Měli byste dětem říct o jejich IVF původu?
Zdravím dámy, mám dvě děti díky IVF. Děti jsou ještě malé, ale nějak mě teď přepadá myšlenka, jestli jim někdy říct, že "vznikly" díky umělému oplodnění. U nás v rodině to měli vědět jen naši rodiče, ale bohužel to moje mamka trochu roznesla :(.
Na jednu stranu si říkám, že dětem, které vznikly přirozeně, taky rodiče neříkají jak je přesně zplodili. Na druhou stranu mám strach, aby se to náhodou děti později nedozvěděly od někoho z rodiny.
Vy co máte děti z IVF, řekli jste to dětem, jak to vzali? Díky moc
Jo, řekneme to, samozřejmě až na to přijde řeč, tedy předpokládám, až bude školák. Nevidím na tom nic špatného a zrovna dítě (plus manžel) jsou osoby, se kterými žádné tajnosti mít nechci.
☝️ Ale v našem případě to víme jen my dva - já a muž - plus moje mamka. Jinak žádní členové rodiny, z kamarádů jen jedna nejlepší kamarádka. A tak bych ráda, aby to zůstalo.
Pokud nejsou z darovaného… tak bych se tím netrapila a vědu z toho nedělala … IVF není nic neobvyklého …zas můžou brát hezky, ze jste fakt chtěli 🤩a udělali proto vše…
U nás v rodině to není tajemství, všichni vědí tak může i syn vědět. Nepřijde mi na tom nic šíleného, a když na to prijde (ikdyz nevím proč a jak 🤔) tak prostě nám to s tátou úplně nešlo a proto nám doktoři pomohli k tobě najít cestu. Vždyť jde. O prd.
S IVF sice zkušenost nemám, ale mě naši řekli že mám nevlastní sestru až v dospělosti a jen kvůli dědictví po babičce, a musím říct, že moje důvěra k nim tím docela utrpěla. Je fakt že u IVF by na rozdíl od sestry asi fungoval i argument "nepřišlo nam důležité ti to říct, vždyť je to jedno", ale zas když se kvůli tomu zakládá diskuse, asi to tak není. Takže za mě určitě říct.
A pokud je to z darovaneho vajíčka nebo spermie, stejně to asi bude muset v dospělosti vědět kvůli anamneze. Chápu tedy, že je to pak o to složitější téma, ale prostě jako s adopcí. Manžel má bráchu, který má jiného tatínka, ten se ale nehlásil a jeho brácha bere jako tátu manželova tátu a mají k sobě hodně blízko. Nevím tedy kdy se to dozvěděl, ale nejspíš ve škole, jmenuje se jinak než táta.
Takze za mě jednoznačně sebrat odvahu a říct. Spíš záleží v jakém věku a situaci, ale "podat jako chleba s máslem" jak už tu zaznělo, nedělat z toho vědu, s tím každopádně souhlasím.
Je to soucast pribehu ditete. Jednoznacne ano,ze me. Nemam zadny napad,proc by se to nemelo rikat,ale mozna mi neco unika😊
Já sama jsem z IUI a dozvěděla jsem se to asi až na prahu dospělosti. Věděla jsem, že moji rodiče se cca 14 let marně snažili o dítě, že pak mamka začala jako ,,poslední šance,, docházet k jednomu mediálně známu lékaři a díky němu jsem na světě. Podrobnosti jsem se dozvěděla až když jsem jednou šmejdila mamce v šuplíku s různými dokumenty a našla tam staré lékařské zprávy. Později mi to i mamka sama řekla - že se jim nedařilo, ale důvod se nezjistil, tak jim doporučili IUI. V první moment to byl pro mě asi šok, později jsem to začala brát jako ,,No a co, že jsem nevznikla doma v posteli, ale někde na klinice, aspoň vím, žee naší opravdu chtěli.,, 🙂 Takže asi tak. Z dnešního pohledu, kdy už jsou metody umělého oplodnění mnohem víc rozšířené než kdysi, a potřebuje ke čím dál víc lidí, bych v tom vůbec neviděla problém a dítěti to klidně řekla. A radši ať má tuhle informaci od rodičů než ji zjistit náhodou jako kdysi já 😉
Tak já tedy nevím...ale tohle je úplně normální věc. Co je na tom špatného? Mám dvojčata díky IVF a ví to, protože je to normální, mají 8 let. Díky tomu ví jak moc jsme je chtěli a jak jsem do sebe rvala léky a ohrožovala své zdraví.. Řešit zda říct dítěti zda je z ivf.. Co mají říkat lidé, co mají děti díky náhradní matce, nebo adoptované?
Ty se snad za to stydíš?