace je super,ale na to musí mít maminka čas,pokud dítě nespí celý den nebo nemá hlídání,tak pracovat jedině večer,ale to už bývá chlap doma.bohuzel víc možností už nebývá nebo ano? Jak jste to dělala vy?
@veronikav31 v žertu jsme s mužem říkali, že on pracuje ve všední dny ve dne a já v noci a o víkendech (jsem doktor, noční práci považuji za neoblíbenou, ale běžnou součást mé práce). “Chlap doma” mi přijde jako ideální situace k práci, ne? Alespoň můj muž v té době obstarával dítě (je to totiž naše společné dítě) a já mohla dělat papíry. Navíc pracovat s dítětem přece nutně neznamená pracovat na plný úvazek, ale třeba 50h měsíčně dělat něco, co mě baví, naplňuje, rozvíjí a co přinese peníze do rozpočtu. A jak říkám, holky, co se do toho vrhnou k tomu obvykle (alespoň v mém okolí) mají dobrý důvod a přestat pracovat pro ně není způsob řešení problému.
Psala jsem to výš, myslím, že zakladatelka musí sama sobě položit otázky: co by mi pomohlo k lepšímu rozpoložení? Co bych potřebovala? A lze toho dosáhnout? Jak?
Pokud je to jen trochu možné,dejte prcka na hlídání babi nebo kamarádce třeba na dvě hodiny v týdnu,ať můžete vyčistit hlavu. Ideálně nějakým sportem, abyste se cítila líp a k tomu když Vám to zlepší fyzičku, bude to jako balzám na duši 😁
Půl roku po porodu máme skoro každá vytahany břicho a prsa a cítíme se před zrcadlem mizerně... To je ještě dost brzo na nějaký ideální navrat do normálu před těhotenstvím. Mě to vždycky trvalo tak rok. Jak po fyzicky strance, tak po psychický. Přesně jak popisujes, manžel mi lezl na nervy, chuť na sex nula. Ale vždycky se to po tom roce zase srovnalo samo... Jenom tělískem to nejspíš nebude. A vypni instagram jo, kde se nakrucuji různé nádhery po šestinedělí v plavkách. To není realita... 99 procent ženských takhle nevypadá.
Je ta práce teď nezbytne nutná? Mimino bude tvoji pozornosti vyžadovat čím dál víc.
Dost taky dělá to hnusný počasí. To má depku skoro každej. Choďte ven s kočárkem na procházky i tak. Vyčistí to hlavu. A taky je bezva měnit často prostředí. Návštěvy, přespání u příbuzných... Mě vždycky nejvíc hrabalo zavřená doma...
@veronikav31 Pokud máš praci, kterou můžeš vykonávat z domu, nemusíš ji dělat jen večer. Nikde není psáno, že se dětem nutně musíš věnovat 24 hodin denně. Někdo má také možnost hlídání od babiček. Nebo si můžeš najít chůvu. My mě tři děti (4, 7 a 10) chůvu máme od roka nejmladšího a jejich služeb využíváme i dnes. Stala se takřka členem rodiny, je dětem další tetou.
Pro zakladatelku - to si sedne, z mých zkušeností - nejhorší to bylo s dcerou (byla první). Jako každá, skočila jsem do neznáma. Měla jsem pocit, že je neodlozitelna. Spánek nic moc atd... Psychologové říkají, že ideál by byl mít až "druhé a další dítě". To už člověk ví, do čeho jde a rodičovství jde snáz. Držím palce.
To znám... Dvě děti, synové 5 a půl, a 11 týdnů, momentálně nemocní. Jezdím brzy ráno na brigádu, od pondělí do soboty, takže musejí se mnou, jsem na ně sama. Taky toho mám plné brejle, navíc ten malinký celé dny proplace, v noci se budí třikrát na krmeni, než vyrážíme pracovat. Takže ráno vypadám jak angorak 🤣 ale nějak to zvládám, stačí úsměv děti a baterky jsou dobity 😁
@ilonne od toho aby nám děti hlídali babičky nebo chůvy jsem si je neporizovala.oba začli chodit do školky ve 2,5 letech.do té doby jsme to s partnerem zvládali sami,nepotřebujeme aby nám do toho někdo mluvil.detem se nevenuji 24 hodin/denně,ale dost času ano
@veronikav31 každý to má jinak a neznamená, že je to špatně.
Slova útěchy je to jediné, co to můžu nabídnout 😀 synovi je 9 měsíců, máme ještě 4 letého. Prakticky ve všech bodech, co píšeš, to mám stejně. Navíc práci moc nestíhám, tak jsem v nervu ještě z toho.
Co ale u mě zafungovalo, jak se říká, že těhotenství trvá 9 měsíců, tak tělu trvá stejnou dobu, než se
z něj vzpamatuje. Tak teď se opravdu cítím líp, tak nějak celkově. Bude líp, neboj.