Přejde někdy myšlenka na další dítě?

chrystyanna
17. srp 2023

Dámy,přešel vás někdy vnitřní pocit,že by jste chtěli ještě jedno dítě.
Máme dva syny, druhému je teprve rok, první necelé čtyři.
S mužem jsme chtěli dvě děti,jemu to takhle stačí..
Ale mě přepadá pocit,že ty dva jsou fajn,ale ještě někdo chybí.
Přitom dny s nima jsou náročné,cítím se na hraně psychické i fyzické síly.
A finance jsou taky dost znát..doma už mi dost blbne i hlava jak se říká.
Můžou to být jen hormony nebo to prostě přejde jen dalším dítětem?
Nebo u čísla 4? Nebo prostě až s menopauzou? ;)

A ano do toho roka druhého jsem sama říkala ,že dva jsou akorát.tri jsou blbý počet,ještě když se zas podaří kluk,tak abych si pořídila rovnou sirénu na ně..

vemit
19. srp 2023

Máme 3 kluky. 5, 3 a skoro 1 rok. Už když byl druhý miminko, tak jsem měla pocit, že prostě ještě jeden chybí. Ale manžel měl teda stejný pocit 😁 Docela jsme zvažovali, jestli jestli třetí zvládneme, ale nakonec jsme to zkusili. A teď už teda cítím, že jsme komplet a pokračovat nebudeme.

zuuuzaaa
19. srp 2023

@chrystyanna přešlo mně to po 3tim dítěti. U druhého jsem furt měla pocit že nejsme kompletní...po 3tim dítěti si další už nedovedu představit 😉

pavulka
19. srp 2023

@chrystyanna mám to dost podobně. Starší syn čtyři a půl, mladší má osm měsíců a ve mně se to pere. Další těhotenství by byl u mě celkem velký zdravotní risk, manžel je proti, navíc mi bude za dva roky čtyřicet. Hlava říká ne, srdce po dalším touží. Teď mi říkala moje doktorka, že jestli plánuji další těhotenství, tak jí mám říci půl roku dopředu, že budu muset na přešití jizvy po císaři, tak jí říkám, že určitě ně, že manžel už nechce. Pak to říkám manželovi pro zasmání a on se na mě tak zjihle podívá a říká, tak že bychom to raději nechali přešít? Jsem myslela, že ho zabiju 😂🙈.

j.kriv
19. srp 2023

Já jsem chtěla vždycky hodně dětí (4-5), bohužel s tátou starších holek jsme šli od sebe, takže byla pauza, teď s dalším partnerem máme třetí, on by chtěl ještě další, já už mám v hlavě jasnou stopku, jsem zpátky v práci, o kterou nechci přijít, navíc není zrovna typ, co by s dětmi pomáhal, takže představa, že mám nonstop u sebe batole a mimino mě totálně zchlazuje. A finančně už taky nechci, jsem ráda,že teď můžu koupit a zaplatit holkám, co chci a potřebuju, a vím, že s mimčem by to zas nešlo. Takže u mě ta chuť přešla vyloženě rozumem.

fatal_error
19. srp 2023

Touha po 3. nejen ze nepresla, ale bylo to jen horsi a horsi a to i pote, co jsem po 2. synovi prodelala 2 dost vyzivny potraty. Jeden vyvolany v 17.tt v nemocnici na zachode a pak v cca 11.tt dvojcata doma na zachode. Dost desny oboji, psychicky jsem byla uplne v haji. Stejne jsem byla i nadale jak buldozer. Nevidela jsem a neslysela. Rozum hlasite kricel, ze 2 deti stacej, co kdyz zas prijde nejaka hruza, jsem stara (ted je mi 39), mame maly byt a blablabla, ale srdce vedelo, ze chce 3, ze nejsme kompletni a ze nebudu stastna.
Dobre to dopadlo a mame 3 uzasny kluky, jsme kompletni a ja jsem stastna. ❤️ Jsem strasne rada, ze jsem tvrdohlava a ze jsem to nevzdala. 🎯

marselina
19. srp 2023

@chrystyanna u dvou synu mi porad neco chybelo a necitila jsem se kompletni. par let jsme se snazili o treti, nedarilo se. diky ivf mame tretiho chlapecka, mezi brachama je velky vekovy rozdil 18,15 a rok a pul.
konecne se citim kompletni, stastna a ten pocit ze me zase nekdo potrebuje…miluju je a nemenila bych
kdybysme maleho nemeli, vim, ze by me muj vnitni pocit snad sezral.

oplatecka
19. srp 2023

Vždycky jsme si s manželem přáli tři děti. Když měl první syn rok a půl, otěhotněla jsem a čekala jednovaječná dvojčata. Ze začátku to pro mě byl strašný šok, ale postupně jsem se těšila na to, až nás bude pět. Těhotenství bohužel nedopadlo, nesla jsem to hodně těžce. Potom jsem otěhotněla znovu, narodila se nám dcera. Těhotenství bylo šílené, rizikové, od 6tt až do porodu jsem extrémně zvracela, několikrát jsem ležela v nemocnici na kapačkách. Dcerka byla dost náročné dítě, hodně plakala, skoro nespala, do tří let se budila co hodinu. Já jsem byla vyřízená, vyčerpaná, unavená. S manželem jsme si řekli, že už do třetího raději nepůjdeme, že jsme vděčni za dvě zdravé děti. Další takhle náročné těhotenství už bych psychicky ani fyzicky nedala, i když maličká touha po tom třetím tam někde v koutku duše pořád byla. Ale shodli jsme se na tom oba, takže už jsem se začala těšit zpátky do práce. Vlastně ani nevím jak, ale zakrátko jsem zjistila, že jsem těhotná. V té době jsem ještě kojila, brala antikoncepci pro kojící matky, neměla menses. Byli jsme strašně překvapení, ale ani na vteřinku jsme nezaváhali, že bychom si miminko nenechali. Naše malá bude mít teď rok a půl a nedokážeme si bez ní představit život. Všichni ji strašně milujeme, je to naše sluníčko, a jsme šťastní, že si k nám našla cestu. A hlavně jsme kompletní ❤️

franerka
20. srp 2023

Dokud se nenarodil druhý syn, ta myšlenka mi stále kolovala v hlavě. Nyní má 2 měsíce a já vím, že mám hotovo.

vojkina
20. srp 2023

Občas ano. Máme dva kluky (3,5 roku a 9 měsíců).. a někdy mě běhá hlavou myšlenka na třetí, mé srdce tak nějak touží po holčičce.. Ale jako ten starší vydá za dva kolikrát, tak mě to rychle pak přejde 😁 A pak si taky řeknu že máme nějaký věk, tři děti zas větší výdaje..

ruzovyjednorozec77
20. srp 2023

No. Po porodů druhého jsem se cítila naprosto kompletní 😁 pak přišly různé okolností a mame trojku. No a už v porodnici mi jely představy, že ještě Matěj chybí 😂 (toto jméno byli ve hře od prvního dítěte). No a necítím se vůbec kompletní. Ale vubec..ale sakra doufam že to fskt prejde 😁 těhotná být už nechci a rodit taky ne.

odula
20. srp 2023

Jo, po třetím. ;) jak se narodilo třetí, jako když utne. Bylo mi 35.

jaaoni
20. srp 2023

@chrystyanna
V 25 první syn a v 28 druhý syn. A cítila jsem že to není naposledy i když muž nechtěl ani slyšet. Malej první půl rok prorval. Ve třiceti se neplánovaně narodila dcera a já cítila že je to naposled. Těhotenství, miminko. Bála jsem se, že jak poroste, bude mi to líto, že nemám a nebudu mít to malé roztomilé miminko. Ale jsou ji čtyři a už fakt další miminko nechci.

drzticka81
20. srp 2023

Ja jsem chtela vzdycky hodne deti 4-5, muz chtel jen dve. Nasli jsme se pozdeji (me 30, on 34), narodil se syn, dcera - oba cisarem, ja do toho zlucnik. Ale on vedel, ze chci vic deti, takze jsem ho ukecala na treti a mame dalsi dceru. Jako touha mit jeste dalsi byla, ale rozum: 3 cs, nechtela jsem, aby mi doma zustali sirotci, muj vek, manzeluv vek (rikal, ze plodi do 40, nejmladsi se narodila tyden pred 🙂)) Pak jsem si prala, aby mi vesmir prinesl nejakou zmenu (doufaje v dalsi miminko haha) a ona mi zavolala sefka, zda nepujdu na 4 hodky tydne na zastup (ucim). Tak jsem to vzala a uz najela do pracovniho procesu. Vzali jsme si na sebe financni zavazky, takze ta touha uz tam neni - do prace chodim rada, deti uz jsou vetsi, uz je muzu nechat same doma a jit si kam chci, vylety i dovca uz je super i pro me. Jako kdyby to jeste po te nejmensi prislo samo tak bych byla stastna, takhle prijimam, co mam. Mozna v pristim zivote budu mit tech deti vic, nebo budu mit hodne vnoucet, coz by bylo super.

jirovapa
20. srp 2023

@chrystyanna mám 3 děti, když jsem měla po sobě holky (rozdíl 23m), tak jsme si s manželem říkali, že časem toho kluka zkusíme. Překvapeni, rozdíl mezi 2 a 3 dítětem je 28m. Je to náročné a teprve teď cítím, že jsme kompletní. Taky jsem měla pocit u těch 2 dětí, že mi pořád něco chybí. Takže uvidíte časem. Jinak 4 už nechci. 😀

jaydeep
20. srp 2023

Čekám 4te... končím🙂