Náhlá smrt maminky - jak to zvládat?
Ahoj holky,
ve svých 46 letech mi umřela náhle maminka na trombozu. Zítra jsou to dva měsíce. Máte někdo podobný osud? Jak jste to zvládali?
Moc děkuji...
Stručné shrnutí
- Truchlení po ztrátě blízké osoby může trvat od několika týdnů až po desítky let; v diskuzi byly konkrétní příklady 2 měsíce, půl roku, rok, rok a půl, 5 let, 6 let, 10 let, 14 let a 17 let.
- Copingové strategie zmíněné v diskuzi zahrnovaly mluvení o ztrátě s rodinou nebo přáteli, sdílení vzpomínek, zapojení se do péče o dítě (příklady: miminko 3 měsíce, dcera 2 roky) a užívání léků na nervy, léků na spaní nebo antidepresiv; někteří účastníci také zmínili návštěvy léčeben.
- Rozdíl mezi náhlou smrtí a dlouhodobou nemocí podle diskutujících: náhlá smrt přináší šok a těžké uvěření, zatímco dlouhá nemoc dává možnost rozloučení, plnit poslední přání a někdy přináší pocit úlevy.
Q: Jak dlouho může truchlení trvat po ztrátě blízké osoby?
A: V diskuzi účastníci uváděli velmi rozdílné délky zármutku: příklady zahrnovaly 2 měsíce, pár týdnů, půl roku, rok, rok a půl, 5 let, 6 let, 10 let, 14 let a 17 let.
Q: Pomáhají léky na spaní nebo antidepresiva při smutku po ztrátě?
A: Několik diskutujících uvedlo, že užívali „léky na nervy“, „léky na spaní“ nebo „antidepresiva“; jedna účastnice varovala, že léky na spaní jsou návykové, a jiná poznamenala, že „na smutek moc léků neexistuje, snad jen čas“.
Q: Kdy se objevují sny o zemřelém a co o nich lidé hlásili?
A: Účastníci hlásili první sny od „po pár týdnech“ až po „půl roku“; jedna uživatelka napsala, že po půl roce se sny začaly měnit z nemocných obrazů na vzpomínky, jiní měli časté živé sny i dříve.
Q: Je rozdíl v prožívání, když smrt nastane náhle versus po dlouhé nemoci?
A: Diskuze uváděla, že náhlá smrt je spojena s šokem a těžkou neuvěřitelností, zatímco dlouhá nemoc umožňuje připravení se, rozloučení a někdy pocit úlevy, ale někteří zároveň tvrdili, že bolest je nakonec podobná.
Q: Jak může pomoci rodina nebo péče o dítě při truchlení?
A: Účastníci zmiňovali, že rodinná podpora a péče o dítě (konkrétní příklady: dítě 3 měsíce, dcera 2 roky) pomohly „nemít čas o tom moc přemýšlet“ a daly smysl každodenním povinnostem.
Q: Jaké formy odborné pomoci lidé v diskuzi zmiňovali?
A: V diskuzi byly zmíněny antidepresiva, léky na spaní a návštěvy léčeben; konkrétní kontakty nebo instituce však diskutující neuvedli.
Závěry z diskuze
Shoda
- Čas obecně pomáhá zmírnit intenzitu bolesti po ztrátě.
- Mluvení o ztrátě a sdílení vzpomínek s rodinou nebo přáteli je v diskuzi považováno za užitečné.
- Sny o zemřelém jsou běžné a objevují se v různých fázích zármutku.
Sporné názory
- Užitečnost psychofarmak při truchlení: někteří užívali léky na nervy, léky na spaní nebo antidepresiva, jiní tvrdili, že „na smutek moc léků neexistuje“ a upozorňovali na návykovost léků na spaní.
- Je lepší mít čas na rozloučení: někteří říkali, že dlouhá nemoc dává úlevu a možnost připravit se, jiní tvrdili, že konečná bolest je stejná bez ohledu na průběh.
Otevřené otázky
- Jak dlouho konkrétně bude truchlení trvat u jednotlivce a kdy nastoupí „zmírnění“ bolesti?
- Kdy a v jakém rozsahu jsou psychofarmaka nebo pobyt v léčebně přínosné versus rizikové?
- Jaké konkrétní formy odborné podpory (terapie, krizová intervence) jsou po náhlé ztrátě nejefektivnější?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
léky na nervy, léky na spaní, antidepresiva, léčebny, sdílení vzpomínek, rodinná podpora
Místa a osoby
žádné
Upřímnou soustrast. Byla ještě hodně mladá..
Mě už odešli oba rodiče, taťka to bude 5 let, mamka 2 roky. Pořád mi chybí.
Mně umřela maminka loni v červnu, bylo jí čerstvě 61. Byla nemocná, ale přesto jsme to nikdo nečekal. Nesrovnala jsem se s tím doteď, synovi byly v té dobře 3 měsíce, takže opravdu maličké miminko na mě závislé, nemohla jsem se zhroutit, musela jsem být silná pro něj. Takže v tu chvíli jsem to vlastně zvládla dobře, ale o to hůř to nesu dlouhodobě. Upřímnou soustrast, podpořte se navzájem v rodině :*
Maminka mi zemřela před čtrnácti lety, bylo mi 26, mému staršímu synovi rok, babičku zná jen ze společných fotografií. Loni odešel i můj tatínek, pořád chybí oba a bolet to nepřestává. Manžel na tom není lépe, jeho tatínek zemřel ještě než jsme se seznámili, maminka před devíti lety. Naše děti nevědí co to jsou třeba prázdniny u prarodičů, mladší šestiletý pamatuje jen jednoho dědu, babičkám a dědečkům chodíme jen rozsvěcet svíčky na hřbitov. Upřímnou soustrast...
Taky už nemám maminku, je to rok ☹. Pokud cítíš, že o tom potřebuješ mluvit, tak zkus napsat, nám co to prožili tady nebo do SZ. Na smutek moc léků neexistuje, snad jen ten čas ☹.
Upřímnou soustrast! Tatínek mi odešel před 5 lety a bratr před 17lety. Krátce po smrti jsem žila v takovém kvazi-světě, prošla jsem si různými fázemi - od smutku, přes lítosti až po vztek. Pořád mi to příjde nespravedlivé a v den vyročí to vždy obrečím. S bratrem jsme byli o 1 rok - jako dvojčata, velmi silné pouto. Trvalo mi to rok než jsem se srovnala, tatínkovou smrt jsem přijala mnohem lépe. Úpřímě, já jsem se nejvíc bála toho, že na ně časem zapomenu.
Mě zemřel tatínek před necelým rokem a půl. Bylo mu necelých 74let. Mě bylo v té době 33. Do dnes mi hrozně chybí. Jsem z dětí nejmladší a nesu to také nejhůře. Mrzí mě, že se nedočkal ani mě svatby ani vnoucat. Teď čekáme druhatko a bude to chlapeček. O to víc to na mě doléhá, protože u nás v rodině to bude první vnuk. Zemřel hrozně náhle na rakovinu.
Upřímnou soustrast! Mě zemřela máma před šesti lety na rakovinu. Bylo jí 60 let. Chce to prostě čas. Bolí to pořád, ale časem tak nějak méně. I když se občas přistihnu, že mám chuť jí zavolat... jenže...už není kam ☹
Vždy to hrozně zasáhne. Vím, že takový je život, že každý tam jednou musí, ale bolí to... Za já dlouho se vám o nich zdálo? Mě zatím vůbec 😢😰. A dali vám někdy najevo, že tam jsou s vámi?
Upřímnou soustrast.
Mně maminka zemřela před 10 lety na štědrý den. Měla rakovinu, ale furt jsme si mysleli, že to bude dobrý.
Bylo mi 27 a mamince 57.
Já jsem to teda nesla hodně špatně, brala jsem léky na nervy a na spaní. První rok byl hrozný, nesmířila jsem se s tím, ale naučila jsem se s tím žít....
pár let jsem nedokázala o mamince mluvit, teď už dobrý, jen když se vyptává syn, jaká byla moje maminka, tak mi je do breku a mám co dělat.
Pak jsou chvíle, svatba, narození syna, když mi je smutno, kdy mi maminka strašně chybí😔
@betnika myslela jsem to tak, že ikdyž jsem měla léky na spaní a myslela, že budu spát bez buzení do rána. Zdál se mi vždy živý sen, jak jsem s maminkou a najednou umírá, nebo znovu ten telefon, jak volali, že je konec, vždy jsem zažívala znovu tu bolest v srdci, až jsem se z toho probudila.
Mně se sny začaly zdát brzy, po pár týdnech (čekala jsem na to, tak si to pamatuju), bohužel, tím jak jsme se o ní poslední týdny starali, byla v těch snech většinou nemocná. Až pak časem (půl roku) začaly převažovat sny, kde bývá jako před nemocí. Ale moc často to stejně není ☹
Ahoj je mi lito ze ti odesla maminka tak brzo. Me umrela pred dvema lety, bylo ji 62. Mela jsem ji tu na svete dyl nez ty ale presto to je pro me strasna ztrata. Byla to moje nejblizsi a nejmilejsi odoba. Nejvic to na me dolehlo az rok po jeji smrti. Do te doby jsem si to nejak nedovedla naplno uvedomit. Preju ti at mas ve svem okoli nekoho s kym o tom muzes mluvit. Ja nikoho takoveho nemam a proto se v tom porad placam.
@betnika asi je rozdíl v prvních dnech, týdnech. Pokud zemře těžce nemocný člověk, je to pro okolí v prvních dnech trochu i úleva, taky je možnost se trochu připravit, rozloučit, člověku dává sílu, že může plnit poslední přání (třeba ohledně pochování, pohřbu). Zase je to moc těžké už před smrtí. Když někdo odejde náhle je to těžko uvěřitelný šok, život z minuty na minutu naruby.
Myslím si, že po pár měsících už je jedno, jak ten člověk odešel, zkrátka není a nebude ☹.
@betnika mě zemřel tatínek když mi bylo 19 a doteď jsem se s tím nevyrovnala a to už je to 17 let.