Přijmout své dítě takové, jaké je
Ahoj všichni, nevím přesně, co si slibuju od téhle diskuse, možná sdílení podobných zkušeností, tipy, nebo možná, uznávám, jen vlastní vypovídání se.
V kostce mě trápí toto: Cítím se provnile, že mi dělá potíže přijmout jedinečnost svého dítěte a často bych si přála, aby bylo stejné jako ostatní. Proč, když každý přece v zásadě chceme mít jedinečné dítě? Proč, když jsem se tolik let učila přijmout svou vlastní "osobitost" a myslela jsem, jak už jsem to zmákla?
Situace je takováto: Mám rok a čtvrt starého syna, kterého zbožňuju. Jsem s ním hodně sama, hlavně proto, že mi to tak vyhovuje (jinak tatínka máme, sem tam hlídající babičky taky), a když jsme jen spolu, většinu času jsem úplně naměkko z toho, jak je báječný. Jenomže pak přijdeme mezi jiné děti a on je prostě trošku jiný než většina z nich a hlavně se jich bojí. Rodiče se na mě soucitně obracejí, jak to musí být strašné, mít něco takového doma. A já, která jsem investovala takového úsilí do toho, abych se oprostila od toho, že nejdůležitější je, co si myslí okolí, odcházím s depresí a dotěrnou myšlenkou "proč nemůžeš být jako ostatní děti", což teda apoň naštěstí neříkám nahlas, ale můj muž jako ten méně trpělivý sem tam i nějakou kousavou poznámku pronese. Vím, že je to proto, že v něm taky hodně vidí sebe. Jsme oba celkem přecitlivělí lidé, takže jiné dítě jsme asi ani mít nemohli - a stejně pro nás není lehké plně akceptovat "dalšího takového".
Máte/ měli jste to podobně? Jak jste na to vyzráli?
Dodávám, že syna rozhodně nějak sociálně neizoluju, chodíme denně na hřiště, které miluje (pokud se do něj nějaké dítě "nesere"), nakupovat, chodíme plavat, jezdíme MHD...
@kittykat22 - mám takové dítě taky, je mu už 8 a s věkem se to pořád pomalinku zlepšuje....i když nějaký velký suverén z něj asi nebude nikdy, ale to my rodiče taky nejsme 😉 .....u nás nejvíc pomohlo, prostě to přijmout tak, jak to je, nenutit ho, nepřemlouvat...."chceš počkat, až na klouzačce nikdo nebude? Tak počkáme, nic se neděje....každý má něco, co mu vadí, nebo co nemá rád, nemusíš to dělat takhle jenom proto, že to dělají ostatní taky, můžeš si to dělat jak tobě vyhovuje....". Přijde mi, že když jsme na něj přestali tlačit, tak byl potom ochotnější občas něco zkusit jinak....je od přírody úzkostnější, uzavřenější....když má kolem sebe lidi a děti, co mu sednou, tak dokáže někdy neuvěřitelné, že jenom zíráme, jestli tohle je to naše dítě 🙂
@kittykat22 zkuste kineziologii, na ty strachy by to mohlo pomoci...
@kittykat22 tak to ma celkom potesilo, ze nie len moj je taky.. moj ma 4 roky, a teraz nam pribudla dalsia skvela vec... vonku 30stupnov (konecne) a moje decko si nechce dat kratasky a tricko.. takze rano siel do skolky v dlhych sice tenkych gatoch a tricku s dlhym rukavom..
tam mu nohavky vyhrnuli a dali erarne tricko s kratkym rukavom.. lebo mna trubu to nenapadlo zobrat sebou.. no co uz?
muchy sa boji stale.. kupila som mu mucholapku, a ked potrebujem odbehnut od neho (ked sme doma) tak mu ju dam do ruky a nech sa ohana 😀 celkom to funguje.. inac je taky, ze stale potrebuje aby som bola v tesnej blizkosti pri nom.. do skolky ale uz celkom rad chodi a bez nejakych placov... obcas fnuka ale je to lepsie.. ked si spomeniem na zaciatky tak toto je luxus!
u nas podla mna tieto jeho strachy robi jeho otec, lebo on neznasa ked muchy nam tu letaju a zatvara okna.. ja to neriesim.. leti mucha, zabijem a zivot ide dalej.. alebo si ju nevsimam, moj muz nahana muchy, zatvara okna a robi z toho celu vedu..
no a z toho syn asi usudil ze tie muchy nas chcu asi zozrat alebo co.. uf..
inac pozrela som si velmi kratke video z nevychovy, este stale o tom nie som presvedcena ze to chcem tymto sposobom riesit a tam bola super veta, ze detom treba vsetko vsetko vysvetlit.. a poviem ti, ze som sa nad tym zamyslela a skusila to a Misi uz na to ihrisko siel s tym, ze tam budu ine deti a to je super lebo sa bude mat s kym hrat.. no aleluja.. tak este tych kamosov zohnat 😀
syn ked sa vytoci robi to, ze zacne hovorit ako chce vsetko zburat, a ako chce prerobit byt, ihrisko, zemegulu.. je extremista fakt.. ja vzdy len krutim hlavou a teda nepodporujem ho v tychto demolacnych myslienkach 😀 a vzdy mu poviem, ze ma smolu, ked bude velky a pojde to, kludne nech preraba ale teraz sa musi vyrovnat s tym ako to je.. a zmenim temu.. lebo fakt na to nemam! a hlavne doslova neznasam tieto reci..
esteze nam tu nikto nerozumie 😀 plus mu vadi ked su deti spinave... vcera sme sa na ihrisku zoznamili s chlapcekom co sa k nam pridal hrat.. pak sme prehovorili aj s maminkou nieco a ona mala take male deco na rukach no a to bolo cele zagebrene na pusine.. (asi daco jedlo plus sliny a mozno aj piesok 😀) oni pak sli dom a my sme sa tam este hrali dalej.. a ako sme sa lucili sme sa doho ze sa dnes opat stretneme a Misi hovori tej tete (nastastie po slovensky) a osprchujte toho maleho chlapceka nech neni taky spinavy lebo ja sa s nim nebudem hrat.. fuj... som jej to prelozila ale inac.. resp. toto som jej nepovedala (dufam ze je isto nemka a nie daka ceska, slovenka, polka alebo daco) no a tak to nejako fungujeme a prezivame.. inac od mala je velmi upistany.. strasne pisti, krici.. myslela som ze ked zacne hovorit tak sa to zlepsi ale ne.. akrem vrieskania aj pisti a krici... prosto ano moje dieta je ine.. tak to tak asi budem musiet zobrat..
@prinzesz prave som skoro odpadla od smiechu. Mam doma take iste dieta ako ty. Cestou na pieskovisko pocuvam ako mam vyhodit ostatne deti z pieskoviska 😀 😀 😀 Inak smykalka a mucha detto. Tiez sa snazim zmierit s tym ze sa moje dieta vsetketho boji ale niekedy mi to ide pekne na nervy. Najlepsie je, ked sa deti tocia na kolotoci a moje dieta caka kym vsetci zlezu aby tam mohlo ist. V situacii ako opisujem a podobnych sa nedokazem zdrzat a pozeram pohladom "to fakt nemyslis vazne" 😒 bojujeme s tym uz vysie 2 rokov a mne to pride ako nikdy nekonciaci pribeh coho sa este mozem zacat bat. Viem ze by som mala prijat svoje dieta take ake je, ale mam obavy z toho ze len podporim tu paranoju strachu.