Nemám řidičák. Je mezi vámi také někdo?

Mám řidičák od 18, řídila jsem hodně aktivně cca do 30 let ( život na vsi ), kdy jsem se přestěhovala do Prahy a přestala. MHD všude, pořád přemýšlet kde zaparkovat.. neřídila jsem prakticky 10 let, vlastně úplně jsem přestala v těhotenství, tu a tam jsem jela a párkrát do roka, vůbec mě to nelákalo - i lokace na focení jsem volila buď v docházkové vzdálenosti, nebo v blízkosti MHD ( pokud mě nevzali klienti ). Se synem jsem jezdila MHD na výlety také hromadnou, naprosto v pohodě.. Teď už zas občas řídím, ale z lenosti, nebo právě kvůli práci, jinak auto já osobně k životu nepotřebuji.. Tedy partner samozřejmě řídí, auta jsou jeho koníček, řídí rád, s radostí mu to přenechávám🙂 ) Jo a parkovat do řady jsem se také ještě nenaučila 🙂

Vis co, podle me jsi skvela, ze se dokazes objektivne posoudit a ridicak nehrotis za kazdou cenu. Ja se vsude dopravuji autem a vlastne se za to stydim. Jsou maminky, co dokazi poznavat celou Evropu bez auta, vlakem a autobusem. Pokud bez nej zvladas fungovat, je to naopak ukazka dobre schopnosti planovat. Jasne, prinasi to omezeni, ale zase je to ekologictejsi nez se za kazdy roh vozit 🙂
Podle me, je mnohem lepsi priznat si, ze jsem fakt mizerny ridit a neohrozvat ostatni, nez byt mizerny ridic, ale za kazdou cenu do toho auta lezt a pak byt v provozu nebezpecna jak pro sebe tak pro ostatni....

Ahoj, jak já ti rozumím... Řidičák jsem dělala skoro ve 30, těhotná, zaverecky 14 dní před porodem. Sama bych se k tomu nedokopala, ale dostala jsem poukaz k narozeninám. Autoškola hrůza, kolikrát jsem se musela po jízdě vybrecet. Pro mě osobně autoškola horší než 6 let studia na VŠ 🤣 za chvilku to bude dva roky, co mám řidičák a jezdím jak kdy. Spíš ne než jo, ač i v práci je na mě tlak. Radši jezdím na kole. Nejsem dobrá řidička, nemám odhad a mám mizernou orientaci. Navíc manžel je dost přísnej, má trochu deformaci z práce, a dost mě kritizuje a to mi strašně bere motivaci. Kdybysme se neprestehovali na vesnici, nešla bych do toho. Moje mamka ani tchýně neřídí, kamarádka řídila naposledy v autoškole před 12 lety, takže určitě nejsi jediná.

Také nemám řidičák,špatně vidím na dálku,mám velké dioptrie a stačí mlžný opar,déšťivo,sněživo a opravdu jsem "v háji".Takže jsem po zralé úvaze do řidičáku nešla,navíc jsem povahově až příliš zodpovědná...

tchyně celý život neřídila, ikdyž řidičák měla a teď v 65 ji kluci pořídili Smarta s automatickou převodovkou, a byla naštvaná a říkala, že jezdit nebude. Kluci to s ní postupně trénovali, všechno atd..A do dvou měsíců se krásně rozjezdila, až jsme všichni zírali a hlavně je hrozně ráda teď, vše si zařídí sama, za kamarádkami si dojede, na nákupy atd...
Pokud opravdu nechceš jezdit, tak nechceš. Já to chápu, ono je to zodpovědnost na tý silnici...Někdo na to prostě není a nebude a nechce. Jako exot mi nepřijdeš. Já si každý den uvědomuju, co se na tý silnici může vše stát. Jezdit nebojím, mám i řidičák na silnější motorku, páč mě řízení prostě baví....Ale každej na to bejt nemusí, tak to neřeš 🙂

Řidičák mám, neřídím, nechci, bojím se. Říkám, že tím přispívám k bezpečnosti silničního provozu. Občas panikařím i jako spolujezdec, o zodpovědnost řidiče nestojím. Bydlet na vsi, byla bych v háji.

Dokud jsme bydleli ve městě, nebylo třeba. Vlak za domem, po městě MHD. Pak ovšem děti nepřijali do školky a ony šly vedle do vsi. Začala jsem řídit trasu domov - školka - práce... Občas obchod, když muž pobýval mimo ČR, naučila jsem se i cestu k babičce, ale výlety do neznáma byly pořád vlakem. Dnes bydlíme na vsi, kde není ani obchod a bus jede 3x denně. Máme čtyři děti, dojíždíme k několika specialistům. Už si to bez auta neumím představit, ale máme tu maminku tří děti bez auta.

Ahoj. Taky jsem neřidič a úplně ti rozumím- mně před skoro čtyřmi roky zemřela při autonehodě žena. A tak se bojím usednout za volant- mám to stále před očima. Zůstala mi dvouletá dcera, která má už skoro pět a třičtvrtě. A tak se všude dostaneme dopravou. Horší to bylo, když měla dcerka dva- naštěstí vždycky pomohla rodina.

Řidičák jsem dělala v 17 letech, od 18 let jezdím a mám auto (teď čtvrté). U nás v rodině řídí všichni, tak mi to přijde jako samozřejmost, hlavně teď s dětmi je to s autem mnohem jednodušší. Manžel měl řidičák, když jsme se poznali, ale 8 let neřídil po autonehodě. Neřešila jsem to a on se sám po několika měsících, když jsme byli mimo město, zeptal, jestli by mohl zkusit řídit. Pak jsme takto jezdili chvíli vždy mimo město a postupně se rozjezdil a teď řídi normálně 😉

Mela jsem ridicak 10 let a neridila. A uprimne, pripadala jsem si menecena. Jako slepice zavisla na chlapovi. Zavidela jsem vsem tem sobestacnym zenam, ktere si vsechno zaridily samy, kdyz se slo na pivo mohli jejich chlapi pit atd. Ale mela jsem stejne pocity jako ty, jsem takovy matlak, myslela jsem ze na to nemam. Pak ale manzel zacal podnikat a ja byla porad sama. Koupil mi automat a ja se hecla, ze to dokazu. Jsem z Prahy, takze jsem fakt zacinala jen kilometr do skolky a zpet, klepala jsem se kazde rano strachy. Jenze u toho rizeni je super, ze jak zacnes, strasne rychle se do toho dostanes a troufnes si dal a dal a za chvili to, ceho ses bala, delas automaticky. Ridim ctvrty rok a nejsem nijak dobry ridic, ale neprecenuji se, vim na co momentalne mam a zatim mi to staci. Mam porad na aute Z a nevim jak jinde, ale po Praze jsou kupodivu docela tolerantni, jestli se mi jednou stalo, ze me nekdo vytroubil. Jak uz tu nekdo pise, jen o to prekonat sama sebe a ten pocit je k nezaplaceni.

Nemám řidičák z naprosto stejných důvodů jako ty. Ale časem budeme stavět na malé vesnici, takže řidičák bude třeba. Budu muset překonat strach... Ale respekt z auta budu mít nejspíš pořád.

Také řidičák nemám, protože se bojím řídit. Ale teď s dítětem a v době covidové jsem se rozhodla to zkusit překonat. Bydlíme na okraji většího města, všechno se dá autobusem nebo pěšky, ale začínám mít pocit, že pro pohodlí a "jistotu" by bylo lepší řidičák mít. Můj plán je ale takový, že pokud se mi ten strach podaří překonat, chci se rozjezdit tak, abych byla "plnohodnotný" druhý řidič - tj. primárně bude delší trasy řídit manžel, ale když bude unavený, budu ho moct nahradit. Uvidíme, jaká bude realita 😀. Nicméně pokud řidičák nemáš, nechceš mít a zvládáš vše bez něj, vykašlala bych se na to být "exot" 🙂. Ale mně právě začala vadit ta závislost na manželovi, byť není úplná.

V 18. prisel otec s podanou prihlaskou a postavil me pred hotovou vec. Ridicak tedy mam. Od te doby jsem neridila. S manzelem jsme si auto poridili az kdyz jsme cekali prvniho prcka. Porad nebylo potreba... Bus/vlak a muj uzasny chlap + nemam potrebu porad nekde trajdat.
Loni uz se blizil muj navrat do prace, mam ji docela z ruky, par autobusu za den, bydlime na male vesnici, dve deti, kazde v jine skolce... OK, rozjezdim se... Dojela jsem parkrat i k tchyni (1,5 hod cesta) a zpatky. Po okoli... A pak se nam rozbilo auto a prisel lockdown a od te doby jsem zase neridila. Naprosto bez problemu vse naplanujeme. I ty dve skolky jsme zvladli. Jo a nakup nam vozi Tesco... Nic me netlaci... Jen svedomi, ze by to bylo lepsi. Ale nejvetsi hruzu nemam z rizeni, to me i bavi... Ale z toho, ze sama povezu svoje deti a neovlivnim ty idioty, co jezdi po silnicich jako cunata. Chlap mi ale nemuze porad delat kopilota 🤷 Ale nahoda je,ze z manzelovo strany neridi zadna zenska 🤭

V Praze existuje autoskola pro straspytliky,mozna je i jinde.Kamaradka dcery mela fobii z auta natoz z rizeni.A tam ji vseho zbavili,jsou uzasni.A ridi ted rada.A udelala to kvuli detem,aby vsude dojela a nebyla zavisla na manzelovi.Takze doporucuji.

Mně to nepřijde nijak nenormální 😉 moje mamka řidičák nemá ze stejných důvodů. Já si tedy řidičák dělala až nějak v 25 a hned jsem si i koupila auto, ale já třeba vždy chtěla řídit a fakt mě to baví. Za to můj muž řidičák nemá a dělat si ho ani nehodlá.. jinak mezi kamarády mám mnoho lidí, kteří sice řidičák mají, ale řídili třeba naposled v autoškole před 14 lety.. s autem by se teď nezvládli ani rozjet, nikdy vztah k autům neměli, jen prostě měli řidičák zaplacený od rodičů..🤔 s dětmi sice beru řidičák jako výhodu, ale v dnešní době není problém se téměř kamkoli dostat i bez něj.

Já jsem ten druhý případ. Mám ho od 18ti, ale řídím až teď posledního 3/4 roku (ve 30ti). Měla jsem vždy pocit, že to auto ovládá mě. Než naopak. No …. A dotlačily” mě k tomu okolnosti. Partner od nás odešel a bylo potřeba být soběstačná, s dětma úplně. Takže koupit auto, automatická převodovka po těch letech nemohla chybět. A teď? Nejvíc si to užívám. Úplný Fittipaldi. Se “Zetkem” na zadku. 😃

Ahoj, to je úplně přesně jako kdybys popisovala mě. Sice řidičák mám, protože mě v 18 táta donutil si ho udělat, ale přesně jsem věděla, jak to dopadne. Před jízdama jsem strachy nespala, z jízd jsem se vracela propocená od strachu až na zádech a naposled jsem řídila, když jsem dělala zkoušky v autoškole s tím, že teda opravdu už za to nesednu. Přítel mě teda pořád přesvědčuje, že to mám zkoušet, byl se mnou i za městem na polňačce, ale já se bojím i tam, jak se to rozjede, tak ten pocit, že nad tím nemám kontrolu, natož někde v provozu...jako opravdu ne, podle mýho názoru jsou prostě lidi, kteří za volant nepatří a já jsem jeden z nich. Sice mě to strašně štve, jsem v tomto vázaná na ostatní a kdybych řídila, možná bych si mohla i najít lepší práci, takhle to nejde. Děti ještě nemám, ale s nimi to bez řízení bude počítám ještě složitější. Ale fakt nechci nikoho zabít. Už mi lezou krkem kecy všech okolo, že to mam zkoušet, překonat strach, atd...strach z řízení má víc lidí, ale u mě to je něco jinýho, panická hrůza, fobie, tělesný projevy úzkosti a stresu, když za to sednu...tohle by se dalo překonat asi jedině uklidňujícíma lékama, což s řízením auta moc dohromady nejde. Docela by mě zajímalo, jestli i vás ostatní, co neřídíte, okolí do toho nutí anebo to respektují?

@lamiaaa mě nenutili, ale proste mi nic jiného nezbylo. Na kole se v zimě jezdit nedá. Bydlím v Praze a východní Čechy na stridacku a tam se na nákup jinak než autem neda. A od te doby co mám deti je auto opravdu nutnost. Proste mě k tomu dohnali okolnosti. Už v těhotenství. Byla jsem na riziku a nesměla v ruce nosit vic než 2kg. Což kabelka s PC měla víc. Ze začátku jsem do prace a na nákupy jezdila taxi, když přítel nemohl. A když jsem spocitala, ze mi to hodilo měsíčně skoro 8tis, bylo jasno. Proste musím jezdit autem. Dostala jsem tak maličký, ze to bylo skoro jak bugina a strach ze mě opadl. Kdybych měla ridit kombika nebo SUV, tak to bych určitě jezdit nezacala

Z mýho pohledu mít a řídit auto zaručuje určitou svobodu. Ale taky si myslim, že by měl řídit ten, kdo si věří a nebojí se. Jinak je sobě i provozu nebezpečný. Není nic špatnýho na tom prostě neřídit. Já neřídím ze zdravotních důvodů, jinak bych určitě řídila. Máme tři děti, ledasco by bylo pro mě bylo o fous jednodušší. Ale je to jak to je a my jsme naší situaci život přizpůsobili. Bydlíme v centru Prahy, takže většinu doktorů, obchodů, parků mám v docházkový vzdálenosti, nebo pak MHD jsem všude hned. Když se jede na výlet, tak prostě musí manžel, nebo mám super kamarády, co sednou do našeho auta a vezmou nás oni. Netrápí mě to, protože nemám na výběr a taky si řikám, že existuje aspoň jedna věc, kterou prostě MUSÍ dělat manžel. 😄

Ano, tohle je pohled Pražáka, bydlet na vesnici, tak je to jiný a omezovalo by mě to neskutečně. Ale jak píšu, my jsme naší situaci život přizpůsobili, za Prahu by mě nikdo nedostal.

@lamiaaa Ahoj. Úplně ti rozumím. Mě do řízení, naštěstí, nikdo nenutí. Strach se dá překonat, panický strach ne. A nejhorší je, když se na silnici něco tragického, tak jako nám s dcerou ,něco stane. Dcera možná řídit bude- když se to stalo s její mámou, byly jí necelé dva a moc si toho nepamatuje. Se mnou je to už, bohužel, horší...

Jsem z rodiny, ktera auto nemela, takze vsude jsme dojeli vlakem ci busem, pesky. Nemam k rizeni vztah, ale presto jsem si ridicak udelala (nekdy ve 24 letech) - ridila jsem vsak jen pri vyuce, pak uz ne (chtela jsem byt aupair v Londyne a ridicak byl treba - rodina mi chtela zaplatit kurz rizeni v Britanii, nakonec jsem presla na jinou praci). Od te doby jsem neridila, coz je 16 let. A ani nechci, nepotrebuji. Ziju ve meste, kde dojdu pesky, je tady MHD, pripadne pouziju vlak ci bus. Mame tri deti, do skoly chodime pesky. Ja nenakupuju - manzel nakupuje, ten ridi. Takze u nas je ridic muj muz. Pokud je nejaky zdravotni problem, jede manzel. Ja ridicak nepotrebuju ke svemu zivotu -a presne, pro me velky nerv i jako spolujezdec -musela bych odbocovat pouze doprava 🙂) Navic si myslim, ze lide, kteri maji auto, ho vyuzivaji i pri zbytecnych prilezitostech - tzn. ze by mohli dojit pesky nebo pouzit jine priblizovadlo.

Hlásím se taky 🙂 Je mi 35 a řidičák nemám. V Praze podle mě potřeba není. Až se jednou odstěhuju někam na vesnici, bude to horší. Chlap mě první roky vztahu dost popichoval, samozřejmě mu vadilo i to, že ho neodvezu z kalby,ale to mi přijde už tuplem hloupý důvod dělat si řidičák. Zatím mě to nijak neomezuje, mám rok a půl starou dceru, uvidíme časem. Zaprvé hůř vidím, i kdyz nosím čočky, obzvlášť v šeru a zadruhé se prostě bojím. Můj strach se zhoršil po nehodě, kde jsem já byla pěší na přechodu. Dodávka mi zabila psa a mě těsně minula. Od té doby mi vadí i v autě, když se k nám přibližuje jiné auto, hlavně třeba náklaďák. Navíc jsem dost zmatař a podle mě by neměl řídit nikdo, kdo se na to necítí.

Řidičák si dělal první manžel asi v 26letech a já pak později ve 24.
Popravdě dnes by jsme byli bez auta jak bez ruky.
Bydlíme za městem a když syn ještě chodil do školky přes prázdniny, tak když každý týden funguje jiná školka, tak by jsme bez auta časově nezvládli syna vozit do školky a ještě jezdit do prace.
Minulý rok syn onkologický onemocněl a dojíždět 60km do nemocnice třeba 5x týdne bych sanitkou už nechtěla zažít (sanitkou jsme dojížděli asi půl roku do 160km vzdálené nemocnice).
Máme 2 auta, provoz a pořízení samozřejmě něco stojí, ale za to pohodlí a možnost rozletu těch peněz vůbec nelituji.
Třeba by jste to nakonec zvládla lépe než si myslíte.😉
A jak mi říkal pak učitel v autoškole.. Když dostanete řidičák, dostanete křídla. ☺️
Ale chápu, že jsou lidi co ho k životu nepotřebují a nebo prostě nechtějí

Mě spíš děsí lidé co jezdí autem do vedlejší ulice než že někdo řidičák nemá.

Řidičák mám a jezdím … a asi hlavně kvůli tomu, ze mamka ho neměla …a viděla jsem jak ji to omezovalo… byli jsme nemocné - bud šup s nama na autobus k lékaři … pak samozřejmě dvě hodiny čekání na další zpět protože ten první ujel těsně a nebo pokud jsme bylo nemocné ze paní doktorka ordinovala odpo čekání na tátu až skončí v práci a můžeme jet… do práce opět autobus … o víkendech musela jet i dvě hodiny předem … nebo se zas hnát z noční aby stihla autobus pac zas nic nejede… na nákupy jen s tatkou… proste bez tatky se vlastně nikam poradně nedostane a cestování hromadnou bere spoustu času, který se dá využít jinak 🤩ale asi i otázka lokality, ve městě to zas muže být jinak … než na vesnici …

Mela jsem to stejně. Řidičák v čerstvých 18.,ale pak jsem nejezdila. Nemela jsem auto ani důvod jezdit. Pak jsme se vdala, uz jsme auto měli, ale jezdila jsem jen zcela sporadicky a mela pri tom strašný nervy. Kdyz se pak narodilo první dite,tak nebyl duvod řídit, když jsem cekala druhe, tak jsem si dala kondicni jizdy, ale po prestehovani do vetsiho města jsem se opet bála a nařídila. No a k tomu jsme meli jen jedno auto a to si bral manžel, takze ja s detmi vsude mhd. Pak se ale blizil nástup do práce a vedela jsem, ze bez auta to nedám. Zacala jsem ridit pri spolecnych cestách s manzelem no a den před tim, nez jsem nastupovala do práce a deti do skolky, jsem si 2x projela trasu domov-skolka-prace a zpet. První týdny jsem se nikdy z teto trasy neodchylovala, ale pak přišla potřeba zajet sem a tam, a najednou jsem viděla, ze to jde. Ted řídím vsude po meste a v okoli, na delší trasy řídí manžel a ja se k tomu nehrnu, ale vim, ze kdyby bylo potřeba, tak to odridim
Strasne moc mi to usnadňuje zivot, bez auta by byla sposta veci problem. Byly to nervy, ale jsem moc rada, ze jsem se prekonala.