Nečekané těhotenství v 17 letech

ja myslim, ze kazda ktera svuj nazor napsala tim vlastne zadnou nechtela urazit,at uz to vyznelo jakkoliv.Kazdopadne i rozdilne nazory mohou pomoci a diskuze je tak zajimavejsi.

rova: Za nic se neomlouvej, nemáš proč a macik Ty si to tak neber. 😉 Ale řeknu Ti, že s takovým názorem jsem se setkala už hodněkrát, i když to nebylo namířeno na mě, protože mě do 30 let ještě docela dost roků chybí. Vím, že to musí asi zabolet u srdíčka, když Ti někdo toto řekne. A přeju Ti, ať už žádného takového člověka nepotkáš. A rova Tobě jsem chtěla napsat, že Tě moc obdivuji a si mi moc sympatická. Ve svých 20 letech máš takový nadhled. Přijde mi, že dokážeš porozumět jak mladým, tak starším maminkám a to nejen v této konkrétní diskuzi. Ty jsi důkazem toho, že i mladá maminka, může být duševně vyspělá a navíc i při děťátku studovat. Klobouk dolů.

Macik: Tak já na nikoho neplivu 😉 Každý jest svého štěstí strůjcem, že? Myslím, že každý musí vědět, kdy na co má, kdy co chce. Mě přijde hezký, když 17-ti letá holka se rozhodne nechat si mimčo i přes svůj relativně nízký věk, kdy by každá druhá asi šla na potrat 😒 (samozřejmě pokud se stará!)
Na druhou stranu, pokud se člověk necítí, nemá partnera, apod. nemůže otěhotnět jen pro to, že je mu 30 a pro okolí by už měl mít těhotenskej průkaz..

taky jsem se z manzelem poznala az pozdeji ve 26 a neco.Predtim jsem zila v neharmonickem vztahu kde sice nechybely penize, ale ani me nenapadlo mit deti. Tedy napadlo, ale po 2 letech jsem vedela ze nejsem stastna a nechci aby tim mimi trpelo,nedokazala jsem ze vztahu odejit.Po 7 letech(vicemene ztracenych) jsem odesla.Snazila jsem se vzit uver na byt abych se mohla osamostatnit takze jsem vlastne byla nucena myslet hlavne na praci.Taky jsem kvuli tomu ve 26 zacala studovat VS abych mela lepsi moznost uplatneni.
Denni studium jsem ale po 2letech mjusela skoncit,protoze se to pri mem pracovnim zaprahu nedalol stihat.Takze zase ztracene 2 roky,kdy jsem si rikala, musim pockat po skole.No jo ja vlastne uz docela dlouho jen myslela a nedavala prostor citu.
Ted se to nastesti zmenilo. 🙂

1980: Teda, tak děkuju, ani nevíš jak mě to zahřálo u srdíčka! 🙂 (Ale věř, že když lítám po pokoji s dětskou čepicí na hlavě, ušima venku, v přítelových botách, s ponožkama na rukách a hraju si s malou na skřítka, moc oduševněle nevypadám!! 😀 )
Myslím, že každá žena, která si projde těhotenstvím, porodem, a zapadne do toho mateřství získá trošku jiný pohled, tím ta změna! 😉

kazdy ma nejaky zivotni pribeh a nejde opravdu nikoho za nic odsuzovat. Ja si treba kdysi rikala jak moje sestra mohla mit dite uz ve 20 a ted ji zavidim, ze ma 7letou dcerku,kterou jako neterinku strasne miluji a taky ted ma jeste malyho brasku a jsou skvela rodina.

rov: to by stálo za fotku 😉 😀

ro: nadherna fotka s Vanesskou

jojo pridavam se k prosbe o fotku skritka 🙂

paja123 a macik: Myslím si, že Vám zdaleka nic neuteklo. Naopak. Tím, že jste tak dlouho na miminko čekali, si ho teď o to víc budete užívat. A navíc budete ho mít s tím správným mužem. Já kdybych nešla na VŠ, tak bych už asi měla tak tříleté dítko, protože se mateřský pud ve mně objevil již před několika lety. Počkala jsem si z různých důvodů několik let na mateřství a teď vím, že si svoje miminka užiju mnohem více, než kdybych byla vystresovaná z toho, jestli udělám zkoušky, budu mít co jíst apod. Jsem ráda, že jsem si počkala a myslím, že Vy také můžete být rády, protože brzy Vám nastane nejkrásnější období života. 😉

Zdravím,já znám ve svém okolí spoustu případů holku,kterým je 18 a mají miminko.Dřív bylo normální mít dítě v 17 nebo v 18 a nikdo se tomu nedivil,nemyslím si,že teď by to mělo být jiný a nazývat to nezodpovědností.Podle mě je to spíš o přístupu a jak k tomu budeš přistupovat záleží hlavně na tobě.Já sama jsem na tom teď podobně jako jsi byla ty,i když mi je 19,5...teď dodělávám školu individuálně a jestli všechno dobře dopadne,což doufám,že dopadne,tak až bude prcek větší,chci si ještě dálkově udělat jazykovku nebo cestovní ruch,pže mě to baví 🙂 S přítelem teď zařizujeme novej byt a všichni se strašně těšíme. 🙂 Teď jsem akorát trochu na trní,pže 20.prosince jdeme na kontrolu a dozvíme se výsledky z krve,no doufám,že všechno bude v pohodě 🙂

ka: gratuluji a drzim palecky

Rova: úplně v pohodě, taky kolikrát nevím jak své pocity sdělit v písemné formě, aby to mělo hlavu a patu a nebylo to moc dlouhé 😀 Vím jak to myslíš a souhlasím 😉

paja123: Děkuju 🙂

holky, já stejně nechápu to škatulkování...kariériska,nezodpovědná,zodpovědná s plánováním...
přijde mi to všechno děsně hloupý.Já mám spolužačky ze základky co už mají 10tiaž 12ti leté děti, pak spolužačky z gymplu, co mají děti v rozmezí rok až 1Olet,spolužačky z VŠ co mají děti od měsíce do 4let a věřte, že to všechn vždycky prožívaly stejně..ať jim bylo 17 nebo 30 a co já vím tak ničeho nelitují a mají v rámci možnosti spokojená manželství.
Myslím, že holky, co chtějí dělat kariéru, musí mít ostré lokty a žemusí zvládnout spoustu překážek a tak mimi je pak už brnkačka(myslím jako pokračovat s ním v kariéře) 😉

Tak jsem teď dočetla Vaše příspěvky. Myslím, že pravda je v obou "táborech", i když mám pocit, že je hloupost to tak dělit. Každý máme holt trošku jinou představu o tom kdy, kde a s jakými zkušenostmi se začít snažit. Někdo si přeje mimčo velmi brzy a nemůže se dočkat maturity, aby na to vlítl 😀 , a někomu ani nepřijde na mysl, že by mohl mít ve dvaceti děcko. Dle mého názoru nelze určit ideální psychický věk na to být mamkou. Mě samotnou ještě před 3 lety nenapadlo, že budu chtít děcko do třicítky. Měla jsem jiné plány - práce, VŠ, kariéra. Po maturitě jsem nastoupila do práce u jedné z ozbrojených složek státu. Byla jsem nadšená, a začala jsem stoupat po žebříčku stále výše. Nastoupila jsem na kombinované studium VŠ a absolvovala jsem dva půlroční výcviky mimo domov. A ejhle na jednom výcviku jsem poznala bezva kamaráda, ze kterého se za pár měsíců vyklubal můj přítel. Zamilovala jsem se a dnes jsme 7 měsíců manželé. Máme domeček a slušné platy. V srpnu jsem si udělala Bc. a hned jsem nastoupila na Mgr. studium. Práce mě hrozně baví a jsem tam moc spokojená - perfektní kolektiv, skvělí šéfové a dobré peníze. Ale láska k manželovi, rodinný život a noví lidé mě změnili. Hned po svatbě jsem HA vysadila, ale zatím tomu dáváme volný průběh. Po novém roce se možná začneme snažit trošku intenzivněji 😉
Ale jsem člověk, který se bez práce neobejde a naplňuje ho (a alespoň z malé části bude i nadále). Nedokážu dát svému mozku volno. Mám potřebu se neustále něčím zabývat. Pokud se zadaří a já otěhotním, hodlám si dodělat Mgr. v termínu a v práci si zajistit místo i po mateřské. Má práce je dost specifická a mám už 5 let praxi, takže doufám, že se k ní po "budoucí" mateřské budu moci vrátit. A to bude znamenat, se vzdělávat i při mateřské. Apropo - mým snem je mít pohodlný dům, milujícího manžela, krásné a zdravé 3 děti a 2 bladhoudy 😵 😵 😵 Jo a je mi 24, stejně tak jako manželovi 😅

Teď jsem si přečetla ještě ty "starší" příspěvky a ráda bych řekla ještě jeden svůj názor...Je pravda,že dítě je zázrak a doufám,že to naše bude v pořádku.V žádným případě bych ale nesnižovala hodnotu vzdělání.Teď sice budu mít maturitu (věřím tomu,pže škola mě vždycky bavila a učení mi nedělá problém),ale v současnosti je kolikrát i maturita prostě málo.Záleží ale taky na tom,co děláte za školu (práci) a jestli vás to baví,pže mám kamaráda,který má učňák,má práci,která ho baví,dělá ji době a nežije si špatně naproti tomu kamarád má VŠE a nemůže sehnat práci...ale je na každým člověku individuálně,jak se k tomu postaví a co považuje za důležitější.Já osobně jsem teď strašně moc šťastná,ale tak za tři roky si chci udělat,jak už jsem říkala ještě dálkově jazyky nebo cestovní ruch,pže mě to baví...teď doučuju pár holek kluků angličtinu,němčinu a kamarádku učím francouzštinu sice to není žadná práce,dělám protože mě to baví,ale v budoucnu bych se něčemu takovýmu chtěla věnovat nebo to třeba spojit se zeměpisem (ráda cestuju) nebo dějepisem (zajímám se o historii Českého státnictví a 1. a 2.sv.v.). Jak už ale řekla rova a já si myslím,že to tak vážně je "KAŽDÝ JE SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCEM" 🙂

ygreen vidim to podobne - ja taky nedokazu vypnout mozek a nicim se nezabyvat 🙂. Svoji holcicku mam strasne moc rada, ale fakt si neumim predstavit, ze bych tri roky premejslela jenom nad tim, jestli namazat zadecek rybilkou, nebo bepanthenem 🙂, to bych se zblaznila. Rozhodne ji nechci strcit do jesli nebo babickam, ale mam nastesti takovou praci, kterou muzu delat i doma a v kvantite, jakou si sama urcim, tedy co budu stihat. Momentalne kojim u pocitace, delam si u toho, co potrebuju, a je to super - venuju se diteti a zaroven delam i neco zajimavyho 🙂

Samozrejme kdybych musela volit prace vs. dite, venuju se jen diteti, ale jsem rada, ze mam takovou praci, kdy si vybirat nemusim. (A tu bych mimochodem taky asi nemela, kdybych nestudovala takhle dlouho, ale to neni argument, proc cekat s materstvim 🙂)

ja urcite taky budu aktivni maminka, ale to neznamena ze bude dite trpet.

JJ, já taky věřím, že to záleží na nás, jaký to budem mít, i když nic není stoprocentní a chce to i trochu pokory, aby člověk nedostal přes prstíky....já se už nemůžu dočkat mimi, ale je fakt, že teprve teď jsou na to podmínky-za půl roku (snad) konečně dodělám školu (paja: začala jsem v 25 🙂 ) a zároveň budeme od jara přestavovat domeček, který jsme loni koupili a kde teď učím - takže příští podzim budu mít práci i bydlení pod jednou střechou a i když budu muset po porodu pracovat, tak budu mít mimíška blízko...pro mě ideální konstelace, která dřív nebyla možná, doufám, že se do příštího podzimu umoudří i ta má štítka, ať na to snažilkování můžem hupsnout 😀

Rova-seš mi sympatická a sama jsem si ve dvaceti taky připadala dostatečně vyzrálá, na druhou stranu ta ztřeštěnost, kterou máš ráda (a já taky) s věkem tak úplně nesouvisí....my jsme s manžou prdlí voba a i když budem mít mimčo až po třicítce, tak se žádná velká serióznost konat nebude, jsem schopní šílených blbostí a věřím, že budem stejní i v šedesáti....na druhou stranu i když bych mateřství určitě zvládla i hodně mladá, tak jsem přece jen bohatší o osobní zkušenosti i teoretické znalosti, které jsem dřív neměla...nicméně u mě je to dané i tím, že jsem kus života prožila jak au-pair u velmi malých dětí a taky se profesionálně zabývám pedagogikou, takže kdybych dělala něco jinýho, tak bych tyto znalosti asi neměla....a zas tak moc by se nestalo, jen to teď budu mít snazší...o trošku 🙂

Macik: No, tak označovat se za dostatečně vyzrálou si nedovolím.. 😀 V téhle diskuzi jsem to spíš myslela "vyzrálejší" než v 17. Rozhodně můžu tvrdit, že od 17 do 20 jsem si přece jen prošla obdobím, kdy jsem se dost změnila, "dospěla" a přece jen začala být zodpovědnější apod. (Ano, puberta a pozdější věk se mnou dost cloumal 😉 )Proto skládám poklonu všem mladším maminkám, protože vím že pro mě samotnou nebylo jednoduché si na vše zvyknout - a být o ty 3 roky mladší opravdu nevím, jestli bych to byla zvládla (spíš jsem na 80% přesvědčená, že ne..)
Důležitější je prostě fakt, jestli je dítko (i když neplánované) milované a od toho se vyvýjí i ta výchova, ať už jde o mlaďounké rodiče, či starší.

Ahoj,
precetla jsem cast z teto diskuse a neda mi to, abych si nerypla.
Zakladatelka tematu tvrdi,jak je spokojena, ma krasne dite a chysta se na studium. Verim, ze to tak je, jen nevim,co si mam o tom vsem myslet. Snad ma opravdu vsechno pod kontrolou!
Akorat holka ani nevi, ze tehotenstvi se pise s mekkym i.Sorry, ale to je des!

monja: Těch desítek chyb v příspěvcích r123 (jako skusila místo zkusila, k prckovy místo prckovi, sedumnáctka místo sedmnáctka apod.)jsem si také všimla už dávno, ale nechtěla jsem to tady zmiňovat, protože r123 má jen základní vzdělání a navíc může mít disgrafii. Skutečnost, že někdo neovládá pravopis a práci na PC není podle mého až zase tak podstatná, pokud jde o výchovu dítěte. Samozřejmě, že až bude dítě r 123 chodit do školy, tak mu maminka asi těžko bude pomáhat s domácími úkoly a vysvětlovat, že ve slově těhotenství se píše měkké i, protože je to odvozeno od vzoru stavení, což se bere ve 4. třídě ZŠ, ale od toho jsou tu učitelé, aby to to dítě naučili, když už to neovládá rodič. Pro dítě je rozhodně důležitější, když má dostatek lásky a pozornosti ze strany rodičů než skutečnost, že jeho maminka(ne)ovládá pravidla českého pravopisu. To, že to bude mít r123 těžké, až bude chtít studovat, protože neovládá látku prvního stupně ZŠ, je věc jiná. Je jasné, že s tímto by asi u písemné maturitní zkoušky z češtiny neprošla, ale má spoustu let, aby se vše doučila a nakonec úspěšně odmaturovala.

disgrafie??? Hmm, nás na škole učili dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie dysortografie atd. 😉 a kdyby ji měla, tak píše rozhodně jinak 🙂

tak hele mat jestly chceš urážet tak to řekni přímo já ze sebe nenechám dělat vola jen proto že udělám pár chyb.nepíšu svůj životopis a nebo cokoliv jinak důležitýho a nevím proč bych si měla hlídat zda správně píšu i či něco jiného,a jestly tě to zajímá tak z češtiny sem měla vždy jen za jedna nebo za dvě klidně ti ukážu vysvědčení abys mi věřila žádnej šprt nejsem to ne ale nikdy sem neměla z ničeho hůř jak za tři tak mě nech laskavě na pokoji já sem chtěla pomoct po stránce psychické a trochu podpořit a né opravovat chybi a jestly to někdo nehodlá respektovat tak ať sem neleze.tyhle diskuse nejsou o hledání chyb v pravopise!a rozhodně se nenechám urážet od sobecké,zlé a do sebe zahleděné milostpaní co umí akorát lidem ubližovat místo pomoct.děkuju ti že z toho první patra si mě srazila ještě níž!!!!!!!!!!od toho asi chci jít do školy abych si svoje znalosti obnovila tak ti mockrát děkuju za pomoc!já prostě píšu tak jak mi zobák narost!mockrát ti děkuju!!!!!!!!!!!!!!!!měla by ses stydět!!!

jo a víš co jen tak na zkoušku sem si minulý týden dělala test se svou bývalou češtinářkou ze základky z maturitních otázek a měla sem za dvě!když potřebuju tak umím tdy dopis prezidentovy nepíšu tak co bych ze sebe dělala hvězdu!viď!

Šmarjá klííd! 😉 Holky jsou Vánoce, buďte na sebe aspoň teď milejší! 😉

Myslím si,že pro všechny je nejlepší když se vše vyřeší v klidu!Ale taky si myslím,že tenhle web není od toho,aby někdo někoho pomlouval či odsuzovat!Prostě tady každý hledá porozumění a spřízněnou duši!TAkže holky v klidu!

Já si myslím, že si i nezúčastněný člověk udělá o některých lidech obrázek sám, občas netřeba komentářů 😉