Na mateřské nejsem šťastná
Milé maminky, je tu někdo, kdo se cítí podobně jako já a chtěl by si o tom povídat? Prakticky všechny maminky okolo mě tvrdí, že jsou momentálně nejšťastnější ve svém životě a péče o prcka je naplňuje nesrovnatelně více než zábava s kamarády. A prakticky všechny bezdětné kamarádky mi závidí a tvrdí mi "ty musíš být ale šťastná, když máš tak krásného prcka". Netuší, že já zase závidím jim. Ano, mám krásného, zdravého a dokonce i poměrně hodného prcka, kterého miluju. Ale nemůžu si pomoct, na mateřské nejsem šťastná - a dříve jsem byla. Musela jsem se vzdát prakticky všech svých dřívějších zájmů a radostí a vyměnit je pokakané plínky a zaprasená bodýčka. Nějak v tom nevidím smysl svého života ani nic, co by mě naplňovalo....
Nečetla jsem všechny odpovědi, ale taky si myslím, že je toho na tebe moc. A upřímně tě obdivuju, že jsi takový záhul - dítě, domácnost, práce, škola, vydržela tak dlouho. Potřebuješ i relaxovat, dělat věci, co tě baví a nabíjí energií, nejen to, co musíš. Zkus si "urvat" víc času jen pro sebe - omez školu nebo práci, zapoj víc partnera, rodiče (pokud je to možné).
Chápu tvojí situaci, mám syna trochu staršího (14 měsíců), minimálně jednou v týdnu koupe a uspává partner, občas hlídá moje mamka a já mám čas na své koníčky a vždycky se na to těším. Teď je přítel už 14 dní služebně v zahraničí, mamka nemocná a já taky chytám depky, jak mě ta mateřská nebaví. A to už mám dávno dostudováno, nepracuji a mám to teď jen 14 dní takhle... Prostě akční ženy mají tu mateřskou těžší, než domácí typy, a neznamená to, že by své dítě méně milovaly.
Trosku mi to neco pripomina 😀 mam 10ti mesicni dcerku, pracuju v podstate na plny uvazek od jejich 4mesicu. Bydlime v cizine, takze zadny babicky na hlidani, jen chuva na dobu, kdy jsme v praci. Je to zahul a mnohem narocnejsi, nez jsem si myslela.
Hromadu veci co driv delat nemuzem, ale neni vsechno ztraceny. Treba vcera mela kolegynka rozlucku u sebe doma. Manzel musel necekane na sluzebku takze jsem se omluvila. Ale moc me prekvapila, trvala na tom, at prijdu i s malou. Takze jsme dorazili, zustali jsme skoro dve hodky nez mala zacala byt ospala. A bylo to super 🙂 jinak nekdy jdeme ke kamaradum na navstevu i s detskou postylkou, takze mala spinka a my mame fajn vecer.
Taky mi strasne moc pomaha manzel, kdyz je jeden z nas vystavenej, prevezme stafetu ten druhy
S domacnosti je to na stiru, na to fakt cas nemam, chosila mi pani na uklid, ale odstehovala se :(
A tesime se az budou maly tak dva tri, nechame ji u nasich a konecne vyrazime na libanky, ktery jsme nestihli 😀
Jo, zkus malou davat do jeji vlastni postylky. Mozna budes prekvapena, ze po prvotnich slzickach to nakonec pujde
Taky se přidávám do klubu! Vůbec nemám důvod si stěžovat, dcera bude mít 8 měsíců, je hodná, manžel pomáhá jak může. Babičky hlídací máme od 100km a dál, takže to nejde vždycky, ale jde to. A i přesto musím říct, že mi starý život chybí a občas přemýšlím stylem: "a takto to jako fakt půjde dál? už nikdy nepůjdu tam... už nikdy nebudu moct to...". Logicky vím, že za pár let bude situace jiná, ale momentálně mě to ubíjí. Hrozně moc se snažím aspoň část původního života nacpat do toho současnýho, běhám s kočárem, o víkendu chodím na spining nebo do bazénu, ale už to prostě není ono, kojení mě neskutečně vysává a nedostatek "normálních" lidí, tedy nematek, na "normální" pokec mě sráží na kolena. Hodně asi záleží na tom, co člověk předtím dělal, co byla jeho zábava, a co z toho se dá s dítětem dělat dál.
Já jsem teda zatím ještě neporodila, ale myslím, že to budu mít dost podobně. Určitě budu svoje dítě milovat, ale k životu zkrátka potřebuju i jiný věci, tak doufám, že se mi podaří to nějak skloubit. Každopádně hodně mě naplňovala a bavila moje práce a odejít z ní pro mě bylo opravdu těžký, ale tak nějak jsem došla do bodu, kdy byl ten správný čas. Ale každopádně si myslím, že přebalování plínek naplňuje opravdu jen málokterou ženu.
Taky jsem doma a vyrizena. Mala ma ted 9m, pres den spi, jen za staleho houpani 3x30min. V noci je cca od 1 vzhuru co hodinu. Rodina daleko. Bydlime na samote u lesa v novem dome. Do toho resime problemy se stavebni fitrmou. Chodim 2x tydne odpoledne ucit apremyslim, jestli to nejak nepreorganizovat, ze bych chodila vic. Jak jsem doma, tak se od maly nemuzu skoro na metr vzdalit. No je to na palici teda kazdy den. Je uzasna, ale je toho proste moc bez toho odpocinku a porad ten kolobeh. Jsem zvykla delat milion ruznych veci, a to proste nejde. Ani neuvarim. Pritel si ji treba vezme na spanek do kocaru na pul az hodku,ale co za tu dobu stihnu? bud uklidim, nebo si jdu lehnout. nebo jsem v praci,takze taky tapu, co jak dal. nekdy mi prijde, ze nevydrzim uz ani hodinu a to me cekaj jeste mesice.
@lani1 - s prvním ročkem, ročkem a půl se to všechno láme, taky nejsem miminkovský typ,ale momentálně si to užívám, pracuju z domu, s malou už jdou dělat výlety, vaření a úklid dávám, když hlídá manžel, ono i so spaní se obvykle do toho roku a půl srovná...třeba tvé dítě teď trápí zuby, nám stačí v horší dny dát nurofen nebo panadol na noc a je to....
Tady je vidět jak je každý jiný, prostě co člověk to originál, já si to doma neskutečně užívám a to jsem měla předtím bezva práci, kam jsem chodila strašně ráda, super kolektiv, opravdu jsem se nerada loučila, navíc jestli se tam vrátím, tak už nic nebude jako dřív, jiné vedení, lidi, všechno ☹ , super koníčky, ale .... děti jsem chtěla vždycky, minimálně dvě, takže si říkám, že těch 5 let doma si musím užít, protože pak už budu do konce života "jen" chodit do práce a stárnout 😀 A snad mě baví i přebalovat, protože začla ted lézt a to je sranda, než člověk rozdělá plínu dítě je v čudu 🙂 Snažim se brát život tak jak přichází, snažim se využít všechno co nabízí krásného a hlavně se nebrat moc vážně a litovat se, jo a taky, přijde mi, že jsem rodila včera a hele malé je už 8,5 měsíce ..... čas letí strašně a za chvíli je všechno jinak.
@mysicka_lb Ahoj,už se situace zlepšila? Jsem na tom teď nějak podobné jako ty : -)
@mysicka_lb Jsem na tom stejne. Nejradsi bych te objala a slibila ti, ze bude lip. Mam dva syny, sest mesicu a dva roky. Pred mesicem jsem udelala doktorat (jen RNDr. ) a byt doma s detmi intenzivne nenavidim. Sve deti miluju, mam cas i na sport, skolu jsem dotahla tam, kam jsem chtela. Kdyz bylo prvnimu synkovi 10 mesicu, bylo to jakz takz fajn. Pak prislo druhe tehotenstvi, pet mesicu zvraceni (opet) a od te doby ziju v podstate v pekle. To, ze jsme se rozhodli mit deti a starat se o ne jeste neznamena, ze to bude to nejlepsi, co nas v zivote potkalo. Je to tezke a nikdo by te nemel za tve pocity soudit. Pomuze jenom cas, az to bude za tebou, muzes byt hrda na to, ze jsi to zvladla. Nestyd se za sve pocity, delas pro sve dite to nejlepsi, jako kazda mama. To, ze se clovek pro neco rozhodne, treba pro studium nebo pro materstvi, ho nezavazuje k tomu, aby vsude do sveta roztruboval, ze to je tak strasne super, delat to ci ono. Obcas clovek musi nektere zivotni situace proste pretrpet. Hanba kazdemu, kdo zene, ktera rekne, ze neni na materske spokojena, vpali, ze teda nemela mit deti. To, ze brecim nad tim, jak nenavidim tu ci onu cinnost neznamena, ze sve deti nemiluji. Deti mi vzaly strasne moc. Vzaly mi v podstate vsechno, cim jsem zila, vzaly mi i vztah k manzelovi a k sobe same, vzaly mi kamarady i moznost svobodne dychat. Tolik mi zatim nevratili. Dali mi obrovskou samotu. Ale mimochodem, kdyz se me nekdo zepta, jak to zvladam, reknu "v pohode". Takze bys me mozna take zaradila do kategorie spokojenych matek.
Podívej, to "miminkovské nadšení" je hrozně nadnesené. Neznám holku, která by si taky neposteskla po tom předchozím životě. Taky mám občas chuť utéct od toho všeho. Ale je to jen momentální záchvat. Nikdo nám předtím neřekl, že při mateřské/rodičovské se většinou vzdáš své vlastní identity a budeš dýchat jen za to dítě. A ne každé to plně vyhovuje. Já třeba potřebuju _životní potřebuju_ pár hodin týdně jen pro sebe. Aby mi z toho všeho nehráblo.
Jinde jsi psala - tuším, že jsi to byla ty - že než jste si s manželem pořídili dítě, 11 let jste si užívali. Ono se to taky od toho odvíjí. Holka, která má dítě hned po škole nebo jinak brzo, často cítí, že ji něco chybí. Ono to pak není tak jednoduché vycestovat někam dál a vydechnout a užívat si zase s tím partnerem.
@astyna Jojo, to jsem já, však jsem tam paní psala, že je rozdíl jestli jsou spolu chvilku, ale to tam nebylo uvedeno, musí to být těžké, když se člověk s mužem ještě pořádně "ani nezná" a do toho miminko, strašný šok, u nás už je to už hlavně o utváření a udržení rodinny, to je ted náš životní cíl, priorita nás obou, ostatních věcí, divadel kin, dovolených, stavby domu, jsme si užili dosytosti, v tom je to daleko jednodušší a víme, že až děti vyrostou a nebudou nás tolik potřebovat, tak můžeme začít kde jsme skončili, bud sami nebo klidně s dětma, pokud s námi budou chtít něco podnikat. 😀
@kocourka89 Já to mám tak, že jsem dělala určité věci a dělám je teĎ. Děti je buĎ dělají také, nebo je nenutím.Takže mne už jejich svět obohacuje.Můžu říct, že bývám unavená, ale převažuje ten dobrý pocit. Pravda je , že mám děti od 19 ti do tří let a mám jich pět-takže dělám prostě své aktivity-zvířata , psy, koně-při nich. Některé s dcerami, něco sama. Kroužky nepřetrpím, ale ráda jedu na koně, ráda se dívám ne závody v atletice.Nedávám syny ale na fotbal-ten mě nebaví sledovat. Tak holt jedině , až jim bude nadv 10 a budou tam chodit sami.😝
A to nejde s matkami se bavit i o necem jinem? I kdy z deti jsou nasim zivotem propojene. My se bavime i o chapech, nakupech, vychytavkach, televizi, knizkach. Napr. si nepamatuju, ze bych plinky resila nekde jinde nez tady 😀. Max si rekneme, kde je akce 😀. Ja jsem s druhym synem zalozila u nas materske centrum uen, abych se nezblaznila, vedla cviceni a tak. Ja totiz silim z pocitu, ze za mno "nejsou videt vysledky". Ani me tteba nebavi si vecet jen tak sednout k TV. 😅
Taky vítám do klubu, mam dvouletou dceru, kterou jsem si dala k 30tinam, byla chtena a oba jsme se na ni moc tesili. Od narozeni jenom brecela a temer nespala, ocistec. Do toho jsme staveli dum a zacala jsem studovat druhou vejsku. V jejich 10 mesicich jsem sla dobrovolne do prace, abych to prezila. Ted ji jsou dva, bydlime v dome, VS skoro hotova, do prace chodim s radosti. Ale stejne kazdy rano cekam na vecer. Je s ni sranda, ale bohuzel nejsem ta matka, ktera bude sislat, a 3 hodiny se predhanet s ostatnimi, ktere dite co umi lip a jinak. Takze mam spis bezdetne kamaradky a chodime do kina a na vino. Mne hlavne prijde, ze vsem tem biomatkam se z mozku stalo biokure🙂 Bio, zdrava strava, temer vsechny jsou ortopedy, detskymi doktory a maj diplom v detske psychologii. Takze si frcim svym zivotem s vedomim toho, ze moje dite, ktere miluju, vyrusta zivotnim stylem rodicu a ne rodice zivotnim stylem ditete🙂 Ted je trend, ze dite je nadclovek a to podle me Ti dava tento pocit, ze te to nebavi. A koho by to bavilo?
@mysicka_lb
Taky si myslim, jestli by nebylo lepsi trosku ubrat? Skola a prace je fakt zahul i pro bezdetne... Uvedomit si co je ted dulezitejsi,jestli penize a nebo ta skola.. A vyuzit to hlidani pro svoje konicky, pripadne pokud to jde brat prcka co nejvic s sebou a zvykat ho.. Me to teprve ceka ale mam z toho taky trosku strach. Ale verim ze musi existovat zpusob jak se venovat sobe, praci i decku a nezblaznit se- proste MUSI 🙂
Nemám to až tolik jako pisatelka, ale musím teda zareagovat, že ačkoliv mám krásnou dceru, která je sladká, často mě rozesměje, tak pořád je to tak, že jsem ráda za chvíle, kdy spí, a já si můžu třeba otevřít knížku a uvařit v klidu kafe. Taky necítím nějaký pocit nezměrného štěstí, nemám dojem, že porodem jsem našla svatý grál, nemám vůbec pocit, že bych konečně pochopila něco, co jsem do té doby nechápala, že by se mi nějak posunuly hranice, bla bla. Prostě jsem dřív dítě neměla a teď ho mám. Někdy je to radost, někdy opruz. Dceru bych nedala, miluju jí, ale taky mě někdy štve. Po dítěti jsem nijak dramaticky netoužila a nemám teď pocit, že bych předtím byla hloupá a netušila, jak úúúžasný život může být. Jsem ráda, když jí můžu na den odložit k babičce a vyrazit třeba s manželem někam na motorce, dát si pivko a bavit se s dospělými. Na tom podle mě není nic špatnýho. Pak se k ní zase ráda vracím, muchlám jí, a říkám si, že je to prima. Ale nonstop mít pocit štěstí, to jsou podle mě prostě bláboly.
A takové to "Proč sis pořizovala dítě, když jsi po něm neprahla a byla jsi spokojená tak, jak jsi byla", no třeba proto, že do bezdětné zadané holky přes třicet imrvére každej reje, jak to, že nemá dítě, kdy ho bude mít, že bude litovat, když ho nebude mít, že pak teprve pozná, jak je to super, atd atd atd. Ta masírka je neskutečná.
@alcar Já jsem dokončovala školu a už po porodu jsem si poslední semestr a zkouškové odložila na rok, takže jsem pak věděla, že teď nebo nikdy. Motivací bylo spoustu - čas, který jsem studiem strávila, peníze a hlavně i rodina, protože naši už jednou byli zklamaní, když jsem vzdala po jinou vysokou. A docela se to dalo, protože předtím jsem taky studovala při zaměstnání, takže jsem byla zvyklá studovat pod tlakem. A upřímně, studium na soukromé VŠ prostě není tak náročné, jako na veřejné, to mi prostě nikdo nevymluví. Ale do úplně nového studia by se mi nechtělo. Taky bych si ráda ještě udělala Mgr., ale chci si mateřskou užít, kolikrát za život bude člověk mít tu možnost věnovat se jen dětem. Takže možná jednou, až budou děti větší a já se budu po práci nudit 😀 Ale na druhou stranu znám spoustu mamin, které se perfektně starají o dítě a ještě studují, nebo se jinak zdokonalují a přesně to jim vyhovuje, že dělají něco intelektuálního. Já se řadím spíš k těm línějším a jsem ráda, že už to mám za sebou 🙂