• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Náš pejsek. Co dělat?

1. ledna 2014 
Dlouho jsem přemýšlela,jestli toto téma založit.Ale snad bude mít někdo zkušenost :wink: :pensive:

Máme psa(pudla),má už 15,5 let :pensive: ,což si myslím,že je to uctyhodný věk.
Ale poslední dobou je na tom špatně :pensive:
Má artrozu,vyoperovaný nádor,nevidí,neslyší,od včerejška zvrací :pensive:
Dnes na vyvenčení jsem ho musela nést v náruči,podlamovaly se mu nohy,překulil se na bok :pensive:

Já si myslím,že by pro něj už bylo vysvobození dát mu uspávací injekci :pensive: ,ať se netrápí :pensive:
Jenže,není můj,ale sestry,ale ta o tom nechce ani slyšet :confused:

Nevím,jak ji to vysvětlit.


Poslední dobou vykonává potřebu už doma :unamused: ,což taky není příjemné,když tu lítá malý.Ale chápu,že už je fakt starý :pensive:
4. srp 2009 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
jakoubka...to je tezky, kdyz o jeho osudu musi clovek uvazovat a stejne nemuze nic udelat!

Byla jsem ve stejne situaci, musela jsem nechat utratit Beryka od rodicu(rakovina kosti), oni si to ale nastesti nechali vysvetlit....jinak se te zeptam, citis se na to? Pocitam, ze bys to byla ty, kdo ho bude doprovazet na posledni ceste....

Zkus poslat sestru k veterinari, on by ji to mel vysvetlit-pokud se pudlik trapi....
4. srp 2009 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
a kdyby jste mu nechali dát injekci a sestře řeekli že pošel?Nešlo by to? :confused:
Asi se chudáček musí trápit :cry:
4. srp 2009 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
já brečela i dyž jsme museli nechat utratit morče,mělo nádor na krku :frowning2: ,jak já brečela.
Třeba jak píše janus,zavést tam i sestru a doktor by jí to vysvětlil.
4. srp 2009 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
nedelala bych to takhle...rict, ze posel-to by byla lez...a v takovemhle pripade, je to dost husty-to vlacet sebou potom....ja se stim furt nemuzu srovnat a vsichni souhlasili.....kdybych o tom nekomu lhala, pripadala bych si jako vrah!bleeee.
4. srp 2009 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
janus-nebude to lehké pro mě ani pro sestru :pensive: Ona ho vypiplala od malinka(narodil se jako nejmenší a nejslabší ze štěňátek)

Čiky bydlí u nás,sestra se odstěhovala,ale vzala si ho sebou,jenže nemohl si zvyknout na nové prostředí,tak ho přivezla zpátky.


dvoji-přemýšlela jsem o tom,ale nakonec zavrhla.

Sestra má dnes přijet,tak se ještě pokusím o vysvětlení :pensive:

Chybět mi bude,přece je to člen domácnosti už 15,5 let :slight_smile: :pensive:

Má špatné i srdíčko,těžce a nahlas dýchá :pensive: vráží hlavou do zdi(dezorientovaný) :pensive:


Sestra má vždy odpověď:"vždyť není nějak těžce nemocný? :confused:
4. srp 2009 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jj,taky by mě to příšlo vůči sestře jako podraz :pensive: a výčitky ze lhaní
4. srp 2009 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
...je to tezky, a neznam moc lidi, co by se do toho moc hrnuli...fakt, moje rada-vem ji k veterinari....
4. srp 2009 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
víš co,myslim,že až ho sestra uvidí tak na to utracení třeba přistoupí :pensive: to je hrůza,člověk rychle přilne ke zvířátku a jen těžko se smiřuje s tím když nastane jeho čas :pensive:
4. srp 2009 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
jakoubka to musi byt strasne tezke rozhodovani po takove dobe co s vama zije..nevim jestli ja sama bych to dokazala..ale na druhou stranu ten pejsek se moc trapi ma bolesti a injekce by pro nej byla uleva..vy by jste si poplakali nad pejskem a za cas by to prebolelo nez takhle cekat kdy zemre a byt ve stresu denne..takhle by jste to meli za sebou a byli na to pripraveni
4. srp 2009 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
dobra je kniha Hovory se Psem...."krasne" je tam aji popsane prave to utraceni...
4. srp 2009 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
skus zobrat sestru so psikom k veterinarovi, on najlepsie vie ci psik trpi a ma bolesti... v pripade, ze nie, nie je dovod ho utracat... ak ano, mozno sestra pochopi, ze psik sa trapi a bude mu chciet to trapenie ukoncit....

ono je to mozno tak trocha ako s ludmi... niektori starsi trpia, ludia sa o nich musia starat, ale mozno ich nic neboli.... a uspavaciu injekciu by sme im nedali predsa..... je to predsa clen domacnosti....

Ale naozaj v tomto pripade je rozhodujuce ci ma psik bolesti :pensive:
4. srp 2009 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zober psika k veterinarovi, ak ti ten povie, ze sa uz nezlepsi, daj ho uspat..
Ak ma nadej na kvalitny zivot dalej, daj ho liecit...

Psici maju tu vyhodu, ze sa nemusia zbytocne trapit, ak sa im uz neda pomoct...

Drzim palce
4. srp 2009 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vysvětli sestře, že se už trápí a dejte ho uspat...tohle už pro něj není důstojný život, to co popisuješ je jen přežívání :pensive:
Vím, že je to těžké, nechali jsme před lety utratit našeho 12letého novofundlanďana, měl vyoperovaný zhoubný nádor, který metastázoval a byla jen otázka času, kdy umře, přestože vypadal nádherně a nic na něm člověk nepoznal. Dokonce nebyl ani šedivý. Jen se mu někdy hůř dýchalo (měl rakovinu plic a dávali mu pár týdnů) a představa, že přijdeme z práce a najdeme ho mrtvého na zahradě... :pensive: Vím, že bych si vyčítala, že u něj nikdo nebyl a že měl třeba bolesti a nebyl tam nikdo, kdo by mu pomohl - že se prostě utrápil a úplně osamocený. A taky že se s ním nikdo nerozloučil :pensive:
Člověk nesmí být sobec a musí ho prostě nechat jít.....
A pokud můžu poradit - vemte si ho potom domů a pohřběte ho někde sami. Kafilérka byla moje noční můra poté, co jsem viděla jak po smrti zacházeli se sousedovic psem :rolling_eyes: :pensive: Naštěstí nám ho, když po injekci umřel, dali.
Jo a ještě jedna věc - když mu to píchli, tak se úplně uvolnil a jakoby se začal smát, bylo vidět, že se mu ulevilo a je mu dobře :pensive: :dizzy_face:
4. srp 2009 v 15:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
jani řešili jsme v prosinci něco podobnýho, naše beruška umřela v 16,7 a musím říct, že jsem ráda, že to zvládla sama, já taky vždycky byla proti injekci, ale dojít to do stádia, které tu popisuješ asi bych nakonec souhlasila ... nejhoríš je to rozhodnutí a hlavně, kdy je ten pravý čas, nejlepší by bylo, aby si sestra promluvila s veterinářem, prostě aby jí někdo kvalifikovaný řekl to co od vás slyšet nechce, on jí to určitě hezky vysvětlí, setkává se s tím dnes a denně
držte se
4. srp 2009 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak sestra přišla s Čykim od veterináře.To zvracení a průjem má ,z toho,že mu včera dal strejda olíznout zbytek dortu :angry: :angry: .Uvědomila jsem si až dnes. :pensive:

To nechození a dezorientace je věkem :pensive:


Bojím se toho,že jednou ráno se probudím a on bude ležet mrtvý :pensive:

Zítra máme přijít zas,pokud se to nezlepší,tak mu dá infúzi.


škoda,že nemůže říct,že se trápí a,že ho něco bolí :pensive:
4. srp 2009 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
chjooo prdelko... :pensive: snad segra pochopi, ze to pro nej bude nejlepsi... :frowning2:
4. srp 2009 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
jakoubka...já mám 3 psy...miluju je,jsou to moje děti....ten nejstarší má 12,5 roku,je to český horský pes,má 40 kg,je úplně hluchej asi od Vánoc...je to nejhodnější pes,jakého znám,je starej,těžko se mu vstává...dožívají se v průměru tak kolem 11 let...miluju ho moc,ale kdyby se trápil a už nemohl existovat,tak mu to ulehčím,bylo by to nejtěžší rozhodnutí v mém životě,ale trápit ho nenechám...po poradě s veterinářem....modlím se,abych to rozhodnutí nemusela učinit a aby to šlo přirozenou cestou...ale vidím,jaké má problémy...uvidíme :frowning2: :frowning2: :frowning2:
4. srp 2009 v 17:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak ja sa tiež pripojím.
Kúpila som si rodinný dom hlavne preto, že som sa zaľúbila do psov na dvore. Hlavne do psíka. Bolo vidieť, že ho prví majitelia týrali. Aj po roku som sa ho na niektorých miestach na tele nemohla dotknúť. Bol, resp. ešte je, ale môj miláčik.
Teraz ačal slepnúť, hluchnúť a býva agresívnejší, hlavne, keď niekto podíde k nemu z tej strany, na ktorú nevidí. Pred týždňom mi dosť pohrýzol dcérku. Po tejto skúsenosti som sa rozhodla dať ho utratiť. :frowning2:
Zajtra príde veterinár štepiť psov do dediny a pri tej príležitosti dá aj injekciu tomuto malému beťárovi.
No bude to zlý deň. Viem, že nechce urobiť zle, ale pri týchto mojich drobcoch ho nemusím ustrážiť a môže dôjsť ešte k horším incidentom.
Bude chýbať aj nám aj sučke, ktorá tu bola s ním. Neviem ako to bude znášať ona, lebo je na neho strašne naviazaná.
4. srp 2009 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, ja som tiež psíčkarka, tak sa pridám

tatolu: je to smutné, tú agresivitu má asi preto, že bol týraný, chudák. Možno by si mu ešte mohla dať šancu. Nepomôže kastrácia?
4. srp 2009 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jakoubka revem ked ti pisem.ja som mala psa 17 rocneho pitbula Pegina-milan na nom vyrastol,mame spustu dnes uz spomienok.Mal krasny a dlhy zivot no ako to chodi na stare psie kolena mal viac chorob ako stary clovek-od reumy,rakovinu az po problemi so zubami.tak ho v jeden den zobral milan k veterinarovi posledny krat :cry: :cry: :cry: .ked ho tam na stole drzal tak mi potom vravel ze reval ako maly chlapec.doma sme mu spravili krasny pohreb a nas druhy pes fenka Aida isla skoro za nim lebo tri dni nepila nejedla len mu nosila na hrob vsetky mozne veci-no neverili by ste. :cry: :cry:
ak sa mi poprehadzovali pismenka prepacte no mam rozmazane videnie :cry: :cry: :cry:
4. srp 2009 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
holky,vidím,že jste toho hodně vystáli s pejskama :pensive:

Teď se zas svalil na bok a zvracel :pensive: :pensive:
4. srp 2009 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Andzi, myslím, že už je dosť starý. Už tu bývam 5 rokov a neviem odhadnúť vek, koľko mal, keď som dom kúpila. Rozhodne je teraz na tom lepšie ako vtedy.
On si len stráži svoje teritórium. A dáva na mňa pozor. Neviem, či ho budem trápiť kastráciou. Aj samotné preberanie z narkózy musí byť pre psa trauma.

Titkovamiriam, presne toho sa obávam aj v prípade tej sučky. Keď náhodou obidvaja ujdú z dvora, tak sučka sa o chvíľu vráti ale stále skuvíňa až kým sa nevráti aj psík.
4. srp 2009 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak ja napíšem náš príbeh:

Mali sme dalmatínca, dožil sa takmer 15 rokov. V apríli sme si všimli, že mu na papuli niečo rastie, také zdurené ďasná mal chudák. Vzali sme ho ku veterinárovi a povedal, že v jeho veku je to už normálne. Rástlo mu to príšerne rýchlo, nakoniec mal celý krk taký zdurený, že nemohol ani žrať, ani piť, len ležal chudák vo vlastných výkaloch a skučal. Ku koncu už nevládal ani skučať...

Ja som bojovala zo všetkých síl: VETRINÁRA NIE ale nakoniec to ocino psychicky nezvládol, zavolal veterinára a dal mu uspávaciu dávku. Nikdy nezabudnem na jeho smutný posledný pohľad v očiach. Potom sme si celá rodina poplakali a keď sa nám uľavilo trochu, išli sme mu vykopať jamu a pochovať ho.

Teraz máme iného psíka, iné plemeno, ale žiadny pes už nikdy nenahradí to stratené miesto.
4. srp 2009 v 18:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Andzi, viem o čom píšeš.
Ja som ich amla tiež viac.
Najprv som mala psíka, ako 3 mesačného som ho musela dať utratiť, lebo ochrnul na zadné nôžky. Tiež liešba nepomáhala.
Potom som mala niekoľko rokov (12) fenku. Všade som ju so sebou brávala. To bol proste Môj pes :wink: . Pred domom mi ho zastelili. Vraj sa rozšírila besnota. Zabudli však, že to bolo 25 km od nás :angry: . Ani sa neunúvali vyjsť z auta...
Potom som mala 15 rokov fenku, an ktorú som si nebohla zvyknúť. Bol kúpený mne, ale bol skôr maminkin miláčik. Začali sa jej robiť nádory po celom tele. V poslednom období skackala iba na troch nôžkach. Tú som teda tiež musela dať utratiť.
Teraz som si veľmi obľúbila tohto psíka.
4. srp 2009 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
tymto sme doma prechadzali uz dvakrat.............zakazdym sme urobili rovnaku chybu, nedali sme psika uspat ale verili na zazraky mediciny, ved mali len 10 tokov...
ked bolo po vsetkom, velmi som si vycitala, ze to aj tak nikam neviedlo a zbytocne tolko trpeli, mohli pekne zaspat a nie zomriet v bolestiach :frowning2:
viem ake je to tazke, ale pri tak starom psikovi sa uz neda cakat ze sa to este napravi, radsej ho zobrat do narucia a pockat kym zaspi, je to lepsie ako to co si clovek uzije ked to pride "prirodzene", co uz potom ten pes :frowning2:

este teraz tu revem ked si spomeniem ako mi odchadzala v naruci a ja som si ine nezelala, len nech uz je mrtva, nech to uz skonci a netrapi sa, chcete to takto?
4. srp 2009 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
jakoubka - a nevíš náhodou co měl za nádor? Řekli vám na veterině něco k tomu?
Olíznutí dortu je sice pěkné vysvětlení, ovšem aby pes kvůli tomu zvracel už druhý den ..... :sweat_smile: :unamused: :frowning2:
4. srp 2009 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
titkovamiriam, u nas tak posiel papagaj, samcek umrel a samicka sa za nim pobrala, utrapila sa za par dni......
4. srp 2009 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
sestra mi teď říkala,že ten nádor nakonec nebyl zhoubný,měl ho na pohlavním orgánu.Ale dlouho krvácel :pensive:,kdykoliv se zvedl,nebo udělal prudší pohyb.

teď pořád polehává ,chudáček :pensive:
4. srp 2009 ve 20:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, jsem taky pejskarka. Pohrbila jsem uz dva pejsky - 11ti letou boxerku a 6ti letou bordeaux.dogu. Ani jednoho jsme nedali uspat, vzdy jsme verili, ze ji doktori jeste zachrani, prvni umrela v naruci v sanitce, druha nezvladla operaci. Kdyz jsme pochovali tu druhou, zařekli jsme se, že už nikdy nenechame zadneho pejska trapit. Jenze, uz jsou to dva roky a ted se nam zacina starnout 8leta bordina. A priznam se, ze nevim, jak zareaguju, az se budu muset rozhodnout...nemohla bych zit s pocitem, ze jsem neudela vse pro to, aby zila :frowning2:
4. srp 2009 ve 20:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
sandi,máš border kolii? :slight_smile: já mám borderáčka :slight_smile:
4. srp 2009 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek