Panický strach ze sexu a z porodu

nicoletedel
28. únor 2017

Prosím neodsuzujte mě. Vždy jsem měla z porodu hrůzu, ale říkala jsem si, že je to problém mého budoucího já. Sex mě bavil a vždy jsem si ho užívala (mám stálého partnera let). Jelikož pracuji ve tří-směnném provozu a hormonální antikoncepci jsem brala jak lentilky rozhodla jsem se (pod nátlakem mamky), že teda vyzkouším nitroděložní tělísko. V den zavedení jsem měla velkou hrůzu, ale odhodlala jsem se ke gynekologovi jít. Skoro nic mi neřekl a šli jsme na to. Problém byl, že se do mě nemohl dostat a tak sestru poprosil o nějaké nůžky (příjde mi, že mi čípek na féra rozstřihl) najednou jsem ucítila šílenou bolest, srdce mi bušilo jako o život a na půl minuty jsem přestala slyšet. Když to konečně bylo hotové - seděla jsem na židli a šíleně se mi motala hlava .. vyslechla jsem si jeho moudra a šla jsem. V kabince jsem málem zkolabovala a viděla rozmazaně .. Vyběhla jsem z kabinky, příteli se udělalo zle a nevěděl co se mnou dělat. Měl o mě šílený strach ... takhle to bolelo asi ještě 5 hodin potom.. A pak to začalo .. 2 měsíce jsme spolu nespali (jelikož to kvůli bolesti nešlo). Při MS mi bylo na omdlení. Pak se to ustálilo ... já se začala sexu velmi bát.. Přítel do mě penis zasunoval jen trochu, jelikož na doraz by to bolelo. Od té doby je sex jiný .. Po půl roce jsem sebrala všechnu sílu a rozhodla se, že si tu zrůdnost nechám vyndat. Vyndání naštěstí nebolelo. Beru znovu hormonální antikoncepci. Od té doby, ale trpím velkými bolestmi při MS. A také mě bolí čípek po sexu, někdy i při sexu. Sex prostě stojí opravdu za nic. Rozhodně to není chyba partnera. Začínám mám mít velký strach z gynekologů a hlavně z porodu a otěhotnění. Bohužel mě moje fobie natolik ovlivňuje, že mám po sexu vždy velké deprese a strašně mi buší strachy srdce (pocit - jako by se na mě přítel vykašlal, smrt partnera, smrt blízkého = takove pocity me ovládaji). Jelikož jsem měla zase záchvat strachu a paniky tak jsme se s přítelem dohodly, ze k HA budeme používat ještě kondomy. Dřív byl hodně proti nim, ale když vidí jak mě strach ovládá rozhodl se, že to aspoň zkusime. Každopádně mám v plánu vyhledat psychologa. Rozhodně nechci nikdy zažít porod ale chci se aspoň zbavit panickych strachu a depresí po kazdem sexu. Vcera jsem v praci nemyslela na nic jineho. A malem jsem se pozvracela, kdyz jsem si představovala jak me doktori nastrihavaji (při porodu) a podobně ... myslim ze tyhle pocity nejsou normalni. Poslední dobou hodně čtu o tom jak porod probíhá - když si vybavím nástřih hráze - je mi opravdu na zvracení. Mám strach, že mě zase budou mrzačit. Také jsem četla, že nástřih postoupí každá druhá. Také jsem četla spousty příběhů o tom jak třeba doktorka zatáhla za dítě, když matka nebyla připravená a roztrhlo ji to celí klitoris, anální otvor, čípek a dělohu. Z téhle představy, že mě dítě tam dole totální rozerve je mi zle. Díky zavedení tělíska si už dokážu představit tu bolest.. navíc gynekolog říká, že jsem velmi úzká (partner není nijak extra vyvinutý a i tak je jeho penis ve mě na těsno). Každý den na to myslím. Ovládají mě šílené deprese a panické stavy. Přemýšlela jsem o tom, že se sexem skončím úplně. Nebo, že přestanu chodit ke gynekologovi, jelikož má strach, že do mě bude zase řezat. Přijde mi jejich přístup nelidský - jako - stejně budeš rodit tak to vydržíš. Děti mám ráda, ale tohle si tedy nechci protrpět. Uvažovala jsem i o adopci. Příteli je to jedno, ale bojím se, že mi to jednou vyčte. Mám strach z okolí - moji matku trefí, když řeknu, že nechci být těhotná. Vím, že každá se bojí porodu, ale já z toho mám šílení stavy depresí - kdy přemýšlím i o sebevraždě.. začíná se mi nechutit můj pohlavní orgán (začínám se jí štítit). Děsí mě představa, že po porodu budu zmrzačená. Už teď si neužívám sex jako dřív. S přítelem se uspokujeme hlavně orálně. A po porodu už by ani to nešlo. Za prvé se bojím jak by mě nástřih případně totální roztrhnutí pohlavního orgánu dole zmrzačilo a za druhé, když už teď tělísko zničilo můj sexuální život nedokážu si představit co by dokázal porod. Čím dál víc je mi z toho na dně... čím více o tom přemýšlím tím více se sama sebe štítím, tím více se bojím sexu a těhotenství. Připadám si úplně ztraceně.. dítě bych chtěla, ale tohle podstoupit nechci....

sarkakopelentova
28. únor 2017

Ahoj, vím jaké to je když tě to při sexu bolí. Člověku se do toho nechce, ale kvůli partnerovi "musí". Říkala jsem si, že pokud bych měla rodit normálně, tak to nedám. Nebála jsem se té bolesti, nástřihů, ale toho, že dítě prostě neprotlačím.... Jsem úzká a někdy měl manžel problém se do mne vůbec dostat. Nastal den D a já rodila přirozeně. Strach zmizel a já se soustředila jen na dýchání a poslouchala jsem své tělo. Dceru jsem porodila s váhou 3540g, Nástřih jsem vůbec necítila, neměla jsem epidural, akorát jsem se potrhala. Druhý den vznikly komplikace, šla jsem na reoperaci šití. Byla jsem na JIPu 2 dny a byla jsem na tom daleko líp než holky po císaři. Upřímně jsou ty jizvy dole vidět, občas cítít, že mne bolí, ale sex už mne skoro vůbec nebolí. Jen na začátku a pak dobrý. Manžel mi nikdy neřekl, že se mých jizev štítí. Prostě jsou tam kvůli daru nového života a rozhodně za to stály. Bohužel další miminko už mne rodit přirozeně nenechají, abych se nepotrhala ještě víc. Ovšem já na svůj krásný, rychlý a téměř bezbolestný porod vzpomínám strašně ráda a pohrávám si s myšlenkou, že to zkusím znovu přirozeně.... 😀

Být tebou, tak přestanu číst hrozné zkušenosti jiných. Až to přijde, tak to přijde. Nejdříve vyřeš bolest a nechuť k sexu, dojdi k psychologovi nebo vyhledej jinou pomoc. Změň gynekologa a neřeš jizvy po porodu, které ani nemusíš mít. Ujisti se, že dítě chceš a jsi kvůli němu ochotná nějakou tu bolest vydržet. A jednou až budeš mimčo držet v náruči, tak si na bolest ani nevzpomeneš a řekneš si, že to kurňa stálo za to. 😀

Vše je v hlavě, člověk si kolikrát vsugeruje blbosti a přitom to ani nemusí být strašný. Myslet pozitivně a pak jde všechno líp. 🙂

Nechápu jak si někdo představuje jak jde dítě porodními cestami, když nikdy nerodil a neví jak to bolí. Každou to bolí jinak a to, že to bolelo všechny kamarádky, tak to přece neznamená, že to bude bolet i mě. Např. menstruace taky každou bolí jinak a nic z toho neděláme. Je to přirozená věc stejně jako porod. Jsme k tomu přizpůsobené, a když to nepůjde, tak udělají císaře.

karlajasmine
1. bře 2017

@nicoletedel Jinak nikde neni psany, ze budes mit nastrih, me nenastrihli a syn mel 3,6kg.. muzes trenovat s Aniballem nebo Epinem

karlajasmine
1. bře 2017

A jinak obecne cist hrozne zkusenosti jinych lidi na netu je asi to nejhorsi, co muzes udelat.. v jakekoliv situaci. Na netu se dozvis, ze umres na milion nemoci, ze pokud budes delat rekonstrukci bytu, tak ti zednici ten byt znici, ze pokud poletis na dovolenou, tak letadlo s tebou spadne, ze pokud si koupis byt, tak te realitni kancelar obere o miliony... atd atd. Proc cist takovehle veci? Bat se muzes cehokoli, I toho, ze te cestou do prace zajede opily ridic autem.. a muzes se timhle trapit donekonecna anebo taky muzes proste zit v pritomnosti a bolestive okamziky resit az ve chvili, kdy nastanou. Tolik co se tyce toho strachu...

Ale kdyz si predstavim, ze bych si sla zavest telisko a gynekolog me bez varovani neco vevnitr strihl, tak uprimne bych z toho asi taky mela mensi trauma, tak bych k takovemu doktorovi rozhodne uz nesla.. sla bych k jinemu, at zkontroluje, ze jsem v poradku, a pak bych resila uz jen ten strach.

Ono na porod se da koukat i z toho hlediska, ze podstupujes par hodin bolesti proto, abys pak potkala nejvetsi lasku sveho zivota v podobe sveho ditete, a narodila se I ty sama jako matka. Stoji to za to, opravdu.

kulistice
1. bře 2017

Jak psaly ostatní holky, určitě vyhledat psychologa a přeji ti, aby ti pomohl, protože takovéhle stavy jsou opravdu extrémní. Také bych být tebou přestala brát antikoncepci, deprese a tyto stavy můžeš mít i po ní. Bolest při sexu máš podle mě dost psychicky vsugerovanou a když se už předem bojíš, je jasné, že si to nemůžeš užít, dostatečně se neuvolníš a přítel se do tebe lehce nedostane. Kromě psychologa zkusit i nějaké cvičení a semináře, kde se naučíš mít ráda sebe jako ženu, protože ty se vyloženě trápíš. Co se týká čtení příběhů o porodu, tak si ten strach těmito články jen živíš a pořád se točíš v kruhu. Měla si nepříjemný zážitek u gynekologa, který to vše spustil a ti tím ostatním to vše jen zhoršuješ. Gynekologa určitě vyměň a novému se se svým problémem svěř, aby věděl, jak k tobě přistupovat a mohl ti pomoci ten strach překonat. Držím palce, ať se z toho dostaneš a můžeš mít opět spokojený sexuální i partnerský život!

no_title
1. bře 2017

Nečti ty katastrofické případy 😉 já se taky bála porodu, ale pak jsem načetla spoustu pozitivních příběhů, přirozené porody a tak (mrkni kdyžtak na blog Anny Kohoutové, takových příběhů tam má plno) a teď se na porod naopak těším. Pak se ti to i zafixuje do podvědomí, že porod nemusí být horor, ale může být krásný a má být krásný. Pokud se před porodem cvičí s balonkem Aniball a rodí se v jiné poloze než "na koze", ale třeba na porodní stoličce, je riziko nástřihu i natržení minimální...
Ale zpátky k tématu, pokud tě styk pořád bolí, tak je možné, že tam je nějaký fyzický problém, že lékař mohl pochybyt. V první řadě bych změnila gynekologa na nějakého, který řeší komplikovanější případy a nechala se řádně vyšetřit.

andelka
1. bře 2017

@zabudnutaanezdrava na všechno tohle je tělo obvykle připravené a ženy taky,pokud mají ty správné podmínky. Kdyby to bylo tak strašné,tak asi má většina žen jedináčka a ne dvě tři čtyři děti. Já si dneska po 5 letech pamatuju že to bolelo hodně ( ale kyčel a kostrč když mě chytily byly horší a trvaly déle), ale vybavit si to už nedokážu a rodila bych klidně zas. U prvního mě trošku nastrihli,vůbec si to nevybavuju,necítila jsem to. Dělá se to při kontrakci a v době kdy kůže je ztenčena a v podstatě odkrvena. Jedině nepříjemné si pamatuju siti poslední dva tři stehy,kde moc nefungovalo znecitlivění. Ale spousta zákroků je horších než toto.

eellushka
25. čer 2022

@nicoletedel ja trpela panickou poruchou pred 10 lety . Mela jsem strach z porodu když jsem otěhotněla. Zasla jsem k psychologovi a dneska mam tři děti 😊 první dve děti jsem rodila tak ,ze jsem ani nevedela ze rodim a prijela jsem do porodnice když uz jsem byla 8 cm otevřená. Žádný stehy nic. A ted jsem rodila rped 5 ti tydny znova a tam sice porod byl bolestivý i s nastrihem, ale nástřih jsem necitila a šití taky ne... kdyby na to byyli finance a vedela bych ,ze můžu mit další děti a bylo by o ně pořádně postarano ,tak mam třeba další tři. Ale v dnešní době to prostě jen tak nejde, když chci aby meli všechno... Vunec nemej strach, zajdi k psychologovi a hlavně si změn gynekologa . Drzim ti palce 😊