První smrt a jsem na pokraji sil. Jak to překonat?

Ahoj, to mě moc mrzí a přeji hodně sil. Bude to ještě dlouho bolet, ale myslím, že časem to bude lepší a lepší. Mně sice zatím nikdo vysloveně blízký neumřel (až na nevlastního dědu a babičku, které jsem ale nevídala často, tak ty vztahy nebyli natolik silné a je to už hodně dávno), ale minulý rok v květnu se oběsil kamarád přítele, byl to ještě mladý chlap, do 40 let. Dodnes jsem to úplně nevstřebala. A to jsem ho vlastně za života ani moc nemusela - měli jsme dost odlišné názory a on byl navíc typický macho, takové chlapy fakt nemusím. Ale stejně mi to nakonec přišlo líto, měl spousty let před sebou a úprimně, když jsem se dozvěděla důvod sebevraždy, o to víc jsem to nechápala. Pořád na to občas myslím, nechal po sobě dvě malé děti a manželku a kvůli věci, která se dala vyřešit jinak.
Vím, že u tebe je to o něčem úplně jiném a bojím se, až si tím jednou budu muset projít sama - může se to stát prakticky kdykoliv. Doufám, že se ten tvůj blízký člověk dožil hezkého věku. Upřímnou soustrast.

Bolest se časem asi otupí. Teď je to hrozně čerstvé. Je to čtyři roky, co mi v únoru odešla babička. Doteď není den, kdybych si na ni nevzpomněla. Ze začátku to byly vzpomínky se slzami v očích, teď už s úsměvem. Někdy si s ní i povídám ❤️ před spaním. Hrozně jsem se trápila tím, že neuvidí moje děti vyrůstat, a že oni na ni zapomenou. A ona přišla do snů, kde mi řekla, že je vidí. Někdo si řekne, že to je nesmysl, ale já tomu věřím
Drž se❤️❤️❤️, tohle spraví jen čas.

Jedno doporučení - je úplně běžné v takové situaci kontaktovat obvoďáka a nechat si předepsat Lexaurin (tipuji, že to půjde i po telefonu a věřím, že by s tím telefonem mohl pomoci i manžel). Jinak se doba truchlení běžně udává cca rok - dej tomu čas, dobře se rozluč na pohřbu. Upřímnou soustrast.

Ahoj, nam mamka zemřela před 8mi lety a rekla bych, ze poslední 2 roky už ziju normálně. Jakože si vzpomenu několikrát týdně, ale už neplacu.
Tvoje rozpoložení je naprosto normální a klidne si dej čas na truchleni. Klidně i 14 dni. Nech si napsat neschopenku. Nejsem úplně zastánce léků... utlumi bolest v srdci, ale pokud v noci nespíš, tak je to na krátkodobé řešení určitě fajn. Bolest je třeba prožít - tot moje zkušenost. Já si tohle dovolila jen z části, protože jsem držela dceru a ségru, ale pak jsem rok omdlevala v různých situacich... s dcerou jsem plakat mohla, i ona plakala a společné truchleni byl pro nás balzám. Ji bylo 9, takže už smrt a odchod milované babičky vnímala na plno.
Na ztrátu je čas proste to nejlepší. Pokud máš pocit, ze jsi s daným člověkem něco nedokončila nebo je jeho odchod pro Tebe traumaticky a pořád se vrací, tak doporučuji regresní terapii.
Me pomohl i můj muž, kterému máma zemřela před 13ti lety, takže naplno chápal.
Smrt je bohužel součást života a je třeba to tak brát. Mě mamky odchod ve finále i pomohl: opravdu jsem dospěla, uvědomila jsem si, co v životě chci a nechci a taky že ho chci žít naplno, ne se jen ohlížet, co řekne ten nebo onen. Vím, že na takové myšlenky je na Tebe asi brzy, ale časem se vztek, ze odešel přemění na smutek a smutek se pak přemění na vděk, čím vším Te obohatil.
Drž se 🙏🏻

Upřímnou soustrast, nechej si napsat od obvoďáka něco na uklidnění, nechej si pomoct....bolest se otupí, ale ne hned. Drž se.