Nemám ráda, když dítě chodí po bytě s jídlem v ruce
Ahojky, mám 2 děti a když jedí, tak u toho sedí, pokud sedět nechtějí jídlo jim okamžitě seberu - té mladší, starší to chápe, že s jídlem v ruce se prostě po bytě nechodí ( něco jiného je to venku, tam ať si drobí jak chtějí 🙂 ) sice je pravda, že se mladší někdy pekelně vzteká, když ji jídlo seberu, pokud odejde od stolu, ale rozhodně povolovat nehodlám, no zkrátka nemám ráda jídlo podrobené, rozšlápnuté... všude po baráku, u nás se jí zkrátka u stolu v kuchyni a nikde jinde.A problém je v tom, že mám kamarádku, která když u nás je se dvěma dětmi, jim všechno dovolí, s brumíkem v ruce, chlebíček v ruce, sušenka v ruce..... se všim v ruce pobíhají, po její návštěvě musim celý byt vyluxovat a vytřít, jsem rozhodnuta ji zkrátka říct, že u nás se s jídlem v ruce chodit nebude, je to dobrá kamarádka, mám ji ráda, děti máme stejně staré, tak si i vyhrají, tak snad se neurazí, nemáte s tim některá podobnou zkušenost? Jo rozhodně nejsem nějaká chorobná uklízečka 🙂 úklid dělám 1x týdně, někdy 1x 14 dní
Stručné shrnutí
- V domácnostech se často doporučuje nastavit jasné pravidlo, že jídlo se jí u stolu, a toto pravidlo hostům a jejich dětem předem krátce sdělit.
- Někteří rodiče dělají výjimky pro suché pochutiny (sušenka, brumík, dětské křupky, tatranka) nebo pro situace, kdy dítě doma vůbec nejí, aby snědlo aspoň něco.
- Jako praktická řešení se v diskusi zmiňovaly dětský stoleček/židlička, požádat hosty, aby děti posadili ke stolu, nebo schůzku přesunout ven či do dětské herny.
Q: Jak mám takticky požádat návštěvu, aby jejich děti u mě jedly u stolu?
A: Většina rodičů doporučuje říct to klidně a stručně: „U nás se jí u stolu, prosím posadit děti ke stolu,“ a případně upozornit i děti přímo, že mohou odejít až snědí; více respondentek uvádí, že kamarádky to obvykle pochopily.
Q: Co dělat, když moje dítě doma nespolupracuje a u stolu nechce jíst?
A: Několik rodičů uvádí, že dávají suché věci do ruky (sušenku, brumík, dětské křupky, tatranku) nebo používají dětský stoleček/židličku; jiní raději ustoupí, aby se dítě vůbec najedlo.
Q: Jak řešit situaci, že hostitelka má přísnější pravidla než já?
A: V diskusi se opakuje pravidlo „čí je království, ten určuje pravidla“; doporučení zní přizpůsobit se hostiteli nebo domluvit jasně předem, kde se bude jíst, případně se sejít ven nebo v dětské herně.
Q: Jak snáze uklidit byt po návštěvě s dětmi, které drobí?
A: V praxi rodiče uvádějí běžné postupy: vysát, vytřít mokrým hadříkem, případně převléct povlečení či odstranit fleky; několik komentářů popisovalo nutnost „vysát a vytřít“ ihned po odchodu hostů.
Q: Jaké kompromisy jsou běžné, pokud chci být důsledná, ale nechci příliš limitovat děti?
A: Mezi kompromisy patří povolit suché a málo špinící potraviny mimo stůl, dovolit jídlo u stolečku v obýváku nebo nechat dítě jíst venku (např. zmrzlina na zahradě); také někteří rodiče doporučují vybrat si pár „důležitých bitev“ a v ostatním polevovat.
Q: Co říct, když mě host přes návštěvu přímo urazí kvůli pravidlům u jídla?
A: Doporučení v diskuzi bylo říct pravidlo neutrálně a bez obviňování („U nás prosím děti u stolu“); pokud by host reagoval uraženě, jde podle několika komentářů o jeho problém, nikoli o chybu hostitele.
Závěry z diskuze
Shoda
- U návštěvy platí pravidla hostitele; pokud host požádá, aby se u něj jedlo u stolu, hosté by se měli přizpůsobit.
- Většina rodičů považuje za přijatelné dělat výjimky mimo domov (u babičky, venku) nebo pro suché pochutiny.
Sporné názory
- Někteří rodiče trvají na striktním pravidle „u nás se jí u stolu“ kvůli zachování pořádku a návykům, zatímco jiní preferují větší volnost a nevadí jim časté uklízení; obě varianty byly v diskusi prezentovány jako legitimní přístupy.
Otevřené otázky
- Jak nejlépe formulovat požadavek „u nás se jí u stolu“, aby hostka nebyla uražena?
- Jak zachovat důslednost u dětí, které doma odmítají jíst u stolu, aniž by se situace vyhrotila?
Zmíněné značky a firmy
Kinder mléčný řez, brumík, tatranka, Nutela
Zmíněné produkty a metody
dětská židlička, dětský stoleček, talířek, sušenka, brumík, dětské křupky, tatranka, lízátko, dudlík, vysávání, vytírání mokrým hadříkem, umýt ručičky, přesun schůzky ven nebo do dětské herny, konzistence v pravidlech, volba „par bitev“ výchovy, elektivní mutismus, autismus
Místa a osoby
žádné
Tak s prděním mi to přijde maličkost, žádný společenský znemožnění se. Někdy si dítě prdne nahlas i na veřejnosti prostě to neudrží a plně ještě neovládá. Stačí se přeci nahlas omluvit, vždyť je to dítě.
@achjonetusim tak pokud to ulitne na verejnosti ctyrletakovi a omluvi se, tak se opravdu nic nedeje...pokud to sestileta se triletou povazuji za bozi sport, aby poprdavaly a zavodily o to, ktera je hlasitejsi, tak to jako at se laskave odporouci do sveho pokoje a zavodi si, co hrdlo raci...tam.
nevím jak se diskuze o chodění po bytě s jídlem přesunula na prdění ale 😀 když byl malej prcek (narodil se v prosinci, zabalenej do dek a fusaku) prděl tak,že to muselo vypadat že jsem to byla snad já 😀 ale myslím,že u dětí je to spíš úsměvné než ostuda.je možná i trochu na tý mamce jestli to zahraje do autu nějakou vtipnou poznámkou ....
@evik19 jee to jsi hodná, že mi to tak upřímě přeješ 🙂 no já ti zase upřímě řeknu, že mám děti skvělý, už i malá chápe, že když se papá, tak se hačá, no neni to tak dávno, co jsem jim dala lízo a oni seděli u stolu a to jsem ji jen posadila a ani nemusela nic řikat, jen tak dál víc přejících lidí ,jako jsi ty 🙂
@nonnni to s tím prděním mají asi všechy děti . Dcera chodí s hysterickým smíchem a říká "mami ja smrdim" 😀 naštěstí mi to ještě neudělala na veřejnosti