Notorická nevěra. Jaký na ni máte názor?
Ahoj, zajímal by mě Vás názor, Vaše zkušenosti, ohledně nevěry. Ptám se obecně, nevztahuje to prosím konkrétně na může nebo ženu. Když jeden z páru má neustálou potřebu vyhledávat románky. Ne proto, že by to byl hajzl, který chce ubližovat, nebo si tím něco dokazovat. Ale protože má neustálou potřebu být zamilovaný, cítit to jiskření, které už v dlouhodobém vztahu nikdy nemůže opravdu zažit. A nemůže si pomoct. I když ví, jak je to ubohé a ubližující, váží si toho, co má, miluje svou rodinu a je jinak kvalitním rodičem a partnerem, i přesto všechno, i přes svou inteligenci, nemůže si pomoct, nedokáže být v jednom vztahu šťastný. Zajímalo by mě, zda jde tuto "poruchu" řešit nějakou terapií, aby ten dotyčný už neměl potřebu to dělat, ne tak, že se bude celý život ovládat a přemáhat. Kdo jste viděl dokument Ester o pí Janečkové, ona je pro mě naprosto úžasná, inteligentní a citlivá bytost a předpokládám, že její manžel taky nebude žádné hovado. Přesto právě on jí také celý život zahýbá a ona sama vyjadřuje přesvědčení, že bez té zamilovanosti nedokáže žít a rozhodl se jít léčit. A mě zajímá, jestli vůbec lze se tak změnit.
Jako možná bych šla třeba na rodinné konstelace nebo nějakou terapii zabývající se potlačenými vzpomínkami apod. (Kineziologie???- úplně se v tom nevyznám). Tam se kolikrát rozklíčují věci, o kterých člověk neměl ani potuchy. Zároveň bych možná navštívila sexuologa, který může zjistit, jestli tam není nějaký fyzický problém (nadmíra hormonů atd. ) a může poradit ohledně nějaké té poruchy, pokud to nějaká porucha je. Určitě je to cesta, která může pomoct, protože je vidět, že tě to trápí.
@tinaprofi Já do nebíčka nepůjdu, pokud by toto nebylo jediné co by se na vrátnici řešilo 😂 Jen jsem to uváděla jako příklad že někdo to má prostě takto a jiný zase ne. Nepotřebuji poplácání po rameni a pochvalu, teoreticky by se dalo říci že si tím třeba taky něco kompenzuji... Jde spíš o to že pokud bych to já měla takto, můj muž jináč tak jsme v tu chvíli dost nekompatibilní dvojice, protože buď by trpěl manžel který by potlačoval svou přirozenost, nebo bych trpěla já protože ho mám jak "modlu" a tohle by mě dlouhodobě zničilo a to je pak vztah na hovno a ne na nic jiného, protože proč být dobrovolně ve vztahu ve kterém trpíš...? A to nutno podotknout, že ta má "modla" umí taky dělat pěkné pitchovinky čas od času...
Jinak závislostí je mraky, může to být nějaká dysbalance hormonů, mindrák z let minulých nebo to prostě tak je. Hormony se dají vyrovnat, na mindráku zapracovat, ale ve třetí variantě prostě nepomůže nic než vlastní rozhodnutí o svém směřování...
Pokud bych byla lesba, dokážu pravděpodobně žít s chlapem, ale šťastná nebudu a léčit to, by nikoho (snad) nenapadlo.
Jestliže by se jednalo o neodolatelné nutkání a tedy psychické onemocnění, s nějakou tou diagnozou, pak je náprava možná v případě, že dotyčný jedinec bude spolupracovat a bude se chtít změnit, léčit, vyléčit.
Jsou tam zahrnuté hlavně psychoterapie, případně sexuologická ambulance, nejlépe kombi těchto dvou. Asi bude možná i nějaká medikace.
já osobně znám spíše výraz promiskuita, kde je nevěra zahrnutá taky, tedy ta nutkavá neustálá potřeba střídat sexuální partnery.
Podle mě pleteš jablka a hrušky... sex je sex, ten může bejt i bez zamilování. A zamilovanost je zamilovanost. A vůbec to nesouvisí se sexem.Takže co ty potřebuješ?
@gramar Jestli to takhle mas a ses spokojena, tak je vse naprosto ok a moc ti to preju 🙂.
Je jasny, ze i to nekvetsi wow casem bude to, cemu peres trenky a poslouchas, jak amrka do umyvadla (prehanim 😀), ale nekdo to wow proste potrebuje a kdyz to neni s partnerem/ry, tak aspon v necem jinym. Idealni je, kdyz si to spestreni umi partneri vymyslet spolu, ale ted je proste snazsi diky vsemoznym technologiim, naruseny vyhodit a najit novy, nez to stary spravit...
@camelinka Tak ano wow prostě časem změní tu hodnotu a neodsuzuji lidi co to tak prostě mají, život je krátký na to se lopotit v neštěstí. Potíž nastává, pokud si to partneři/známosti nedokážou vykomunikovat a najít nějakou hranici, která bude oběma vyhovovat a budou schopní a ochotní jí dodržovat. Pokud mám partnera který žárlí i na odraz v zrcadle, ale sám si chodí pro okamžik vzrušení vrznout jinam, je to špatně a ještě hůř je to v případě kdy je blb, nechá se chytit a pak zatlouká a dělá z toho druhého naprostého idiota... To je potom na zabití 😂
@bbn podle popisu autorky mi taky přijde, že je to možná nějaká forma erotomanie. Já jsem teda úplný lajk, ale přijde mi, že pokud to člověk opravdu nemá takhle pod kontrolou nebo takhle trpí proto, že musí být věrný a připadá si jak "háravá fena", tak je to buď způsobené hormony (kterých možná tělo produkuje příliš 🤷) nebo tam je nějaké psychické trauma, které může proudit z dětství a člověk ho prostě vytěsnil a nepamatuje si to.
Já se přiznám, že jsem po rozvodu (desetiletý vztah ukončený manželovou nevěrou, první a velká láska, první sexuální partner) střídala hrozně chlapy. Věděla jsem, že na vztah nejsem připravená, nedokázala jsem se zamilovat a kompenzovala jsem si tím nedostatek lásky. Prostě mi bylo dobře, když jsem v té posteli nebyla sama, i když to s láskou nemělo vůbec nic společného, ale v tu chvíli, kdy jsem tam s někým ležela a on mě líbal a objímal, tak jsem si nepřipadala sama. Trvalo to možná rok, kdy jsem opravdu snad každý měsíc měla v posteli někoho jiného, občas to byli krátkodobé vztahy, občas to bylo opravdu jen na jednu noc. Dneska se za to docela stydím, ale asi jsem si tím přijít musela. Pak to nějak přešlo.