Nezvladatelné chování dítěte po návratu od ex
Nevím, zda má tato situace vůbec nějaké řešení, ale řešil někdo, jak zvládat nulovou výchovu a nezvladatelné návraty od ex? Můj ex je pouze biologický materiál, nikdy jako otec nechoval. Byla to moje mladická nerozvážnost a není den, kdy bych nelitovala toho, že jsem ho uvedla do rodného listu. Je to sobecký a prolhaný človek, kterému se nedá věřit ani nos mezi očima. Je líný a nezodpovědný. Ani vteřinu nelituji narození dcery, ale zpětně si vyčítám, že jsem takového člověka přivedla do našich životů. Když se dcera vrací z víkendu od něho, je to při každém návratu horší a horší. Dcera odmítá poslouchat, lže, dělá věci za zády, řve po mě, nadává mi, ubližuje nám, mlátí nás, ubližuje i sourozenci. Když po ní cokoliv chci, vzteká se a mlátí s věcmi, kope do nábytku nebo mlátí mladší a křičí, že chce tatínka, protože u tatínka nemusí nic dělat a tatínek říkal, že je v pořádku, když si děti dělají, co chtějí. Tatínek je na ní hodnější, má jí radši, nikdy na ní nekřičí a nic nemusí dělat a ona chce jeho. Nevím, jestli má z toho dcera takový bordel v hlavě nebo mi to dělá na truc nebo jí k tomu ex navádí, ale několikrát denně jí přistihnu, jak mi lže a dělá věci po svém za mými zády. Jsou to věci, které dříve dělala normálně a které respektovala, teď dělá vše podle sebe a pak křičí, že chce tatínka, protože u něho může. Co s tím mám dělat? Já už z toho začínám být zoufalá. Mluvila jsem o tom i s dětským psychologem, prý mám být neústupná, ale laskavá, že snad časem pochopí, že hranice se doma drží stále stejně a pevně. Nemám se nechat vtáhnout do emocí, ale nevím jak, protože už to trvá měsíce a jen se to stupňuje a moje laskavost už zmizela. Cokoliv jí říkám, jde jedním uchem tam a druhým ven. Každý den usínám s tím, že zítra to zvládnu líp, ale nejde to. 😔
Pro ty, kdo by chtěl rýpat s nezodpovědným výběrem otce, otěhotněla jsem přes ochranu v době hormonální léčby endometriózy, kdy nebylo jisté, jak to bude do budoucna s možností mít děti.
Nevím, jestli ti to pomůže, ale dělají mi to děti i v úplné rodině, po návratu od babičky, která je moc fajn, žádný patologický člověk. Ale holt obskakuje, baví, nonstop dělá program, nic není problém (no jo, párkrát do roka na den). A pak jsou děcka úplně stejná jak popisuješ - na zabití, takže se tomu člověk nevyhne. 🤷♀️ Nevím, co pomáhá. Asi ignorovat, ono to zas naskočí do správných kolejí. Párkrát jsem vybuchla a poslala je, jestli jim bude líp jinde, ať si táhnou kam je libo. 🙈
Ja bych se jeste snazila vžít do pozice dcery. Musi to byt strasne tezke travit cas s nekym, koho hodnotite jen jako biologicky material. Stridat prostredi, vychovu, hodnoty? Jak se v tom ma vyznat? Vyhodnotit, co je spravne? Neni to spis (nechteny) projev jejího vnitřního zoufalství a zmatenosti?
@zuzkasim to ano, ale vetsinou to jsou lide, co maji ty deti radi, je tam prave ta podobnost hodnot, vnimani sveta. Tady neni problem rozmazlovani nebo tak, ale autorka doslova pise, ze se jako otec nikdy nechoval, "Je to sobecký a prolhaný človek, kterému se nedá věřit ani nos mezi očima. Je líný a nezodpovědný". Tady je spoustu diskusi, jakym prarodicum dite sverovat, nemyslim si, ze pokud by se chovali takto, tak byste tam deti jako rodic davala (a kdyz, tak na omezenou dobu). Ja chapu, ze ruzni lide ruzna pravidla, ale kdyz je to tak moc jine, tak je to pro to dite tezke. Je sobecky, treba se citi i malo milovane, je liny, treba se citi jen otcem trpěné, nevěnuje se mu, nevime, jaky je tam vztah. Neni z dotazu jasne, jak je dite stare a kolik casu u otce travi, jen jsem to dala k zamyšlení. "Zlobeni" je casto volani o pomoc...
@janaaanna To ano, ale co chceš v aktuální situaci dělat? Dítě je přirozené sobec, chce pro sebe to nejlepší. Ona neuvažuje tak, že otec je líný a jen ji tam trpí, ona uvažuje "u táty se může nerušeně koukat celý den na telku a nikdo neotravuje s chozením ven a mytím nádobí" a nechápe, že máma to s ní myslí líp. To jí dojde v dospělosti, jestli vůbec. 🤷♀️
Logicky každý člověk chce být tam ideje mu lip. Kolik je dceři let a jaké na ni máš požadavky. Uveď nějaký konkrétní příklad co u tebe musi a u otce ne.
@drakenn
@janaaanna nechci, aby to vyznělo zle, ale nemyslíte si, že se to dne s tím pochopením dítěte tak trochu přehání? Jak se mají děti naučit dodržovat nastavená pravidla a slušnému chování? Mam 3 děti a každé je jiné, dcera momentálně v pubertě a par let se snaží s námi pěkně cloumat a snaží se vytěžit co nejvíc pro sebe. A pochopení mají dost.
Kolik dceři je? Od kolika let k otci jezdí?
U nás to nebylo tak hrozné, ale taky děti nemusely u táty nic dělat, žádný řád a povinnosti. Jenže tam jezdily jen na víkendy, se mnou byly přes týden a to bez povinností nejde. Nastavila jsem, že u nás se žije podle mých pravidel a u tatínka podle těch jeho. Ano, třeba 2 dny trvalo, než se daly trochu dohromady, ale naštěstí to pochopily.
Na tvém místě nevím, co bych dělala. Pokud by něco ničila a bila nás, tak by pak měla zakázané činnosti, které má ráda. Ale hlavně bych pořád vysvětlovala. Moje děti naštěstí pochopily, že když jsem s nimi sama, musí fungovat i oni. Jinak by se to nedalo.
@enoli ja ale nerikam, ze by nemela nic delat atp. Jen mi ten uvodni prispevek prisel na dceru takovy nazlobeny, ze to dela naschval, tak jsem chtela nabidnout i jinou perspektivu. Protoze prave to "slušné chování" tady vnima každý rodič jinak a jak se v tom ta holčička ma vyznat, ktery model je spravne. Asi to chce hodne lasky, trpelivosti, vysvětlovani, ono to pujde. I jak pise
@jancazao ta si tim taky prosla (a ma muj obdiv, jak to zvlada)
@prejeta_zaba ja to chapu, je to tezky. Ja jsem rada, ze jsme na vychovu dva a i tak to da zabrat. Ale my se shodneme a jsme konzistentni. Jen jak pise autorka, ze to dcera dela mozna natruc, tak bych rekla, ze ne. A chapu autorku, ze ma z toho nervy na pochodu, taky bych mela, ale to dite take. Musi na tom zapracovat ta mamka, trpelive laskave vysvetlovat, mit pevné hranice, jasna pravidla a zaroven pochopení, vzajemny respekt, vytvořit bezpečný svet pro to dite, ktere to ma proste tezsi nez v úplné fungující rodině.
Nevím, kolik jí je, ale myslím, že je schopná pochopit, že pravidla mohou být v různých domácnostech jiná. Takže doma platí tohle, laskavě, ale neústupně na tom trvat, u tatínka platí něco jiného. Taky si vem, že možná zdědila část povahy po tatínkovi, takže s ní mohou být drobnější potíže vždy, je fajn se připravit i na tuto variantu. Drž se, musí to teď pro tebe být těžké.