Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Přítel chce dítě, ale já ne

miracle0
28. lis 2017

Zdravím.
Vím, možná se sem ten příspěvek hodit nebude, protože tady většina lidí a žen miminka chtějí, ale problém je, že já dítě ještě nechci.
Může to vyznít, že jsem mladá a ještě o životě nic nevím, ale mám dojem, že opak je někdy pravdou.
Je mi sedmnáct let a mám přítele, kterému je přes dvacet. Jsme spolu minimálně rok a je to už takový vážnější vztah. Jsem na střední škole, kde jsou především samí kluci. Napadla mě možnost i rozchodu, ale neznám kluka, který by chtěl vážnější vztah, ale nechtěl by dítě. I něco o tom díky škole vím. Já nemám zájem o známost na pár nocí, proto je to trochu větší problém. Už jsme i probírali vztah, svatbu a děti, docela skvěle si spolu rozumíme, až na poslední téma.. Já bych chtěla jít ještě na vysokou a dělat práci, která by mě bavila a nemám zatím na děti ani pomyšlení. Jenomže on již v tom má víc než jasno.. Chce, abych dodělala školu, našla si práci, vysokou dělala maximálně dálkově, rok byla v práci a abych hurá mohla na mateřskou. Mě se nechce být ve dvaceti matkou a všechny možnosti, mimo probdělé noci a dny uklízení a za plotnou, aby mi unikly. On by chodil do práce, kterou si momentálně chce splnit, práci snů, a já abych byla na mateřské, dala mu dítě, ideálně syna, a byl by spokojený. Já mám navíc z těhotenství ještě tak nějak strach. Je prý hodně věcí kolem těhotenství, o kterých se nemluví. Vím to od více lidí, který mají rodinu. Navíc jeho rodina mi do toho tak nějak taky tlačí. No spíš po něm chtějí, že pokud nebudu chtít mít děti, má se rozejít a najít si jinou holku. Co s tím? Máme se rádi, jenomže tuto je téma, ve kterým si vůbec nerozumíme. A nejspíš dost zásadní. Dá se s tím něco dělat? Kromě rozchodu? On z dětí nepoleví. Zkoušela jsem to několikrát. Prosila bych o radu.
Předem děkuji.

annasmyckova
28. lis 2017

jsi ještě hodně mladá, studuj, poznávej, nenech se tlačit do něčeho, co nechceš...jestli je to ten pravý, pochopí tě a bude čekat...na rozhodnutí mít děti musí být oba stejně připravení...

hazenkarka
28. lis 2017

Ahoj, dokážu si představit, jak je to pro tebe těžké. I když to vyzní asi hloupě, máš jen jeden život a musíš ho žít tak, abys byla spokojená. Je ti 17 a máš také své plány. On není jediný chlap na světě. Takže moje rada je, dělej to, co je dobré pro Tebe! Ty s tím potom budeš žít a mít dítě a nedej bože toho litovat.... To si drobeček nezaslouží. Snad Ti to trošku pomůže. Držím pěstičky!

35_a_budu_mamka
28. lis 2017

@miracle0 Dělej to, co cítíš, že je pro TEBE správné. Nenech se nikým do ničeho tlačit. Být Tebou, plnila bych si sny ohledně vzdělání a práce a pak myslela na založení rodiny💗

janablizka
28. lis 2017

Ahoj také si myslím že jsi ještě mladá a na rodinu máš dost času.Pokud chceš studovat tak si spln své přání.Pokud Tě má rád tak počká.Jinak se řid svým rozumem a srdcem.Přeji hodně štěstí.

kamimnichov
28. lis 2017

Chapu,ze sehnat dnes chlapa,co rodinu chce neni uplne snadne. Nicmene muzu poradit jen moje moto: predstav si,ze by chlap nebyl-jak na tom budes jako svobodna matka?
Jsem preci jen starsi nez ty,lekarka k tomu. Manzel by rad 3. ditko. Ja ale vaham. Protoze pokud se neco po*** (at uz rozvod nebo treba autonehoda...) zvladnu sama 3? Ridim se proste tim,ze co by pro mne bylo jeste jako samozivitelku unosne.
Vzdy totiz nakonec dite bude na tobe,chlap muze vzdy "zdrhnout".

aneta33
28. lis 2017

V 17 letech jsem taky nechtěla děti, a tvrdila jsem to i hodně dlouho potom co jsem dělala aupair 😂
Nechala bych tomu volný průběh, než dostuduješ tak je času dost...

karlajasmine
28. lis 2017

Dite je rozhodnuti na cely zivot, rozhodne si dite neporizuj kvuli nikomu jinemu nez kvuli sobe. Navic, jakmile uz deti budes mit, uz budes navzdy maminkou.. uz nikdy nebudes bezstarostna, kdyz deti nekomu das na hlidani, stejne je budes mit v mysli.. uz se ti nikdy nestane, ze vyrazis nekam na cely den jen s kabelkou a reknes si ''az se budu chtit vratit, vratim se... nevim kam pujdu ani v kolik prijdu..''.. tuhle svobodu si uzivej, poznavej sama sebe, zjistuj, co je pro tebe v zivote dulezite... v 17ti fakt neni duvod se vazat k chlapovi, ktery s tebou nesouhlasi v zasadni veci.

nafuka
28. lis 2017

pro jedno kvítí slunce nesvítí. Dítě už je napořád a ty opravdu nemáš kam spěchat.
Jestli tě miluje počká, jinak ti nestojí za trápení žádný chlap.

fallingstars
28. lis 2017

@miracle0 Upřímně, tohle snadné řešení nemá. Za sebe si myslím, že k tomu přistupuješ rozumně. Já rodila dva měsíce před 34. narozeninama, svoje jsem si prožila a zkusila, studovala jsem, žila v zahraničí, pak si našla dobrou práci a dokonce se v 28 letech rozešla a odstěhovala od chlapa, což mi spoustu lidí rozmlouvalo. Ale to období po tom považuju za asi nejlepší období svýho života, žila jsem sama, v malym bytě blízko centra města, měla spoustu kamarádů, jezdila na služebky a fakt skoro nebyl den, kdy bych seděla doma...dost z toho období teď čerpám a vzpomínám na něj 😄 A vážně - jsem ráda, že nemusím přemýslet, jaký by to asi bylo...
Každý je jiný, někdo je typ, že bude ve 20 maminkou, ale Ty o tom zjevně přemýšlíš jinak a já Ti dávám za pravdu. A taky musím souhlasit s
@karlajasmine - jako máma už to nikdy nebude ta absolutní bezstarostnost, nestane se Ti, že odejdeš ke známym na večeři v osm večer a přijdeš v deset ráno 😅, už vždycky budeš mít ty děti na mysli, to napsala úplně přesně. Mě samotnou tohle někdy až děsí, že už nikdy v tomhle “nevypnu”... A na to je podle mě určitě ještě čas.
Tady bohužel nejde udělat kompromis, nejde si pořídit půlku dítěte nebo ho porodit na zkoušku, takže bych mu prostě řela, že tak, jak to má naplánované on, tak to pro Tebe akceptovatelné není, a buď to přijme, nebo se obávám, že budete muset jít od sebe. Ono taky bych se bála toho nátlakového jednání, to asi neskončí u dítěte...

sobist
28. lis 2017

Ahoj, neporadím, co dělat s přítelem a vaším vztahem - tam jedině o tom mluvit, probrat všechna pro, proti,.. ale nejlepší rada je, abys věřila hlavně sobě. Žij tak, jak chceš ty.
Dítě jsem nechtěla do svých 25 (resp. chtěla, ale "až někdy"), pak jsem nad tím začala víc uvažovat, "smiřovat" se s tím, teď jsem moc ráda - ale hlavně proto, že jsem fakt počkala a nenechala se do toho tlačit. Hlavně ty poznámky a věčné dotazování se od rodiných příslušníků bylo fakt na hlavu, kolikrát si ti lidi vůbec neuvědomují, že budou jen prarodiči, že se o dítě nebudou muset starat a pozměnit kvůli tomu svůj život. Ty ale budeš muset. Ať si říká kdo chce, co chce, pořád si myslím, že matce se změní ten život nejvíc.. Takže pokud chceš studovat a pak pracovat, něčeho dosáhnout, jdi si za tím. 🙂 Jestli to tvůj protějšek nechápe nebo není ochotný přistoupit na to, že máš svůj život, jak se asi postaví k jiným záležitostem?

karlajasmine
28. lis 2017

@fallingstars Taky cerpam z obdobi 20-26 let.. to byla krasna leta 🙂 uz bych je znova nechtela, ted jsem stastna, ze jsem maminkou, za nic bych to nevymenila, ale takovy to blaznivy ''jdu na jedno pivo a vratim se v 11 dopoledne, protoze jsme si jeste dali v centru Prahy snidani..'' to taky stalo za to 🙂

fallingstars
28. lis 2017

@karlajasmine přesně 😄 Já jsem teď taky spokojená, malá je zlatá, už si to bez ní nedovedu a ani nechci představovat, ale v 17 jsem před sebou měla fakt ty nejzábavnější roky a nechtěla bych je nezažít 😊

petrapetule
28. lis 2017

Dej jen na sve pocity,neohlizej se na nej a uz vubec ne rodinu. Tohle je TVUJ zivot,tve sance si splnit prani a sny. Mne je 34 a dite budu mit az ted. Uzila jsem si vsechno,co jsem chtela,pracovala,byla stastna,ZILA ZIVOT. Az ted prisla ta spravna chvile. Deti jsou dar,krasnej dar, ten nejcennejsi...ale ty to jeste necitis a neni tvuj cas 🙂. Uzij zivota

bylinka36
28. lis 2017

V 17 mi deti prisli jako odporni smradi a vsem jsem tvrdila, ze ja je mit rozhodne nebudu. Uzivej zivota, studuj, cestuj, na deti mas 10 let cas...

mysicka_lb
28. lis 2017

Ahojky, já jsem vždycky ve vztazích vyznávala motto, že po třech měsících vztahu u chlapa můžu poznat, že to není ten pravý, ale až po třech letech vztahu můžu poznat, že to ten pravý je🙂. Co z toho vyplývá? Každému začínajícímu vztahu jsem prostě dala pomyslnou tříměsíční "zkušební lhůtu" a po ní jsem se rozhodla, jestli v tom vztahu chci pokračovat (jestli jsem zamilovaná a je mi s tím člověkem dobře). Pokud ten vztah "přežil" tyhle tři měsíce (a že jich moc nebylo), už jsem do něj šla naplno, celým svým srdcem. Neřešila jsem už, jestli jsem se správným chlapem, ale snažila jsem se, aby nám spolu bylo co nejlépe. V tomhle období bych se nikdy nerozešla kvůli rozdílnému názoru na budoucnost, a to ani v mnohem vyšším věku, než máš Ty. Věřila jsem, že když bude ten vztah opravdu dobrý a ti dva se mají hluboce rádi, rozdílné představy a názory prostě nějak překonají. Tyhle věci bych řešila právě až po těch třech letech, během kterých jsem ten vztah budovala. Možná se zdá, že je to ztráta času, budovat něco, o čem nevíš, zda nakonec neskončí.... Ale já tedy nelituji ani jediné chvíle a každý ten vážný vztah, i když pak třeba skončil, mi dal strašně moc. Jeden vztah mi nakonec krachl sám od sebe, rozdílný názor na budoucnost (shodou okolností také na děti) tam vůbec nehrál roli. V dalším vztahu jsem se opravdu po třech letech v poklidu rozešla s tím, že jsou naše představy o budoucnosti neslučitelné. Jsme přáteli do dnes a jsem ráda, že jsme tomu tu šanci dali, i když to nevyšlo. Ten třetí vztah, i když i tam byly rozdílné názory na budoucnost, to přežil a trvá do dnes (8 let).

Co tím chci říct? Ano, máte s přítelem rozdílné názory na budoucnost, které jsou neslučitelné.... A oba o tom víte. Ale já bych to teď vůbec neřešila. Snažila bych se, aby ten vztah byl co NEJ, dala bych tomu tu šanci. A pak by se, po dalších dvou letech🙂, vidělo.

msimankova
28. lis 2017

@miracle0 mas to srovnane dobre, nemas kam spechat. Ja jsem si deti neumela predstavit velmi dlouho, take jsem rodila 2 mesice pred 34. narozeninami a jako @karlajasmine a
@fallingstars velmi rada vzpominam na zabavu lehce pred 30 ☺ Kazda ten vek ma samozrejme jinak, ale az prijde cas na dite u tebe, poznas to, a rozhodne ne tak, ze ti to nekdo rekne. A musim rict, ze mne zarazi, ze te do ditete tlaci pritelova rodina, proc?? I bych pochopila jeho, muze se stat, ze mladik chce rodinu brzy, ale aby se jeho rodice v tomhle veku obavali snad o pokracovani rodu... 😄 Jestli najdes muze, co by nechtel dite, nebo ne, to ted neres, ani tehotenstvi se neboj, ted to vidis velmi rozumne a delej si to tak, jak to citis.

8slunicko6
28. lis 2017

Tak to se ti nedivím-já měla v 17ti jiný myšlenky než na dítě... to se změnilo až když mi bylo tak 27, už jsem začínala koukat do kočárků-ale to jsem zase měla přítele který dítě ještě nechtěl... Tak jsme po čase šli od sebe... Jsem s jiným-je to bezvadnej chlap-máme spolu 8mi měsíční holčičku a mě je 31....
A moje ségra zase říkala, že dřív jak v 25ti dítě nechce a v lednu jí bude 21 let a je těhotná a moc se na mimčo těší... Rozhodně se do ničeho nenuť, jsi fakt moc mladá a měla by sis napřed užívat... Většina holek (který znám) a měly děti hodně brzy, pak trpí pocitem, že si nic neužily a je to na úkor dětí, který strkají rodičům aby mohli jít na zábavu atd...(tím nemyslím vyrazit si občas-ale u nich je to pravidelně každý víkend)...

anazuzzuzana
28. lis 2017

ufff, v 17 jsem teda na dítě rozhodně neměla pomyšlení...přišlo mi to tak šnereálné a strach nahánějící, že to taky bylo jediné období v mém životě, kdy jsem brala HA..nicméně, samozřejmě někdo se na dítě už cítí nebo se na něj cítí třeba ve dvaceti, kdy to pro mě také bylo úplně mimo... pak jsem deset let studovala, pracovala, cestovala, pařila... krááása...no nic. Prostě se na to necítíš a partner, pokud je to ten pravý, to musí respektovat. Pokud by ses na to necítila o dvacet let později, tak už by to bylo něco jiného, ale v sedmnácti? Ve finále pro toho chlapa se toho až tak moc nezmění, obrovská změna je to zejména pro ženskou. Nenech se do toho ukecat. Pokud se kvůli tomu s tebou rozejde, tak prostě nebyl ten pravý... těch ještě bude 😉

hanih
28. lis 2017

@miracle0 Ahoj, moje rada zní: rozhodně si nepořizuj děti, pokud nejsi sama přesvědčená o tom, že je chceš. Protože i když je pak budeš milovat a nedáš je za nic na světě, pořád v tobě bude zakořeněný pocit, že tak to být nemělo, žes o něco přišla, že ti ujel vlak. Počkej, až si budeš jistá, že jsi na děti připravená. Pokud o tebe přítel stojí, počká, pokud nepočká, nestojí ti za to. A neboj, že bys nenašla nikoho jiného. Za chvíli doděláš střední a když pak půjdeš na vysokou, potkáš spoustu nových zajímavých lidí... A podepsala bych se pod komentáře od @karlajasmine a @fallingstars. Pro mě bylo takové období na vysoké, škola mě bavila, měla jsem spoustu přátel, užívala si, cestovala, klidně jsem se vydala na odpolední kafe s kamarádkou a vrátila se k ránu. Teď mám dceru a druhé dítko na cestě. Šli jsme do toho s manželem v momentě, kdy jsme oba věděli, že to chceme, a nelitujeme. Oba jsme si užili svobodného a bezstarostného života, teď si užíváme rodinného života s úplně stejnou radostí. 🙂

@mysicka_lb S těmi třemi měsíci to je přesné. Taky jsem to tak měla. Akorát tedy mě vydržel přes ty tři měsíce jediný vztah a to ten současný, který trvá už přes deset let 🙂

hanih
28. lis 2017

A ještě bych dodala jednu věc - pokud přítelova rodina tak tlačí na dítě, byl by to pro mě varovný signál. Ono to totiž u toho dítěte nemusí skončit, takoví rodiče vám pak budou mluvit do všeho. A pokud si to přítel nechá líbit už teď, tak pochybuju, že časem začne vzdorovat a stát třeba víc při tobě, než při rodičích.

miracle0
autor
28. lis 2017

Děkuji velice všem za radu, podporu a pochopení. Upřímně jsem ani s tolika kladnými odpověďmi nečekala. :D Velice mne potěšilo, že si to očividně nemyslím jen já, že na děti je moc brzo. Zhruba od deseti let jsem se starala o malé děti, jsou rozhodně rozkošné, ale taky je to docela dost velká starost. :/ Uvidím, jaký budeme mít názor třeba za dva roky až budu mít po střední škole. Chtěla bych Vám všem moc poděkovat. 🙂

babanci
29. lis 2017

Jednou jsem byla u psycholožky a ta mi položila otázku: Kdo je pro Vás v životě nejdůležitější? Tak jsme se nadýchla, jak všechny vyjmenuju a ona mě zarazila, že nejdůležitější jsem JÁ. Takže dělej si, co chceš, splň si svoje sny a nenechej se nikým vmanipulovat do něčeho, co si nepřeješ. Já jsem kdysi nešla studovat pedagogiku, protože ten můj si to nepřál. ☹ Kde je ten můj dneska? Dávno ex. A já nejsem paní učitelka, i když jsem chtěla moc.

chocolady
29. lis 2017

@miracle0 jejdamane devucho, studuj! 🙂 nam se maly "povedl nahodou" ve 22 letech a uz po roce se tesim jak pujdu zpatky do skoly, nebo do prace. Odcestovano nastesti uz mam dost, od 16 do 22 jsem toho stihla..I ted se da, ale chce to vic planovani, zaden alkohol a party a chodit spat v 9. :o Ale predstava ze mam miminko v 18 a musim krome vlastnich problemu s identitou, rodici, financemi, logistikou a vubec plany do budoucna resit nejen za sebe ale i za maleho tvora, to mi zni zpetne trochu komplikovane a tragicky. Tvuj drahy at si pocka, bo menit plinky malemu budes 2 roky v kuse ty a zase jenom ty, tak mas snad trochu pravo si aspon vicemene vybrat KDY to nastane. Drzim palce at se nejak dohodnete ku spokojenosti obou.😘 🙂

journals
29. lis 2017

Hlavně se nenech do ničeho uvrtat! O důvod víc říct příteli sbohem. To snad nikdo po 17 leté holce nemůže chtít! Dodělej školu, jdi na VŠ, cestuj, užívej si života, nic ti nikam neuteče. Nenech se do ničeho vtlačit, byla bys pak nešťastná. A kdyby si to přítel rozmyslel (a že tu takových příběhů jsou mraky) tak to budeš ty, kdo si to životem ponese, kdo se bude muset starat, kdo se bude muset omezit. Určitě v 17 dítě ne. A přítele raději vyměň, tohle smysl a budoucnost moc nemá.

slayc
29. lis 2017

V 17 letech sem zacala chodit s klukem, kteremu bylo 23.. Vedeli sme, ze to neni na jednu noc. Svatbu sme meli kdyz mi bylo 21, na deti nebyl pripraven ani jeden z nas. Svatba mi nevadila, tesila sem se na ni a vedela sem, ze to je sice zasadni krok, ale zaroven sem vedela ze on je ten pravy. Cekame ted prcka, planovaneho, ktery se narodi v mych 25. Driv bych dite nechtela. Pracovat sem zacala hned po stredni, zaridili sme si vlastni bydleni, mame zazemi, stabilni platy. Kdyby mi v 17 letech rekl, az dostudujes,budes rok v praci a ve 20 letech se stanes matkou. Opustila bych ho, pokud bych si to ja sama neprala. Ma ti byt partnerem a oporou, ne ti diktovat, kdy budes nebo nebudes mit deti. Na ty museji byt pripraveni oba, navic, kdyz se o ne budes starat prevazne ty 🙂 my dlouhou dobu uvazovali, ze deti mit nebudeme vubec. Ale furt sme to resili spolu a premysleli co bude pro nas dva nejlepsi. 🙂

strawberr
30. lis 2017

Já si sice dítě pořídila ve 20 a už mám 2. Ale to byla moje svobodná vůle. Chtěla jsem to tak :-🙂 . Ale na druhou stranu tě plně chápu. Mám kamarádky, kterým dávno minulo i 25 a prostě se na děti necítí. Mají práci svých snů, užívají si života... Musím uznat, občas bych to taky tak chtěla, moci vypnout a nebýt v koloběhu snídaně, svačina, oběd, večeře, nakrmit, vykoupat, vyprat, plenky, nočník, školka... A první rok s druhým dítětem jsem měla pocit, že jen kojím a uspávám... Školu dálkově jsem zatím nedodělala, s druhým uzlíčkem to nešlo, takže odklad...

Když nemusíš řešit, "jsem v tom", jdi na gyndu a řekni si o antikoncepci. S přítelem si promluv, řekni mu, jak to cítíš, že není jen on, ale taky ty - a máš své sny! Vystuduj SŠ, užij si a v klidu vystuduj VŠ (opravdu s dítětem je to hrůza! Znovu už bych do toho nešla). Na děti máš čas... A pokud on na to tak spěchá a nemůže žít jinak... A nedá ti tvůj prostor, tak se to nezmění ani za 40 let. To mi taky věř...

Jsi mladá a co víš, třeba za rok, dva, na vysoké... Potkáš chlapa tvého života 😉

shine2015
30. lis 2017

@miracle0 četla jsem jen úvodní příspěvek. Za prve si myslím, ze věci se můžou změnit - do doby nez dostudujes muže nastat změna partnera (tou změnou jsem fakt nemyslela to ze ty by jsi na dítě kývla),
Za další ihned bych začala řešit antikoncepci ať tehotenstvi mas v rukou ty - takove to jeee promiň a cely tivot vystaráno...
Za další je báječný ze myslíš na studium a VS, určitě do toho jdi, vzdelavej se, cestuj, užívej si tohoto života, jsem přesvědčena, ze každé období života je hezké a každé se má prožít a to je čas který nevratis....
A v neposlední radě cokoliv do čeho jsi tlacena/nucena je proste blbě. Je jedno zda to děla partner nebo rodiče, proste jednej tak jak to sama vnímás jako spravne.... ano vyslechnout objektivně a s nadhledem zhodnotit, ale to je vše. Rozhodnutí je na Tobě. Evidentně to mas v hlave srovnané.
A moje zkušenost - já mela přítele a ten taky chtěl dítě hned po stredni škole, moc mě miloval a chtěl se mnou rodinu chtěl i mě mít doma ale milovali jsme se, první velká láska...ale rozešli jsme se ještě na stredni - pro mě bolestiva zkušenost, nicméně tak na mě tlačil a i hlídal mě, ze mě začal vadit - to jak zarlil nebo hodne věci chtěl hned. Byl to hodný kluk, ale vše má svůj čas.
Je to těžký.

Drz se!

volfici
30. lis 2017

Ahoj, přidám se k ostatním s radou, aby ses nenechala tlačit do toho, do čeho nechceš, máš celý život před sebou, studuj, cestuj, užívej, sbírej zkušenosti.
I na vážný vztah je čas, za pár let potkáš toho pravého, který ti nebude nic diktovat a strkat tě někam kam nechceš. Navíc to opravdu vypadá tak, že bys tak akorát posloužila jako schránka na dítě....
Na tvém místě bych se chlapcem a jeho rodinou co nejrychleji rozloučila. Život půjde dál a přinese spoustu nového a krásného v ten pravý čas.
Držím palce ať se správně rozhodneš 🍀

shine2015
30. lis 2017

@volfici nemusí se hned loučit 😉 A vůbec když ji je s nim dobre... jen bych se nenechala tlačit do něčeho o čem nejsem přesvědčena a buď to přítel ustoji nebo ne....

nafuka
30. lis 2017

pokud chce mermomocí dítě a ještě si určuje pohlaví, tak to zavání. A ještě k tomu nebere ohledy na autorku.On si plní pracovní sny a ona se má uvrtat doma s mimčem a nejlíp nikam nechodit, nic nechtít.Vždyť má před sebou celý život.

Sem začni psát odpověď...

Odešli