Poporodní deprese u druhého dítěte, úzkost, strach
Pročetla jsem několik diskusí na toto téma tady na koníkovi, ale nenašla podobný příběh jako ten můj (náš). Prosím Vás maminky o své poznatky, podobné zkušenosti, příběhy, aby mi bylo trochu lépe, protože stav, který prožívám je nesnesitelný.
Popíšu můj příběh:
Původně jsem chtěla jen jedno dítě, ale když bylo synovi tak 2,5 roku, nějak jsem začala toužit po druhém.
Manžel tehdy pracoval daleko a dojížděl na víkend, takže nechtěl do toho jít. Postupně jsem ho přesvědčila a on si také našel práci v regionu.
Takže jsme se začali snažit. Byly nějaké neúspěchy i mimoděložní těhotenství. Vyčítala jsem si, že se to stalo proto, že jsem dřív druhé nechtěla. Ale já jsem toužila dál. Povedlo se asi po 1,5 roce.
Doktor strašil, že to vypadá opět na mimoděložní, ale nakonec to bylo ok. Byli jsme šťastní, těhotenství jsem si užívala naplno, jen poslední měsíc se mi zvedl tlak a musela jsem na pár dní do nemocnice. Když mě prospustili, tak jsem za 3 dny jela znovu, protože jsem začala lehce krvácet, nechali si mě tam na noc a v noci se spustil porod 2 týdny před termínem. Byla jsem docela ráda, že už to budu mít za sebou. Porod byl ok, bez problémů. Já byla šťastná v eufórii z povedeného porodu a z malé. Pobyt v porodnici jsem si užívala, malá pořád spala. Dobře jsme se rozkojily. Doma taky pořád spala dva týdny a já si to užívala. Byla jsem šťastná.
Pak začaly koliky, problémy s kojením, já přestala kojit v 6 týdnech. Začali jsme fungovat v reálném životě - s malým do školky, malou ráno budit, stresy, nestíhačka.
Mě došlo, že to bude hodně náročné se dvěma dětma. Malý má teď 5 let. Začala jsem stresovat, jak zkloubíme režim tak věkově odlišných dětí, víkendy ponorka. Začala jsem hodně stresovat, mít úzkosti, deprese ze všeho. Všude jsem začala vidět jen negativa a problémy. Všeho se bojím. Prostě jsem se lekla, že to bude hodně náročné.
Jsem celkově asi labilnější povaha, hodně stresující. Pamatuji si, že u prvního jsem se také soustředila jen na dítě, vyšilovala. Teď mám dvě, a nedokážu to skloubit.
Nejhorší je, že vymizel citový vztah k oběma dětem. Je to strašný pocit. Jako bych necítila nic ke svým dětem. Jen vidím to, že už teď nikdy nebudu mít svobodu, že na mě visí 2 malé bytosi. A to těžce nesu. Strašné je, že lituji toho rozhodnutí mít druhé dítě. S jedním už byla pohoda, najety režim, výlety, srandičky, bylo to super. Teď se cítím jako ve vězení. Je to rouhání....já vím. Ale nemůžu si pomoct. Už nemám z ničeho radost. Malá je hodná, hezky papá i spinká, a já to teď nedokážu ocenit.
Manžel je skvělý, pomáhá, prakticky se jen on teď stará o malého. Byla jsem u psychiatra a začala brát AD (Citalec), beru je něco přes 3 týdny, zatím beze změn, pořád se to prohlubuje, k tomu Neurol.
Pořád jen přemýšlím nad tím, že jsem se mělarozhodnout jinak, nejít do toho, vždyť je to na celý život.... rozmyslet si rozumně zda na to mám nebo ne před otěhotněním.
Mám pořád strach, co bude v budoucnu, nemoci, jestli se vůbec bodu mít rádi. Malý za chvíli do školy. Malou má rád, pořád se s ní mazlí a objímá, mě taky (to před tím nedělával).
Prostě hrozné depky. Ach jo, strašně se trápím a mám pocit¨, že už to jiné nebude 😢
Jen si pořád vyčítám, že to možná není jen ta dperese, ale že jsem prostě taková, neshcopná a nezodpovědná matka....že to mám v povaze. Děti obecně mě až tak neberou. malého jsme si zamilovali, byl to náš miláček. A teď mi malá připadá jako vetřelec. Vím je to hrozné...
Manžel a všichni ostatní si malou užívají, jen já ne...Bude líp ??
Stručné shrnutí
- Poporodní deprese a silné úzkosti se mohou objevit i po narození druhého dítěte a mohou zahrnovat ztrátu citového pouta k dětem, intenzivní výčitky a strach z budoucnosti.
- V diskuzi byla doporučena kombinace psychiatrické medikace (Citalec, Cipralex, Mirtazapin, Neurol), psychoterapie u psychologa a v těžkých případech zvážení hospitalizace; antidepresiva obvykle začínají účinkovat po 3–6 týdnech, někdy až po 2 měsících.
- Praktická pomoc zahrnuje zajištění spánku a hlídání (babička, placená hlídka), rozdělení péče s partnerem, nošení dítěte v šátku a doplnění omega‑3 (tučné ryby) jako podpůrné strategie.
Nejčastější otázky
Q: Jak se léčí poporodní deprese?
A: Léčba obvykle kombinuje psychoterapii u psychologa a medikaci u psychiatra; v diskuzi byly konkrétně zmíněny léky Citalec, Cipralex, Mirtazapin a sedativum Neurol a v těžkých případech byla zmiňována možnost hospitalizace.
Q: Za jak dlouho se obvykle projeví účinek antidepresiv?
A: V příspěvcích ženy popisovaly zlepšení po zhruba 3 týdnech, běžně se ale doporučuje počkat 6 týdnů až 2 měsíce, než se plně projeví účinek nebo než psychiatr změní medikaci.
Q: Co pomůže zmírnit únavu a spánkový deficit po porodu?
A: V diskusi byly doporučeny praktické kroky jako zapojení babičky nebo placené hlídání, dohoda s partnerem o rozdělení péče, využití šátku na nošení dítěte pro volné ruce a dočasné snížení některých domácích povinností.
Q: Pomůže psycholog, nebo potřebuji psychiatra?
A: Psycholog poskytne psychoterapii a hlubší rozhovor, zatímco psychiatr obvykle předepisuje medikaci; v diskuzi pacientky doporučovaly obojí a upozorňovaly na delší čekací doby na psychologa a rychlejší medikační zásah u psychiatra.
Q: Jak medikace ovlivňuje kojení a co dělají matky, které berou léky?
A: V diskuzi jedna žena uvedla, že přestala kojit v 6. týdnu; ve vláknu nejsou detailní odborné pokyny ke kojení při konkrétních AD, proto je v každém případě nutná konzultace s ošetřujícím lékařem.
Q: Může se poporodní deprese opakovat při dalším těhotenství?
A: Ano, v diskuzi byla zkušenost ženy, která měla 10 měsíců poporodní deprese po jednom dítěti a u dalšího těhotenství se podobné symptomy vrátily už v raném těhotenství.
Závěry z diskuze
Shoda
- Poporodní deprese je považována za reálné onemocnění, nikoli za projev lenosti nebo neskromnosti.
- Kombinace psychoterapie a medikace často přináší úlevu.
- Nedostatek spánku a nedostatečná sociální podpora jsou časté spouštěče a zároveň cíle intervence.
- Je vhodné vyhledat odbornou pomoc (psycholog, psychiatr) dříve než při zhoršení.
Sporné názory
- Někteří účastníci považují psychofarmaka za nechtěné řešení a zdůrazňují změnu životního stylu jako léčbu; jiní zdůrazňují, že u chemické nerovnováhy v mozku jsou antidepresiva nezbytná a užitečná.
- Někteří radí zvládnout úzkosti bez léků (psychoterapie, sebeřízení), zatímco jiní doporučují medikaci jako rychle působící pomoc.
Otevřené otázky
- Které konkrétní antidepresivum je pro konkrétní pacientku nejvhodnější a jak dlouho čekat na jeho plný efekt?
- Kdy přesně je indikovaná hospitalizace u poporodní deprese nebo úzkosti?
- Jak nejlépe předcházet opakování poporodní deprese při dalším těhotenství?
- Jak bezpečně kombinovat kojení a různá antidepresiva?
Zmíněné značky a firmy
Motol, Novinky.cz, Koník
Zmíněné produkty a metody
Citalec, Cipralex, Mirtazapin, Neurol, antidepresiva (AD), psychiatrická medikace, psychoterapie, psycholog, hospitalizace, šátek (nošení dítěte), omega‑3 / konzumace tučných ryb, homeopatie, inkubátor, císařský řez, mimoděložní těhotenství, revize, spánkový deficit
Místa a osoby
Motol, Brooke Shields, Koník
Ahoj, nevím, jestli sem ještě chodíš, ale víš.. Byla bych ráda, kdybys mi teď s odstupem mohla poradit.. Měla jsem poporodní deprese po malém deset měsíců, ještě teď jsem taková vykolejená dva dny před měsíčkami.. Nakonec náš vztah neustál a ve třech letech malého jsme se museli rozejít, nešlo to dále, máme cosi jako střídavku. Našla jsem si nového partnera (na druhé straně republiky, umím si to dělat jednoduché 🙂 ) a bylo mi konečně dobře, malý je s ním v poho a hezky se o něj stará. Z partnera se brzy stal manžel, ale už během procesu nějak začal mluvit o tom, že chce děti. Znal můj příběh a měl pro mě určité pochopení, zároveń se však stará o starou usedlost a vnímá děti jako něco, co dá jeho práci smysl. Doufala jsem, že to bude v pohodě a jedno ještě "zvládnu". Ale otěhotněla jsem, jsem úplně na začátku (cca 4., 5. týden) a deprese na sebe nenechaly dlouho čekat. Mám obavy z toho, jak to vezme malý, jak to vlastně bude fungovat, když jedno dítě bude kmitat mezi dvěma rodiči a druhé bude v kompletní primární rodině; zároveň je mi od začátku blbě, což předtím vůbec nebylo (první těhotenství jsme měla úplně jasné, výborné, užívala jsem si ho, dítě jsme si strašně přáli, bylo to super, až do porodu, po kterém se to nějak posralo). V noci ze spaní mluvím o tom, že tu nechci být a že odejdu, mám pocit, že to vůbec nemám šanci zvládnout a že to dítě nebudu mít ráda. Je to celé takové iracionální. Jsem obecně nastavená hrozně přátelsky, extrovertně a pozitivně, tohle mě dožíralo už poprvé a teď.. Bála jsem se, aby se to neopakovalo po porodu, ale že to bude už během těhotenství.. Holky, co byste mi radily.. Ukončit to, rozvést se a odejít? je to taková sofiina volba. Myslím si, že když to nedám, nebudu moci zůstat..
@dracula děkuji, jen podotknu, že jsem obecně velmi veselý člověk....není to jen o nátuře člověka. Nemoc si nevybírá...