Jak najít práci po rodičovské dovolené na vesnici?
Ahoj, všechny zdravím 🙂
Obracím se na vás o radu, případně jen názor (a potřebuji se i "vypsat".)
(Jedná se pro mě o velmi citlivé téma, takže případné "rýpalky" prosím o trochu empatie, děkuji.)
Nevím, kde začít a zda to bude dávat trochu smysl. Za rok mi končí rodičovská dovolená a já nevím, kam poté jít, co bych tak chtěla dělat. Mám i hodně omezené možnosti, protože bydlím na vesnici, veliká města jsou daleko a ty menší blíže, ale výběr práce je tam také omezený. Navíc nevlastním řidičák (řízení je moje noční můra), takže jsem odkázaná na autobus, případně manžela. Miluji knihy, bavilo by mě vyřizovat objednávky, balit knížky apod., ale nic takového tady není.
Mám vystudovanou Střední Zdravotnickou školu, obor Zdravotnický asistent (nyní se používá název Praktická sestra). A i když byly dny, kdy mě praxe bavila, naplňovala a cítila jsem se užitečná, tak i přesto mě začaly velmi trápit střevní potíže, obrovský strach, nulová sebejistota, strach z lidí. Praxe pro mě představovaly ohromný stres a každé ráno jsem se z toho doslova po..., abych pak vůbec mohla fungovat. Díky tomu jsem i zhubla (což jsem ani nepotřebovala, vždy jsem byla hubeňour, takže to bylo spíše na škodu a i po tolika letech nemohu nabrat kila zpátky) a trpěla jsem obrovským strachem, že udělám něco špatně, že si o mě lidé hned na první pohled pomyslí něco špatného, že mi něco nepůjde. Už odmala trpím nízkým sebevědomím, nemám žádnou sebejistotu, trpím úzkostlivým strachem, záleží mi na názoru druhých. Pokud se mi něco povede, beru to jako náhodu, neumím sama sebe dostatečně pochválit, i když si uvědomuji, že se mi zrovna něco povedlo. Přijde mi, že nic neumím. Věřím, že je to hodně zapříčiněno problémy v rodině a šikanou na základní škole (děti mi dávaly najevo, že jsem hloupá blondýna, která nic neumí, aby mi vzápětí řekly, že jsem šprtka a tak dále, nechci to tu úplně rozebírat, nicméně na psychice mi to zanechalo stopy, které mám bohužel doteď a bohužel jsem jim pak i začala "věřit", že jsem opravdu tak blbá a v životě nic nedokážu).
Práce zdravotní sestry by mě bavila, naplňovala by mě, ale vůbec si nevěřím a nemyslím si, že ten strach překonám. Navíc jsem bohužel až velmi empatická, osudy a trápení druhých velmi prožívám, což mě ničí. Tak nějak cítím, že by mě ta práce nejspíš úplně zničila. Na střední jsem doufala, že si zvyknu, že už se pak nebudu tolik bát. S touto vidinou jsem se po maturitě přihlásila na Vyšší odbornou zdravotnickou školu, ale jakmile se mi v ruce objevil plán praxí, tak jsem se lekla a zbaběle jsem utekla. Řekla jsem si, že si raději najdu práci než abych prožívala další 3 roky nezvladatelného strachu a stresu. Měla jsem jisté sny, ale díky strachu jsem selhala. Neumím se ho zbavit a bohužel mi hodně ovládá život.
Moje otázka zní, co vám třeba pomohlo se rozhodnout, co by vás bavilo, případně co třeba děláte za práci, jak vám zaměstnavatel vyhověl skrz směny apod.? Spíš tak nějak potřebuji uklidnění, že i maminka po rodičovské dovolené má šanci najít nějakou práci, plus potřebuji poradit, jak se sama v sobě najít, abych si třeba mohla udělat v budoucnu nějaký kurz. Protože se teď cítím opravdu zoufale.
Další moje prosba je, zda někdo neberete nějaký přírodní doplněk pro psychickou pohodu, zda s nějakým máte dobré zkušenosti a pomohl vám. Dříve jsem asi měsíc a půl brala antidepresiva, která mi sice pomohla se pak cítit trochu lépe a aspoň o trochu sebejistěji, ale bylo mi po nich příšerně zle a nerada bych se k tomu vracela.
Moc děkuji za přečtení a případné rady, názory.
Nevím, z čeho přesně jsi měla na praxi strach, asi by bylo fajn si uvědomit tu konkrétní věc. Máš už 2 děcka, nejsi nezkušené tele, myslím, že sebevědomí ti s péčí o tvé ratolesti mělo vyrůst. A navíc předpokládám, že máš manžela, tedy někoho, kdo si o tobě myslel, že jsi pro něj ta nejlepší ze všech, takže opět něco povzbudivého🙂 I vzhledem k dětem mi přijde, že v nemocnici bys na tom byla časově dost nevýhodně, jít dělat sestřičku někam do ambulance považuju za klidnější (volily tak i holky kolem mě, když se po dětech vracely do práce), celkem brzy se tam člověk zaběhá a práci má myslím vcelku pohodovou. Ano, za méně peněz, ale s klidem a někdy i kratší prac. dobou. Mám kamarádku v oblasti tvého bydliště a ač dřív dělala sestřičku v nemocnici (také nemá VOŠ), po dětech šla kamsi do ambulance a navíc to nemá daleko od domova. Zkus to, třeba budeš mít štěstí. Jinak mě napadla pečovatelka, ale ta obvykle potřebuje auto, ale je to vděčná práce, pokud je mi známo, dá se též dělat i na kratší úvazek a člověk může být flexibilní.
@neomenia Ne ne, po škole jsem ve zdravotnictví nepracovala, šla jsem dělat do hračkářství, poté chvilku jako dělnice k pásu, ale to jsem potom otěhotněla a šla na pracák.
Do ambulance je právě hodně těžké se dostat, tam berou většinou jen přes známé :( Navíc je to 8 let od maturity, tudíž bych se musela víceméně vše učit znovu. A sestřičku po 8 letech bez praxe do ambulance určitě nikde nevezmou. V nemocnici bych stejně asi dělat nemohla, protože manžel tam právě pracuje, jsou to 12 hodinové směny, takže by to šlo těžko pak skloubit, kdybychom oba pracovali ve zdravotnictví. Navíc by nás děti pak ani skoro "neviděly", což bych také nechtěla, rodina je pro mě priorita.
Empatie mám právě tolik, že bych si ji mnohdy přála nemít :D ničí mě..
Možná bych zkusila raději pracovat na sterilizačním oddělení, abych zůstala aspoň trochu v oboru. Ale nevím, právě mám teď pocit, že nevím vůbec nic :D Předtím jsem se tím tolik nezaobírala, protože jsem se naplno věnovala dětem a domácnosti. Ale rok už uteče a tudíž jsem začala plašit a zjistila, že v podstatě nevím, co bych chtěla dělat a bojím se.. ale
děkuji za podporu.. ❤
@zuzkasim Děkuji. Strach jsem měla celkově ze všeho. Hlavně z toho, že udělám něco špatně, necítila jsem se dostatečně sebejistě. Také jsem doufala, že až budu mít děti, budu starší, tak se budu cítit víc sebevědomě, ale bohužel tomu tak není.
A ta kamarádka se dostala na ambulanci jen tak? Většinou je právě hodně těžké se tam dostat a berou spíše známé z rodin.
Ahoj, hodně jsem se ve tvém úvodním příspěvku našla, po střední zdravce jsem studovala na farmaceutického asistenta na VOŠ a jsem spokojená, moje nízké sebevědomí docela stouplo a práce mě baví, teď jsem na rodicaku, ale budu se vracet ráda (celkem 😄)... Víc bych napsala do zprávy, nechci takhle veřejně, tak kdybys chtěla, tak napiš, budu se těšit 🙂
Chtělo by to zapracovat na sebevědomí - s Vašim příspěvkem a přístupu k sobě samotné bych se mohla ztotožnit. Ale opravdu mi pomohly ty praxe co na škole byly - i kdyz si to vysloužilo par panickych atak.🙂 A psychoterapie. I když mám doteď potřebu svoje úspěchy bagatelizovat - štěstí na otázky, štěstí na zkoušející, štěstí obecně. Nulový sebevědomí, v podstatě doteď svoji VŠ, neberu jako úspěch a odměnu za práci a učení - protoze jsem byla vždycky prezentovaná jako ta co udělá možná tak učňák a nic víc. Každopádně - i když jsem se bála, na praxi jsem šla. A dělala jsem chyby a je to tak v pořádku. Teď vím, že to k tomu patří - i když je těžký si je odpustit. Od toho to je. Bude to možná chvíli nepříjemný, ale jde to překonat, kdyz to člověk zkusí. Zkusila bych klidně byt Vámi tu sestru někde u praktickýho, třeba to nebude práce na celej život, možná zažijete někdy někoho neprijemnyho, ale určitě budou lidi i milý (to samy doktor) a spíš Vás to začne naplňovat. Pokud jste teď plna strachu co by kdyby, člověk pak vidí věci horší než ve skutečnosti jsou. Když jsem po škole nastoupila do první opravdový práce, uvažovala jsem, že to není pro mě, nehodím se na to atd (predtim jsem měla třeba brigády ve skladu a muzu říct, že i tam jsem byla schopna něco zkravit.🙂) ) … ale po roce to opadlo. Musela jsem zjistit, že část mých strachů byla úplně mimo a že když nastal nejakej karambol, vždycky jsem to vlastně ustála, i kdyz jsem si třeba doma pobrečela, protože mě to mrzelo. A šlo se dál. Ale teď vím, že jinou praci si vlastně nedovedu představit. I s tím občasným nepříjemným kolem.
@lucy1994 využila bych ten rok k práci na sobě. Psychoterapii a pracovat na úzkosti, i přes strach a odpor si udělat řidičák, nejen kvůli sobě, ale i děti budou rady, že je odvezes na kroužky, ke kamarádům, do kina atd, dokud nebudou schopné jet samy autobusem.
A pak rekvalifikace. Koukni na UP na kurzy, co by Te naplnovalo a prihlas se.
No a co nějaká pozice rehabilitační, laboratoř, odběry krve...?
Za prve bych pouvazovala o nejake forme psychoterapie, koucingu nebo neceho podobneho, at se zbytecne netrapite. Pisete velmi srozumitelne a zajimave, urcite budete inteligentni osoba, byla by skoda krcit se v koute a nevytahnout ze sebe to nejlepsi...
A jako prace pro zacatek mne napada treba zubni instrumentarka, tech je pry take nedostatek a staci udajne jen kurz, jestli mate zdravku, bude to pro vas hracka a stihnete ho jeste pred koncem RD. A popremyslejte i o tom ridicaku, chce to odvahu, ale zivot s autem je mnohem jednodussi (sama vim, ze je to fuska, neridila jsem osm let, dokud mne k tomu celkem drsne nedonutili v minule praci a ted jsem za to neskonale vdecna, protoze bez toho bych nemohla delat tu soucasnou).
@lucy1994 Hned na úvod bych tě chtěla povzbudit! Rok je dlouhá doba a za tento čas se toho dá opravdu hodně zvládnout. Důležité je činit postupné, trpělivé kroky, stačí malé, třeba jako ten Tvůj dnešní, který Tě zase někam posune... Píšeš, že se teď cítíš zoufale. Co nejmenšího můžeš teď sama pro sebe udělat, aby ses cítila lépe? Co za tím pocitem zoufalosti stojí? Nejistota z budoucnosti? Strach z neznámého? Strach z učení se novým věcem? Z kontaktu s lidmi? Předchozí negativní zkušenosti? Těch obav může být spoustu. Máme je všichni. Někdo menší, někdo větší. Tak jako je velká změna nástup na MD a obrovský nápor na psychiku, návrat do zaměstnání bývá z mnoha důvodů ještě náročnější. Podle příspěvku tě vnímám jako citlivou ženu, která je schopná sebereflexe. Hledáš-li radu, jak sama sebe najít, máš možnost ponořit se do seberozvojových knih (dívej se po konceptu ikigai, osobnostní profil, osobní talent) nebo zvolit rychlejší variantu a najít si člověka (kouče nebo psychologa), který Tě podpoří a dodá Ti pravidelnou dávku optimismu a motivace. A co se týká přírodního doplňku na zvýšení psychické pohody, mně osobně se nejvíce osvědčil spánek, pohyb a na MD/RD hlavně prostor sama pro sebe a možnost seberealizovat se i něčím jiným, než péčí o děti a domácnost. Držím pěsti! ✊
@lucy1994 začala bych psychoterapiemi.. prášky samotne nic nevyřeší .. vypadá to ze mas problém a je Škoda aby te omezoval v životě … 😞 a zuzoval výber toho co dal
Začala bych nějakou psychoterapií, věřím, že je to největší investice sama do sebe. Měl by ti pomoct zpracovat ty úzkosti a strachy s myslím, že by tě třeba i mohla nasměrovat. Proč jsi tehdy šla na zdrávku? Jiná škol v okolí nebyla nebo tě to zajímalo/lákalo/bavilo? Není ve zdravotnictví nějaký jiný segment, který by tě nestresoval? Komplement, sterilka? Ambulantní práce? Na facebooku praktiků neustále někdo shání sestru. Ona ta ambulantní práce je mnohem hůř placená, protože nejsou příplatky za směnnost, noční, svátky, přesčasy atd., takže se do ní nikdo moc nežene. Přiznávám se, že v kompetencích praktických sester už se moc neorientuju (od té doby, co muž není staniční sestra a není to oblíbené konverzační téma), měla jsem za to, že nesmí aplikovat léky iv/im, kanylovat atd. Což bych od své sestry v ambulanci praktika chtěla…
Co poptat praci knihovnice? U nas shaneli a skola nebyla podninkou 🙂
@berta3 Bohužel, před dětma musí být člověk sebevědomý, jinak mu to dají pěkně sežrat. Tohle je dost náročná práce na psychiku, navíc jednání s rodičema taky nebývají vždy příjemná, osobně si myslím, že k sestřičce mají lidi většinově lepší přístup, jdou si tam pro pomoc.
@lucy1994 Využila bych ten nadcházející rok na zapracování na sebevědomí. I z toho, jak píšeš, je dost vidět, že ho máš malé, že si vůbec nevěříš. Jak přesně se kamarádka dostala do ambulance nevím, sestřenice třeba dělá sestřičku na zubní hygieně, taky si to pochvaluje. Myslím, že je špatný přístup k životu "to jde všechno jen po známostech, ty já nemám". Copak neznáš lidi kolem sebe? Kdybys měla trošku víc toho sebevědomí, tak pomalu začneš mapovat terén, ptát se lidí kolem sebe, když jdeš někam k dr. s děckama, klidně se zeptat i tam, že za rok budeš hledat místo... Víš co se říká, líná huba, holé neštěstí. Já našla fajn práci na inzerát, od té doby už moc inzeráty nedávají, měla jsem "štěstí", je to sice úplně jiný obor, ale chci ti tím naznačit, že když má člověk oči otevřené, vidí kolem sebe ty příležitosti. Třeba se chytíš něčeho úplně jiného, těžko říct, ale to sebevědomí budeš potřebovat všude a myslím, že momentálně je to tvoje největší slabina. Drž se, stojíš za to!
@hezz17 co si pamatuju (muž to dost řešil jako staniční sestra na aro, jak je nechat pracovat a nenechat se za to zavřít), že pod přímým dohledem. Já vím, že jsem s praktickou nemohla jet s pacientem na CT, protože kdyby se něco stalo, tak ona nesmí dát léky do žíly a já jí dohled dělat nemůžu. Paradoxně teď na záchrance se vedení tváří, že řidič (nižší zdravotnický pracovník) může pod dohledem lékaře kanylovat, dávat iv léky atd🤦🏻♀️🤷🏻♀️
@lucy1994 jak uz to psalo nekolik lidi vyse, zacala bych nejdriv praci na sobe, sve psychice, svem sebevedomi. Najit si treba i pres skype nejakeho terapeuta, ktery ti sedne a pomuze na tom behem roku pracovat. Neni to nic instantniho, co se vyresi pomoci krabicky prasku. Az najdes cestu sama k sobe, najdes i odpoved, co bys chtela delat a budes si jista 🙂 potom uz bude mnohem jednodussi hledat a videt moznosti, co bys mohla delat. drzim palce 🙂
@drep coz mi pripomina, ze jsem se jednoj nachomytla u bouracky a kanylovala jsem misto ridice, kterymu to za boha neslo. Osobne si myslim, ze ty kompetence maj byt jasne dany a jasne dodrzovany, protoze je sice hezky rict sice na to nemam skolu/zauceni ale umim to a delam to. Stokrat jo a pak je proste pruser.
@lucy1994 já jsem šla po mateřské dělat tetu do mateřské školy u nás ve městě. Obnáší úklid,přípravu svacinek,pomoc s dětmi,hraní s dětmi 👍samoz.plat minimum,ale přednostní umístění dítěte do ms a pracovní doba 8-16:30.ted jsem na mateřské,čekáme až se narodí Karolinka a pak se budu ráda vracet . S paní ředitelkou nám dohodnuto,že Kája i já nastoupíte od září...prostě chci říct,že pokud ti práce s detickama není úplně cizí,tak si myslím,že je to ideální 👍
@pampeliska1313 @barmil @knuffel @monaluza @milebr @janule0123 @berta3 @asinehri @drep @hezz17 @zuzkasim @nattt @sylvka
Holky, všem vám moc děkuji za povzbuzení, rady, tipy.
Samozřejmě už nějakou dobu po práci koukám, zjišťuji si, kde co v okolí je, kam se půjdu potom ptát - to zase nejsem ten typ, který sedí a čeká, až mu něco samo padne z nebe. Jen mi asi nahání strach, že se blíží něco nového (konec rodičovské dovolené, práce) a já nad tím nemám kontrolu a nemám žádnou jistotu. Přemýšlím nad tou ambulancí, vždy mě to táhlo na gynekologii a porodnictví, takže bych velmi ráda pracovala klidně na gynekologické ambulanci, ale zase si říkám, že peněz by asi bylo opravdu hodně málo, že bych možná na tom byla finančně lépe, kdybych skončila někde "za kasou" nebo "za pásem". :( Co se týče práce praktické sestry, tak sestra může píchat injekce do svalů, pod kůži, kanylu zavádět také atd., ale injekci přímo do žíly může podat jedině LÉKAŘ, nesmí ji myslím podat ani všeobecná sestra (ale nejsem si teď upřímně jistá). Ale přímo do žíly se aplikuje z injekce málokdy, většinou se zavádí kanyla a tam už se pak podávají léky přes infúze, což může praktická sestra. Samozřejmě je lepší, když je nad praktickou sestrou odborný dohled, ale to je většinou jen zpočátku, ať už to je praktická sestra nebo všeobecná. Každá, která se zaučuje, potřebuje zpočátku dohled. Co jsem teď koukala na ministerstvo zdravotnictví, tak tam je napsáno, že zdravotnický asistent (praktická sestra) nepotřebuje odborný dohled. Tak jsem z toho upřímně jelen, protože dříve se říkalo, že budeme muset pracovat pod dohledem. Ale v ambulanci je sestřička pod dohledem téměř vždy, když pracuje s lékařem. Uvidím, jak to všechno dopadne, určitě se všude poptám a snad se na mě usměje štěstí, ať už v práci ve zdravotnictví nebo třeba v nějaké práci s knihami.
Některé jste psaly ohledně řidičáku - vím, že by mi to hodně usnadnilo život, protože jsem téměř už 6 let "odříznutá" od všeho a všech, protože tady na vesnici skoro nic není (ale školka a škola do 5. třídy tu naštěstí je, jinak by to bylo o dost víc náročnější). Ale už dávno jsem se smířila s tím, že si ho dělat nebudu a mám takový pocit, že někteří lidé za volant prostě nepatří, ať už to jsou ti, kteří mají problém dodržovat nějaká pravidla, ti, co rádi riskují, ti, co jsou za volantem agresivní nebo ti, co se právě bojí a jezdí zase moc pomalu. A já bych jela také hodně pomalu, čímž bych také všechny ohrožovala. A kdyby se nedej bože něco stalo, tak bych zazmatkovala. U toho si jsem jistá. Je to trochu problém, protože pocházím z města, byla jsem zvyklá všude dojít pěšky. Ale hlavní je, že jsme zdraví a máme střechu nad hlavou než nějaké komplikovanější dojíždění.
S tou psychoterapií máte pravdu, ale tak nějak nevím, zda by mi to vůbec pomohlo. Kdysi jsem k psycholožce a psychiatrovi chodila, ale stejně mě jen vyslechli, poradili, ale ve finále musím JÁ SAMA SEBE přesvědčit o tom, abych si věřila, dovolit si sama v sobě věřit, což je logické, nikdo jiný to za mě neudělá, že :D. Ale zatím se mi to teda nepodařilo.
@lucy1994 psychoterapeut se s tebou právě snaží nahlížet na problém jinak, opravdu to funguje.
U psychologa jsem byla jednou a po dvaceti minutách mě poslala, ať si někde seženu recept na antidepresiva. Terapeutka léčí slovy. Pomůže ti se podívat na problémy zvenku, aby tě neničily, pak sama najdeš cestu ven. Vyzkoušej to! Je to nejlepší investice do sebe. Najdi si někoho, kdo je ti sympatický, komu se nebudeš bát svěřit. Pokud máš nějaké otázky, klidně napiš SZ. Jediné, čeho na terapii lituji, je, že jsem na ní nešla před 10 lety, mohla jsem si ušetřit tolik bolesti.
Ahoj, pochopila jsem správně z příspěvku, že jsi po škole nepracovala ve zdravotnictví? Nebo ano? Pokud tě bavilo studium a praxe, ale nejsi sebejistá, co zkusit práci sestry v ordinaci praktického lékaře? Není tak náročná jako třeba práce v nemocnici ( myslím náročná fyzicky, směny a tak , a náročná na zručnost- kanyly atd). Zase je náročnější na komunikaci - umět treba něco vyřídit, vykomunikovat telefonicky. Prostě prakticky si poradit, ale ne tolik v nějakých specializovaných úkonech. A empatie je treba všude ve zdravotnictví. Pak píšeš, že jsi z vesnice, a o práci je nouze. Myslím, že jako sestra do ambulance budeš žádaná na malém městě, ono mladé sestry chtějí spíš do nemocnic, i kvůli platu - ten v ambulanci asi moc vysoký mít nebudeš, zase ale bude příznivá pracovní doba. Můžeš pro začátek zkusit i nižší úvazek, než se zajedes. Takže zkus rozeslat do ordinací nabídku. Nebo se poptat na pracáku, kde shání sestřičku.A uvidíš..... Budes mit startovací místo, nějaký plat, a k tomu si můžeš dodělat kurzy, co by te bavilo. Nebo, pokud mas ráda děti, můžeš delat na dětském. Taky fajn. Ale tam je ta empatie potreba hodně, mluvím z praxe 🙂 moc držím palce a věřím, že jsi schopná a šikovná, jen to chce zvednout sebevědomí. 🍀🍀🍀🍀