Nemám přátele
Nejspis je to moji povahou, nebo jsem fakt tak nudna, ze se semnou nikdo nechce bavit. Uz na zakladce jsem mela problem s komunikaci s lidma. Nakonec jsem se chytla jedne spoluzacky a nebavila se temer s nikym jinym. Ona je z takove sicialne slabsi rodiny, tak trochu me zkazila - naucila me kourit travu a pit uz ve 13 ti letech. Momentalne ma dvouletou dceru s ciganem, otehotnela v 17 ti. Od te doby je to mezi nami cim dal horsi a co se mi pred tremi mesici narodila dcera, uz se skoro vubec nevidame. Ona se ozve jen kdyz potrebuje pujcit penize.. Ted mi dluzila uz 2 mesice a konecne dnes mi to hodila do schranky. Napsal mi nas spolecny kamarad, ze mam penize ve schrance, tak mu pisu aby sli nahoru, ze jsem doma sama.. On napsal jen "ne". Bylo mi to hrozne lito. Asi je na me nastvana, ze jsem ji s tema penezma otravovala aby je vratila, pritom bych mela byt nastvana ja. A takhle je to se vsema. Dalsi kamoska mi porad opakuje, ze jsem blba, kdyz jsem si udelala dite s takovym debilem a mysli si, ze je nejchytrejsi na svete. Proste takova slepice ktera drbe kde muze. Tyhle lidi vubec k zivotu nepotrebuju, ale kdyz bych se s nima prestala stykat, byla bych uplne sama. Jen ja, dcerka a pritel a to mi nestaci. Chtela bych mit alespon jednu kamaradku, se kterou bych si mohla cokoliv rict, chodit na kafe, na nakupy a tak. Vubec nevim jak bych se mohla s nekym seznamit, jak se to vubec dela? Prece se nemuzu dat do reci s nejakou cizy holkou nekde venku.. Je mi z toho smutno, jsem porad zavrena doma s malou. Chodim jen do kramu a obcas k nasim.. Uz mi z toho za chvilku zacne hrabat..
Mmh, naprosto chápu... Já jsem docela stydlivá, ale za to velice společenská... Měla jsem dobré kamarádky ve škole, ale já úspěšně dokončila a otěhotněla a dostala se na VŠ a ony přestaly mít potřebu se se mnou bavit.. Taky mi přijde, že po otěhotnění už pro nikoho nejsem kamarádka. A tak sedim denně doma a čekám na přítele až se vrátí z práce, abych si měla s kým povídat. Několikrát jsem si říkala, že napisu někomu přes internet, nějaké mamince, vo taky nikoho jako vrbu nemá, ale jsem strašně stydlivá a vlastně to předem zavrhnu...
No moje zkusenost je takova, ze kamaradstvi jako byla na skole, uz asi nikdy mit nebudu Kazdy si sel svym smerem a obcas se nekdo ozve, ale spis ne. A novy kamaradi? To uz je takovy povrchni. Uz jsem se s tim smirila. Nastesti mam rodinu. A kdyz se to treba casem zlepsi, budu jenom rada.
Podobně jako píše kaja2016...Měla jsem hodně přátel na základní škole, během střední se to změnilo, tam to byly dost povrchní fifleny (chodila jsem na OA), ale našla jsem si brzo přítele, tak jsem byla s ním a našli jsme si společné přátele 🙂 Během let jich hodně vyšumělo taky, nyní mám asi jen jednu nejlepší kamarádku, která je sice 250 km ode mě, ale voláme si a píšeme, aby se ten kontakt taky neztratil. S manželem máme společné přátele, ale to jsou spíš jeho než moji. Takže suma sumárum mám jen jednu kamarádku. Ale neřekla bych, že to je tím, že bych je nějak "odpuzovala", obecně se lépe kamarádím s klukama, jsou pro mě i lepší kamarádi (to mám 2) - hlavně férovější.
Taky jsem zkusila v rámci klubu maminek si nějakou kamarádku na kočárkování najít, ale mám asi smůlu - když se nějaká najde, tak se stejně brzo odstěhuje, nebo se nových kontaktů "asi stydí" a mě se pořád volat samotné nechce...
Ještě že mám super rodinu a 2 sestry, které mi to vynahrazují, ikdyž jsou o 14 a 17 let starší než já 🙂
Jsem ráda,že jsem na tuhle diskuzi narazila. Aspoň vím,že v tom nejsem sama a takových "samotářek" je nás víc,ač možná nedobrovolných. Nevím jestli mám smůlu na lidi a nebo jsem moc náročná,ale opravdový přítel se hledá těžko,alespoň mě 😒
Já kamarádky mám, ale třeba s další jsem se seznámila právě tak, že jsme se začaly bavit "na písku". Prostě děti si hrály, slovo dalo slovo a pak jsme se začaly už vídat cíleně. Můžeš to zkusit.
Také to tak mám, přátelství ze školy tak nějak vyšuměla a přijde mi, že teď v dospělosti je o dost těžší najít někoho, kdo by se chtěl vídat a kamarádit
Taky nemám moc přátel. U mě to bylo tak, že přátelství ze školy nějak vyšuměly a pak když byly nějaké pokusy o kamarádku, tak to bylo vždycky spíš z mojí strany... Nejlepší je si najít kamarádku v rámci nějakého zájmu. Třeba můžeš chodit s prckem do nějakých klubů pro maminky s dětmi, u nás v Ostravě býval Krteček (nebo tak něco).
Mimochodem, to s tou kamarádkou, která se se mnou nebavila, protože jsem chtěla vrátit peníze se mi stalo taky 😀. Dopadlo to úplně stejně. Protože mám vážné zdravotní onemocnění, dostala jsem důchod v 18cti. A protože než to schválí, trvá to několik měsíců, tak mi to poslali zpětně. No a ta kamarádka se to dověděla, že mi poslali několik důchodů. Měla jet se školou na nějaký zahraniční pobyt (povinný), ale neměla na to peníze. Tak šla za mnou. Tak jsem jí teda půjčila. Nicméně za měsíc se školou sekla a na žádný zahraniční pobyt nejela. Logicky jsem se ptala po svých penězích a kde nic tu nic. Prokouřila je a propila na Stodolní. Párkrát jsem jí psala na fb, tak si mě smazala z přátel. Naše společná kamarádka si mě taky smazala. Nakonec za ní musela chodit moje mamka, protože já už na to nervy neměla. Asi tak po 6tém připomenutí to konečně po roce a něco vrátila... Teď mě ani nepozdraví, kvůli ní se se mnou nebaví i ta druhá holka a s mamkou se zas nebaví její mamka. Takže od té doby nepůjčuju žádným kamarádkám, nechci přijít o přátelé 🙂.