• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
nikdo neporadí?
31. říj 2011 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz moja svokra to detom hovori, moj otec to detom hovori - ja to neriesim. su to ich vnuci, robia to s nimi najlepsie ako vedia. a ked som sa o tom bavila s muzom, tak povedal, ze podla neho si deti zvyknu na to, ze s babkou/dedkom je to takto, sa mamou a tatom takto :wink: a je to pre ne vlastne obohatenie, pretoze si zvyknu na rozne pristupy, roznych ludi a naucia sa s tym zit. a zatial nam to fakt funguje. :slight_smile: keby som im dala do ruky knihu, tak ma asi niekam poslu, takze to ani neskusam :slight_smile:
31. říj 2011 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrunka01 zkus začít třeba tím, že začneš přemýšlet, jak formuluješ požadavky - tedy nepřikazovat, nezakazovat, pro začátek je i to docela hodně, než si na to člověk zvykne, já se snažím už dva roky, a stále to není ono..... postupně, jak budeš číst knihu, tak se dočteš i o dalších způsobech rabr jednání, tohle je bohužel běh na dlouhou tra´t a většinou se ani nedá dát jednoduchý návod, každý jsme trochu jiný.....změnit způsob myšlení je moc moc těžké
31. říj 2011 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna díky..to chápu,že je to hodně těžký a každej to má jinak.Ty zákazy,povely,to je síla,je to víc,jak polovina mojí komunikace směrem k synovi.Jenže kolikrát nevím,jak to jinak formulovat,když to má být jasné a stručné
31. říj 2011 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hlavinka - já vím, znám to. Nedokázala jsem na začátku si představit, že takto jde vychovávat..ale je to skutečně o tom, že strašně moc iniciativy nechávám na malém, když někam odejde, nevolám hned za ním, že kam to jde, má se oblíkat...ale koukám, co dělá..často je to něco třeba i čím chce pomoci mě, že mi jakože jde pomoct..nebo to beru tak, že má svou práci, pomalu, jak cítím, že je na to více připravený, tak více trvám na tom, že se bude oblíkat teď /nebo když spěcháme ráno do školky, ale ne apriori pokaždé, aby si zvykl, že teď se oblíká, když nespěcháme, dopřeji mu luxus klidu, odbíhání)...špatně se to vysvětluje po netu...ale jakoby více u nás funguje to, že řeknu obecně, jak se věci dělají (aniž bych vůbec zmínila nebo komentovala to, co dělá malý) a nechala na něm, jestli se podle toho zařídí...a on se zařídí...Mě se zdá, že když se brzdí ta iniciativa v dítěti, tak pak není tam, kde bychom ji chtěli mít...Nemůžeme jakoby posuzovat, kde má dítě pomáhat a kde ne...v jedné situaci se naprosto sobecky nechce rozdělit a podruhé nabízí sám něco co má moc rád...jakoby nemůžu já určovat, kde se má jak chovat..ale můžu mu říct - je slušné se rozdělit, když jsi dostal čokoládu a jít a nabídnout...a když to nechce udělat, tak ok - máš k tomu důvod...Nevím, jestli to je správné, nejsem psycholog, jen nám to krásně vychází...ale možná ten laisses faire nakonec nevyjde, co já vím.
31. říj 2011 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ja mu obcas na chvilicku zapnu nejakej word nebo tak a necham ho psat velky pismenka, celkem za chvilku ho to prestane zajimat a je to, podle me neni dobry z neceho delat to "zakazany ovoce", kdyz na tom nic neni....obdivuju ty "prirodni" rodiny, ale kdyz sami na pc furt jsme a na tv se taky kouknem, tak mi prijde pokrytecky to zakazovat malymu
31. říj 2011 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@basika - já to cítím s tebou stejně a dělám to samé...moc nepoužívám to moje hodnocení - je to pěkné, že..ale hodně to - tak to by se ti líbilo, že? Takový veliký bagr...No to je ale auto, viď? A taky to neberu jako nějaký přislib toho, že to koupíme...vůbec a ani malý to tak nebere...v obchodě se normálně koukáme na autíčka, malý si je prohlíží a říká, tohle chci koupit.. a tamto chci...Já mu řeknu, že př. chápu, že se mu to líbí, ale že nemůžeme mít každou věc, co se nám líbí, že by se nám to ani nevlezlo domů a (někdy), že je potřeba s penízkama hospodařit, aby nám vyšlo i na rohlíky a na bydlení a vodu...že se mi taky hodně věcí líbí (a často mu i povím - jé, tamta kabelka by se mi líbila...)...To, co dělá tvůj muž, zbyžečně malou dráždí - není potřeba vytahovat minulost - však to se ti taky líbilo..nebo ji nějak rozporovat...je to zbytečné, dělá to malou neschopnou...
31. říj 2011 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrunka01 ahoj, nějak jsi se tu ztratila, omluva:slight_smile:
čím začít? mě se docela osvědčilo "ubrat" na frekvenci mluvení směrem k malému. (nemyslím nemluvit s ním :unamused: ), prostě omezit ty hlášky při běžných denních činnostech, když potřebuju.aby něco dělal nebo naopak. A věř, že to jde ubrat asi tak o 80% :grinning: . Všechny ty uvozující věty jsou zbytečné. stačí naznačit jedním slovem a dál to nechat na dítěti. ne hned, ale brzo bude samo přemýšlet, co je potřeba udělat a proč....o to jde...aby nebylo poslušné ve smyslu "autorita rozhodla, já vykonám", ale aby věci dělalo proto, že se proto samo rozhodlo. . Tohle se týká hlavně toho slavného a s nechutí vykonávaného mytí, oblíkání, odchodů, uklízení.
Takže méně je někdy více...
A pak jde zrušit všechno okřikování, upozorňování, kde se vyskytuje NE, a jakákoliv jinak znějící negace. Všechno se dá říct jinak, jen se nadechni, než promluvíš a vymysli jinou variantu, bez NE: Děti to NE stejně nevnímají, slyší základ toho slova, z toho si hledají jeho smysl...a jakákoliv negace je pro vzdorovité prtě jak červený prapor na býka..stokrát NE znamená jo jo jo a ještě víc :grinning:
Asi na začátek stačí třeba jen jedn, dvě malé změny v komunikaci, když se ti to zautomatizuje, můžeš přibrat další. At vám to klape:slight_smile:
31. říj 2011 v 18:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
díky,holky..jsem nervák,ale fakt se chci snažit a změnit přístup.Vůbec se mi kolikrtá nelíbí,jak reaguju.Navíc teď na syna nemám tolik času,mám miminko,tak ej to náročný a o to víc je mi pak líto,když na něj křičím a přitom vím,že to jde jinak.
31. říj 2011 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrunka01 - mě na začátku pomohlo si vypsat vzorové věty na lednici :wink: Abych během dne mohla jen nakouknout, jak že to bylo - jak to mám obecně formulovat a vyhnout se tomu TY...A pak to jde docela rychle, protože ty situace jsou často hodně stejné a člověk si příjde na to, co říká...
A pak mi moc pomohlo to, co píše @berenika39 - nereagovat hned, prostě si dát čas, sledovat, co tím dítě sleduje a co chce udělat, zformulovat si větu v duchu a až potom říct...a ono dost často se ukáže, že dtíě má čistý úmysl a člověk jen polkne, když si předtaví, že chtěl reagovat nějakou "kritikou"...A ten čas se dá získat i tím, že jen popíšeš to, co dítě chce udělat - př. odběhne při oblíkání - tak vidím, že tě zaujalo autíčko...
Prostě ten základ je v tom, že nenutíš, ale když je to oprávněný požadavek tak trváš, dáš důvod - to je moc důležíté - vlastně téměř cokoliv dělám nebo chci po malém, popisuji - dávám důvod, proč to tak je - říkám to obecnou formulací a co možná nejvíce po pravdě..Ale sami autoři doporučují začít jednou věcí a tu si cvičit, pak přidat další a tak postupně se posouvat dále...
31. říj 2011 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
ďakujem za reakcie....no tak s mužom sme si to hneď v danej situácii prebrali hneď na počiatku situácie som ho stopla. TAkže už vie čo a ako. Ale som rada, že ste ma utvrdili v tom, že myslím podľa RABR
31. říj 2011 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojky, už dlouho sem nakukuju a snažím se inspirovat, hodně situací je všude asi hodně podobných:wink: Přečetla jsem RABR a Jak mluvit.... a teoreticky to všechno ovládám:grinning:, ale mám problém, že často strašně brzo vyletím...vím, že je to můj problém, že tohle musím v sobě změnit sama, ale mám s tím fakt problém:frowning2: A teď jak čtu příspěvek @petrunka01 , tak se v tom úplně vidím:wink: Syn teda teprve bude mít 2 roky, ale chtěla jsem začít hned od začátku, kdy začal rozumět... Musím se pochválit, že takové ty běžné situace s oblíkáním a mytím rukou, zavíráním dveří atd.docela zvládáme a snad nejvíc pomáhá metoda dvě slova:wink: Ale v čem jsem te´d pohořela, byly tyhle situace - malej si pořád přistrkuje židli k lince a chce pomáhat s nádobím. Většinou ho nechám, ať si tam myje kelímky od jogurtu apod. Ale včera najednou mrsknul skleněnou konvicí na čaj (i s čajem) do dřezu plného nádobí...to jsem neustála a hned mu jednu plácla na zadek:frowning2: a pak mě to strašně štvalo. Nebo co dělat, když poslední dny pořád něčím hází - kostkama, knížkama, kolikrát to hodí i po mně... Pořád mu opakuju, že házíme balonkem nebo venku kamínkem do vody (to miluje), ale on kývne, že jo, a vezme další kostku a hodí... Včera to bylo pořád dokola a já pořád dokola, že si házíme balonkem...a v noci to asi vygradovalo - probudil se s křikem a měl svůj občasný vztekací záchvat - a chtěl balonek:sweat_smile:
31. říj 2011 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a ještě jsem narazila na knížku Sourozenci bez rivality - stojí za to si ji koupit?? :wink: Mám si ji pořídit preventivně nebo spíš to nechat, až jak budou děti na sebe reagovat??
31. říj 2011 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tygrous knížka Sourozenci podle mě stojí za to, zkus třeba i knihovnu, jestli ji tam neobjevíš, a´t nemusíš hned kupovat, stojí kolem 25O,-Kč a pak uvidíš, jestli ji chceš mít doma, já ji mám a občas si v ní musím zalistovat znova...
A situace s umýváním ve dřezu - jak přes kopírák s naším mladším, asi mají ty děti te´d sensitivní období - já ho nechávám, ale teda rostu u toho, protože je pak vše mokré...ale naštěstí jen voda! ale preventivně poschovávám vše v dosahu a kontroluju, ta skleněná konvice s tím čajem tam prostě neměla co dělat, to jasně musel zkusit :wink: co to udělá, ale tak aspoň zjistil, že to příště už ne.... vysvětli mu, že ses prostě lekla, že to bylo fakt nebezpečné, že konvice se mohla rozbít, on se mohl pořezat, opálit čajem atd.....
1. lis 2011 v 07:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko to se tu vlastně probíralo už víckrát, že děti si zvyknou, že babička a dědeček se k nim chovají jinak. Akorát když poslouchám každých 5 minut "Ty jsi šikulka", tak mi to rve uši. A asi očekávám i od mojí mamky víc, protože byla učitelka v mateřské škole, ale už to přes 20 let nedělá. Taky si ráda čte různé naučné knížky, z psychologie apod., tak proto si myslím, že by si RABR mohla přečíst. Uvidím, jestli přečte a co na to bude říkat.

@tygrous u nás je to stejný, vařím a malá si už strká židli, aby pomáhala. Někdy, když mám čas, tak ji něčím zaměstnám, minule mi třeba solila maso, ale pak jsou zase dny, kdy pospíchám, druhá mi řve, tak jsem nervní a nemám na to vůbec náladu, pak jde RABR do kopru :unamused: A my už máme rozbité víčko od konvice :grinning:

@petrunka01 s tím miminkem to mám stejně. Já jsem aspoň začala s RABR před narozením, ale je to velký rozdíl. Před porodem jsem v klidu vysvětlovala, máloco mě vytočilo, ale teď, obzvlášť když má malá svůj den a jenom řve, mě vytočí i maličkost a řvu. Dokonce jsem starší párkrát plácla, což jsem do porodu neudělala. Pyšná na to rozhodně nejsem a doufám, že se to všechno brzo srovná, ještě se mnou i cloumají hormony.
1. lis 2011 v 08:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky,díky za reakce.Doufám,že vám budu psát,jak nám to doma klape a jen minimum špatných reakcí.
1. lis 2011 v 08:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz aj mne trha usi, ked mam svokru na navsteve na 3 tyzdne. ale mna viac vytaca, ked zacne s tym, ze deti musia sportovat, ze musia ist von, ze musia to a hento. hlavne pri tom starsom, ktoreho bavi viac stavat ako lozit po preliezkach.
moj otec je v tomto lahsie zvladatelny - nemiesa sa do nicoho. sice ma tie klasicke hlasky - ale ako pisem, uz to neriesim. u nas su navstevy vzdy velmi intenzivne - hlavne od svokry. pride na 2-3 tyzdne, deti ju miluju, takze je v podstate v tom case s nimi v kuse. a ked nahodou zasiahnem, tak to vzdy konci zle. vacsinou hadkou medzi mnou a muzom. takze sa to snazim skutocne uz vobec neriesit. aj ked sa mi to nie vzdy podari :grinning:
aj tak v poslednej dobe sama zistuje, ze to, ako niektore veci robila minuly rok uz tento nemoze - lukas to totiz zacal zneuzivat :wink: takze sama prisposobuje a meni svoje sposoby. komunikaciu ale uz asi nezmeni :grinning:
1. lis 2011 v 08:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna No to by na te lince nesmelo byt temer vubec nic :grinning: a vzhledem k tomu, ze mame malou panelakovou linku, tak to proste neni mozne:wink: A on je tam nasackovany zhruba pul dne a ja jen porad hned po pouziti myju kazdy porcelanovy hrnek a talir apod...a paks taci vterina a dopadne to takhle:sweat_smile: Moje mamka, kydz videla video, jak myje malej nadobi a co na te zidli dela, tak mi akorat vynadala, ze ho tam necham lezt a ze spadne...no klasika s babickou:wink:
na tu knizku mrknu teda v knihovne, ale asi si ji koupim, myslim, ze se dvema raubirema ji asi uzijeme:wink:
1. lis 2011 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tygrous ja som si knizku "Sourozenci bez rivality" tiez kupila, urcite stoji za precitanie. Ja tiez cakam babo, ale moja prva dcerka je punkac od narodenia, miluje byt v opozicii aj za cenu vlastnych strat... takze chcem byt pripravena na vsetko :sunglasses: :grinning: Su tam teda priklady vacsinou aplikovane az na vztahy medzi starsimi detmi, ale v podstate ide stale o ten jeden princip. Ze vlastne mas pochopit, ukazat empatii aj tomu dietatatu, ktore zacne konflikt.. ze nie hned trestat.. dieta tym vlastne prekvapis, a ked pociti, ze Ti aj na nemu zalezi, hoci robi momentalne zle, tak to potom vlastne oceni.

Mam kamosky, co teraz porodili, podobny vekovy rozdiel.. obidve si tiez prezivaju svoje, jejich prvorodene deti boli v podstate "bezkonfliktne, od prirody pohodove deti".. po narodeni druheho miminka sa zmenili ... sceny, dozadovanie sa pozornosti .. proste ziarlivost jak vysita, na ktoru maju samozrejme pravo. A maminky nechapu.

Inac ako sa tu priznavate.. ze vam zlyhavaju nervy.. u mna to iste.. neviem ci je nieco vo vzduchu alebo moje tehoten. hormony, dcerka tiez zacala mat take .. akoby som to nazvala .. ufnukane, nerozhodne obdobie - za vsetkom hned plac, nervozita.. o 5 sekund je vsetko OK, ale tak sa to toci aj milionkrat denne.. idem ma porazit :unamused:
1. lis 2011 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, jak resite naschvaly? Mlady mizacina delat vylozene naschvaly, vi ze se neco nedela a proste to just delaa ceka, jaka bude reakce :-/ Kdyz mam moznost a cas, tak mu to vysvetlim, ale treba dneska jedl polivku, ja zrovna prebalovala maleho a on se rozhodl, ze ji zacne po lzickach vylivat na stul. Reknu mu jednou "takhle se k jidlu nechova" a on toho necha na cca pul minuty a pak znova a koukne na me, co ja nato. Takze to potom konci tak, ze na neho skoro kricim, at toho necha, ze bude neporadek a on vesele rozliva polivku a ma z toho srandu :confounded: Nevim, jak reagovat tak, abych ho nemusela okrikovat
1. lis 2011 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prom hodne podle me delaji tehu hormony a ze mala citi, ze se neco deje. Ja teda v tehotenstvi fakt ztracela nervy s mladym uplne silene, po porodu se to vyrazne zlepsilo :wink:
1. lis 2011 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sussanah @prom Zeny, trochu ste ma ukludnili. Ja som teraz v 17.tt, syn je vacsinou milucky, zlatucky, sikvony, ale minimalne raz denne chyti hystericky amok (vacsinou bud vobec neviem pricinu, alebo je ta pricina uplna prkotina) a bojuje, bojuje, reve, hysterci...a mne hned stupne adrenalin a som nanho protivna a sama so seba rozhodena, ze neviem byt kludna a nesnazim sa to kludne vyriesit :frowning2: Tak neviem, ci sa mam aj ja vyhovarat na hormony...:frowning2:
1. lis 2011 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tygrous - k tomu házení, někdy pomůže i to, že mu můžeš nasměrovat jeho aktivitu určitým směrem - př. může zkusit házet ty kostky do nějakého velkého koše nebo na gauč...Někdy to nejde jen tak přesměrovat na balon...nebo pak zkusit navrhnout alternativu - házení papírovými koulemi na nějaký terč...Záleží, jestli háže, když se vzteká nebo jestli ho to baví házet...
K tomu udržení vlastních nervů - ono je to více o tom, změnit pohled na dítě a na způsob výchovy než o tom napočítat do deseti nebo přemoci vlastní emoce (to pak je stejně falešné a je to i vidět...). Ono dost pomůže si analyzovat zpětně, proč jsi nakonec zareagovala tak, že jsi ho plácla (jaký jsi měla k tomu motiv - př. bylo to to, že už toho bylo na tebe moc, najednou dítě zase stálo u dřezu a ty jsi nevěděla, co dříve hlídat? Nebo to byl automatická reakce, když dítě něco udělá, co nemá a mohlo se něco rozbít?...To pak člověku pomůže se odpíchnout...Mě hodně pomáhá jakoby se smířit s tím, že všechno bude trvat dlouho a všude bude "brajgl", když se do toho malý pustí...zvolnit a říct si, no co, nic tak hrozného se nestane, nebudu to mít hned, nebude to dokonalé, možná se něco rozbije (ale moje zkušenost je taková, že jsem já na mateřské rozbila více věcí než naše dítě) atd...A pak rozlišovat úmysl dítěte - jestli to myslelo dobře (že chtělo umýt konvičku, protože byla špinavá...)...každopádně vhodná reakce je: KOnvička je skleněná, může se lehce rozbít. Musí se s ní opatrně...a prostě co se stalo, už se stalo, nemá cenu se k tomu vracet, příště si dá nejspíše pozor...
A když už se stane, že ujedeš - což je normální naprosto, tak mu popravdě, až se uklidníš říct, jaký jsi měla pocit a že se mu omlouváš...Já jsem se hrozně lekla, že se konvička rozbije a budou tady ostré střepy. Já vím, že se to učít, já to chápu. Tak se omlouvám, že jsem tě plácla. Nepřeji si takto řešit problémy...
U nás hodně vychází prostě jen okomentovat to, co se stalo nebo co se děje obecnou formulací, a nechat to na dítěti...př. hází kostkama, hračkama - říct mu - takto se může zničit nábytek kolem, odřít nebo rozbít a taky to dělá hluk, ruší to sousedy pod náma (jestli máte)...a nechat ho být s tou informací o samotě /tedy odejít.../. Anebo v tom věku nabídnou alternativu - př. to házení kostkama na terč - př. polstr z gauče, kde kostky můžou padat na koberec..a jinak já neznám temperament tvého dítěte, ale možná by mohl mýt talířky a hrnečky, ne křehké skleničky, ale tohle, co? NEbo ho nehcat drhnout hrnec, ono ho asi moc dlouho nebudou ty plastové kelímky od jogurtu uspokojovat, když ty pak myješ něco jiného...
1. lis 2011 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sussanah - nechci, aby to vyznělo nějak zle, ale náš mi dělal naschvály tehdy, když jsem ho začala napadat, jeho osobu a moc trvala na to, že se to nebude dělat...nebo když byl přetažený...stalo se to pár krát...Je třeba mu dát smysluplný důvod, proč to nemá dělat -a ne že "k jídlu se takto nechová" - toto nedává odpověď na otázku proč se to nedělá, jen ze své pozice rozdiče říkáš, že tohle ne...dá se klidným hlasem říct, že jídlo patří do bříška a ze stolu ho už nemůžeme jíst. Pokud už jíst nechceš, dám talíř na linku...A pak bych mu možná zkusila nabídnot takovou aktivitu - na tácek se dá barevná podložka, a na ní nasype trošku př. krupice nebo jáhel a dítě do toho může kreslit prstem...
1. lis 2011 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik to bylo ve zkratce, ja mu rikam vetsinou ze na hrani jsou hracky a jidlo se ji a ze i mama a tata si s jidlem nehrajou, akorat ze na tohle proste neni nekdy cas :frowning2: Kdyz mi to dela, tak to vetsinou tak resim, ze mu reknu, ze kdyz si s jidlem hraje, tak uz asi nema hlad, takze muze jit od stolu. To on se hnedka chytne, ze jeste chce jist a zase ji normalne,ale vydrzi mu to tak 2min a zacne to nanovo. fakt ze to nedela, kdyz jime normalne spolu (kdyz treba maly spi), to staci max jednou upozornit, ale kdy se venuju malemu a nesedim u neho, tak jakoby vyuzil prilezitosti, ze ho nehlidam a poradne si to rozhazovani jidla uzil :angry: Ta nahradni aktivita byla v lete, nechala jsem mu prelevat ruzne vodu na terase v miskach, mel tam i lzicky, flasky od vody atd, ale asi se mu to tak zalibilo, ze s tim pokracuje i u jidla :frowning2: Onehda mi totiz oznamil, ze tou polivkou zaliva tu brokolici v polivce :sweat_smile:
1. lis 2011 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nae ta unava v tehu dela fakt hodne, mela jsem to presne jak popisujes, hned me vsechno vyvedlo z miry, hned jsem ztratila nervy a pak jsem si to nasledne uzila s vycitkamisvedomi. Nezbyva nez to prezit,bude lip :wink: Teda po tom, co bude trochu hur :sweat_smile:
1. lis 2011 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sussanah - moje zkušenost je, že konec konců to hraní s jídlem příjde a pak zase odejde...děti stejně nejvíce napodobují nás, co my děláme...Já bych možná zkusila takové ty objektivní důvody -že stůj je pak od jídla a jídlo se musí vyhodit (a ne že vy si taky nehrajete s jídlem...). Jinak mi to příjde naprosto úžasné, že zalívá brokolici polívkou...mě se zdá, že někdy není až tak potřeba vždy vychovávat, ale že je krásné, když se rodiče oddají tomu kouzelnému světu dítěte, kdy jakoby nejprve zareagují tak, že - jé ty sis vymyslel, že zaliješ brokolici, tedy to je nápad,...víš, ale takto pak už tu brokolici ani polívku sníst nemůžeš, protože je to na stole (no prostě nějaký důvod), já ti dám na utření ubrousek...vůbec se mi nějak osvědčilo, když něco chci, tak nejprve se navázat na svět dítěte a až pak pronést ono obecné pravidlo, jak se věci dělají...Děti se mi zdá nezačnou dělat věci správně proto, že jim nedovolíme dělat věci "špatně" po dětsku, ale proto, že to nakonec zkopírují a to hraní mezi tím je jen cesta, odrostou ji, rozvíjí to jejich kreativitu...takže co tím chci říct, aby to nevyznělo - nechte dítě plácat z brkaše hory na stole, a zdobit je kompotem...že není třeba hned reagovat korektivně, ale dá se nejprve ocenit nápad dítěte, nebo jen popsat, co to dělá, proč to asi dělá...dítě pak má pocit pochopení rodiče...a až pak se dá říct, jak se věci mají, neútočně, bez trvání na tom, že toho musí nechat hned...dát mu ubrousek, aby odstranil následky svého jednání...To je za mě, nevím, jestli to je správné...
1. lis 2011 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik náš starší bohužel na to upozornění, že se něco může rozbít, zničit nábytek atd. odpoví, že on chce, aby se to zničilo.... co na tohle odpovědět? já většinou říkám, že já ale nechci, aby se to zničilo, že peníze na nové nemáme atd. atd. ale nevím, jestli v něm takto spíš neutvrzuju ten vzdor
@sussanah a vždycky si k tomu vyberou chvíli, kdy zrovna nemůžeš zasáhnout.... viz přebaluješ, kojíš atd. pak z vlastní zkušenosti vím, že takové jen slovní upozorňování většinou u nás nepomohlo, dokud neuměl mluvit, tak mě ignoroval a dělal to dál popřípadě se ještě díval, co já jako na to.... a jak začal mluvit, tak odpovídá ve stylu, ale já to chci zničit atd. ad jídlo - jakmile mu to chci sebrat, tak dělá zase že jí, ale vydrží mu to chvíli, a když mu to teda úplně seberu, tak zas řve, že má hlad.... někdy fakt nevím už jak dál....
@tygrous no to znám, já už taky někdy nevím, kam bych před tím malým nenechavcem všechno nebezpečné schovala..... stejně si vždycky něco najde, kam nedosáhl včera, už dneska dosáhne nebo si přistrčí židli :sweat_smile:
1. lis 2011 ve 14:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik je fakt, ze hodne veci zase odeznelo. S tim ubrouskem to delame, kdyz neco rozlije (at nachval nebo omylem), tak si to musi po sobe uklidit ( s nasi pomoci). Ze zacatku sice potom delal to,ze naschval vylival caj a potom nadsene utikal pro hadru, ale taky to preslo.S tou brokolici me to poprve fkat dostalo :grinning: Hodne totiz dela s manzelem na zahrade, porad neco kopou a zalivaji, takze je jasne, odkud vitr fouka. Je fakt, ze vetsina tech jeho "naschvalu" je okoukana, napr kdyz micham a foukam polivku na taliri, tak onto potom dela sam a pak ho to chytne tak, ze micha strasne rychle a naschval tak, aby polivka litala vsude po stole :frowning2: Asi jsem doufala v nejaky "chytry trik" jak na neho, nejak toho casu ted neni nazbyt :sweat_smile:
1. lis 2011 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna jj to je presne :grinning: Jeto nekdy fakt narocne a to jsem na zacatku :sweat_smile: Ono asi to je prave tim,ze si vybira chvili, kdy nemuzu nic udelat. Proste vi, ze je to jedinecna prilezitost "jit dal" bez omezeni, akorat ze vim, ze tu hranici mu nejak dat musim a na slovni hranici nas mlady zatim moc nereaguje :-/
1. lis 2011 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek