• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Po 10ti letech jsem zjistila, že ještě miluju 1. lásku

24. října 2013 
Ahoj, já už se potřebuju dlouho někomu svěřit, ale nějak nemůžu těm, co znám, tak jsem si našla tohle fórum a zkusím to vypsat tady. Je mi 30 let, mám nádhernou zdravou holčičku, hodnýho manžela, hezký byt, dobré kamarádky, měla bych být nejšťastnější na světě. Ale nějak mi to nejde. Abych začala od začátku: V 14 letech jsem se zamilovala do kluka z vedlejší třídy, v 16 si mě konečně všiml a začali jsme spolu chodit. Jasně, byli jsme děti a taky to tak vypadalo, hádky o ničem, ale kromě toho opravdová ohromná láska. Pro oba. Byli jsme jako oheň a voda, takže jsem to vyydržela 2 roky, pak jsem si chtěla "dát pauzu", šla jsem na VŠ a to ten vztah zazdilo úplně. Bylo to proto, že jsem byla strašně zamilovaná, ale s ním i strašně nešťastná. Na VŠ jsem poznala svého současného muže, byl úplně jiný, všude mě s sebou bral, trávili jsme spolu spoustu času, najednou jsem měla pocit, že je tu někdo pro mě a že takhle to má vypadat. Ano, taky to je láska, ale už ne taková vášeň. Roky letěly, bla bla bla, bylo mi 27 a já jsem se asi zbláznila, pže jsem si uvědomila, že pořád miluju svojí první lásku. To už jsem byla vdaná a těhotná. Já nevim celý ty roky od 19 do 27 jsem na něj nemyslela, pak najednou jo, ale nic tomu nepředcházelo. Sice se říká, že stará láska nerezaví, ale u mě už to asi není OK, já ho opravdu miluju.
Já nečekám rady, jestli se mám nebo nemám rozvést, to neudělám, moje rodina je mi nade vše, ale tohle v sobě pořád dusím. Nejde s tím nic dělat. Pořád se vracím do minulosti. Jsem kr...va, co, takže jen do mě. Děkuju za vyslechnutí.
28. dub 2010 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vis o no se toho hodne memi i lidi, myslim ze kdybys ted videla ex tak se treba rychle odmilujes, kdybys s nim mela zit... :wink: muze a asi je to uplne jiny clovek nez ktereho jsi znala, tolik casu ubehlo...
myslim ze jsi spis zamilovana do predstavy nebo zidealizovanych vzpominek nez do cloveka z masa a kosti s kterym musis resit kazdodenni realitu :wink:
jestli se nudis ta si najdi nejakeho konicka :grinning:
28. dub 2010 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Já se s ním občas potkám, klábosíme, a prostě si nemůžu pomoct. J8 si připadám jako 15 letá puberťačka, když si uvědomím, co sem píšu. Mně je jasný, že má své mouchy, že v každodenním životě je to jiné. Já ale svému muži nic nevyčítám, není to pro to, že je špatný a proto se uchyluju k tomu, že se vracím ke vzpomínkám.
Fakt to není z nudy, to mi věř.
28. dub 2010 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
sepie, svoji lásku z dětství sis zidealizovala a zbytečně se tím ničíš :wink:
28. dub 2010 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
A máte někoho, koho když potkáte, tak se vám zaslzejí oči, vyschne vám krk a kecáte kraviny? Já znám jeho chyby a vím, že je to s ním těžký, že bych s ním neměla lepší život, ale prostě ho miluju.
28. dub 2010 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já myslím, že to beruska vystihla přesně, ono je něco jiného být zamilová v 16ti a pak ve 30ti. V 16ti nemusíš řešit bydlení, peníze, starost o rodinu atd. a jestli ti to teď klape, máš fajn chlapa, tak bych si toho vážila, myslím, že spousta ženských by s tebou měnila. Ale zase tě na jednu stranu chápu, stát se to může. Ještě se zeptátm - ty se s tím minulým vídáš. že se ti to pořád vrací?
28. dub 2010 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
1. laska kazdyho dojima :wink: ale vzpominky na pubertalni lasku, dojeti, atd neni realita :wink:
jasne za kazdej ma neco podobnyho, nekoho po kom touzil a pred kym se zase citi jak 15ctka na plovarne :grinning: ale to je cely, pak poklepes hlavou, zasmejes se tomu a je de se dal...
moc se v tom utapis nebo nejsi tak stastna doma jak tvrdis...treba i podvedome....
28. dub 2010 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Klubo vídám. Tak 3x do roka se potkáme. Já vím, že by se mnou kdekdo měnil, uvědomuju si svojí vinu, mozek to chápe. Jsem do toho nějak zamotaná a vůbec nevím co s tím.
28. dub 2010 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj jsem na tom podobně, jsem štastně vdaná se zdravími dětmi ale....... on je on
28. dub 2010 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Beruska jasně, že nejsem tak šťastná, když myslim na jinýho chlapa.
Asi si myslíte, že řešim kraviny, omlouvám se, díky za všechny názory. Samozřejmě máte pravdu. Hledám něco, co neexistuje.
28. dub 2010 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Krist a co s tím?
28. dub 2010 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
my se nevídáme, jen na tř. srazech,ale jsem nesvá když ho vydím, on to ví ,snad zkouší co vydržím.,Ale pořád mě na něm něco přitahuje. Je to pravý opak manžela. On k tobě taky něco cítí ?
28. dub 2010 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
nezlob se na me ale tohle neni laska, to je podlouzneni :slight_smile: upinas se k necemu co neni pravda.. a jestli to nedokazes kontrolovat tak ti to znici rodinu at tim ze odejdes nebo budes tak tim zaujata a na manzela nesoustredena ze to pozbńa a bude to resit....
musis si to rozmyslet ty, jestli ti to za to stoji... to ti nikdo jiny nerekne...

rikas jak je manzel skvely tak proc nejsi stastna?
28. dub 2010 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky chapu vas ale pomoct neumim, u me to casem samo odeznelo, ale je pravda, ze ja ho hooodne dlouho nevidela
28. dub 2010 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, já to mám podobné, akorád, že s mým ex se občas stýkáme, je to v rámci přátelství, ale miluji ho, doufám, že mi to časem odezní...
28. dub 2010 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ber já žiju úplně normální život vzorný manželky, vážně nehodlám ohrozit svojí rodinu. Jsem racionální, nebudu dělat žádný kraviny, riskovat. To jsou jen moje chvíle, když jsem sama, tohle píšu sem pže když to řeknu někomu ze svých kamarádek, dostane to reálnou podobu a to mě děsí. Jen jsem ěla pocit, že se tím zadusím, že tohle mi pomůže.
Jak můžete mít chlapa, před kterým vám vypovídá službu mozek a zasmát se tomu? Tohle bych potřebovala zvládnout. :frowning2:
A Krist jestli ke mně něco cítí? To nevím, určitě by z jeho strany nehrozilo, aby mi něco naznačil. A tohle asi není rozhodující, potřebovala bych se spíš odmilovat.
28. dub 2010 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Mně třeba moc pomohlo, že je ještě někdo takovej, děkuju.
28. dub 2010 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Safron takže nejsem až tak velký exot :slight_smile: . Děkuju za odkaz.
28. dub 2010 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Asi by bylo nejlepší se s ním nevídat, třeba to pak samo vyprchá...
29. dub 2010 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Víš jak sejde z očí sejde z mysli ....
29. dub 2010 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
no moje nervy :grinning:
hlavne sa s nim nestykaj, to je naco dobre? len si to s tym zhorsujes a ako pomoct? rodinu nechces opustit, takze si si vybrala, budes takto do smrti "trpiet" :unamused: neni rad..snaz sa nato nemysliet......a kto vie, kebyze aj ste spolu, nemuselo by to vydrzat..nevies...
ale zit takto musi byt tazke..tajit nieco pred muzom, pred vsetkymi..stale naneho mysliet..hruuuza....neviem ako poradit..len tak ze sa s nim nestykaj.
29. dub 2010 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
musis mat k tomu celemu iny postoj, viac realisticky...lebo to co ty opisujes nieje laska ale poblaznenost..
29. dub 2010 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
sepie, me to spis pripada, ze touzis byt zase bezstarostna a "mlada". ze te nebavi byt manzelkou a mit povinnosti. a tu dobu "mladi" mas spojenou prave s tvym ex. proto te nejspis tolik laka.
29. dub 2010 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to taky znám....já se k Němu v 29 nastěhovala i se 2 dětma :grinning: Jsme spolu zatím jen půl roku,ale je to úžasný....Ale já neodcházela kvůli němu,odcházela jsme kvůli sobě...neměli jsme spolu 5 let žádný kontakt a já na něj narazila náhodouna netu...to už jsme byla rozhodnutá,žeodcházím a tak se to vyvinulo,že jsme odešla k němu....nabídl mi to a moc o mě podle jeho
slov a chování stál.....Mě se o něm ale teda celou dobu často zdálo a hodně jsem na něj myslela...Jen jsme si říkala,že to už je za mnou a žádná společná budoucnost už u nás nehrozí (před těmi 5 lety jsme se kvůli němu chtěla rozvést,ale nakonec jsme se rozhodla pro rodinu a chtěla být rozumná a rozhodnout se správně-a jak to dopadlo!?)
Seznámili jsme se v 15 a s nikým jiným už to nebylo takový-pro mě byl vždycky nepřekonatelnej....nevím,jestli bych ještě chtěla zkoušet nějaký vztah,kdyby nám to nevyšlo...asi ne...bála bych se,že pro mě bude vždycky ten nej-a to by pro někoho jiného nebylo fér....
taky si připadám jako blbec a puberťák....a miluju ho,což jsme nikdy o nikom jiným nemohla říct a ani jsem tuhle větu nikdy jinýmu klukovi neřekla...
29. dub 2010 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,

to taky znam..prvni laska, ze ktery se mi stale tresou kolena a casto na Nej myslim. A taky mam hodneho manzela a dcerku....mno, asi tak. Nechej si ho na chvile sneni, proc ne,clovek musi obcas uniknout nekam pred realitou, ktera, byt prijemna, je holt uz plna zavedene sedi.. Nejvice pomaha se nevidet a nekontaktovat....jenze, to je tezkyyyyy :wink: Ale z kazdeho dalsiho setkani je akorat vice rozkolisanosti a nenaplnenosti a......to urcite znas sama, byt si sebevice muzes tvrdit, ze jsi nad veci....joooo, prvni lasky maji sva privilegia, na ty clovek vzpomina celej zivot.
29. dub 2010 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Děkuju za vaše názory. Rimmel já se sním nestýkám, nejsem pitomá, už tak si připadám, že je to nefér vůči m rodině. Stýkat se by byla v podstatě nevěra. A já jsem většinu času realistická, jen mám své chvilky, kdy na něj myslím, kdy se mi stýská.
A Moravanka možná máš pravdu, dobu dospívání jsem měla nádhernou, hlavně díky němu, vzpomínám na to strašně ráda, a i když mám teď skvělý život, tak možná něco z toho mi chybí.
29. dub 2010 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak já jsem na to tak nějak podobně a potřebuju od vás dostat pořádnou sodu ať se vzpamatuju.
Moje první láska mi dala pořádně zabrat a dlouho jsem se z rozchodu nemohla vzpamatovat, proto jsem se bála se zamilovat a zhruba od 18 do 23 let jsem si s chlapama a jejich city jenom hrála. Bylo to ode mě pěkně hnusné, nikdy jsem neměla problém kteréhokoliv chlapa zbalit a zvedala jsem si tím své sebevědomí a nějak se se jim mstila za to co mi udělala první láska. Nechala jsem je aby se zamilovali a pak je odkopla, ublížila jsem spoustě lidí. Pak jsem narazila na stejného člověka jako jsem byla já a tentokrát jsem podlehla, šíleně jsem se zamilovala a když jsem v tom lítala až po uši, tak se na mě vykašlal a zmizel nevím kam. Dlouho jsem to nemohla rochodit a chtěla jsem se vrátit do zaběhnutých kolejí, ale už to nějak nešlo, rána v srdci byla tak hluboká a já nedokázala myslet na nikoho jiného. Po pár měsících jsem se seznámila se svým nynějším manželem, byl mu tak hrozně podobný, jak v chování, tak vzhledově.. Po roce jsme se vzali, teď jsme spolu třetím rokem a máme dvě děti. Manžel je celkem fajn, stará se o děti, maká na baráku, nechodí do hospody, prostě ideální chlap pro spoustu ženských, jenže si začínám čím dál tím víc uvědomovat, že je to někdo jiný než jsem si vysnila a já krá..a nedokážu myslet na nikoho jiného, něž toho před ním. Taky jsem se totálně změnila a rodina je pro mě na prvním místě, ale pořád tam uvnitř mě něco je a hlodá a touží po někom jiném. Cítím v životě prázdno....
Mám skvělou rodinu a nevážím si toho, tak pořádně do mě ať už se mi konečně rozsvítí a uvědomím si co mám a co můžu stratit.
29. dub 2010 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Smouli, nebudu se do tebe pouštět, protož si sama uvědomuješ jak praštěná jsi :grinning: a to už jseš na nejlepší cestě to zvládnout, takže ti popřeju jen hodně štěstí při práci sama na sobě.
30. dub 2010 v 07:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tenhle pocit asi zažije hodně z nás za svůj život, taky se mi to stalo, ale hned jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala do svých představ a do něčeho novýho. Pomáhá mi, že manžel je často pryč takže si pak při společných chvílích uvědomím, že miluju jenom jeho. Já teda radím se s tím člověkem, kterého milujete, nestýkat. A přesně to vystihly Rimmel s Moravankou, je to spíš pobláznění a vzpomínání na mládí a bezstarostnost.
30. dub 2010 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Možná bych měla i radu....vyrovnat se stím,že už je to pryč...odstěhovat se o kus dál,smazat si jeho číslo,kontakty na něj a prostě začít žít bez něj...jde to...hlavně se nevídat,nevolat a nepsat...třeba i změnit číslo...pokud to neuděláte budete se zbytečně trápit... a asi dlouho...
I když-já to udělala a stačilo jen trošku štěstí a náhody a jak to dopadlot.... :dizzy_face: ...ale taky to musí být oboustranné...
3. kvě 2010 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek