Nezvládnutelné dvouleté dítko
Dobrý den maminky, potřebovala bych radu, prodiskutovat, získat Vaše zkušenosti. Máme doma 21 měsíční holčičku, je to třetí holčička, kterou doma máme, 14, 8 let a ona. Od malička je taková vzpurná, roztěkaná, od dvou měsíců se tzv. šprajcovala na špičkách, hračky nás nebaví, nejlepší je po sobě nechat totální spoušť a odejít. Neposlouchá na příkazy, po plácnutí po plíně dvakrát zabrečí a zase jede dál tu svou. Venku neposedí v kočárku. Jediné co na ni pletí je okřiknutí od tatínka, ale jen na pár vteřin. Poraďte, pokud máte stejnou zkušenost, jsem už zoufalá a hlavně psychicky vyčerpaná. Snažím se každý den začít znovu a znovu tak nějak jinak, ale po hodině zjistím, že házím hrách na stěnu. Jediné, co nás baví je koupání, vana, bazén. Nočník používáme jedině s plenou, cumel je nejlepší kamarád a nedej bože ji ho vzít, lehne si na zem, hlavou tříská a dělá kravál. Ani jedna dcera se takto nechovala, nevím, v čem může být zakopaný pes. Děkuji za každou odpověď, radu. Hezký den Martina
Nevím, ale to slovo "nezvládnutelné" mi přijde kapánek přehnané. Mně přijde jako standartní dítě svého věku, může být v období vzdoru a k tomu je možná trochu temperamentnější a náročnější povahy. Se staršími bych moc nesrovnávala, přece každé dítě je jiné.
Ty posloucháš příkazy? Líbí se Ti, když Ti někdo rozkazuje? Nelíbí se jí v kočárku? ve 21ti měsících to se není čemu divit ne, třeba chce chodit, běhat, řádit? že nechodí na nočník? to je snad normální, že dítě v necelých dvou letech má ještě plenky, nebo se pletu? Ještě jsem neviděla dítě, které ve dvou letech uklízí ÚPLNĚ všechno, s čím si hraje nebo, co vylije, apod.. Co po ní chceš? aby se chovala jako dspělá? trochu bych možná ubrala, zpomalila, a začala polsouchat její potřeby..možná, když jí budeš víc vnímat, tak nebude třeba příkazů, ale domluvíte se v klidu..
Doporučuji skupinku Respektovat a být respektován..
Hodně štěstí a trpělivosti!
Holky jde mi o to, že hlídám doma děti jiných maminek stejného věku a vím, že tady budete namítat, že každé dítě nemůže být stejné, ale ty děti se alespoň dokáží něčím zabavit, jen to naše ne. Se vším mrskneme, rozházíme a odejdeme. Pořád chce do ruky mobilní telefon a pouštět písničky na youtube. Ale aemmi mě potěšila, že chování odpovídá standartu dítěte jejího věku. Opravdu je hodně temperamentní, živá a za deset čertů. Jen co potom dělat s tím, jak moc mě to vyčerpává? Nejsem žádná citlivka, ale občas mi je do breku.
@kacikaci : Věř, že jsem zkoušela všechno, pěkně, pomaličku, vysvětlit...vůbec mě nevnímá, jakoby ty slovíčka jen kolem ní proletěly. Nechci, aby po sobě šla uklidit, ale když ji hezky poprosím, aby mamince pomohla dát do krabičky balonky, otočí se a jde do háje. Příjde ke krabicím s hračkami, vyklopí je a odejde.
@martas1977 nemá smysl srovnávat s jinými dětmi. Hlavně ty děti, které hlídáš, se doma chovají s největší pravděpodobností úplně jinak, než u tebe. děti si vždycky nejvíc dovolí k mamince, protože si jsou jisté její láskou. telefon bych schovala, nikdy jsem děti na něj nenaučila, měla jsem ho vždy schovaný a bylo.
přesně taková byla Nelča i Vítek - u Vítka diagnostikovali ADHD, Nelča z toho normálně vyrostla, hodně se to zlepšilo po třetím roce, do té doby taky likvidační četa, u ničeho nevydrželi ani jeden, záchvaty vzteku jsem ignorovala to bylo to jediné co trochu zabíralo
Naše malá je nevrlá a umí se pěkně vzteknout. Přisuzuji to tomu, že neumí mluvit a tak je frustrovaná, že my jí nerozumíme....
@sabuse1 : V kolika letech toto identifikovali Vítkovi? Nechci dělat závěry, že my to máme taky, ale jen mě zajímá, kdy se to dá rozpoznat.
@zuzana_ka Zuzi taky mě to napadlo..
@martas1977: před rokem - ve 3,5. Ale Nelča se v těch 2 letech chovala taky tak a teď je naprosto pohodová, prostě každé dítě je jiné. Jinak se mi ještě osvědčilo zkoušet domluvu místo rozkazu, dítě určitě líp spolupracuje
@martas1977 věř, že to znám, mám to doma momentálně dvakrát 🙂 dva kluky ve vzdoru, co se v jednom kuse naštvávají, někdy ani nechápu, proč, co hodí hračkou vztekle po zemi, co, když je poprosím, aby mi pomohli, tak jdou a vyhážou něco jinýho po zemi 😀
ale nedokážu si představit, že jim celý den něco přikazuju, křičím na ně..tudy cesta prostě nevede..tím se ještě víc zaseknou..a nevím, jak to máte s dcerou, ale naši kluci ještě nemluví a někdy je to s nimi oříšek se domluvit..
zkus uklízení udělat jako hru..ne vždy se to povede, ale třeba starší už vymýšlí hry sama..
třeba říkáš věci moc složitě a ona tomu nerozumí, pes může být zakopán na mnoha místech..
fakt jukni do té skupinky, najdeš spoustu nápadů a rad, klidně tam zkopíruj svůj dotaz..maminky Ti ráda poradí a napíšou svůj náhled na věc, nebo své zkušenosti..
@kacikaci Děkuji, zkusím.Snad najdu způsob.
@martas1977 Můj synek měl strašlivý období vzdoru.... tak nějak v tomto věku.
V kočárku jsem ho teda už nevozila, jezdil všude na motorce (a taky si tím vybil část energie), plácnutí po plíně jsem nikdy nedělala - nelíbí se mi bít svoje děti a taky to nepomáhá, akorát to situaci zhoršuje podle mého názoru. Nočník jsem bojkotovala do doby, než na to byl zralý, dřív to nemělo cenu, jenom jsem plýtvala svojí energií a jeho jsem ještě víc zasekávala. Dudlík jsem neřešila, ustřihla jsem mu ho někdy okolo 2 a čtvrt roku.
Snažila jsem se s ním domluvit jednoduše a pokud možno - většinu věci jsem vůbec neřešila. 😅
Páč mě to rozčilovalo a jemu to bylo buřt. Tak jsem si řekla - ok, pravěký dítě, peču na to, on doroste.
A taky pomohlo s ním mluvit tak trochu primitivně, jednoduchý slova, jednoduchý věty. Aby mi mohl dostatečně porozumět. Většinu věcí jsem dělala s ním (napířklad ten úklid hraček, i když to byl u něj taky vždycky problém, takže jsem to radši uklidila já, než se s ním dohadovat. Dneska už s tím většinou problém nemá, dorostl)
A k tomu, co se píše výš mohu dodat, že když začnu křičet, rozčilovat se, přikazovat, tak ty děti na mě pak reagují úplně stejně a jsem v začarovaným kruhu. Zkus nad tím popřemýšlet.
Třebas moje první dcerka je taková vzdorovitá svéhlavička a na ní je přesně vidět, že když já začnu být takto v presu, tak ona mi oplácí úplně stejnou mincí a nelze se s ní pak domluvit. Vždycky musím změnit přístup já, uklidnit sama sebe a pak se s ní dá. 😅
A mobil nebo youtube - já toho nejsem moc příznivcem a nemyslím si, že to má na děti dobrý vliv, kor když sama píšeš, že si nechce s ničím hrát, ale tohle ji zaujme. Zkusila bych to omezit. Synek měl takové obodbí, kdy se nepodíval na žádnou z hraček a jenom chtěl pouštět pohádky (bylo to po nějaké nemoci, kdy u pohádek proležel většinu dne). Musela jsem pohádky na čas úplně zrušit a víc se mu věnovat, hrát si s ním atd. aby zase našel to kouzlo hraček. Ona ta technika je strašně cyhtlavá, proto doma ani nevedu nic moderního, žádné hry, tablety, nic. I u dcerky jsem si párkrát všimla, že když je moc pohádek, tak je potom nevybitá a vzdorovitá.
A když si vzpomenu na sebe, jak já jsem byla vzdorovitá, když se mnou matka mluvila takto... no jéjé.... jakmile na mě začala křičet, přikazovat, vyhrožovat, bít mě atd.... tak se mnou nic nehlo. Přitom kdyby přišla a řekla to jinak (a tím mi dala najevo, že si mě váží jako malýho člověka), tak bych jí ještě ráda vyhověla. 😉 Popřemýšlej nad tím.
Já jsem zatím u všech potíží použila pravidlo. "Začnu nejdřív u sebe a pak budu vinit ty druhé." a zatím to vždycky pomohlo k pozitivnější náladě.
Holky jenom pro objasnění, není to obhajoba. Malou když plácnu přes plenku, tak ji opravdu nebiju, je to symbolika. Nad sebou samotnou jsem hodně přemýšlela a je fakt, že musím přiznat, můj život je hektický, starat se celý den o jesličky a zároveň pětičlennou rodinu a dva domy. Ale hodně se kontroluji, aby to malá nepoznala a nemělo to na ní vliv. Já ji nechci předělávat, jen jsem hledala radu, jak k ní být blíž. Řvát taky neřvu, jak by se tady zdálo, že se stěny otřásají. Jen po páté prosbě "pojď ke mě, jdeme ven" už prostě musím zvýšit hlas a dohonit si ji. Každá z nás na to máme svůj vlastní pohled, což chápu. Každopádně moc všem děkuji za rady a komentáře.
@martas1977 No a nevadí jí třeba taky ty jiné děti u vás doma? Že to bere jako narušení svého prostoru, nechce se dělit o tvou pozornost... naše mladší je na tom podobně, teda bylo to skoro stejné, ted už je to o dost lepší, ale ve srovnání se starší je to dítě úplně z jiné planety, ve všem.
A přiznávám, že někdy ty její záseky rozhodně nezvládám v klidu.
@martas1977 Já bych řekla, že je prostě ještě malá.
Taky jsem se s dětmi v tomto věku nemohla na ničem domluvit, nějaké "pojd, jdeme ven" je absolutně nebralo. Když trošku povyrostly, tak hned to bylo o něčem jiném. 😉
A třebas já dětem říékám půl hodiny dopředu, že půjdeme ven, aby se na to psychicky připravily. 😀
@aemmi : Děti hlídám jen první měsíc, taková je už od malička, tohle na ní si MYSLÍM nemá vliv, protože paradoxně mě vůbec "cizí" děti, které hlídám "nepotřebují", krásně si hrají, jsou klidné a rozvážné a já se spíš věnuji naší dcerce.
@martas1977 máme doma stejně starýho kloučka, který je normálně kliďas, ale když ho to chytne, tak je taky jak čert, neposlechne, vzteká se, mrská hračkama, naprosto ignoruje zakřičení nebo plácnutí, nechce pochovat, obejmout, to se pere, dudlíka taky vyplivuje, ač jindy bez něj ani ránu.... podle mě to je horší období vzdoru, jen tvoje holčička je od narození větší temperament, říkej si, že to zase časem přejde, ale přijde jiné ;) každopádně, jak to vidím u nás, zakřičení nebo plácnutí nemá cenu...
ahoj, myslím, že by mohlo jít o ADHD. Nebojte, není to žádná katastrofa 🙂. Pozná se to podle toho divočení, vzteku (některé děti se při něm úplně šíleně třepou, to jsem viděla jen u dítěte s ADHD), malé potřeby spánku a hlavně že u ničeho nevydrží nebo u toho nevydrží dlouho. Na nočníček se bohužel také učí déle.
Zkuste zvýšit fyzickou aktivitu (důvodem vzteku může být klidně jen to, že není přes den dost vybouřená), chodit hodně ven na procházky (bez kočárku), klidně si vyřídit permamentku na bazén a chodit tam s ní řádit častěji. Určitým pomocníkem by mohl být i maňásek jako někdo, kdo jí to vysvětluje (zabírá to víc než když vysvětluje maminka) 🙂) no a taky střídání činností (prostě ty věci musí dělat kratší dobu)
Holky, když tak na ni koukám, tak mám pocit, že je to z 80 procent tím, že se s námi neumí domluvit. Prostě chce něco vyjádřit a neumí to jinak než kňouráním a křikem 🙂
@no_title Ten spánek, to mi povídejte. Do roka a čtvrt jsme nespali vůbec, a teď tomu taky dáváme pěknou sodu.
@martas1977 tak zkus znakování, je to výborná pomůcka pro děti, které ještě nemluví. Mluv na ni v jednoduchých větách, hodně se ptej otázkama, na které může odpovědět ano, ne. dávej jí na výběr.
@martas1977 Podle me se chova normalne vzhledem ke svému věku. Maloktere díte je ve dvou letech poslusne (jiná diskuze je, zda je úplna poslušnost žádoucí). Snazila bych se jít cestou nejmenšího odporu: pokud jen chodi a vyhazuje hracky, dala byh krabice s hračkami vysoko s režimem "ukaž, co chceš, až si dohrajes, dostaneš jinou"; pokud ji baví písničky, zpivat/tančit s ní; a co nejvíc ji zapojovat: "budeme připravovat jídlo, pojď michat to a to" - když má program, nemá čas na vztekani🙂
Venku totéž: "nechceš jesze do kočárku? Ok, tak dojdeme ještě tamhle ke stromu a pak tam půjdeš" - trochu ustoupit, ale prosadit si svou.. a pak už nekompromisne i za cenu řevu dat do kočárku.
jako by jste psala o naší malé také je to malý,neposedný divoch,nespavec a vzteklounek a hračky jí moc nebavý...hodně nám pomohli homeopatika na míru...ve 2letech jsme byli poslány k psycholožce zatím nám jen řekli,že má krátkodobou pozornost a ve 3 letech jdeme znova..je jí 29m. na nočník se naučila uplně sama před měsícem bez nucení a už nemá plenu ani na noc to vůbec nehrotte ona k tomu dojde...a dudlík to je její věrný přítel bez něj ani ránu..venku už začla i poslouchat a chodí směrem kterým potřebuju už ani záda nehází,ale teda jednu dobu to byl boj..věřím,že bude jen líp!
@betelgeuzz Ani to bohužel neumí, jen ham, dej, jména sourozenců apod. Na ne začne tak hlavou kroutit, že mít ji na závit, odšroubuje ji 🙂
@kacikaci No, napsala jsi - ale nedokážu si představit, že jim celý den něco přikazuju, křičím na ně.. Podle mne je to také normální dítě, jen trochu živější, nočník bych neřešila, neposlušnost taky, spíš mě zaráží, že se nedokáže ani na chvíli ničím zabavit, ale je možné, že některé děti to tak prostě mají. 😒
a co zkusit jiný styl výchovy, než plácání po plíně a příkazy? Mrkni např. na nevýchovu, nebo respektovat a být respektován. Jsou tady diskuze i skupinky.