• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nečekané těhotenství v 17 letech

4. listopadu 2012 
taky přidávám souhlas s vever.........

i já jí bohužel brala a vím,jak se to na mně podepsalo!!! :frowning2: , HA už nikdy!!!
6. pro 2006 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo, ono je snadný říct o někom, že je nezodpovědný...Vyslechla jsem si to kolikrát a co na to může člověk odpovědět?Nic!Prostě se to stalo a rozhodně nějaký moralizování nepomůže a myslím si, že miminko mi v životě dá mnohem víc, než vysoká škola....Tím nechci odsuzovat nikoho, prostě píšu svůj názor.
6. pro 2006 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jen s tou HAK : nikdy jsem ji nechtěla brát, vím, jaké jsou problémy i když je to asi nejspolehlivější a taky nejméně náročné...Ale nebylo to tak, že by jsme se nechrránili, prostě nic není 100%
6. pro 2006 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
HA jsem brala od 17 do 27 a otěhotněla jsem tři měsíce od vysazení.
6. pro 2006 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
fotografko, gratuluju, každý nemá to štěstí. :wink:
6. pro 2006 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
opět musím souhlasit s veve!taky si myslím že malej my dá mnohem víc než školy!a školu si můžu dodělat kdykoliv,ale dítě je zázrak!
6. pro 2006 ve 13:00  •  2 děti - čeká miminko, termín má v dubnu 2010  • Odpověz  •  To se mi líbí
žáleží případ od případu, ale myslím, že přináší víc negativního než pozitivního. když nabouráš nějakým způsobem chemickou (hormonální) rovnováhu v těle, tak se to musí někde a někdy projevit. u mě byl problém v játrech, nedokázaly si s takovou záteží poradit.
6. pro 2006 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
chaluško neboj, i vám se zadaří, dřív nebo později. Já čekala, že počkám tak rok a pak to začnu řešit, a naštěstí nemusím.
Včera mi doktorka, ke které chodím se štítnou žlázou říkala, že každý 10. pár má problém s otěhotněním. Ale třeba kámoška nikdy anti nebrala a otěhotněla až za dva roky nechráněného styku. A jinak většina otěhotněla dřív nebo později po vysazení. Jediná, kdo v mém okolí nemůže otěhotnět je moje sestřenice, ta má ale s menzes problém od jejího počátku.
6. pro 2006 ve 13:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nevím, každý má právo na svůj názor.Vím, že nezodpovědná jsem nebyla a neměnila bych.Každý začátek je těžký, ale všechno se dá zvládnout.Mimčo mělo plno mladších než já a zatím nemám pocit, že by mi v životě něco uteklo.Možná to někdy přijde, ale to se dá vždycky dohnat, zatímco mimčo si člověk naplánovat může, ale nemusí to vždycky vyjít...
6. pro 2006 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, jestli dá dítě víc než vysoká škola... Samozřejmě, kdybych si měla vybrat mezi dítětem a VŠ, moje volba by byla naprosto jednoznačná, ale já myslím, že jsem měla i jinou volbu. Samozřejmě, jak píše Veverkam "prostě se to stalo a rozhodně nějaký moralizování nepomůže" - tak s tím musím do posledního písmenka souhlasit, ale já se snažila udělat vše pro to "aby se to nestalo." Samozřejmě i antikoncepce selže, ale prostě jsem se snažila udělat maximum, abych neotěhotněla, když jsem se na to ještě necítila. Takže moje volba byla - chci mít VŠ i děti, to se v žádném případě nevylučuje. I když už jsem se taky setkala s názorem, že začít se snažit v 26 letech, protože jsem chtěla mít ukončené vzdělání a aspoň rok praxe, je kariérismus :angry:
Prostě jsem si stanovila priority v životě a snažila se, abych jim dostála, vždycky jsem věděla, že mi prostě gympl a starání se o manžela nestačí, že i já chci něco v životě dokázat, mít pocit, že něco umím... No a děti chci samozřejmě taky, moc, ale prostě mám pocit, že se to vzájemně nevylučuje :slight_smile: (a s dětma chci být samozřejmě na mateřské doma a určitě jim budu dávat maximum lásky, co jen budu schopná)Jsem kariéristka? :slight_smile:
6. pro 2006 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nejsi kariéristka, ale moje spolupracovnice si taky pořád říkala času dost, až bude to, až bude tamto a nyní už děti mít nebude :frowning2: ani po umělém oplodnění její tělo miminko neudrží :(
6. pro 2006 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
No jo, jenomže s tímhle přístupem bych se měla začít snažit ve dvaceti :confounded: Kromě toho, že teprve tehdy jsem potkala chlapa, se kterým jsem konečně věděla, že se nebudu bát založit rodinu (a vím, že jiné na to třeba čekají o hodně déle), jsem se na to prostě psychicky necítila... Sice už jsem nebydlela u rodičů a přivydělávala si po brigádách, ale jakožto nezaopatřené studentce s partnerem ve stejné situaci (navíc po relativně krátké známosti) mi to přišlo naprosto nepředstavitelné... Samozřejmě, kdybych přes veškerou snahu tomu zabránit tehdy otěhotněla, vím, že bych si dítě nechala a i partner by mě podpořil, ale každopádně jsem se rozhodla mít dítě, až na to budu psychicky připravená :wink:
Takže nelituju toho času, o který jsem se mohla snažit dýl, bylo to moje svobodné rozhodnutí dospělého člověka vyplývající z dané situace. Teď vím, že jsem zabezpečená, mám kde bydlet, mám milujícího muže, slušnou práci, nacestováno na deset let dopředu - a snad ještě nejsem tak stará :grinning:
6. pro 2006 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Fotografko - a je jisté, že kdyby se rozhodla mimi mít dřív, že by to bylo jiné?
Asi by se nic nemělo hrotit a každá by si měla svoje priority určit sama.Já se tedy přikláním k názoru Len :wink:

Ostatně můj švagr, má 2letého kloučka. Je nádherný a já jsem pyšná teta. On je se svou přítelkyní spokojený, teď čekají další miminko. Jsou nádherná rodina. Ale miminko přišlo po 3 měsíčním vztahu, protože prostě "Antikoncepci vždycky řešila partnerka, já se o to nestarám." Bydlení? U babičky, která vyloženě měla přání, že neví jak by to ve svém věku s malým děckem v bytě zvládala (byt 2+1). Tak jí postavil před hotovou věc. Situace byla bohužel ale tak nesnesitelná (silně vázla komunikace), že společné bydlení už možné nebylo. Babičku si tedy k sobě vzala její dcera. A nyní jsou opět všichni spokojení. Ale ten rok společného bydlení byl peklo pro všechny. To se na mě nezlobte, ale jak mám švagra ráda, tak jeho chování tedy bylo silně nezodpovědné v chování k babičce i k partnerce (jinam bydlet jít nechtěl).Na druhou stranu, když už mimčo čekali, tak to, že se nezajímal o antikoncepci a co z toho může plynout když nebyla vhodná situace si miminko pořídit (=nezodpovědnost) je pozdě řešit. Takže v nastalé situaci, kdy partnerku neopustil, miminko si pořídili, hmotně je umí zabezpečit, o synka se vzorně stará a má ho moc ráda, se zachoval velice zodpovědně.
6. pro 2006 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ne nejsi kariéristka!nemysli si taky sem měla jiný plány.chodila sem na střední sociálně zdravotní pak sem chtěla dvouletou nástavbu střední pedagogické se speciálním zaměřením na ůstavy a podobná zařízení pro postižený lidičky.ale je to jinak prostě školu sem musela odsunout na čas do pozadí tď ji chci zase vytáhnout jen chci jít místo na zdravku tak na obchodku§malej už je přece jenom věčí a navíc přítelova mamka je doma takže když budu potřebovat jít třeba na skoušku tak ho pohlídá!vůbec nejsi kariéristka jen víš co chceš!kariéristky sou ty co se za každou cenu ženou vejš a vejš -vlastně u nich je to i o pohodlnosti nedivím se jim že se jim nechce na mateřskou když do 25 studujou pak si budujou postavení a pak...ježišmarja mě je 32 to bych si asi měla pořídit dítě,no jo ale to ztratím svoje postavení a budu muset být doma co teď?tak jenom jedno a stačí a pokud možno do konce těhotenství pracovat a pak pár měsíců pobýt doma a pak šupem zpátky do práce!jo moje dítě?aha na tady máš novou hračku a hrej si mám si hrát s tebou?když já mám zrovna důležitý hovor!výlet do zoo kdaž já musím dodělat to a tamto a musím vypracovat podklady víš co taťka nebo babička nebo chůva atd... s tebou pojedou jo já pojedu příště!pak až sou děti větší:maminko já bych chtěla abys mi do školky ušila kostým na karneval a šla tam se mnou no kostým koupíme a jestly to stihnu a jednání skončí dřív tak příjdu jo!jo oběd?půjdeme do restaurace jo nebo poprosíme babičku aby nám navařila co ty na to?a Tak dál a tak dál takových případů vidím kolem sebe poslední dobou víc a víc!!!!bohužel! :unamused:
6. pro 2006 ve 14:02  •  2 děti - čeká miminko, termín má v dubnu 2010  • Odpověz  •  To se mi líbí
Neříkám, že by to šlo, ale asi jo, protože pak se u ní objevila nemoc. Muže měla od sedmnácti stejného :slight_smile: Samozřejmě takhle se uvažovat nedá, nikdo neví, co bude a co ne.

Já taky napřed dostudovala a otěhotněla až teď, přestože partnera mám už šest let a věděla jsem, že dítě s ním chci. Jen říkám, že to pak člověka mrzí a může si to vyčítat, že nezačal dřív, tak to říká ona.
6. pro 2006 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hm, ale to mi holky věřte, že už jsem se s názorem na svůj kariérismus nejednou setkala, povětšinou od holek, co dodělaly školu v 18 a ve 22 měly 4 roky praxe, prostě byly o těch 7 let mého studia (k tomu všemu jsem si ještě vybrala extra dlouhou školu :grinning: ) napřed... Dokonce mi jednou i kdosi řekl (v dnešní době!), že kariéristka je každá ženská, co jde na vejšku, protože posláním ženy je rodit děti a starat se o manžela, který ji živí :angry: A já chtěla navrhovat baráky, ach ta troufalost :grinning:
6. pro 2006 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jsem si přečetla prvních pár příspěvků a myslím, že každý z vás měl v něčem pravdu.
Ano, mít neplánovaně dítko v 17, pokud se nechránila, je nezodpovědné. Ale aspoň se k tomu zodpovědně postavila. Mě zas přijde o dost zodpovědpovědnější, než mít plánovaně dítko v 17 (to mi přijde trošku bláznovství, ale její rozhodnutí, že?)..ale ať už je to jak chce, pro takhle mladou slečnu to bylo určitě hodně těžké - hlavně psychicky. Já otěhotněla v 19 a i tak to bylo těžké (i když ty 2 roky v tomhle úseku života hrají dost velkou roli..) Musela jsem se stát zodpovědnou a naučit se vše, co k mateřství patří a klobouk dolů, když to musí zvládnout 17-ti letá dívka!
V práci je to určitě blbý, ale buď u přijímání řeší to, že máte dítko, nebo nemáte a abyste náhodou za pár měsíců teda nechtěli otěhotnět.. Bojím se toho, určitě, proto druhé dítko chci až po pár letech v práci (a teď dělám vejšku), ale pro někoho je holt důležitější ta rodina s tím, že manžel bude muset víc makat, aby je uživil..ale když budou spokojení, proč ne?

A jinak vypadám hodně mladě - je mi 21 (dokonce mě na internetu občas tipujou lidi na 16 a podobně), takže s těma pomluvama v okolí jsem si taky užila!! Nějaká maminka v metru mě dávala jako blbý příklad dceři. Pro nějakou holku bylo asi tak nepředstavitelné, že bych mohla být těhotná, takže ač v opnutém krátkém tílku v létě, 8. měsíc těhotenství se svého přítele ptala: "Ty vole, to byla tak tlustá???" A ten chudák, červenej až za ušima jí vysvětloval, že jsem těhule..no a takových příhod mám habaděj!! :grinning:
6. pro 2006 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to já právě mám spolužačky z gymplu a snad kromě pár žádná dítě ještě v našem věku ( + - 27 ) nemá :slight_smile:)) a z VOŠ naopak zase spousta už má :slight_smile:

Mě naši i přítel ve škole podporovali, naopak si chci ještě i na mateřské ( když bude mimi hodné, né po mě) výšku dodělat. :slight_smile: Vědomostí není nikdy dost.
6. pro 2006 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
r123: No jinak máš pravdu v tom, že mám pocit (aspoň z mého okolí), že hodně mladých maminek se dítku dost věnujou (víc, než ty 30-x, co už nemaj takovou tu kapičku toho "puberťáctví"..no nevím jak to přesně napsat)..ale je i opak, kdy jí to dítko překáží a pak se k němu tak chová :unamused:
6. pro 2006 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naprosto souhlasím s len. Nemyslím, že mít VŠ a mít děti se vylučuje. Ideální je, když se to skloubí. r123 se na vše dívá ze své stránky, stejně tak jako ostatní, co sem příspívali, se na to dívají ze své stránky. Ani si nemyslím, že nutně ta žena, co má VŠ, je karieristka. Já sice VŠ mám a po VŠ chodím do práce, ale zároveň plánuji 3 děti a minimálně dvě ještě předtím než mi bude 30 a dětem se chci věnovat opravdu naplno. Děti pro mě vždy byly a budou na prvním místě a chci jim dát nejen veškerou péči a lásku, ale samozřejmě i materiální zázemí. Prostě nechci spoléhat na nějaké almužny od státu, rodičů apod., a proto mě snad hned někdo nemusí nazývat karieristkou. Jsem ochotna se na několik let naprosto oddat dětem a i po návratu z rodičovské dovolené například pracovat na zkrácený pracovní úvazek, jen aby moje děti měly to, co potřebují - mateřskou lásku a pocit bezpečí. A jsem si také jako r123 jistá, že budu dobrou mámou.
6. pro 2006 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
to máš pravdu.znám holku co měla první dítě v 16 a vůbec se o něho nestarala malá byla převážně u babičky nebo u její sestry teď jí je 22 má druhou krásnou holččku a naštěstí jí to došlo a moc lituje že na první malou tak kašlala.teď bydlí v krásným domečku má dvě krásné děti a manžela a snaží se jak to jenom de.ovšem znám i případ kdy 16 holka měla dítko vykašlala se na ně ho a zmizela bůh ví kam dítko si nechala její mamka!a právě proto se mi nelíbí že někteří tady hážou všechny do jednoho pytle! :frowning2:
6. pro 2006 ve 14:29  •  2 děti - čeká miminko, termín má v dubnu 2010  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rova: vidíš a já zase znám víc "starších" holek, které se dítěti pořádně věnují. Takže je to zase případ od případu. :slight_smile: Ale rozhodně se mi nelíbí maminky toho typu co psala r123 v příspěvku z 14:02
6. pro 2006 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
len: Tak to já to měla naopak. Když jsem v době, kdy jsem studovala VŠ, někomu řekla, že šíleně toužím po dítěti, tak se mi skoro vysmáli, jak jsem hloupoučká, že ve 22 letech pomýšlím na to už mít dítě. A vlastně je to tak v některých případech i nyní. Jinak r123 v některých věcech ohledně karieristek s Tebou souhlasím. Mám kolem sebe spoustu vrstevnic a i holek o několik let starších, co nechtějí děti buď vůbec a pokud ano, chtějí ho po půl roce šoupnout chůvě nebo rodičům apod. Takový názor stejně jako Ty neuznávám a je mi proti srsti. :wink:
6. pro 2006 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ano, to jsou pravé kariéristky, ne ty co chtějí vzdělání a zázemí. :wink: /viz.příspěvek r123 v 14.02/
6. pro 2006 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, ale co když těmhle na druhou stranu taky nic nezbyde??? znám i takové holčiny, co opravdu museli dát mimčo do jeslí a nebo si pořídit chůvu a jít alespoň částečně praocvat, aby utáhli s manželem hypotéku nebo aby uživily sebe a dítě, když se na ně partner vykašlal - ani tyhle holky není možné háze do jednoho pytle!!
6. pro 2006 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nepovažuju za kariéristku ani svou kamarádku, která nedávno dokončila VŠ a odstěhovala se od rodičů. Jen prostě nechápe, že můžu v 25 toužit po dítěti. Je to logické. Přemýšlí jako my všichni, že by se mělo vybudovat nějaké to zázemí. Jenže jí nedochází, že já už to zázemí nějaký rok mám. :wink:
6. pro 2006 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
hankah: Souhlasím. Mám známou, jejíž manžel hodně pije a před lety se vrhnul na nějakou pyramidovou hru. Přišel v té hře o velké peníze a mé známé nezbylo nic jiného než dát dceru na hlídání někomu jinému a jít do práce, aby nepřišli o střechu nad hlavou, protože byli šíleně zadlužení. Holčička na to doplatila tak, že jí za 4 dny budou 4 roky a ona kromě slov máma a táta neumí říct nic jiného.
6. pro 2006 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, ted jsem to cele docetla, byla a je to strasne zajimava diskuze. vlastne jsem i rada za to rozdeleni na 2tabory, aspon jsem se dozvedela co nejvic pro a proti nazoru.O tom to je. Jen jsem ted trosku nabyla dojem (zapatrala jsem ve svem svedomi)ze jsem dusi ta 'malem karieristka'-ale ne tak uplne-spis nechtene. Vzdycky jsem chtela velkou rodinu, aspon 3deti, ale nejdriv jsem nemela toho praveho partnera(zustala jsem s nepravym presprilis dlouho), pak jsem se zase bala ze nebudu mit dost penez na uziveni tech malych drobecku, abych jim doprala vse co potrebuji a tak jsem se snazila porad si delat praxi a tak dale,ale stejne to k nicemu nebylo. Kvuli vic penezum jsem odejla dokonce do ciziny abych mohla detem dat lepsi zazemi-koupit vetsi byt,ale nejsem tu stastna.Nikam vys jsem nepostoupila,penez porad moc neni a roky utekly jako voda.Nastesti ted uz mam toho praveho,jsme 4 mesice manzele a chystame se zacit snazilkovat.
Reknu Vam tohle tema a i jina na Konikovi mi pomohla otevrit oci a zbavit se toho hloupeho strachu, ze dite neuzivime. Vzdyt ted mi je 30,kdyz umime uzivit sebe, uzivime i deti.Diky vsem ktere jste sem pridaly sve nazory.Obdivuju vsechny ktere se tak prehnane a zbytecne jako ja netrapi tim, zda to zvladnou nebo ne.A hlavne pokud to zvladnou v tak mladem veku. Taky si myslim ze detatko je dar a asi proto jsem tak stale nesmyslne odkladala tu chvili a doufala, ze nekdy jindy na tom budu lip a budu si moct detatko dovolit.Nekdy opravdu nejde o to ze jsme vic zodpovedne nebo karieristky, jen se proste bojime ze to nezvladneme a tak cekame. Aspon tohle je muj pripad.
6. pro 2006 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
mat, toje smutný!!každýho zanedbanýho dítěte je mi strašně líto. tady bych spíš viděla tu nezodpovědnost v tom, že ta holčina se už dávno nesebrala a od toho chlapa neodešla. myslím si, že dítěti vytvořit doma harmonii neznamená za každou cenu udržet mnželství, či partnerství. je těžké člověka soudit, když v tom sám není........ :unamused:
6. pro 2006 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Docela koukám, jak se to tady nenávistně zvrhlo - někdo plive na holku, která selhala v 17 (a ruku na srdce, mohlo se to stát každé, která už v 17 sexuálně žila), jiní zas nazývají holky, které to do třiceti nezvládnou kariéristkami...taky pěkně nefér.....
Je mi třicet a mimi ještě nemám, částečně i proto, že chci dostudovat a neprožívat těhotenství ve stresu, ale rozhodně se nepovažuju za kariéristku...takhle soudit je tak jednoduché....
Já si třeba partnera našla až v 27 a když jsme se vzali, tak jsem zjistila, že mám nefunkční štítnou žlázu a dodnes se to nepodařilo stabilozovat (ale snad je to na dobré cestě). V první řadě tedy dítě zatím mít nemůžeme, ale ani jsem ještě nechtěla (i když už po mimi toužím), protože jsem prožila velmi nestabilní dětství a vždy jsem chtěla být nejprve zajištěná a dostudovaná, aby se některé problémy mým dětem vyhnuly....
Ani se mě tolik nedotýká, že by mě někdo považoval za kariéristku, protože se za ni nepovažuju (prostě to mám podobně jako Len, chci něco umět, dokázat, ale i mít rodinu a věnovat se jí - věřím, že obojí je možné), ale co mě děsí a velmi se mě to dotýká je, že když někdo kolem třicítky řekne, že chce s mimi ještě chvíli počkat, tak vždy zazní zastrašování typu "ABY SE TI TO JEŠTĚ POVEDLO, AŽ TY SE URÁČÍŠ CHTÍT..." - to mi přijde velmi netaktní a podlé, řekla bych, že to zasáhne psychiku asi stejně, jako když vám někdo naznačuje, že při své váze byste neměli nic jíst - snad už jen dýchat.....jaké zjednodušení a jak prostoduché....ach jo....
6. pro 2006 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek