• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Po 10ti letech jsem zjistila, že ještě miluju 1. lásku

24. října 2013 
Ahoj, když jsem si četla příspěvek sepie, přistihla jsem se, že se usmívám, uvědomila jsem si, že mám něco podobného. Ale asi to není takové, abych se trápila, mám takové malé tajemství, ten dotyčný je moje velká láska ze základní školy, mám pro něho slabost a já pro něj. Vím to, máme společného kamaráda. On je ženatý, já šťastně vdaná. Já si vzpomenu na něj, hřeje mě to u srdce, ale vzpomenu si na manžela, tak je to mnohem silnější. Takže jsem v klidu. Na manžela se těším, až přijde z práce (pak mě dostatečně nas..e), ale to je jiné téma. Možná mě imponuje, že mu nejsem lhostejná, protože už je mi taky přes 30 a pozvání na kafe od chlapa mě pomalu "rozhodí". Ale u mě se nic nemění, jsem šťastná, tak jak to je. S oným dotyčným jsem telefonovala minulý týden, popovídali jsme si o všem možným, ujistili jsme se, že jsme se rádi slyšeli, pozdravovali jsme navzájem svoje protějšky, popovídali o dětech a ..to je všechno. Je prostě FAJN. S kamarádkama to máme probraný a rozhodně nejsem sama!!!! Toto prožívá každá třetí, ale asi ne tak intenzivně jak sepie. Nikomu to nenarušuje vztah a netrápí se.
4. kvě 2010 v 09:19  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
sepie: pises, ze jsi s nim byla i castecne nestastna, tak co se zamyslet nad tim, co ti na nem vadilo? Treba si uvedomis, ze s nim vlastne ani byt nechces, protoze bys zase byla castecne nestastna...
4. kvě 2010 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj jsem tu poprvé a zaujalo mě tohle téma. Mám podobnou zkušenost. Jsem podruhé vdaná,mám hodného manžela,ale..... 20let jsem byla zamilovaná do svého splužáka z učňáku. Tankrát si mě nevšímal,ale později na srazech to mezi námi začalo jiskřit. ALe jen občasná pusa nic víc. Nějak jsme se míjeli. Buď jem byla zadaná já, nebo on. Před půl rokem jsme měli zase sraz. S manželem jsem už 11let,atk asi aždá ví že už je to taková rutiny. No prostě se stalo to co se stát nemělo. Byl to hrozný sex. Moje představy se sypali jak domeček z karet. A doma....... Nemohla jsem se manželovi podívat do očí. Teď už je to dobrý. Vlastně mi to pomohlo,podruhé jsem se do svého manžela zamilovala.
Tím vžádném případě nechci dávat návod. Jen jsem prostě napsal svůj příběh.
8. kvě 2010 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Už to tady někdo psal a se mnou je to taky jako na houpačce.Ted mám týden, kdy je to lepší a spíš mi to přijde takový romanticky šílený. A jasně, nesmím ho vidět, to opravdu pomáhá.
Parisienne mně vadilo, že byl hodně na kamarády, prostě jsem na něj kolikrát čekala a on byl s kamarády. Jenže v 17 to člověk vnímá jinak, takže neposoudím, jestli by mi to vadilo teď. Rozhodně s ním tedy není nuda. Je mi jasný, že má svý chyby a že kdybychom byli spolu, tak se určitě budeme hádat, byli jsme jako voda a oheň. A já navíc trochu hysterka :unamused:
Takže to není tak, že nefunguju a jen si lítám někde v minulosti, ale často na něj myslím a musím přiznat, že jsem do něj pořád šílená. Hrozně mě přitahuje a nemůžu si pomoct.
8. kvě 2010 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hmm, je to přihlášený na ségru, ta mě zabije....nejmíň. :grinning:
8. kvě 2010 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Třeba na to nepřijde, když nebude poslední, kdo přispíval. :fearful: Jsme s holkama u našich a ona si do IP s někým píše kvůli destinaci na dovču a je automaticky přihlášená. Samozřejmě ani ona o ničem neví.
8. kvě 2010 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sepie :
Vím, o čem mluvíš :pensive: U nás to bylo nebo je podobně. Svého současného přítele jsem poznala, když mi bylo 19, on šel na vojnu a byl ,,vybobkovaný", tak to ukončil... No a v podstatě - i když jsem se seznámila s pár klukama - pouze seznámila, tak jsem vlastně čekala na něj... A když se mi ozval někdy před 7 lety, že se to chce znovu zkusit, přemýšlela jsem jen chvíli. Jenže mezitím se vyskytla ,,platonická láska". Kluk od táty z práce, pořád jsme kolem sebe chodili, jenže on si pak někoho našel.. No, pak se mi ozval, jenže to už byl vážně nemocný, bez přítelkyně a já zadaná. Za tímhle klukem jsem chodila do nemocnice a dívala se, jak se ztrácí před očima, až prostě najednou nebyll :frowning2: :frowning2: :confounded: . Bylo to hrozný - opravdu hrozný - poslední návštěvu před koncem řekl nějaký věci, o kterých přemýšlím dodnes. Je to šest let a já je pořád srovnávám. Když se doma pohádáme, nebo když současný přítel odejde na pivo a malá horëčkuje, bilancuju... V čem by byl ON lepší, jestli by mi v takových chvílích pomohl.. Nevím, je to blbost, ale já jsem většinu týdne na malou uplně sama - přítel jezdí domů až na noc a o víkendech to taky dost často neklapne... Já mám pár kamarádů, se kterými je mi fajn, občas - hlavně s tím jedním - tak trošku flirtujem - ale už od dětství - je to způsob naší komunikace a vědí a něm obě naše polovičky - i se do něj zapojují..

Možná, že u tebe to začlo, při nějakým důležitým kroku - většinou to tak začíná. U tebe to bylo těhotenství? Jak jsi psala? Třeba je taky srovnáváš - neměla jsi příležitost třeba vidět, jak by se ON postaral o dítě, o tebe... Třeba je to i tím, že už jste spolu delší dobu - s manžou, viď? Nikdy nemůžeš vědět, jestli by to s tím bývalým nebylo ještě horší... Pořád si opakuj, že tvůj manžel je ten dokonalý, ...Ten, kdo tě ,,vyhrál". Ono život s dítětem už je jiný, než žhavé chvilky ve dvou :grinning:
13. kvě 2010 v 08:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Hanco tak to máš ještě horší, když už není. Já vím přesně, kdy to u mě začalo. Po 7 letech chození s mým současnýmm manželem nastala krize a úplně náhodou jsem HO v téhle době potkala a dali jsme ve městě kafe. Já měla na ruce prstýnek, co mi kdysi dal a on měl ten ode mě. Takže podle mě to taky ještě neměl uzavřený. Ale bavili jsme se dobře, co děláme, moc jsme se nasmáli. Pamatoval si takový krásný detaily, že jsem pořád stejná a připomněl takovou nedokonalost na mým obličeji, že mu to přišlo roztomilý. Ale není to taková ta trapně romantická vtěrka, tohle tak vyplynulo z rozhovoru. Od té doby se občas potkáme, prohodíme pár slov.
Před těmi 12 lety já byla husa, vadili mi jeho kamarádi, přišla jsem si opomenutá, neuměla jsem to vyřešit a domluvit se normálně, takže jsme se často hádali a to byly hádky typu házení talířů. Když jsme se rozešli, tak se mi na jednu stranu strašně ulevilo, spadlo ze mě to napětí, ale od té doby to v sobě dusím, pořád to tam je, vyčítám si, že jsem to tak blbě vyřešila.
Já nemůžu svému muži vůbec nic vyčíst, tak sakra nevím, proč nedokážu být 100% šťastná. Trochu mi pomohlo, že jsou tady holky, co to mají stejně, ale i tak....jdu k holiči a přemýšlím, jestli by se MU to líbilo, kupuju si náušnice a stejně tak....prostě ho nedokážu vytěsnat.
13. kvě 2010 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
sepie :
Nevím, co je horší - jestli to, když už není a nikdy už nebude... Trvalo to, než mi to došlo...Nebo potkávat ho a přemýšlet, jestli všechno, co mám teď zahodit a jít s ním .. (neříkej, že tě to ani na chvíli nenapadlo). Víš, ono je vůbec nejhorší potkat toho druhýho, když máš momentálně vztah v krzi (jako ty tenkrát). To se potom na Něj díváš uplně jinak, než kdybys ho potkala zářící štěstím, třeba nad kočárkem nebo tak..Vím, co prožíváš a nezávidím ti to. Je to teď trošku jako sebemrskačství...
Jen se tě zeptám - rozhodla by ses jinak, kdyby jste neměli dítko?
Asi to bude znít jako otřepaná fráze, ale když nám není dobře a potkáme někoho, kdo se k nám chová v tu danou chvíli pěkně, vyslechne, atd.., tak já mám tendenci k tomu druhýmu začít něco cítit...Je to blbost, pak ho nějakou dobu prostě nevyhledávám.
Nebo tě jsi třeba ten typ, co k životu nepotřebuje Pana dokonalého, Slušňáka, atd..Některé ženské se prostě s tímhle typem nudí. A potřebují k sobě Italský typ?
Já tě nesoudím, to v žádným případě. Jen ti to vůbec nezávidím
13. kvě 2010 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,tak já přidám trochu ze svého..chodila jsem 10let s partnerem,byla jsem hrozně zamilovaná.Všechno bylo ideální,po 7letech jsem si myslela, že si založíme rodinu,ale všechno se začalo hroutit.Přítel začal studovat VŠ a o rodině nechtěl zatim slyšet,neustále byl podrážděný a často chodil večer po hospodách.Po 10letech jsem se rozhodla ho opustit,v tý době mi bylo 33let a přítel se ukázal jako největší hulvát.Odešla jsem s holim z... a vše zůstalo jemu.Asi po měsíci jsem si našla současného manžela,s kterym mám po 3letém vztahu roční dcerku.Manžel nás zajistí,postará se o rodinu,ale není to ono.Každý jsme uplně jiný......nějak to nefunguje.Mám ho ráda ,ale nemiluji ho.Nejhorší je,že myslim na předešlého partnera,ale vim že žít s nim by nebylo možný.Dost mě to ničí a jsem neštastná.Jenže srdci nemohu poručit.
15. kvě 2010 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj, ano, i já si říkám, že by to byla italská domácnost, ale nebyla bych i tak šťastná s chlapem, který je moje životní láska?
Já nevím, a ani to nezjistím. Možná časem to pustím z hlavy a dokážu se od toho odpoutat. Já mám dneska zase smutnou, zdálo se mi o něm, tak jsem taková sentimentální. A taky....nedávno dávali Legendu o vášni, chjo, krásnej film. Prostě jsem pěkně naměkko.
19. kvě 2010 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Podle mě se od toho nedokážeš odpoutat, jen budou dny, kdy to bude lepší a dny, kdy to bude horší... Ráda bych ti pomohla, ale nevím jak... Snad jen ti poradit, že když je ti smutno, zrovna to doma není ideální, tak si místo romanťáku pusť nějakou detektivku nebo něco drsnějšího..
Přesně takhle dopadlo soused od nás z baráku, po x letech ho opustila žena, nechala mu ,,dítě" - téměř dospěláka a šla za hlasem svýho srdce...No, volání mládí..
Nevím, není to taky tím, že se říká, že po nějakých 7 letech příchází krize ve vztahu? Že vyprchává ta velká láska.... Třeba si tak nějak podvědomě přeješ to celý znovu zažít - tu Lásku, vášeŇ....
Vidíš to, já mám zrovna toho pana Nedokonalýho - má nás rád, ale občas je na zabití, ale zase srovnávám s Panem Slušným... Hodně štěstí!
19. kvě 2010 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sepie80

Naprosto rozumím tomu jak se cítíš. Zažila jsem uplně to samé, já teda na rozdíl od Tebe neměla rodinu, "pouze" přítele. Ale jakmile se objevil ON, tak šlo všechno stranou.
Já sice měla skvělého přítele, ale nedokázala jsem si pomoct, myslela jsem na něj skoro pořád, připadalo mi, že se zblázním.
Ale u nás to nakonec dopadlo tak, že jsme spolu a jsem spokojená. Měla jsem pocit, že ať budu s kýmkoliv jiným, stejně vždycky budu myslet na NĚJ.
Vím jak je těžké, co prožíváš.
19. kvě 2010 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,prožívám úplně to samé,jen mám už 2 děti.Také nevím,komu se mám svěřit...není skoro jediný den,kdy bych si na něj nevzpomnela,bolí to,zuřím,pláču....Také bych ráda věděla co dál ...
29. kvě 2010 ve 02:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
I já jsem měla a troufám, si říci, že asi pořád i mám takovýto problém... ikdyž už to není tak intenzivní jako dřív... Strašně moc mi pomohlo moje miminko, tím rozhodně nikoho nenabádám k tomu aby si pořizoval děti! Když jsem chtěně/nechtěně s manželem otěhotněla, tak bylo po zamilování k někomu jinému, neříkám, že to bylo ze dne na den, ale bylo to snadnější :wink:
Když už jsem si po roce myslela, že to nejhorší je za mnou, že už to mám v hlavě srovnaný, tak mi z ničeho nic přišel od NĚJ mail, a ještě ten den přijel a v tu ránu to bylo zase všechno zpět :grinning: a už se vezete zas jak na tom kolotoči, koktáte, srdce vám buší, plácáte kraviny.. no katastrofa... pak se z toho měsíc srovnávám než se vrátím zase do reality :grinning: správně se říká, sejde z očí sejde z mysli... ale ten kdo tohle zažil, tak určitě ví, že když ON napíše, nebo zavolá, pokusí se o jakýkoliv kontakt, tak vy i přesto, že víte, že nemáte reagovat, tak prostě nemůžete a v podvědomí ani nechcete dělat "mrtvou mouchu" ikdyž by jste si tím plno starostí a tyhle výkyvy ušetřili... Těžko se to popisuje, ten kdo tohle nezažil, to těžko pochopí.. řekne si, že si nevážíme toho co máme doma.. (ikdyž to tak možná i je), Já si vážím toho, že mám hodného manžela, zrovna tak, jako že mám hodné, ale hlavně zdravé děti, jen prostě mi občas to v hlavě na chvíli vypne. Nikoho za to neodsuzuji, ani nezatracuji.. byli doby, kdy jsem patřila do skupiny lidí, co si tímhle neprošli, a měla jsem asi stejný názor jako oni.. a najednou si ocitnete na druhé straně a pořádně ani nevíte jak jste se tam dostali...
A ted odkaz na ten článek co je na první stránce.. co tam popisuje ten psycholog mám pocit, tak má pravdu v tom, že ten
vztah byl něcím vyjímečným, že neprobíhal standartně.. a v tom to asi všechno taky je.. :wink:
Jsem ráda, že jsem v tuhle chvíli o krok dál.. ale neříkám, že se nenajde chvíle, kdy si nevzpomenu.. bohužel :unamused:
30. kvě 2010 v 07:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
No já s tím článkem souhlasím jen do jisté míry...Nakonec jsem za tím svým osudovým šla-i kdyby to netrvalo dlouho,tak už teď vím,že litivat toho nikdy nebudu....a taky nikoho už nebudu takle milovat...Taky me to drží už 15 let a i když jsem byla vdaná,myslela jsem na něj opravdu často a zdálo se o něm....Pro něj bych byla kdykoli schopná téměř všeho...Nakonec jsme se konečně shodli v čase a já chtěla být s ním a on se mnou (stalo se až jsme měla vyřešeno,že od manžela odcházím) a jsme spolu.Zatím krátce-něco přes půl roku,ale jsem neskutečně šťastná a moje sny to spíš přesahuje než že by je to nenaplnilo...Někdy si říkám,že i kdyby to nakonec skončilo,těžko bych si hledala jiného partnera-asi by nikdy nebyl takovej a asi by pro mě už tolik neznamenal a mě by to vůči němu přišlo dost nefér....takže doufám a přeju si aby to vyšlo a zůstal v mém životě už jen on....
31. kvě 2010 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
sepie chápu tě :wink: odezní to :slight_smile:
1. čer 2010 v 19:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
sepie - zajímavá debata - já to teda nezažila vážně, jen takové ty platonické okouzlení. Ale mám svůj soukromý recept, jak se z toho rychle probrat. Já se občas taky "zamiluju" , jenže to je jen takový trénink mozku. Líbil se mi třeba manžel mé bývalé a protivné kamarádky - jen líbil, byl sympatický. Do té doby, než jsem si uvědomila, koho si to vlastně vzal. :grinning: Takže když jsem si všímala jak a s kým žije, stýká se, jaké lidi preferuje, tak jsem rychle našla tolik nesympatických elementů, že jsem se velmi rychle "odmilovala" - náklonnost splaskla jako balonek. Možná by to mohlo fungovat - podívat se víc po Jeho okolí a lidech, kterými se obklopuje a jak s nimi jedná - tedy z bezpečné vzdálenosti - než mít v hlavě jen svou představu o něm.
(Ono vůbbec, kdybychom se dokázaly zamilovat do opravdového člověka a ne jen do naší představy o něm, bylo by míň tápení v pozdějším manželství. :confounded:)

S nevěrou ale zkušenost (zatím) :wink: nemám, jiného partnera jsem před MM neměla, ani známost takže nevím, zda můj recept je vůbec realizovatelný. Nemám na koho vzpomínat. Tak to berte z rezervou.
Ale nezávidím duševní trýzeň, ve které se plácáte, to fakt ne :unamused:
1. čer 2010 ve 23:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj holky, víte, co mně na něm vadí? Naposledy, když jsme se bavili, tak říkal, že by se oženil, ale že na to nemá prachy, že to musí být pořádnej mejdan (jen pro představu, špatně se opravdu nemá, má nový domek, jezdí si po světě) a dítě že už by taky chtěl, ale zatím ne z téhož důvodu. Tak jsem mu říkala, že to přece může udělat normálně, skromně, že dítě tolik nestojí, tak co šílí. Jenže to je právě on, já to o něm vím, všechno dělá na 200 a více %. Tím mě trochu unavoval už tehdy. Jo a taky nechápu, proč pořád řeší peníze. Já si ho pamatuju, když měl holej zadek, byl snílek, co všechno jednou bude mít, to bylo fajn, ale teď mi to vadí.

Astrane seš odvážná, je to skvělý, že jste spolu a moc držím palce.
2. čer 2010 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
sepie: seš na dobré cestě se odmilovat, začínáš vidět i ty zápory :wink: :slight_smile:
Nijak to nezlehčuji, ale takhle to začínalo i u mě... zápory jsem sice viděla, ale přehlížela jsem je...
a pak mi najednou začala vadit.. a přibývali další a další.. a pak přijde jednoho dne zlom.. :wink:
Sice třeba nikdy nezapomeneš, ale nebude to tak intenzivní :wink:
2. čer 2010 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky našla jsem toto téma jelikož už nevím jak dál a potřebuju se někde vyzpovídat počítám s tím že mě odsoudíte protože si nevážím toho co mám.
Jsem s manželem 15 let máme 2 krásné děti stalo se to před 4 lety já se zamilovala on se taky zamiloval on je také ženatý má 2 děti jeho manželku znám on mého manžela taky nás vztah stále trvá už ty 4 roky jenže ted je to šíleně intenzivní nenužem bez sebe být každý den si voláme píšeme sms, vidíme se chodíme spolu na oběd.....Milujeme jeden druhého a nevíme co dál víme že máme 3 možnosti 1. vztah ukončit, 2.nechat to tak jak to je a pokračovat v tom, 3. opustit rodiny a být spolu- děti nejsou problém má moje deti moc rád.
Prosím napište mi cokoliv váš názor.
18. čer 2010 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
liberta - já tě rozhodně nijak neodsuzuji, nikdy člověk neví koho potká a co se může stát... v každém případě tě tuhle situaci nijak nezávidím.. byla jsem v situaci trochu jiné, ale ve finále jsem stála skoro před stejným rozhodnutím, uff ještě že už je to za mnou.. :zipper_mouth:
18. čer 2010 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sejde z očí sejde z mysli to možná ji za nějakou chvíli ale mi se vidíme skoro každý den těším se na něho dokonce bych řekla že se vidíme častěji než s manželem.V celku jsme to takhle zvládali ale před 14ti dny jsme spolu sami strávili celej víkend a tím se to prostě odrazilo trošku jiným směrem už to není jen milenecký vztah nemužem bez sebe být není den kdyby jsme se neviděli.Odhodlala jsem se a ve středu jdu ke kartářce tak snad mi trochu pomuže a navede mě tím správným směrem.
18. čer 2010 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, uběhly tři roky od probíraného témata a tak by mě zajímalo, jak některé z vás vyřešili svojí zamilovanost? Po 6 letech manželství se mi pobláznily hormony a tak jen doufám, že mi napíšete, že jste to ustály a pokračujete ve spokojených manželstvích a svým poblázněním se už jen smějete.
24. říj 2013 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek