• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
Pozor, napíšu vám zkušenost, jak se rabr může obrátit proti vám (jen veselá historka z natáčení :grinning: ).
Petr si koulel kuličky z kuličkové modelíny. házel s nima po zemi všude možně. táta mu říká: když budeš ty kuličky házet po zemi, nalepí se na ně prach, bude po modelíně :cry: . Petr letěl za mnou: můžu házet kouličky po zemi? Já alá rabr: můžeš, ale nalepí se ti na ně binec. Petr zase zpátky za tátou: máma říkala, že MŮŽU!!!!!!
23. říj 2011 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@fender - mě je to moc líto a dost mě to trápí, protože jakoby se o to hodně snažíme, manželovi se to taky líbí..Máme z toho velkou radost....a zejména nejbližší okolí v rodině naprosto nejeví zájem o to, co děláme...rádi jsou s malým, ale jak něco zmíním, třeba i v reakci nebo v diskuzi na nějakou historku, tak je ticho, nikdo se nechytá...je problém o čemkoliv, co se týká dětí, vůbec začít - strava, čůrání, nemoci - ani to nemusí být výchova...a Víš jak to je, sejde se rodina, mluví se fakt o kde jaké blbosti - typu paní, co jsem potkala při venčení psa a tamta vzádlená přibuzná, kterou jsi nikdy neviděla...a my pak řeknem - chystáme se na seminář o komunikaci s dětmi, moc se nám to líbí....a je ticho..jen hm, hm...
A ostatní maminy, mě ti je normálně líto, že jsem i něco vůbec říkala, že děláme jinak, nebo že se snažíme, protože nikdo přesně neví, co to je a pak k tomu dáš dítě do waldorfské školky, protože se nám tam líbil přístup učitelek a potkali jsme nějaké rodiče na rabr semináři a zaujalo nás to...a už jsme divní, moc to řešíme, snažíme se o něco spešl...to přeci tak vůbec není, nám se prostě jen zalíbilo vychovávat dítě a růst s ním, mít možnost rozvíjet různé stránky vztahu - ne jen povinnosti a drezuru, ale i pochopení a vzájemný vztah...Já jsem za to moc vděčná, ale někdy si připadám snad jako jehovista v očích příbuzných - protože to je přesně ten stav, kdy oni tomu nerozumí, nechtějí, ale já vybočuji - takže jeden z nás musí být trošku divný, ne? Fakt se nedivím, že společnost má problém s minoritama, když rozdílný názor na výchovu může v rodině působit rozkol...aniž by vůbec ty názory byly nějak probrané, diskutované...

@berenika39 :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: u nás častá odpověď - když se hodí autem o zem, může se rozbít...Miška: chci, aby rozbilo....
23. říj 2011 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender - s manželem si často říkáme, že máme pocit, jaky když najdeš poklad a nikdo o něj nestojí..a každý si řeší to svoje - moje dítě není normální, jak to, že neposlouchá, proč trhá knížky, proč ječí, proč si dává hlínu do pusy...to přeci nesmí, čuně...a my víme, ale nemůžeme nutit nikoho poslouchat...
23. říj 2011 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik souhlasím s tebou do posledního písmenka, bohužel :frowning2: mně to taky mrzí a rekace znám naprosto totožné. krom toho, že si o tom člověk nemá s kým promluvit, tak mě štve i to shazování okolí, jakoby to vše přisuzují tomu, že dítě je klidné, když se jen zmíníš o jiném přístupu tak úplně vidíš, jak jim málem cuká ruka a mají co dělat aby si nezaťukali na čelo :sweat_smile:
když se snažíš něco vysvětlit, tak to končí nějak ve smyslu "přece ho nenechám dělat si co chce" :sweat_smile: a vzápětí "kam to zas lezeš, jsi normální, chceš spadnout a zabít se" :sweat_smile: už kolikrát ani nemám chuť s někým se pouštět do nějaké debaty, protože jsem z toho pak jenom smutná.

@berenika39 :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: věřím tomu, že čím budou starší, tím nás rabrovsky budou čím dál tím víc dostávat :grinning: na druhou stranu - aspoň víme, že to děláme dobře.

náš malej má 25m takže zatím příliš nemluví, předpokládám, že to bude stát za to, až začne :slight_smile:
23. říj 2011 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender - no náš nastoupil do školky, a je to poslendí dobou často samé - dej mi, pojd...no samý rozkaz...jen hledím...nedávno ho hlídal děda na chvilku - tak zase - já to nedokážu, jsem na to malý.... :angry:
Jo, jo je to tak - příbuzní si taky někdy dělají z toho srandu, a mě to mrzí, protože když vidím, jakým způsobem vychovávají své děti...a prostě si to nechávám pro sebe, protože vím, že to nechtějí slyšet...tak čekám, že oni budou mít stejný postoj...Ale taky mi chybí, že si o tom člověk nemá moc kde popovídat live...až tady na koníka.
23. říj 2011 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender @blandik ja tiez suhlasim a verim ze robim dobre a nebavi ma pocuvat vety uvidis ako ti raz bude skakat po hlave, dieta musi posluchat a hotovo. Moj Misko tiez este nerozprava takze neviem, ale napr. uzasne vidim na nom ze nema potrebu si nieco urvat nasilu lebo vie ze mu dovolim v ramci nasich rozumnych pravidiel vela vecii objavit, vyskusat, neobmedzujem ho.
Nedavno som stretla spoluziacku a ma len trochu mladsiu dcerku a hnevala sa na muza ze malu nechal skakat na trampoline, lebo vraj bude rozblaznena a nedokaze ju ukludnit, nakoniec z debaty vyplynulo ze byva s mamou ktora chce doma klud, vsetko malej zakazuju, mamina ked s nou ide von tak ju necha len sediet v kociku, ziadne pobehovanie a preto ked nahodou dostala moznost skakat na trampoline bola uplne hotova a jasila sa ako o zivot, no bodaj by nie ked normalne musi len sediet v kociku. :confounded:
23. říj 2011 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem se už naučila si nechávat pro sebe, jak s petrem jednám, nikoho s tím nezatěžuji :grinning: , myslím širši okolí. rodinu tu ano, tu neustále poučuji:slight_smile:. Když jsme někde mezi víc lidmi - dětmi, dospělými, a nastávají situace, kdy já si myslím, že to vyřeším po svém a ostatní si myslí něco jiného, normálně petra zavolám k sobě, odejdeme někam stranou, řekneme si, co potřebujeme a vrátíme se. Klasika třeba v létě na hřišti, nebo na zahrádce u nás Pod lípou :grinning: , kopa dětí, něco vyvádějí, rodiče ječí, vyhrožují, děti jančí dál a zvesela. Nula výsledek. Tak si to vyřeším sama a po svém a je to.
23. říj 2011 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zelmirka1 - to je strašne, to je tak strašné omezování osobní svobody dítěte...a moc se mi líbí, jak píšeš, že nemá potřebu si něco na silu ukořistit, že ví, že mu dovolíš v rámci rozumných hranic - to je přesně ono, ty děti pak nerzychlí, aby honem mohly aspoň chvilku než máma zakáže...
23. říj 2011 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
sa tu rozprudila fakt dobra diskusia
@blandik ked si sa pytala na ten pristup svagrinej ako funguje, tak v ociach mojej svokry super, deti hned posluchnu, ak maju slubenu nejaku odmenu, pripadne vyhrazku trestom, nic sa im nemusi siahodlho vysvetlovat. chladnicku ma svagrina celu polepenu cervenymi a ciernymi bodkami, maly ich zbieraju za dobre a zle chovanie a za kazdych 10 maju nejaky darcek alebo co.
synovec je uz skolak, a je teda riadny nervak, od malicka a doteraz ho to nepreslo, ked bol maly oblievali ho studenou vodou, ked mal amok, teraz ho poslu do svojej izby, ze sa ma vratit, ked sa bude chovat slusne. takze viete, co si o tom myslim. len svagrina nema zaujem so mnou zacinat hocijaku debatu a so svokrou si tukaju na celo pri mojej vychove.
minule, ked sme boli u nich, mala mala nejaky problem, uz si ani nepamatam, revala a cosi chcela, tak som si ju zobrala na ruky, objala, nech sa ukludni a oni to hned skomentovali, ze kto to kedy videl, za to, ze decko robi zle objimat ho. ze ako ma pochopit, ze robila zle, ked ju za to objimem :angry:
ma to inak zozaciatku trapilo, ze fakt je ta vychova narocnejsia, potrebovala som od rodiny trosku povzbudenia a nie kritiku. ale velmi mi pomohlo, ze to manzel pochopil a podporuje ma a to, ze ini to odsudzuju a kritizuju uz neriesim.
a tiez suhlasim s vami vsetkymi, ze je velky problem aj to, ze v okoli je malo ludi, co to praktizuje, lebo ked su tazke chvile, velmi pomoze si o tom s niekym pohovorit, ale ked uz clovek do toho hlbsie padne, tak sa fakt neda vratit spat. :wink:
23. říj 2011 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
chjo :confounded:
ono hlavně si málokdo uvědomuje, jaké to pak má následky do budoucna. člověk to vidí všude kolem. třeba moje tchýňka se svým bratrem byli vedeni zkrátka, u nich se muselo poslouchat na slovo jinak byl sekec. důsledek? oba dva si vzali někoho, koho jenom poslouchali celý život.... protože prostě neuměli nic jiného! manžel byl vedený taky dost zkrátka, ze strany jeho otce to bylo shazování, zlehčování jakýchkoli úspěchů, pořád se marně snažil tátovi dokázat, že za něco stojí.... důsledek? neumí se radovat ze svých úspěchů, a že jich je..... naštěstí si to - hodně i díky tomuto novému přístupu - uvědomuje, ale není lehké to změnit.
jako jasně, jedna věc je mít poslušné dítě které reaguje na slovo, ale druhá věc je, kam ho to jednou dostane.....
23. říj 2011 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Čím opisuješ rozkazy? Myslím tím mluvnické rozkazy, nikoliv příkazy v tom striktním slova smyslu. Já se s malou totiž dobře domluvím, když používám rozkazovací způsob, nebo pitvořím slovesa na citoslovce (třeba "hop!", nebo jen "okolo"). Když opisuji ("děláme to tak a tak"), hůř mi rozumí... Jinak mi i odpovídá, ale ne na ty opisovací souvětí :slight_smile:. Jak to nahradit něčím jednoduše srozumitelným?

Jinak se musím pochlubit, že se mi podařilo odbourat v běžné mluvě "ne" ve smysli ne+sloveso. Ještě občas ujedu, ale už si zvykám. :sunglasses:
23. říj 2011 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja jméno a předmět doličný:slight_smile:. pokud ti dobře rozumím...
namísto "oblíkni si pyžamko" - peto, pyžamo.
namísto "jdi si vyčistit zuby" - petře, zoubky...
Méně znamená více. A pochvala, každý úspěch tě posune o kousek dál, bude tě to víc bavit:slight_smile:.
23. říj 2011 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 já ti dám pochvalu :grinning: "to máš ale asi velkou radost, že se ti to tak povedlo" :grinning: :grinning: :grinning:

(vtip, jen na odlehčení situace :grinning:)
23. říj 2011 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@fender to měl být chyták na @takyja, abych věděla, jestli si všimne, že jsem jí špatně pochválila a tys mě prokecla :confounded: :confounded: :confounded: :confounded:

(no jo, špatně jsem to napsala, měla jsem pochválit akci a ne maminku :cry: ).
23. říj 2011 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 Jojo, to dělám a dobře to funguje. Spíš myslím takové ty obsáhlejší věci.. zrovna nemám konkrétní příklad.. :grinning: Takže to asi tak horké nebude.

Něco jako "Tak pojď, pojedeme za tátou.." (po předchozím vyprávění kam a proč) nebo "pojď, oblečeme pyžámko". Tam se toho jakoby neumím zbavit a ona na to dobře reaguje. Ona je to vlastně připomínka toho, co před tím byl odvyprávěno a co očekává a když nad tím tak přemýšlím, asi mi to tolik ani nevadí (jako zápor) - ač nevím, zda je to rabr nebo nerabr. Asi používám rozkazovací způsob (pojď - je u mne asi časté a ani to neznamená žádost o přesun jako spíš výzva ke vnímání) namísto citoslovce nebo oslovení...
23. říj 2011 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: už mlčím :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :grinning:
23. říj 2011 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender doufám, že to taky bereš jako vtip, bych nerada prudila doopravdy:slight_smile:
23. říj 2011 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Já jsem ráda, když mě někdo pochválí. :grinning: Doma mne nepochválí, spíše bývám nyní často bita dětským mopem, manžel stále v práci, takže mě nikdo nebrání :o), takže pochvala aspoň zde. :dizzy_face:
23. říj 2011 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 samozřejmě :wink:
23. říj 2011 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@takyja když tě nikdo nepochválí, pochval se sama :grinning: . to je strašně příjemné :grinning:
23. říj 2011 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 Jsem ráda, žes mi nenapsala, když zlobím, abych se mrskala tím dětským mopem... :grinning: :grinning: Já se teda nechválím, ale zcela nerabrovsky se odměňuji. Jdu si dát horké kakao (odměna) a žehlit. Hezký večer, dámy, bylo mi potěšením. :slight_smile:
23. říj 2011 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@klementina - na lednici puntíky, dárky za červené...polívání...ach jo. Ale máš pravdu, čím je člověk v tom déle, tak má v tom více a více jasno (panečku jak si vzpomenu, jak jsem narazila na rabr knížku a pak hledala diskuzi, na koníkovi objevila tuto starou..a jak se to tady pak rozjelo, a jak mi to moc pomáhalo, protože já potřebuji mít ve věcech hodně jasno a nesnáším vágnosti - nejsem v podstatě schopna fungovat s polovniční informací...a rabr vyvolal spoustu nejasností jak na batole, které nejedná racionálně...). No jsem fakt ráda za tuhle diskuzi...Lidem by asi pomohlo to pochopit, když by si v tom představili sebe - že manžel je naštve a pak jak se budou vztekat, tak je manžel ještě polije studenou vodou, aby věděli, že nemají právo se cítit naštvaní...Já se někdy dost bavím, když někdo povidá př. trable v práci, je rozhořčený a pak mu okolí začne říkat- ale to ber takto a takto a to musíš udělat tohle, nemůžeš být takový a makový, to máš ještě dobré, ale kdyby jsi byla v africe...a jak se pak cítí ten člověk, co si stěžuje...
@takyja - jestli chceš odstranit "pojď" - jako pobídku k akci - můžeš to nahradit množným číslem - př. MIchalku, jdeme, je čas jít....Já hodně používám opisy a jakoby schválně nedávám až tak přímý návod, co má udělat - př. Miško, hrníček. Naliju ti čaj. (a neříkám dones mi hrnek...)...Nevím, jestli ti přesně rozumím, jde ti o nahrazení pokynů? Typu - počkej, pojď, obječ si?...Já hodně používám slovo Potřebuji - POtřebuji, abychom už šli. Potřebujeme se oblíknout, je tam zima. Je potřeba, aby....Jestli to bylo myšleno jinak, tak prosím přibliž více...
23. říj 2011 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik @takyja příkazy mám taky problém odbourat, fráze - je potřeba..... mi docela pomáhá, to se dá zautomatizovat, nebo metoda - dvě slova (Míšo - zoubky), ale často teda ze mě vyletí taky to "pojď", ale zase když tam nedávám přímo ten rozkaz v 2. osobě - běž si umýt zuby! ale řeknu - pojď, půjdeME si umýt zuby, tak je to snad v pořádku i podle rabr....?
Já teda o knížce mluvím i s rodinou, ale mm ji nedočetl, ségra sice četla, ale ten argument - na moje raubíře to nejde aplikovat! je u ní na denním pořádku, takže sice se snaží, ale podvědomě to neguje, a tvoje děti jsou jiné, klidnější (haha :grinning: ), navíc ona žije neustále v každodenním kontaktu s mojí mamkou, která je sice fajn ženská, ale absolutní nerabr - takže děti mojí ségry jsou prostě smradi, kteří absolutně neposlouchají... s náma se tak často nevídá, tak si nedovolí s mými dětmi tak mluvit, ale je prostě hrozné, že já tu její výchovu mám v sobě a když se nekontroluju, tak mi to automaticky naskakuje,a mluvím stejně jako ona a kolikrát se přistihnu, co že za moudra řvu na svoje děti, a to se pak stydím....
24. říj 2011 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
ano ano, to znám, taky ze mě kolikrát vypadne něco tak neskutečně inteligentního, že mám chuť chodit kanálama..... :sweat_smile:

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10150867458260581&set=a.219558900580.285895.214045260580&type=3&theater
24. říj 2011 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
24. říj 2011 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Jojo, tak nějak, ale bohužel u nás na mé "Potřebuju ..." mé zlatíčko odpoví zásadní a kategorické "ně". :grinning: Holt musím trénovat.
@fender :slight_smile:
24. říj 2011 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja no tak u nás to taky ne vždy funguje.... tak to prostě opakuju - a taky je důležité přijít přímo k dítěti a říct mu to do očí a když ani potřetí nereaguje, tak se zeptat - půjdeš si ty zoubky umýt sám nebo ti mám pomoct a to už pak většinou řekne, že chce pomoct, takže musím jít s ním....ale jde
24. říj 2011 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, vedeli by ste mi poradiť, kde na nete sa k tejto knihe dopracujem? Nemyslím inter.obchod... ďakujem...
Som v koncoch s výchovou... idem študovať, učiť sa a praktizovať... :confounded:
25. říj 2011 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj dievčatá, snáď mi poradíte...Poznám rabr a snažím sa ho doma aplikovať, niekedy viac, niekedy menej úspešne. Moji dvaja chlapci, 4 a 2 sú zlatíčka, ale riadni šibali. Nikdy sme namali zásadný problém, obdobia vzdoru sme zvládli ok, jasné, že ma občas vytáčajú do nepríčetna :grinning: , ale u nás vždy fungovalo skôr dobré slovo ako pár na zadok. Oboch som dlho dojčila, spali pri mne v posteli, myslím, že máme krásny vzťah. Problém mám v posledných dňoch so starším synom. Vždy na neho platila dohoda, vysvetľovanie, ale to, čo robí posledných pár dní... :confounded: Napr. včera -boli sme von, našli si nejaké paličky a robili sa, že kosia, všetko ok. Potom si starší zmyslel, že bude zábava švihať mi paličkou po nohách, čo fakt bolelo. Pokojne som mu povedala, že mi to vadí a že môže švihať po tráve a nie po mne. Niekoľko krát to s náramným smiechom opakoval, tak som mu povedal, že ešte raz a paličku vezmem a zlomím. A to som aj urobila, ked neprestal. (Vždy sa snažím dodržať, čo poviem, a oni to obaja vedia). Nastal obrovský zúrivý výbuch, vrieskanie, plač, búchal ma, kričal, že som škaredá hnusná mamina, no a toto trvalo cca pol hodinu, kým sme prišli domov, a to o nás vedelo celé sídlisko, susedia v oknách... :stuck_out_tongue_closed_eyes: Nevedela som ho zvládnuť. Nič nefungovalo. Bolo to hrozné. Zdá sa mi už veľký na takéto výbuchy, neviem, kde sa v ňom berie tá zlosť, a je čudné, že nič overené nezaberá. A on je pritom tak milý, dobrý a pokojný chlapček. Myslela som, že niečo prežíva v škôlke, ale tam to vyzerá byť ok, chodí tam rád, na brata vždy žiarlil, ale teraz sa spolu fantasticky vyhrajú, spávajú spolu, ľúbia sa. Ja už fakt neviem...
25. říj 2011 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piacere - někdě na uložto.cz to zkus zadat, před časem tam byla nascanovaná.
25. říj 2011 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek