• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
Chvíli jsem si četla poradnu na idnes.cz, mgr. M. Klingerové...jedna moc moudrá myšlenka tam na mě blikla :wink: , cituji:
Jestli Vy náhodou nechcete být dokonalou matkou, co říkáte? Z vlastní zkušenosti vím, že to je ta největší past, do které se můžeme dostat........ :wink: :wink:
27. říj 2011 ve 12:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 no tak ta to vystihla! já to brala jako svoji vinu, že syn při obědě a spaní "zlobí", styděla jsem se, že je "nevychovaný", i když jsem s ním u toho vůbec nebyla...a to vědomí - co si budou lidi myslet (učitelka a nedovede si vychovat svoje vlastní dítě - na malém městě celkem běžné že....co si budem povídat....takže jedině že bych dala syny do školy jinam, ale kdo by je tam vozil :sweat_smile: )
27. říj 2011 ve 13:15  • Odpověz  • To se mi líbí
@reruna fajn pocit, vědět, že se snažím o nemožné :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: není na škodu slevit ze svých ideálů...o co jde, když nejde o život?? :grinning:
27. říj 2011 ve 14:45  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika, pravdu máte dievčatá, niekedy nie je potrebné problém riešiť, len sa na neho pozrieť z iného uhla a vyrieši sa aj sám :wink:. Písala som o tom nedávno v jednej diskusii, tak som vám to tu skopírovala:

@effkaa , jednu drobnú lekciu ti môžem dať, ak chceš .
Vieš, nie je to o trpezlivosti (nie som o nič trpezlivejšia ako hocikto iný), skôr o zmene postoja. Trpezlivosť je o tom, že vidíš nejaký problém (napr. ten neporiadok), cítiš kvôli tomu hnev či nespokojnosť alebo obavu - je jedno ako to nazveš a tento svoj pocit potlačíš a snažíš sa byť k dieťaťu trpezlivá, lebo máš pocit, že "trpezlivosť ruže prináša" , skrátka že trpezlivosťou vyriešiš problém.
Zmena postoja je o tom, že v danej veci nevidíš problém a tým pádom nie je dôvod byť trpezlivý či netrpezlivý.
To je ako keď nechceš používať fyzické tresty - cesta nie je v potlačení hnevu, ale v tom, že sa prestaneš hnevať. Potlačený cit vždy niekde prerazí, napokon nie sme roboti, máme svoje hranice a obmedzenú "nádobu frustrácie", stačí väčšia únava, konflikt s partnerom či v práci a je po dobrých predsavzatiach a trpezlivosti.
27. říj 2011 v 17:33  • Odpověz  • To se mi líbí (5)
@bodka70 no ja sa bojim toho, ze ked sa toho nakumuluje vela, tak vybuchnem tak,ze to bude naozaj zle... a to sa mi bohuzial aj stava... ale za pokus to stoji :slight_smile:
27. říj 2011 v 17:50  • Odpověz  • To se mi líbí
@bodka70 - ahojky, to je přesně ono. Docela mi trvalo než jsem si na to přišla..že to není o tom, počítat do deseti nebo odejít a honem se uklidňovat - a snažit se nevybuchnout, když každá částečka mého těla se vzteká a zuří - to je akorát tak umělé a neupřímné...Je to celé o změně postoje, o pochopení - že mě může něco vadit, ale nemám právo dítěti nutit svou předtavu jako absolutně správnou a čekat, že mě poslechne...Takže když se mi podaří se nastavit na to, že dítě má svoje pocity, svoje emoce, svoje představy o tom, jak svět funguje (a ty mu můžu upravovat jen tím, že naznačím - řeknu obecně jak věci fungují) a hlavně, že mnohem více funguje (co se týče úpravy chování dítěte) netlačit, jen říct, ukázat, dát tomu hodně času a dítě si to zvnitřní a pak bude ony věci dělat samo z přesvědčení (a ne z donucní) - pak najednou není důvod řešit věci silou - protože člověk přešel z výchovy typu - musím ho donutit, aby se to naučil, na - musím mu ukazovat a říkat (obecně, jakoby mimochodem mezi řečí) jak věci fungují..a pak to jde po dobrém a dobře.
BOhužel dneska se hodně plete výchova domluvou s tím, že máma řekne, co má dítě udělat a když to neudělá (tedy neposlechne), pak ho začne nutit a až prohlašuje - na našeho domluvy neplatí, to se můžu umluvit a nic...Ha, tudy cesta nevede. Stejně jako nevede přes potlačování vlastníchemocí...a já mám tak právo na své emoce - když mi bude vadit, že je kolem spousta hraček - tak to řeknu - Miško, už mi to vadí, je tady na mě už hodně hraček na zemi, nemůžu procházet (a nebudu ale automaticky čekat, že se zvedne a hned to uklidí - mě to vadí, on má hodně práce...). Ale když řeknu - máš tady bordel, mě se to nelíbí...tak už ho hodnotím, už to říkám z pozice někoho, kdo má právo rozhodnout, že je tady bordel...
27. říj 2011 ve 20:33  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@blandik Tohle ja chapu, ale co mam teda delat, kdyz jsem nastvana a nejradsi bych sproste nadavala nebo ji jednu dala pres zadek? Jasne, muzu rict - jsem nastvana, ale nejak si u toho neulevim tak, jako kdyz reknu treba do pr**** (coz teda pred ditetem nechci, ze).
Kdyz si to probiram, u nas jsou nejcastejsi situace tyto:
umyvani rukou, zouvani bot, nekdy oblikani, ale to uz neresim, beru veci s sebou a oblece se ve vytahu nebo dole, pak cisteni zubu a nejhorsi je to vzdy u lekare - nechce na sebe nechat sahnout, at uz se jedna o nebolestivou ci bloestivou vec. Pak taky to jeceni v aute.-( Vetsinou specham a nemuzu jen tak zastavit a dat ji cas, aby se vyrvala.
U lekare ji nejak musim presvedcit, ze musi spolupracovat, jinak to nejde. doktor nema furu casu na jedno vztekly dite, ze:frowning2:
Dekuju za rady
28. říj 2011 v 07:14  • Odpověz  • To se mi líbí
@hlavinka ked si nahnevana, ulav si ako vies, najlepsie sposobom, aky chces od dietata, aby si ulavilo od hnevu, nech ma rovno priklad, ako to funguje, urcite nie je dobra cesta ulavovat si na dietati tym, ze po nom budes hucat ci ho bit.
ad lekar..dieta ma pravo sa ho bat a je ciastocne aj na lekarovi, aby ten strach prelomil (hlavne na pediatrovi). ja to robim tak, ze aj den pred navstevou lekara poviem, ze pojdeme k lekarovi, ze to bude vtedy a vtedy, pojdeme autobusom a tak sa budeme musiet ponahlat. na druhy den sa snazim zacat pripravovat dostatocne vopred (i ked ja chodim uz takmer chronicky nie nacas, vzdy sa nejako s niecim zamotam). uz ked chystam veci, mala vie,ze sa pomaly pojde. uz jej nevysvetlujem, iba robim to, co vzdy pred odchodom. a ked sa nechce obliekat ani vtedy, ked uz som ja obuta, tak by som jej povedala, ze chapem, ze ma kopec roboty, ale ze ideme k lekarovi a musime sa ponahlat rpeto na autobus. a s tym by som ju zobrala na ruky a kracala smerom k dveram..tak daleko to ale nikdy nedoslo.
ad jacania v aute a kriku pri vsetkom - ono je to volanie o pozornost. takze ak ti pomaha, napocitaj do 10 (mne to nepomaha, skor ma to este viac vyzuri), ak nie, tak sprav nieco, co ti pomoze a nebude ti vadit, ze to tak pripadne bude riesit aj tvoje dieta (ja si vacsinou do niecoho buchnem, mala to uz dost po mne opakuje :sweat_smile: ) a povedz dietatu, ze ti ten krik vadi /pravdepodobne neprestane revat, ale casom sa nauci empatii, hlavne, ked budes respektovat aj ty jej pocity a hlavne cim bude starsia, tym sa bude vediet lepsie ovladat/. A riesit to treba vtedy, ked je kludna atmoska, velmi pomaha, ked sa maminka aspon chvilkami venuje starsiemu dietatu sama (cize mladsi surodenec spi, alebo sa mu venuje tatinko). ideal je, mat aspon nejaku aktivitu so starsim dietatom (napr. plavanie, tanecna).
28. říj 2011 v 09:04  • Odpověz  • To se mi líbí
@hlavinka - souhlasím s @prsky - že je dobré si ulevit a to tak, jak ty sama chceš, aby tvoje dítě jednou si ulevovalo od vzteku, protože to s velkou pravděpodobností zkopíruje a přizpůsobí sobě...Aby jsi při tom nenapadala osobu dítěte (verbálně, protože malá má přeci právo na své pocity a ty pocity jsou pro ni správné, jen tebe točí, jak se chová...a to jsou zase tvoje pocity - takže se pokud možno snažíš mluvit za sebe - Mě to vadí, nemůžu se soustředit, když je v autě hluk....(a ne Neječ, to musíš pořád křičet, já nemůžu zastavit, tak toho nech nebo se zblázním...tady už napadáš dítě, že je to jeho vina, jeho problém a ono není v pořádku a jemu se prostě jen nelíbí, že jedete autem, nebo že se mu zrovna nevěnuješ...). Říkat svoje emoce způsobem, který je "správný" je dobré, je to lepší než počítat do deseti a vypadat přitom jako tlakový hrnec před explozí...A až se malá uklidní, tak ji můžeš znova k tomu, co se stalo, něco říct - př. Víš, mě to hodně vadí, když jedeme autem a vzadu je velký křik, potřebuji dávat pozor na cestu, dovést nás v bezpečí a tohle mě hodně ruší...Mě se tohle vracení se (bezprostředně po problému) k věci docela vyplatilo, malý je pak nastavený na příjem a vcíe si z toho vezme než kdybych ho chtěla "umlčet" hned v tom autě, na místě - aby poslech...
A druhá rovina je ta, co jsem o ní psala - že snažit se na své dítě dívat jako na dobré (a ne že zlobí), ale hledat v jeho motivech to dobro, nechat mu pár vteřin navíc než začneš zasahovat a komentovat to, co dělá...a nabízet alternativy, pochopení (jakoby všechno, i to špatné, co dtíě udělá se dá obrátit slovně do roviny - chápu tě, chtěl jsi udělat dobře, nezvládl jsi to, nedokázal jsi se toho vzdát, to autíčko tě hodně lákalo...rozumím tomu. Taky mám problém se vzdát něčeho, co se mi líbí...třeba to příště zvládneme lépe...- a zůstat na dtíě naladěná...)...Ono to vlastní emoční vztekání plyne dost z toho, že jakoby nejsme připravené předat dítěti určitou svobodu (aby náhodou tím nebyla ohrožená jeho výchova) a zodpovědnost (je na to malé). Ale mě třeba s malým báječně vychází to, že když něco dělá, co není až tak ono, tak mu jen řeknu, že je to tak a tak, a když na něm vidím takový náznak šibalského úsměvu (že tak tohle udělám jetšě), tak mu jen řeknu - já jsem ti řekla, jak to je...a jdu pryč nebo si ho už nevšímám...udělá to max ještě jednou...a více ne.

U nás byly tradičně problémy s mytím večer (ráno to ani po něm nechci, krom zubů po snídani), s oblíkáním, přebalováním, odchodem a příchodem...a pak s odchodem do postele....U nás pomohlo v době velkého vzdoru jakoby rozvolnit pravidla, nebo prostě nenutit přímo ...jen říct, jak to obecně funguje - večer se myjeme od špínky, kterou na sebe za den nasbíráme a proč a když pořád nechce, tak mu říct - hm, asi máš k tomu nějaký důvod...Nebo mu dát na výběr rovnou - půjdeš se mýt s burákem nebo s požárním autem? To hodně pomáhá...Ale řeknu ti, že naše problémy s hygienou byly dost často a najednou si malý začal sám mýt ruce, nejprve to bylo po záchodě (to jsem přičítala takové dost jasné smysluplnosti, proč to má dělat) a pak nedávno začal i sám si mýt ruce (bez pobídek) když příjdeme z venku, když se nají (když má sám pocit, že je má špinavé)..my jen hledíme...takže vytrvat, říkat, proč se to dělá, sama to dělat u sebe důsledně a tak nějak jakoby sdělovat ty věci jako oprávněné požadavky - neprosit, ale říkat - přišli jsme z venku, jdeme si umýt ruce. Můžeme na nich mít bakterie a špinu...a jak nejde, tak jen - Miško, ruce....
A dotkro - myslim, že je normální v tom věku, že občas vyšetření prostě neproběhnou...já malému říkám předem, že tam půjdem a co se tam bude dít. Řeknu mu i, že to může být trošku nepříjemné, ale že to musí být proto a proto a že se to pokusíme zvládnout...Př. zvládl bez mrknutí oka očkování, bez slzy, dvakrát...a nezvládl výtěr z krku /protože mu už předtím tak koukala a najedou si vzpoměla, že udělá ještě výtěr/ a nešlo to. Sama jsem to utla, protože jsem nechtěla ať se na tom šprajcne, celý se klepal...Vyšlo to příště, i s tátou a se mnou v ordinaci...chápu, že se bojí...opět to je o chápání dětského světa, že se bojí a být na jejich straně, i když dobře víme, že nemají se čeho bát a že je to triviální..pro ně ale není.
28. říj 2011 ve 14:42  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
zase pikoska v teme Kazde dieta sa vie naucit spat vsak @berenika39 :grinning: :grinning: :grinning:
ja ked som dnes zazila uzasnu scenku kedy moje dieta lezalo na zemi a mlatilo sebou lebo ho nahneval ze ho nepustilo jedno dievcatko na kolotoc :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: (no v podstate chcel on vyhodit ju aby tam bol sam) tak som si spomenula ako som riesila spanok :grinning: :grinning: :grinning: je to fakt sranda ako sa to uzasne meni vsetko. Inak to bolo fakt silne ako emotivne zareagoval a zaujimave je ze sa hneval aj na mna ze nic nerobim a mlatil rukami a nic nepocuval, tak som ho nechala tam a odisla si sadnut na lavicku mimo. Mne ho bolo normalne luto, baby ako riesite situacie ked je dieta fakt straaasne frustrovane z niecoho co nefunguje ako by chcelo, ten moj drobec to tak v poslednej dobe preziva a nevie co zo sebou ? Asi to chce cas ze, ale je to narocne hlavne ked sme vonku a ludia kukaju.....
28. říj 2011 ve 22:52  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj holky...
pročítám to tu,hledám inspiraci,podporu.Četla jsem RaBR a mám doma i Jak mluvit...,ale to jsem ještě nečetla,není moc čas.Tento způsob výchovy se mi moc líbí.Nesouhlasím úplně se vším,ale moc se mi líbí základní myšlenka,že dítě je partner a ne méněcený člen.Problém je ovšem ve mně,sanžím se,ale stále sklouzávám až moc často do "tradiční" výchovy a pak jsem z toho smutná.Často ani nevím,jak vlastně zareagovat..Potřebovala bych radu,čím nejlépe začít.Je mi jasný,že to nepůjde lehce a všechno najednou,ale moc ráda bych se dopracovala k vašemu nadhledu,co tu na mě prýští z příspěvků...
29. říj 2011 v 08:22  • Odpověz  • To se mi líbí
@zelmirka1 hej hej, drezura musí být :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Já ti s tou otázkou co dělat - ked je dieta fakt straaasne frustrovane z niecoho co nefunguje ako by chcelo - asi moc nepomůžu, petr je geneticky flegmatik, když už ho něco opravdu vytočilo, bylo to intenzivní, ale krátké...stačilo, aby se kolem něco šustlo, okamžitě zapomněl, pro co se rozčílil a jel dál. Doma i venku, hysterie intenzivní, ale naštěstí krátká. :stuck_out_tongue_closed_eyes: .

Přejde to, vždyť víš. petr už te vůbec nemá takové ty záchvaty, sice se samozřejmě rozčílí, ale je to jen odvar...
29. říj 2011 v 09:48  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 take pohodove flegmaticke dietko trochu zavidim, lebo moj maly je velmi emotivny, uprimne povedane ma byt po kom :grinning: v podstate viem ze chce cas lebo to zatial nevie zvladat, len stale premyslam aby som ja nereagovala niako nevhodne, chcem mu pomoct ale momentalne najviac funguje ked ho proste necham tak kym to trochu neprejde a potom si to snazime vysvetlit.
Inak s tou drezurou zase som posledne dni napisala prispevok do tej uzasnej temy a vzdy potom zmazala, sice nechapem uvazovanie niektorych mamin ale asi je zbytocne to riesit aj ked ma to obcas riadne vytoci. To fakt je uplne mimo co pozaduju od parmesacneho babetka. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
29. říj 2011 v 18:51  • Odpověz  • To se mi líbí
@zelmirka1 u nás je to právě taky genetika, mp hlásí s oblibou: všichni o mě říkají, že jsem flegmatik, ale mě je to úúúplně jedno :grinning: . má to svoje pro i proti, stejně jako opačná povaha :wink: , když to člověk ví a počítá s tím, dá se s tím v pohodě žít:slight_smile:)).
29. říj 2011 v 18:57  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 uprimne myslim ze flegmatik je omnoho lepsie ako cholerik, ver tomu viem o com hovorim :grinning: :grinning: :grinning:,
inak zazila som v praci rozne povahy a casto isla do kolien z niekoho kto dokazal byt fakt nevytocitelny, v klidku napr. drzat svoj nazor alebo celkove ho nerozhadzal ziadny stres alebo casovy tlak, zatial co taky spravny nervak bol na pokraji zrutenia a vo vysledku to dopadlo rovnako. :wink:
Ale je to velmi zaujimave vo vychove takze sa tesim na toho mojho nervacika :grinning:
29. říj 2011 ve 20:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@zelmirka1 moja je tiez horkokrevna .. tiez sme mali podobne sceny teraz na ihrisku. Dcerka chcela dokonca nafackovat pubertackam co tam boli, aj taki sa tam chodia poflakovat, ked nemaju kde.. male deti tam tentokrat neboli ziadne. Akoze tie kocky jej stale ustupovali, odchadzali ked chcela na hojpacku, kolotoc.. ale moja stale nespokojna.. tak som ju zastavila, ze akoze ok moja, nikoho tu buzerovat nebudes, chcela si na hojpacku tak sa hojpaj. Tak chytila nervy, rev, tak som jej empaticky zas vysvetlila, ze ked sa uvolni kam chce ist, tak pojdeme.. ked nesuhlasi, odchadzame domov... zase rev, hnev... som ju nechala, ked mala tu potrebu.. ja na cudzich kaslem v tomto, nech si myslia co chcu.. mlatiti ju nebudem, utesovat ju v tej v chvili tiez bez odozvy.. tak sa to zopakovalo viackrat.. a potom ju to prestalo bavit.. vedela, ze nic svojim tyranstvom neziska..

na cudzich ja fakt kaslem, viem ze by mnohi ini zakrocili na svoje dieta mozno bitkou alebo naopak uplatkom v podobe nejakej sladkosti.. no s tym ja nesuhlasim.. ked chce nervacit a pritom nikoho a ani seba neohrodzuje, tak si nech si ten hnev vyventiluje, nez by to mala dusit v sebe.. az ked je v klude, tak pristupujem a empaticky pokecame
30. říj 2011 v 18:29  • Odpověz  • To se mi líbí
inak moja dcera - 2 roky, dnes 1x nespala vobec cez den, uz mala take naznaky predtym. Ja neviem, na com slape???? jest nepotrebuje, spanok nepotrebuje.. akoze ja vidim, ze jej organizmus to urcite stale potrebuje, ale ona si v tej svojej makovicke mysli nieco ine. Normalne rano vstavame medzi 7.00-7.30... na obed zaspava az okolo jednej, horkotazko.. ja musim predstierat mrtvolu, aby sa konecne ulozila..potom by zas spala aj 3 hodiny, no ale to ju budim po 2 hodinach.. a aj tak ide zasa spat az okolo 22.00.. a zasa horkotazko.. ze my s manzelom padame na hubu a ona protestuje, ze nieee.. este nie hajat. zaspava posledna. No je to normalne? som zvedava ako to bude dnes, kedy zalomi, zatial tu skace, s radostou.. no nechapem.
30. říj 2011 v 18:35  • Odpověz  • To se mi líbí
@prsky diky za rady. To s tim odchodem neni problem, ani s tim, ze ji dopredu rikam, kam jdeme. Vzdycky den predem rikam plan na dalsi den a nekdy to pripomenu rano. Problem je proste u toho lekare na miste nebo ted jsme byli v optice nechat spravit bryle. Jen se mela na pani podivat, aby jsme videli, zda to sedi dobre. Scena jak prase, valela se po zemi, no desny:frowning2:
Na cokoliv doma (kdekoliv) porad reaguje negativne, jeci - nemuze rict ne, nechci, ale jeci NEEEEEE a fnuka u toho. Proste sileny. Myslela jsem, ze uz to preslo, jednu dobu byla trosku lepsi, ale tohle je fakt peklo. Kdyz je doma, tak se ji snazim nevsimat, protoze kazda moje reakce je spatna. Jenze to jde doma (a taky ne vzdy, clovek musi vychovavat).
:grinning: k tomu, jak si ulevuju ja, to asi pujde tezko naucit dite. Mne nejvic pomaha proste rict nejaky sprosty slovo napr do pr**** anebo pak brblam, jak ji prave ted nesnasim.-( No a tezko ji muzu naucit nadavat, ze. To, ze do neceho boucham, to mi vubec neulevuje a navic ani nechci, aby ona do neceho bouchala. Takze ji asi naucim rikat slovo do pytle a ja se ho taky naucim pouzivat:slight_smile:
30. říj 2011 v 18:54  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik diky jeste jednou za rady. Chapu, jak to myslis, ale asi to musim proste vic vstrebat. V nejakych situacich to uz delavam a v pohode, ale to jeceni v aute anebo ze na sebe nenecha ani kouknout, to je vazne sila. Musim to ale nejak vstrebat.
jedine, co mi trosku vadi, jakoby nechat to dite byt...Nebude to brat jako vitezstvi? Ja samozrejme nechci moje vitezstvi za kazdou cenu, ale taky nechci, aby z ni byl rozmazleny fracek. Kdyz si ty ruce nejde umyt a nepomuze ani ostrejsi pobidka, tak ji nemuzu ale nechat byt, aby se spinavyma rukama litala po byte a sahala na Majdu a pod. Ja si ruce meju automaticky ve zminovanych pripadech. Takze to vidi. Vi i proc se to dela, vzdy to komentuju. Ale nekdy se taky sprajcne:frowning2: Kdyz se ji treba i zeptam, proc si je nechce umyt (nebo obecne, proc nechce neco udelat), tak zacne jecet to jeji NEEEE a je konec:frowning2: takze pak vetsinou jdu a ty ruce ji "nasilim" umeju, protoze fakt nemuze behat po byte s malym deckem spinava. Kdyz jde o jiny veci, treba uklidit hracky nebo najist se, OK, nechces ted, ale za 5 minut treba chtit budes, tak to je v pohode.
Ted mne napadlo - mozna bych teda mohla zkusit at jde jako umyt ruce panence nebo tak neco....No, ale kdyz ani tohle nepomuze, tak pak nevim:frowning2:
30. říj 2011 v 19:46  • Odpověz  • To se mi líbí
@hlavinka - vidíš, píšeš tady o tom, že ji nemůžeš nechat vyhrát, jestli to nebude brát jako vítězství - jak se začne do toho míchat kdo z koho, kdo zvítězí (a klasika - rodič přeci musí mít navrch, nemůže zvítězit dítě...) tak pak už se neřeší merit věci, ale jen kdo vyhraje, tedy to oč se jedná ustupuje do pozadí...Já jsem měla taky na začátku potíž uvěřit, že dítě se může chovat správně, když na tom nebudu bazírovat a vynucovat si správné chování...ale jde to a jde to asi lépe, jen to chce čas... Náš si začal sám od sebe mýt ruce až teď poslední měsíc. Předtím si taky téměř vždy ty ruce umyl, ale ne sám od sebe -a tudíž já už to pomalu nemusím "hlídat" - a o tom je rabr...
Takže bych ji řekla před příchodem domů...když příjdeme domů, převlíkneme se a umyjeme si ruce...chvilku než příjdete domů..Pokud nebude chtít, tak bych ji na chvilku nechala s tím, že ok - ale nemůže tedy sahat na sestřičku ani na hračky...protože může mít na rukou bakterie a ty můžou způsobit nějakou nemoc..takže to je otázka bezpečnosti...a když si budete mýt ruce, tak bych právě poukázala na to, jak špinavá voda teče z rukou...
Otázku PROČ bych úplně vynechala ze slovníku - děti (ani starší) neumí odpovídat na otázku proč, navíc zrovna tato otázka nutí děti ve své podstatě lhát - protože kdyby ti řekla,že se ji nechce, protože si už chce hrát - tak by jsi ten její důvod neuznala a tak se děti brzy naučí nedávat žádné odpovědi nebo vymýšlet více přijatelné pro rodiče - nebo obligátní "nevím" anebo "já už si je umyla"..a vypadají pak jako "hloupoučké.. " nebo lžou..takže když nebude chtít, klidně ji můžeš říct oznamovací větou to, co si myslíš, že je důvod proč nechce jít - tobě se už asi chce hodně hrát a moc se na to těšíš, že ani nemáš čas si umýt ruce...ona ti to nejspíše odkýve...a pak můžeš dál trvat na tom, aby si ty ruce umyla...je to jen o formě sdělení - že řekneš: Adélko, ruce. Pokud i tak ti to vadí, že zůstane s neumytýma rukama..tak můžeš jít k ní a znova říct - Adélko ruce, panenka může jít s náma (to víš, že pomáhá do toho zapojit hračky, taky to děláme). Přinejhorším ji můžeš vzít a odnést do té koupelny, nemusíš se ale vztekat, můžeš ji říct - tohle je pro mě důležíté, potřebuji, aby jsi měla umyté ruce...A až se pak po umytí rukou uklidní, tak bych šla za ní a řekla ji - tobě se to asi nelíbilo, že jsem tě vzala do koupelny a umyla ti ruce...víš, já potřebuji, aby jsme si ruce umyly hned jak příjdeme domů, chrání to naše zrdraví - moje, tvoje, majdy i tatínkovo..na rukou máme bakterie z venku, může se stát, že chyteneme i nějakou nemoc...A tak je musíme umýt....Cítíš ten rozdíl? Tady zachováš dekorum, řešíš jen umytí rukou a ne boj o moc - že tě musí poslechnout, a dobrovolně se jít umýt, jde to úpklně mimo osobnost dítěte, není to osobní, ale věcné...A neposuzuješ, že je špatná, že si nejde dobrovolně umýt ruce, protože už to musí chápat přeci...Jakoby se nedostat do situace kdo z koho...
30. říj 2011 ve 20:52  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoje, prišla som zasa kuk na tieto stránky, veľa píšete teda stále. Práve čítam priamo knihu RABR, tú "jak mluvit už mám 2x prečítanú. Ale práve dneska sme s manželom konfrontovali nasledovné, tak čo vy na to?
Dcérka 3,5 zvykne pri reklame na detské hračky, hovoriť "toto chcem" a počas reklamy sa jej tak páči cca 2 veci. Ja reagujem tak, že sa na to pozriem práve, dokonca som ochotná prísť aj z inej miestnosti a venovať teda pozornosť tomu čo chce a poviem jej "hm to vyzerá zaujímavo", alebo "hm, to je pekné naozaj", alebo "tak toto sa ti páči" o tom, že jej to kúpime nehovorím nič. Ja to beriem tak, že to neznamená, že jej to musíme kúpiť. Manželova reakcia je skôr taká, typu "aa to by ti bolo na čo, alebo" však minule sa ti tá bábika viac páčila, proste má tendenciu negovať to jej želanie. Ja vidím, že moja reakcia nevyvoláva žiadne frustrácie. Ale keď zareaguje manžel, tak dcérka má tendenciu presviedčať, že áno ako sa jej to páči a to veeeľmi chce. Tak som manželovi dneska vysvetľovala moje zmýšľanie, jeednoducho ja to tak cítim aj z môjho detstva, že moje želania boi negované aaa to nikdy také nebudeš mať a pod. a verím, že aj život potom také situácie naozaj prináša. Veľmi verim tej myšlienke, že pokiaľ ju nechám, že si môže želať všetko (možno teraz je to viac hmotných vecí), že nikdy nie je napísané, že to nemôže mať...proste ten pozitívny prístup k veciam a túžbam, že kažád sa môže splniť....Ja veľmi cítim vo vnútry, že takto to je správne ...len sa chcem s tým s vami tu podeliť. Prípadne aké máte vy skúsenosti a názory.
30. říj 2011 ve 21:25  • Odpověz  • To se mi líbí
@basika já to dělám asi jako ty, neslibuju, že to hned zítra půjdem koupit a syn to ani nevyžaduje, prostě jen říká, co se mu líbí a co by chtěl, před Vánoci nakreslíme dopis Ježíškovi, ale vysvětlím, že třeba nemusí být všechno...
31. říj 2011 v 09:05  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@basika u nas podobne ako u reruna. jedine ak urcite viem, ze to nekupim, tak mu to rovno poviem. u nas je to takto s playmobilom. skratka ma lego a preto nebude playmobil. skratka viem, ze by ho to nebavilo - da sa to postavit len jednym sposobom a on si rad stavia podla vlastnej fantazie. tak som mu to aj tak vysvetlila. ze je fajn, ze sa mu to paci. ale ma lego a playmobil kupovat nebudeme. moze sa s nim hrat u kamaratov, ktori ho maju. :wink:
31. říj 2011 v 10:03  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@basika petr vůbec ještě nepochopil reklamy. fakt. netuší, že by mohl chtít to, co tam ukazují, většinou si myslí, že začíná nějaká pohádka, když se objeví hračky a děti. Nějak moc televize u nás ani nehraje, spíš večer, když jde malý spát. Na pohádky kouká z dvd. Ale - až na to jednou přijde - úplně s tebou souhlasím, asi mu taky povím, že se mi to taky líbí, něco mu třeba o té hračce řeknu, protože co si budeme povídat, občas tam bliká fakt zvěrstvo:slight_smile:, ale asi je fajn nedávat zbytečně do souvislosti to, že když je to v reklamě, mělo by se to koupit. prostě jen ukazují , jaké všechny hračky můžou existovat...tak si to představuju já:slight_smile:.
a tvůj manžel možná zbytečně vyvolává ještě větší touhu malé to všechno mít, tou negativní reakcí.....tak mu domluv:slight_smile:.

halooo, školka vypadá jako zvládnutý problém, dokonce se těšil, ráno vstával už v hlavě s plánem, jakou hračku berem s sebou, ale žem usí zůstat ve skřínce, že by neměl volné ruce na hraní...dal mi pusinku a šel "do práce". těším se. trvalo to sice docela dlouho, přes dva měsíce, ale snad to vydrží:slight_smile:.
31. říj 2011 v 10:52  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
@blandik dekuju, uz to plne chapu. Samozrejme, ze nechci zvitezit z pozice silnejsiho, ale zaroven nechci, aby z Adelky byl nevychovanej fracek. A docilit toho je tezky. Ale moc dekuju za vyjasneni a za rady:slight_smile:
31. říj 2011 v 11:53  • Odpověz  • To se mi líbí
možná mimo téma, ale co už:slight_smile:
Našla jsem úplně náhodou jednoduché pc hříčky
http://www.nipa.sk/news.php - dole na stránce.

Pc nás dostihl dřív než reklamy:slight_smile:. petr vidí nás všechny tři s pc doma pracovat, bere to jako součást domova, nic navíc, ale pochopitelně je zvědavý. takže ted momentálně přemýšlím, jak na to. zatím jsem si to nastavila tak, že mu to spolu s někým z nás dopřeji, aby ukojil tu zvědavost, aby nemyslel, že je to něco zakázaného, aby to vzal jako další běžné věci. Má rád hraveuceni.cz, ted pochopil , jak na nb používat kurzor bez myši, zkoordinoval pohyb prstíčku s pohledem na monitor, prostě se učí. Takže - když má chut, na chvíli si k nb sedneme, za chvíli nabídnu něco dalšího a mizíme.
Jak jste na tom? Respektujete touhu dítěte zkoumat počítač? ? Nebo je raději držíte od pc dál?

Tápu zatím:slight_smile:
31. říj 2011 ve 12:35  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 PC mají kluci jen občas, hrají tam hry - auta, jak jezdí po nějaké dráze, to je baví, nebo se spolu díváme na naše fotky, nebo jim tam pouštím videoklipy, písničky... zatím nic cíleně, ale ty odkazy, cos dávala jsou dobré a mrknu na to hraveuceni - zakazovat jim to určitě nemá smysl, vidí to u nás, je to pro ně normální a stejně to budou ve škole potřebovat umět ovládat, ale chce to samozřejmě dávkovat, stejně jako TV a ostatní hry... A reklamy - ta fáze - to chci teprve u vás asi přijde, náš se na to taky nejdřív díval jako na pohádku, te´d už chápe, že ty věci se dají i koupit ... a ubránit se tomu moc nedá, před Vánoci je těch reklam čím dál více...
31. říj 2011 ve 13:17  • Odpověz  • To se mi líbí
@reruna hraveuceni je docel chytře nastavené tak, aby u toho dítě nemhlo sedět samo - předpokládá se, že neumí číst :grinning: , na každý posun potřebuješ kliknout podle instrukce. takže nehorzí odkládání dítěte, to se mi na tom líbí. má to i svoje mouchy, třeba tam dost mluví malé děti a ne úplně dobře, čekala bych tam zřetelnou výslovnost nějaké hééérečky, ale to je jen drobnost. kukněte:slight_smile:
31. říj 2011 ve 13:27  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@berenika39 ako sa to vezme. zatial na pc pozera akurat videa masiniek. ma rad rolby - to len tak v tv nezazrie. okrem toho si este pozrie video o specialnom bagri. ale zeby sa ucil alebo hral na pc - to este nie. obcas sa hra, ze pracuje. mame este jeden pocitac - taka ta klasicka bedna pod stolom a monitor s klavesnicou na stole. ten je vypnuty a na nom pracuje on - beha prstami po klavesnici, pise ceruzkou na papier a klika mysou - ma svoju kancelariu :slight_smile:
inak reklamy v tv nesleduje - ale fascinuju ho katalogy o hrackach. tie dokaze listovat ako knihu a rozjimat nad nimi ako nad bibliou :slight_smile:
31. říj 2011 v 15:14  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdu se sem vykecat, protože vy mě pochopíte :slight_smile: Moje mamka neustále malé říká, jaká je šikulka. Kolikrát jsou to i věci, které její vrstevníci běžně zvládají, nic vyjímečného a mamka jásá, jaká je šikulka a říká to strašně často. už jsem jí říkala, ať to pořád neříká, teď jsem jí donesla i RABR se založenou kapitolou. Na to mi řekla, že si to teda přečte, ale na nás to prý používala a žádné následky nemáme. Nevím, jak se k nám chovala v době 2 - 3 let, ale z jejího vyprávění to byla spíš sparťanská výchova a ne jásání nad každou maličkostí. Jsem zvědavá, jestli si to fakt přečte a co bude říkat.
31. říj 2011 v 15:27  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek