• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@elbe - nemám tak starého kluka, zatím má tři čerstvě, ale předpokládám, že to tak je, že vzdor se zase objeví i po třetím roce. DOkonce tady nedávno @reruna psala, že kolem čtvrtého roku se u kluků začne produkovat více testosteron, takže jsou pak více "agresivní", divočejší atd. U nás když příjde vzdor, trvá to déle, že je jiný, tak si říkám - to zase přejde a to normální dítě se zase vrátí...Já myslím, že to tak je správné - upozornila jsi, pak jsi se bránila. Vyžaduješ respekt vůči sobě.
25. říj 2011 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piacere klid, jsi rozumná ženská, nejsi s výchovou v koncích, ale teprve na začátku...tak to tak ber. bude líp :wink: :wink: :wink: . máš dobrou hlášku v pase :wink: . a knížka je určitě na ulozto.cz.


@elbe za tím výbuchem mohlo být něco jiného, než jen ta konkrétní situace, třeba se v něm nějaký vztek nahromadil za celý den a pak to jen přeteklo :unamused: . pokud se tohle stane občas a mimo to je prcek v pohodě, nech to proběhnout. to není žádná špatná vlastnost :wink: , to je prostě jen jedna přemrštěná reakce.
Už se mi to taky stalo, po období vzdoru,které jsme překlepali, byl petr už úplně "normální" :grinning: a přesto měl jeden úlet za měsíc - a to pořádný...prostě nezvládl tu konkrétní situaci. Z jednoho vystoupení bych závěr nedělala.. :wink: :wink:
25. říj 2011 v 15:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ďakujem, našla som ju, je stiahnutá v pc, takže mám čo čítať :wink:
@berenika39 ďakujem :frowning2: dnes som si aj schuti poplakala... je už toho na mňa veľa... nič naňho neplatí.... tak skúsime niečo iné....
25. říj 2011 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piacere nevím, co přesně s malým řešíš, jestli je to "globální" problém nebo jen něco tedˇ...? Ale každopádně - naprostá většina toho, kvůli čemu rodiče "zasahují" a bojují s dítětem se dá vypustit. Fakt. Nevypadá to, ale spousta toho tajtrdlíkování kolem batolete je zbytečná. Napiš víc, jestli máš chuť, a určitě někomu malého vedoucího půjč, at můžeš číst knížku:slight_smile:. Uvidíš, že na problémy budeš koukat jinak.
25. říj 2011 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piacere - to je fajn. Určitě napiš více, jestli chceš, třeba na něco příjdem..a jak píše @berenika39, skutečně je to o úhlu pohledu na dítě a pak se člověk nestačí málem divit, jak rozumné dítě doma vlastně má, ale mě se tak zdá, že ta dítka malá se vlastně ničím moc neliší od dospělých (taky nemáme rádi omezování svobody, nucení cizích názorů, určování, jak se máme cítit - tedy stačí si představit, že jsem v kůži batolete)...
25. říj 2011 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
@blandik zajtra sa rozpíšem, sľubujem :slight_smile:
25. říj 2011 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, knihu mam doma, ale musim se priznat, ze nekdy je to tezky rady z ni pouzit. Musela bych ji cist nejak prubezne nebo spis porad dokola, a musim myslet na to, co a jak reknu - to je asi nejtezsi. jenze kdyz jsem vytocena do nepricetnosti, tak to jde tezko. Musim pocitat do 10 abych nekricela a snazim se vzpomenout, co a jak rict :sweat_smile:
Ale je fakt, ze zasadni prikaz jsem vymenila za pobidku MY (pojdme, jdeme si vycistit zuby) anebo prace za Adelko - boty. Jenze i tak - 5x je to ok, po seste je scena jak prase - ja to neumim - ale Adelko, ja vim, ze to umis, ze jsi sikulka - ne, neumim. Samozrejme ja uz kojim Majdu nebo ji mam nahou na prebalovaku a Adelka zacne rvat, ze to neumi a ze se ji chce curat. Tak ji reknu - az si zujes boty, muzes se jit vycurat - a zase - ne, neumim...minule to vydrzela skoro hodinu:frowning2:

Nebo kdyz se ji neco nelibi, naucila se ted rvat - ne brecet, ale proste kricet, NEEEEE, ja Nechcuuuuu...A to teda pak fakt uz nevim co. Nevidi, neslysi....Tak to uz pak nejaka knizka mi muze byt kdesi a normalne vyhrozuju:frowning2: Adelko, prestan kricet, to se nedela, ona furt jeci. adelko, zastavim (vetsinou v aute) a vysadim Te.....To jediny pak zabere. Ale nevim, jak to vyresit lepe (clovek specha - na krouzek, do skolky - a v aute se potrebuje soustredit a ne poslouchat jecici dite) anebo mu tam druhy dite spi a nechci, aby ji vzbudila....
pokud byste vedely nejakou fintu, byla bych vazne moc dvecna:slight_smile: Diky
25. říj 2011 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte maminky, idem k Vam po radu...snazim sa docitat celu diskusiu,ale to potrva, tak preto som sem tak vtrhla :slight_smile: zaciname mat trochu problemy uz aj s vecami, ktore sme zvladali asi sme uz pomalicky vo vzdore, iba tak si to vysvetlujem...teda potrebovala by som vase postrehy a skusenosti,pripadne odobrenie, ci postupujem podla Rabr spravne:
1. zaciname asi trenovat zoskoky alebo co, lebo najnovsie chce maly zo vsetkeho skakat...je uplne jedno co to je, trebars obrati velky platovy lavor,vyjde si nan a skace z neho..asi ma senzitivne obdobie, tak som to skusala nahradit trampolinou, ale aj tak vyhladava tieto cinnosti...ten lavor by mi samo nevadil, ale on napr.vylezie na gauc,a chce skakat aj z neho, co bez mojej pritomnosti moze byt dost nebezpecne...teda moja otazka: vnutorne mi sepka hlas, ze mu to dovolit podla jasne stanovenych pravidiel, teda len so mnou, ked nema nic v rukach atd...na druhej strane, neviem, ci prave tu nestanovit hranicu uplne, ze toto nerobime, lebo je to nebezpecne...co vy na to? nerobi mi problem byt kedykolvek pri nom, ked bude chciet skakat, na druhej strane sa bojim,ci to neurobi,ked tam nebudem...
2. zaciname mat problemy pri ceste...doteraz stacili 2 slova: Tejko, cesta....avsak uz neplatia...postupujem takto: Tejko cesta...ide dalej..opat tejko cesta....ide dalej..prichadzam, beriem dieta kriciace prec...nasleduje hod o zem...ja stojim obdalec a ked pominie hnev, pokracujem akoby sa nic nestalo...co vy na to? skusa hranice? nemozem si dovolit ziadne zmatky, o ceste predsa nebudem vyjednavat...a chcela som sa opytat este na to, ze v knihe rabr pisali, ze je dobre ukazat dietatu aj dosledky...napr. mrtvu macku a popisom vysvetlit, ze toto sa stalo zvieratku, lebo preslo cez cestu a ...... nie je to podla vas pre dieta traumatizujuce? urobila to niektora z vas? maminky dakujem za vsetky postrehy...nech sa vam dari...
25. říj 2011 ve 20:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik asi to bude pravda s tým testosterónom, tak to sa mám ešte na čo tešiť :grinning:
@berenika39 je možné, že to bol len vrchol ľadovca, ale keby to bola ojedinelá reakcia, tak z toho problém nerobím, v poslednom čase je to na dennom poriadku. Aj dnes bola cesta domov zo škôlky veselá :wink: ale nedala som sa vytočiť, ani zatiahnuť o boja o moc - lebo presne o to dnes šlo, ja som potrebovala ísť inou cestou ako chcel ísť malý a scéna bola na svete - a ustáli sme to.
Ďakujem za reakcie :wink:
25. říj 2011 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elbe aha, tak to je jiná...ono to jde v takových vlnách, zřejmě nás čekají ještě zkoušky trpělivosti:slight_smile:. já tedy tajně doufala, že už to bude jen lepší:slight_smile:. A gratulace - každý dílčí úspěch posune dál:slight_smile:.

@keju jen sama za sebe - já jsem od začátku napevno a definitivně zavedla - na gauči se sedí, na židli se sedí, na stole se jí a pracuje. nekompromisně. mě je nepříjemné, když vidím děti lézt po stole, skákat z něj dolů, stoupat si na opěradla gauče a tak, bojím se. petr mohl skákat kde chtěl a z čeho chtěl, jen ne doma z nábytku. a nebylo to o zákazech, vůbec. jen jsem určila, když bral rozum :wink: , co k čemu slouží, výhradně :wink: . a musím říct, že tak, jak jsme to zavedli, tak to zůstalo. gauč by u nás byl na sezení :wink: .
S tou cestou - většinou jsem to řešila ještě před tím přecházením, aby nemuselo dojít k tomu vláčení vřískajícího potomka. Nemůžeš to zkusit - když k ní jdeš, tak než ji odvlečeš :wink: , vzít ho na ruku, vrátit se kousek, vysvětlit, zkusit to znovu? Aby vůbec nenastal ten konflikt - on nechce počkat a ty ho přesto chytneš a převedeš.

Opravdu jen sama za sebe, nevím, jak je to správně :wink: . A taky přeji, at se vám daří.
25. říj 2011 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 dakujem pekne za reakciu...ta cesta...ono to vznika tak, ze ideme aj popri ceste a zide z chodnika a kuka co ja na to...tzn.ze nejde len o situaciu,ked potrebujeme cez cestu prejst...tam sa snazim aj dopredu upozornit,co sa bude diat...a vacsinou je to ok, akceptuje to...ide skor o take vybiehanie... o skusanie, ci to plati... huncut maly :slight_smile:
25. říj 2011 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@keju v tom případě jen trpělivost :wink: ...a s tou kočkou - to bych neudělala, nikdy. Petr zažil to, že nás ohodilo auto z kaluže, a to mu stačilo, aby si pamatoval, že je lepší chodit na straně vzdálenější do silnice :wink: :wink: . Tak malého nauč chodit na té vnitřní straně chodníku:slight_smile:.
Je mnohem snadnější naladit to ted na začátku, než pak pracně měnit pravidla:slight_smile:
25. říj 2011 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky.. můžu poprosit o radu? popíšu vám tři situace se společným jmenovatelem Nika (2,5 roku) a její odmítavý postoj k manželovi..
včera odpoledne.. byli jsme s manžou domluveni, že odvezeme druhé auto do servisu.. půl hodiny před jeho příjezdem z práce mi dal vědět (abych měla čas Niku připravit).. řekla jsem jí, že za půl hodiny přijede tatínek z práce a pojedeme s autem do servisu.. v pohodě se převlíkla, jak byla natěšená na tatínka.. šly jsme na něj čekat ven do auta.. pořád ho vyhlížela a volala.. když přijel, bylo všechno v pohodě.. přivítali se, dala mu pusu a jeli jsme.. moc se jí nechtělo do sedačky, tak jsem jí řekla, že tatínek pojede před námi v červeným autě, že na něj může koukat a až odvezeme autíčko, že přijde za náma do auta.. v klidu se dala připoutat do sedačky a jeli jsme do vedlejší vesnice odvézt auto.. tam se manža chvíli zdržel v servisu, tak mě poprosila, že by chtěla jít za tatínkem ven.. tak jsem jí šla vyndat z auta, ale to už byl manža spátky, tak jsem zase zavřela dveře a odjeli jsme domů.. doma ji chtěl manža vyndat z auta a začlo to.. "Jdi pryč!" Pláč.. "Já chci za maminkou! Nechci bundu!" vzteklé odhození rohlíku.. "Nemám rohlík" a pláč a řev a hysterie.. Trvalo cca deset minut, než se manžovi podařilo ji zase uklidnit a pak šli pouštět draka a vše bylo v pořádku..
Druhá situace v noci.. budí se na čůrání, občas tam za ní jde manža (většinou, když ještě nespí) a opět.. "Jdi pryč! Já chci maminku! Nechci sundat pyžamko! (měla trošku čůrnuto) Nechci na nočník!" pláč a pořád dokola "Jdi pryč! Já chci maminku!".. po chvíli ji uklidní a pak už s ním v pohodě spolupracuje.. dojde se vyčůrat a během chvíle usíná (včera ho pevně držela za ruce, než usnula)..
Třetí situace, dnes ráno.. začala si propiskou čmárat na nohy, tak jsem jí řekla, že se maluje na papír a ne na nožičky.. na chvíli toho nechala a pak začala znova.. tak jí manža upozornil, že jí maminka řekla, že se na nohy nemaluje, že tam má papír a zase "Jdi pryč!" a šla se ke mně pomazlit.. manža byl smutnej, tak jsem Nice šeptala do ucha, že je tatínek smutný, že se mu nelíbí, jak s ním mluví a že by mu pomohlo, kdyby ho došla pomazlit, dala mu pusinku a třeba mu řekla, že ho má ráda.. taj jo.. došla za ním a řekla mu, že ho má ráda.. on jí odpověděl, že jí má taky rád a bylo to.. a když pak odcházel do práce, tak nám jako vždycky dával pusu a ona si přikryla pusu dlaní a řekla, že nechce.. tak manža odešel..
vidím na manžovi, že je z toho strašně smutný a vlastně neví, jak v takové chvíli reagovat a já mu nedokážu poradit.. dokázaly byste mi poradit, jak by se v takové chvíli měl zachovat manžel a jak já? i mne to trápí, že s ním takhle mluví..
26. říj 2011 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, vedúci spí,tak mám čas na sľúbené rozpísanie:

ani neviem kde a ako začať.... malý bol od narodenia kľudné, večne usmiatné bábätko, stále dobre spával, žiadne problémy.... len napr. nezniesol ležať na brušku, od štyroch mesiacov sa mi ťahal do sedu, od narodenia neznáša kočík, takže už pár mesiacov ho definitívne nepoužívame....
Cca od pol roka (ako prichádzalo sedenie, plazenie, lozenie) sa začal prejavovať ako veľmi aktívne dieťa. Neposedí na mieste ani sekundu, večne niečo skúma, ťahá, vyliezol by aj na lampu, keby mal ako...
To, čo však prestávam zvládať sú jeho výbuchy hnevu, jeho vzdor alebo čo to vlastne je :unamused: Začalo to pár dní pred prvým rokom.... občas má dni, keď je ako z cukru, no potom sa to opäť vráti. Napr. teraz už tretí deň plače, resp. vrieska 12 hodín do dňa.... (viem, že ho trápia aj trojky, ktoré sa tlačia....), ale je to na nevydržanie... hádže sa do zeme, so všetkým trieska o zem (mal taký detský vysávač... v pondelok ho doriadil... rozbil ho na márne kúsky od jedu)...., búcha hlavou o zem.... Včera som s ním bola vonku... zastal v strede chodníka a ani sa pohnúť... nechcel ísť, nechcel, aby som ho vzala na ruky, šklbal na sebe vetrovky, zdrapol si čiapku z hlavy... keď sa mi ho podarí vziať na ruky (dávam pozor, keď sa veľmi bráni, tak ho neberiem, lebo sa bojím, že ho neudržím a spadne mi...), takže keď sa mi ho podarí vziať na ruky, väčšinou mi uštedrí facku, škrabanec, vytrhne mi náušnicu z ucha.... Mám pocit, že naňho neplatí nič :frowning2: Samozrejme (ako snáď každý rodič vo vypätej situácii) sme skúšali zvýšený hlas, aj capnutie po zadku... nezaberá... milé slovo nezaberá, dohováranie tiež nie, odpútanie pozornosti na niečo iné nie, nechať ho v izbe, nech sa ukľudní nezaberá... proste nič...
Včera som začala večer čítať knihu..... takmer všetky nesprávne spôsoby komunikácie s dieťaťom, ktoré sú tam opisované na mňa sadli ako viete čo na šerbeľ....
Takže je najvyšší čas, aby som skúsila niečo iné.... len neviem ako na to a mám strašný strach z toho, že to proste fungovať nebude.... pretože malý keď sa hodí o zem, tak naňho neplatí nič, nevníma :frowning2:
26. říj 2011 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piacere dobré ráno :wink: a nemrač se:slight_smile:.
Píšeš to přesně, když se hodí o zem, nic na něj neplatí. jo, tak to je. v tu chvíli je zbytečné právě cokoliv podnikat. naopak - cokoliv uděláš, situaci jen zhorší. malý si právě te´d dokazuje, a úspěšně, že je osobnost, že je to on, kdo může prosazovat svoje "názory", hledá sám sebe. to je v tomhle období úplně správně, pařtí to k vývoji. má to háček - on to ještě neumí udělat kutivovaně, on to neumí vůbec, učí se to. Zkus na to koukat tak, že : jo, máš na to právo, já tě chápu, že nevíš, která bije :wink: . Zklidníš se tím, ono je to totiž úplně zbytečné se nervit, protože to nepřepereš. jakmile budeš v klidu a přijmeš to, i on se zklidní - nebude muset bojovat proti tvému odporu:slight_smile:. trochu složité, ale v podstatě jednoduché - nebojuj s ním.
Zkus dneska se zakousnout, a při takové každé akci vůbec nemluvit, maximálně mu říct. já vím, že se čertíš...v klidu. Nic víc. Jakmile nebude z tvojí strany odpor, nebude pokračování.....a když to vydržíš nějakou dobu, naučíš se tohle období přijímat, aniž bys capla po zadku, křičela (protože už víš, že to nikam stejně nevede), zklidní se to...vsadím boty.
Zkus si dát na pár dní jenjeden nějaký malý cíl :wink: - vždycky, když bude hukot, nebudu nic dělat, jen počkám, až to přejde. v tichu, klidu, bez nervů. Pak, až se uklidní, vezmi ho a snes mu modré z nebe. On si to zafixuje.

Pokud něčím tříská, můžeš mu zkusit nabídnout něco, kde se může vybít, vyventilovat , udělejte polštářovou válku, pak když budeš vidět, že na něj jde nějaký amok mlátící, nabídni polštář...

fakt má na to nárok, není to napořád:slight_smile:. bude to jiný a veselejší:slight_smile:
26. říj 2011 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@piacere a ještě něco - zakaž si myšlenku, že máš strach, že to nepůjde. bohužel, když si budeš myslet, že to nepůjde, nepůjde to :frowning2: . naopak - super, že jsi se nad tím zamyslela, řešení je, krom jiného se tu můžeš vypovídat, tak opus´t pesimismus :wink:
26. říj 2011 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ja som sa snažila reagovať na jeho "výstupy" aj pokojne, bez kriku, či naliehania typu "prestaň, nesmieš, nechaj".... ale najhoršie je to, že keď si ho "nevšímam" a stojím v kľude ďalej od neho, tak proste neprestane :frowning2: Minule tak vyvádzal hodinu a pol!! Po hodine a pol sa unavil a prišiel za mnou :pensive: Nebolo to tak, žeby som si ho hodinu a pol nevšímala, len som proste nereagovala na jeho výbuchy... a on to zvládal v pohode takto dlho :frowning2:
Ale skúsim, určite skúsim.... hneď ako sa zobudí, ideme na to :slight_smile:
26. říj 2011 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piacere je to poměrně zásadový mladý muž, když scénka, tak pořádná:slight_smile:. skoro si myslím, že kdyby to takhle fungovalo párkrát, z hodiny a půl by bylo půl hodiny a pak jen pár minutek.
Opravdu nechci, aby to vypadalo, že mám patent na rozum, ale: když si ho zase nevšímáš vůbec, tak on vřeští, aby se té pozornosti dočkal :grinning: . Zkus mu fakt říct, že s ním souhlasíš, že jo, že se může čertit. Překvapením nebude mít slov:slight_smile:.

večer napiš, jak to šlo...
26. říj 2011 v 10:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 ďakujem krásne :dizzy_face: určite sa ozvem..... Ja stále hovorím, že je to herec a vedúci našej domácnosti v jednej osobe :sweat_smile:
26. říj 2011 v 10:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 tak hlásim, že po doobednom spánku mi niekto vymenil dieťa :confused: Bol skvelý... akože mal nábehy na hádzanie sa do zeme, aj sa párkrát hodil :grinning: , ale povedala som mu, že: "môžeš si poplačkať, keď chceš, ale ja idem preč, nebudem tu a pozerať sa aký si zlostný"... a odišla som... a on v momente pridupkal za mnou s dlaňami hore akože "vocogo"? Raz sa hodil do zeme a chcel udrieť čelom do zeme... tak som mu hneď hodila na zem veľký vankúš, že:"tu môžeš urobiť bum-bác"... a zase dlane hore a nechápavý pohľad... a neurobil to :sweat_smile:
26. říj 2011 v 19:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piacere léčba šokem :grinning: :grinning: . víš co je ale nejdůležitější? že píšeš se smajlíkama a ne s pláčem:slight_smile:. protože tvoje pohoda se projeví na chování vedoucího:slight_smile:.
předem tě varuji: není to tak, že od ted jak mávnutím kouzelného proutku už nikdy nebude scénka, on tě trochu prokoukne, ale ty už budeš v pohodě:slight_smile:. zítra mu zas a znova přiznej nárok na hysterii, at se ujistíš, jak jsi šikovná:slight_smile:. mám fakt velkou radost.
hezký večer:slight_smile:.
26. říj 2011 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 je mi to jasné, že ešte budú scénky :grinning: ale dnešok považujem za úspech :dizzy_face: takže ideme ďalej týmto smerom :dizzy_face:
26. říj 2011 v 19:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@hlavinka - hi girl, hlavi - ono dost zabírá jakoby neřešit co má dělat dítě, ale mluvit za sebe - př. ta situace s botama - že nechce a nemůže - a ty ji řekneš, že je šikulka a že už to umí...raději bych ji řekla - můžeš se o to dál snažit nebo počkat až dojím = neřešit, co má dělat ona (to ji točí) a mluvit za sebe - v podstatě je to pro malou výběr, co může dělat...když to spustí pláč, tak ji říct - můžu hned jak dokojím, chápu, potřebuješ pomoct....Nenutila bych ji, že už to umí, tak to má udělat sama...A k tomu, že tě točí její pláč a emoce - to jsou její emoce, její pocity a ona to cítí správně (vždycky), to, že tebe to točí - je druhá věc - to jsou zase tvoje emoce. Můžeš ji říct - ten křik mi vadí, potřebuji se soustředit na řízení. (ale ne - přestaň ječet, kdo to má poslouchat - tím potlačuješ její emoce)...
Jinak tady jsem psala hodně o práci s vlastními emocemi (aby nás dítě nevytočilo, protože osobně věřím, že počítat do deseti nebo jinak potlačovat vlastní emoce není úplně správná cesta, lepší je se nastavit tak, aby nás chování dítěte netočilo do běla...- http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/deti-2-a-vychova-trosku-jinak-podelme-se/?page=26&post=last - je to takový dlouhý příspěvek pro ofelii, tak třeba ti to pomůže...
26. říj 2011 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@angeela - náš dělal to samé ale vůči mě, že chtěl manžela a mě ne...dneska to ještě pořád trošku je. Nemyslím, že to jakkoliv vypovídá o vztahu mezi dítětem a mnou (tvým manželem), jen dítě jakoby začne vyžadovat toho z páru pro danou věc, který mu více vyhovuje...)asi).
26. říj 2011 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piacere O tom je celý RaBR, žádný boj o moc,kdo z koho.....ale partnerství. Vždycky, když budeš lamentovat směrem k dítěti, zkus si představit, že je to dospělý. Skoro vždycky se zarazíš a přehodnotíš svoje kázání:slight_smile:. Když ti je někdy smutno, když jsi do němoty rozčílená, když ti něco nevyšlo - přijde ten tvůj a určitě ti řekne: já vím, je to na prd, neboj, to bude dobrý. přeci tě neseřve, nevynadá ti, proč brečíš. Tahle paralela se vztahem mezi dospělými se dá použít opravdu často, ne vždycky, ale často. Zkus si vzpomenout, až budeš na malého mluvit:slight_smile:.
26. říj 2011 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@angeela určitě by bylo fajn vysvětlit tatínkovi, že opravdu nejde o to, že by byl nějak narušený vztah mezi ním a malou, to určitě není, malá jen po svém dává najevo, že máma je ted nejdůležitější, a všichni ostatní jsou na druhé koleji. kdyby uměla mluvit, vyjádřit se lépe, třeba by řekla: tati promin, já se ted potřebuju ujistit, že máma je tu pro mě , pořád, že mi neuteče, ale tebe mám pořád ráda!
tohle je běžné, že děti nějaký čas preferují jednoho z rodičů (@blandik by mohla referovat.-) ), ale neznamená to, že by toho druhého neměly rády. možná naopak - jsou si jeho láskou jistí, tak si hlídají toho druhého:slight_smile:..
26. říj 2011 v 19:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@elbe taky mám dva kluky stejně staré, starší mi poslední dobou dělá fakt starosti.... nevím, jestli je to tím testosteronem, jak psala @blandik, či zase nějakou novou vlnou vzdoru, nebo něčím jiným... mám pocit, že jsem v koncích, učitelka ve školce si dneska na něho stěžovala, že je poslední dobou jako vyměněný, vždycky byl spíš potichu, hodný, poslušný, milý, a teď prý zlobí, je rozjívený, šaškuje, neposlechne, při obědě vyrušuje, dnes prý musel sedět sám, při spinkání všechny ruší, povídala to tak, jakoby Míša byl největší rozvratitel morálky všech ostatních dětí... já vůbec nevím, co s ním je, chová se úplně opačně, než se tam doteď choval.....učitelky mají stejné, jen tam přibylo pár nových menších dětí a Míša nejspíš zjistil, že tímto šaškováním a zlobením na sebe strhává pozornost, bohužel tu negativní :angry: každý den si o školce hodně povídáme, ale začínám mít pocit, že si Míša hodně vymýšlí... vždycky jsem se bála, aby Míša nebyl odstrkovaný nebo šikanovaný s tou jeho ustrašenou povahou a nakonec to dopadne takhle... Doma je taky takový, ale když jsme sami, tak to je s ním super domluva, ale jakmile je s Lukáškem, tak ho jen popichuje, vymýšlí blbosti místo toho, aby si s ním hrál, ječí, jen se k němu Luki přiblíží... ach jo, můžu mít pedpsych.vzdělání, načteno spoustu knížek o výchově, ale jak se to týká mých vlastních dětí, tak si nevím rady... já jsem vůbec nevěděla, jak na to reagovat, jen jsem pokyvovala hlavou a cítila jsem se hrozně
26. říj 2011 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna tak vitaj v klube :wink: minule som sa rozpravala s lukasovou ucitelkou v spielgruppe a je to velmi podobne ako u vas. lukas pred nedavnom musel zabalit olovrant, pretoze robil neplechu pri stole. 3x mu povedala a po tretom raze zbalila jedlo. bol z toho dost v soku :wink: ale nestazovala sa na neho tak nejako priamo. len mi povedala, ze oproti minulemu roku je u neho badat pokrok. minuly rok bol ten tichy, kludny co pozoroval, tento rok patri k tym starsim, ma ju otukanu, tak si viac trufa. niezeby sam vymyslal hluposti, ale rad sa k vymyselnikom potom prida. ale pozitivne je, ze ked povie dost, tak prestane. a tiez skonstatovala, ze je jedine dieta v skolke, ktore automaticky povie "prosim" a "dakujem". na jednej strane som rada, ze sa tak dobre jazykovo integruje, na druhej strane je mi niekedy neprijmne, ze vystraja a prave v skolke. takze sme mali kvoli tomu vystrajaniu s mensiu debatu. porozpravali sme sa, ako to vidi on a ako ja. a zhodli sme sa, ze ma vlastnu hlavu a vie ju pouzit. a ked sa jemu nepaci, ze ho nepustia skakat, tak ani inym detom sa nepaci, ked ich tam nepusti. odvtedy je to opat v pohode. niezeby sedel ako zapecnik a bol ticho, ale uz aspon pri tom vymyslani rozmysla :wink:
a to ako si sa citila - no viem si predstavit - tak ako ja :grinning:
26. říj 2011 ve 23:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko no přesně tak - loni byl Míša taky jen takový tichý pozorovatel, letos ho v září hrozně chválili, že je vidět pokrok, že se už do všeho zapojuje, vykládá si, mě vždycky hlásil, s kým si hrál, což loni si většinou nehrál s nikým, jen sám.... no a jak se zapojil do toho kolektivu, tak asi logicky zkouší, co si všechno může dovolit, přebírá on dětí sprostá slova, ale i chování, které ostatní asi oceňují, zjistil, že se těm jeho opičkám všichni smějí a tak to opakuje do zbláznění až z toho učitelka asi šílí... navíc tam od října nastoupilo pár nových 3letých dětí, kterí hodně plakaly, takže se učitelky věnovaly více jim, tak získává negativní pozornost.... a jak píšeš, už se cítí jistější, je starší, jsou tam už mladší, než on, tak se předvádí, navíc se mu líbí jedna holčička... no ale byl to hrozný pocit, takhle stát a poslouchat, že moje dítě jim rozvrací morálku ve školce.... navíc co já s tím jako rodič....když tam s ním nejsem.... Povídáme si každý den, o tom co bylo ve školce, zkusím teda ještě více rozebírat a více ho zaměstnávat, poslední dobou ho ani doma nic moc nebaví a nudí se a dá se ním vyjít jen, když jsem s ním sama...
Fakt jsem zvědavá, co nás ještě čeká - přijde škola a tam nepůjde už jen o chování, ale i o výsledky...
27. říj 2011 v 08:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Moc dekuju za radu - to je uplne jiny pohled a super! vida, jak je clovek proste nejak nastavenej a nevidi jine a pritom jednodussi moznosti! Diky moc. Na ty emoce se podivam:slight_smile:
27. říj 2011 v 08:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek