Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@sussanah no já třeba polívku si ani netroufnu zatím dát, že by ji malej jedl sám.... dám mu na talíř jen sypké věci, které se pak dají lépe oklepat a uklidit a tou polívkou ho prostě krmím zatím já 😅 , má 2 roky a 1 m, u staršího jsem mu taky polívku začala dávat až tak kolem 2,5 let, pak už byl schopnej se celkem slušně najíst, aby to nebylo všude....

@sussanah - jak si to čtu, co píšeš, to je všechno nápodoba malého, mě to nepříjde jako naschvály, ale zkouší dělat to, co maminka...to jsem se naučila brát pozitivně, vidím, že se o něco snaží, tak mu to ukážu - že fouká se jemně, aby polívka nevylítla z talíře...a když vylítne, má tam ubrousek...za naschvál považuji situaci - kdy si vezme autíčko, přiloží ke zdi, kouká na mě a jezdí - vyloženě čeká, co já na to (stalo se ve dvaceti měsících, když jsme chtěli aby spal a on nechtěl), pak ještě začal třískat talíři v myčce...to byl jeho protest proti našemu chování, forma obrany, sdělení pro nás - to co jste dělali se mi nelíbilo, tak já teĎ taky dělám to, co se vám nelíbí..... To co popisuješ beru jako zvídavost, nápodobu - vlastně formu učení, s fantazií, kdy dítěti stačí nějaká úplně jiná rekvizita a zkouší si něco z dospělého živata...Dítě má svůj svět, své metody a přístupy, když se budu snažit jeho aktivity zakázat a činnosti dovolit dělat jen tak, jak to "dělají dospělí", tak možná zabrzdím jeho iniciativu do budoucna...Já si myslím (a je to jen za mě), že iniciativa dítěte se má vítat, a nemůže se některá "dovolovat" a jiná zakazovat. Můžu říct, tohle může způsobit to a to (a pokud to ohrozžuje někoho, něco),tak i fyzicky zabránit...ale když budu hodně dítě tlačit do nějaké přihrádky, formičky a tím ho formovat, jak se má chovat (tak silou), tak nejspíše sklidím protest...když to řeknu jen obecně, tak si z toho více vezme...Asi nedokážu přesně popsat, co myslím...Jakoby tohle je klíč k tomu, aby mě netočilo chování dítěte - když se dokážu podívat na to, co dělá jeho očima, uvidím v tom ušlechtilé motivy, fantazii, snahu napodobit a učit se dospělému světu...tak se nemůžu zlobit, ale můžu z toho mít radost...a pak mu říct onu obecnou informaci, jak se věci dělají...Možná to píšu moc sugestivně, nemám to nikde ověřené, jen jsem si k tomu došla...

@blandik to si nerozumime (asi to nepopisuju dobre). Ja ho urcite nekaram za to, ze si snazi pofoukat polivku, ale protoze to neumi,tak rozlije. to je v pohode, vysvetlim mu, ze je potreba to delat opatrneji a ukazu atd. On je hodne ucenlivy, hodne zkousi, nechavam ho delat spoustu veci a taky je tim padem i hodne samostatny. Jde mi spis o to, ze on totiz moc dobreumimichat a foukat polivku opatrne. Jenze nekdy se rozhodne, ze se na opatrne pohyby vykasle a zacne je delat rychle a polivku vylivat a u toho si krici radosti, jaka je to bzunda, pak koukne na me a zatvari se, jako kdyz to udela omylem (on sice nemluvi, ale delame znakovku, takze se domluvime dobre). No a to je proste na moje nervy.. Kdyz se obcas neco stane, protoze to jeste nema vychytane, tak to je jina.
@reruna On je pomerne sikovny, kdyz chce, tak sni polivku bez problemu bez vetsiho cyntani kolem uplne v pohode. Me zas nevadi, kdyz je nekde kypnute, to se potom utre, ale stve me, kdyz to dela proste naschval 😖

@blandik ty tvoje odpovedi mi vzdy prijdou tak krasne logicke😉 Jen si to pak v te chvili uvedomit 😀 Tu automatickou reakci s placnutim mam zafixovanou z detstvi - mama nas taky placla nebo hned zakricela, ze to a to nesmime, ze se to rozbije, rozlije apod...ale uz jsem dost zvolnila - treba nejake rozliti vody me nerozhodi, ale ta konvice.
jinak jak tu sussanah pise o tech tehu hormonech, tak to u mne ma asi taky vliv - jsem vic podrazdena na kdeco...no budu doufat, ze po porodu, se to taky zlepsi😉

@sussanah skusala si s nim robit podla montessori? pisala si, ze v lete ste si prelievali na terese, skus mu dat teraz tacku, na nu dva pohare, nech si prelieva, (ja som jej este k tomu davala papierove kuchynske utierky na utretie) potom dve misky, v jednej z nich fazulu( ryzu, krupicu, cokolvek) a lyzicku, nech si presypa. mozes mu skusit dat neskor k tym poharom potravinove farbivo a moze si miesat farby. vela tychto veci je aj na www.rodina.cz
mozno ma senzitivne obdobie na tieto veci a preto to robi s jedlom. mozno, ked sa vyhra pri tejto cinnosti, uz nebude mat potrebu robit tieto veci pri jedeni.
inak ja si moc u seba neviem predstavit aplikovat RABR bez toho, ze by som poznala montessori. tak sa da vela veci pochopit, napr., ze veci, ktore mi pripadali, ze deti robia len aby nas rozculili, tak robia uplne z inych pohnutok

@klementina jj vcera jsme o tom s muzem mluvili a dosli jsme ke stejnemu zaveru (montsri zname a hodne se snazime ho nechat na veci prijit sam atd.) 🙂 Jen jeste musim vymyslet, kde ho to necham delat, at doma nemame povoden. Kazdopadne dneska dopo jsme vynechali prochazku venku v tobe kdy maly spi a jen jsem maleho vyhodila na terasu v kocarku a s mladym jsme poprve vytahli vodovky a michali a barvili a delali otisky, no nadseni velike 🙂 Trochu jsem si uvedomila, ze si s nim ted opravdu malo hraju ☹ Jen se stihnu udelat, to co se udelat ma a kdyz maly spi, tak jdemena vychazku, takze doma na neho nemam temer cas.. No asi obcas vychazku vynechame, at muzeme vymyslet takove blbosti jako dneska 🙂

@sussanah my sme zacinala v kupelni na takom malom stolceku z ikei (cca 5eurovom) ktory padol za obet 🙂 bol po case taky zniceny tej vody, ze sme ho vyhodili a kupili novy-teraz ho uz ma v kuchyni, ma na nom tacku a len si tam nosi, co potrebuje, pekne poutiera, takze stolik je stale ako novy 🙂
je to urcite narocne s dvomi detmi, hlavne kvoli tomu, ze zaciatky tychto hratok su fakt narocne aj na cas aj na nasledne upratanie, ale je to "investicia", ktora sa vrati 🙂
k tym vodovkam, my malujeme s takymi temperkami z tesca a uz ked som si bola ista, ze to mala zvladne v pohode aj sama, isla som varit a ju som nechala v izbe nech si maluje, a ked som sa neskor vratila, boli tie farby stecene na stene, ona si ten obrazok chcela nalepit na stenu (ako to robime aj spolu) len este neboli farby uschnute. 😉

@sussanah doporučuju ještě prstové barvy - jsou na gelové bázi a líp se perou asi jak klasiccké vodovky a taky omalovánky maluj vodou, potřebuješ pak jen štětec a vodu.

@klementina no ty vodovky jsme dostali jako darek od pojistovny, ale jsou ic moc, takze koupime nove. taky jsem uvazovala nad temperkama, ale trochu se bojim, ze ho spis zaujme to vymackavani barvy z tuby nez malovani 😀 Ja bych ale chtela, aby tyhle veci delal alespon v dohledu, protoze on ma nekdy napady, ze by jednoho porazilo, tak stihnu alespon zasahnout pred polykanim barvy atd 😉
Ja to s dvema zatim v pohode zvladam,maly je pomerne klidne miminko, ale proste uz nejak nezbyva cas na hrani si s mladym. Ale uz jsem si sahla dosvedomi, takze to nejak vymyslim. Ono zauz bude zima, to budeme mit volnych odpoledni doma az az 😀

@reruna co jsou zac prstove barvy?

http://www.kreativni-hracky.cz/katalog.php?typ=... výběr je velký, naše oba kluky to moc baví, ale musíme to provozovat odděleně, každý zvlášť si s tím krásně malujou a patlají a celkem to uhlídám a je to zábava, ale jak jsou dohromady, tak se to nedá... ani jeden nechtějí malovat pastelkama, tyhle prrstové barvy je baví a ty omalovánky maluj vodou taky seženeš v papírnictví běžně a to je taky moc baví a není u toho vůbec nepořádek

@tygrous - určitě zlepší, ono je to často o tom poprvé, jak dítě něco udělá poprvé, nečekaně, jsme ve shonu, tak naskakují automatismy...Ono skutečně dost pomáhá (tedy mě) jakoby nasát do sebe nadšení z toho, že to dítě to chce zkusit, že mě chce napodobit...a hrozně moc zvolnit..

@sussanah - prstové barvy jsou v kelímu, dítě nabírá prsty, maluje prsty, Tedy u nás spíše dlaněmi...Dá se to dobře umýt, ale bach na akrylové vanny (trošku jsme to museli drhnout voňavkou), keramické umyvadlo nebo nerez dřez je v klidu...Loni na vánoce jsme dělala přáníčko, kde byl malý na fotce s rukama od barev a na jednu stranu jsem ho pak nechala otisknout ruku..

Holky, chtěla jsem se zeptat, jeslti mají vaše děti doma nějaké povinnosti...a jestli trváte na tom, že si mají hračky večer uklidit sami - respektive od kdy si vaše děti hračky samy uklízejí...U nás to děláme spolu, zdá se mi ještě brzy, kolikrát to dělá sám, že jen s ním začnu a pak jako poslední dva dny mi řekne - že to mám udělat sama..dovezeme hračky do pokojíčku spolu, ale pak slyším - máma sama...já dumám jestli ve třech ho mám jetšě nechat být (protože jinak je dost pořádkumilovný) nebo už trvat na spolupráci...

@reruna - prosím tě, ty omalovánky Maluj vodou, to vypadá jako omalovánka a maluje se vodou a vylezají barvy, nebo co to je? Ještě jsem o nich neslyšela..díky.

@blandik http://www.mojepapirnictvi.cz/zabava/omalovanky... je to tak, jak jsi to popsala - ten obrázek je předmalovaný, ale je to takové bledé a barvy vylezou, až se to přetře vodou, ideální je to od těch 2 let, ale i našeho Míšu to ještě baví

@blandik hračky uklízíme většinou až večer před večerníčkem, dříve to nemá cenu 😅 a uklízíme to většinou spolu, formou - kam co patří a kdoo to bude mít dříve atd. ale někdy se zaseknou, že uklízet nebudou a nic nezabírá a to taky nevím, co s tím... minule jsem teda řekla, že nebude večerníček, když nebudou pomáhat uklízet, ale půl hodiny brečeli a nakonec to teda uklidili, tak jsem pustila nějaký záznam, protože večerníček už samozřejmě byl pryč, ale cítila jsem se spíš jako že bojujeme, kdo to déle vydrží a neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit 😖

diky za tipy s barvami a omalovankami, kouknu na to 🙂

@blandik ja jsem asi fakt tyran, ale mlady si kazdy vecer uklizi hracky s nasi pomoci. Ale on je celkove hodne velky perfekcionista a kdyz veci nejsou tam, kde maji byt, tak jde a zacne je uklizet. Pak delame spoustu veci spolu nebo kdyz ho pozadam (jako jeho "povinosti" doma), jakoze rano ustlat, uklidit si pyzamo, odnest si obleceni kdyz se prevlika na komodu, odnasi si prazdne plastove nadobi do drezu, uklizi si po sobe boty atd.
Hodne na uklizeni (kdyz se mu nechce) u neho plati hra "jednou mama, jednou Filip" a na stridacku uklizime. Hodne to i pouzivam i u jidla apod.

u nas tie prstove farby nemali uspech, malej hrozne vadi, ze ma spinave ruky od nich. 😒 ale tie temperky z tesca su dobre, nie su v tube, ale v takej plastovej flasi, mame k tomu kupenu paletu do ktorej tie farby lejeme. velmi dobre sa s nimi maluje.
mali sme tiez tie omalovanky s vodou, ale zatial to malu nezaujalo.
@blandik vyzera to normalne ako omalovanka s hrubsimi listami a ked po tom prejdes stetcom s vodou, tak sa ti to zafarbi.
a s tym upratovanim neviem, mala si vacsinou hracky upratuje sama, ako som jej urobila trosku systtem medzi hrackami v izbe, mam taky pocit, ze ju to aj bavi mat veci na mieste, ale tiez mame obdobie, ked sa jej nechce, tak to robime spolu, neviem, ja by som ho nabadala k spolupraci, ale netreba to lamat cez koleno, podla mna staci ak vidi, a citi, ze je lepsie sa hrat v upratanom priestore a nechala by som tomu volny priebeh

Jdu zase pro radu či nějaký nápad - vím, že většina z vás teprve začínáte se školkou, my už máme ty první problémy a adaptaci za sebou, jak už jsem psala, tak starší se poslední měsíc ve školce i někdy doma projevuje dost divoce - lítá, skáče, ječí, mluví sprostě, nezdraví lidi na ulici... mám už potvrzeno od učitelky, že se dal dohromady s jednou holčičkou, která je jeho opakem - tedy holčička o hlavu větší, o 10 kg těžší, rozmazlená, neustále poutající pozornost za každou cenu, mluvící sprostě atd. tahle holčička má na Míšu bohužel velký vliv, co ona řekne, on provede... příklad - Míšo zachrochtej.... atd. nebo se navzájem rozesmívají a popichují při jídle, spaní atd. další příklad - Míša už 2 roky má problémy se zácpou, nikdy nekakal ve školce, poslední měsíc kaká ve školce 2X i 3X, až jsme měli strach, jestli nemá průjem, ale ne.... no a te´d už vím důvod - ta holčička zavelí a jde se kakat! a na WC si ukazují zadečky, mluví sprostě atd.
No a já si najednou připadám úplně bezmocná, vše o co se doma snažím, abych vychovala slušného člověka, takhle holčička teď narušuje a jak tomu zabránit, když s ním v té školce nejsem? Doma vysvětlujeme, že nemusí opakovat vše po ní, že má svou hlavu, aby věděl, co se má a nemá... ale zatím se zdá, že tohle "zlobení" je pro něj strašně atraktivní, že najednou má ve školce pozornost, kterou dříve jako zakřinutý, hrající si sám, neměl.....prostě nevím, co až přijdou horší kamarádi s horšími požadavky - pojďme si zakouřit, a poj´dme zkusit tohle ukrást atd atd.
Co budete dělat, když si vaše dítě najde ve školce kamaráda, který je vychovaný naprosto nerabrovsky?
Doma se snažím mu co nejvíce věnovat pozornost, povídáme si, dokonce te´d využívám blížící se Vánoce, i když to asi taky není moc správné, že? Asi nezbývá, než doufat, že mu dojde samému, že ta holčička mu způsobuje jen problémy... mm navrhuje přeřadit do jiné třídy, ale mají tam jen 2 a stejně se často ty děti vidí a to mi nepřijde jako řešení, tam by se mohl najít zase někdo takový a ve škole zase další nevhodný kamarád....
Mě to úplně připomnělo to, co se píše v rabru, že dítě vychované k poslušnosti má tendenci se chytat takové nějaké výrazné osobnosti a tou se nechat využívat, chytat se party atd. Já jsem rabr začala číst až měl Míša 2 roky a teď mám pocit, že spoustu věcí jsem měla dělat tehdy jinak, že jsem toho možná na začátku dost pokazila a možná bych teď nemusela řešit takového problémy, jenže co dělat, když už k tomu došlo ?

@reruna ahoj, úplně opust myšlenku, že za to můžeš a že kdyby, tak by...nic není všespasitelný, ani rabr. to, co popisuješ, jsem už slyšela od opravdu dost maminek, od jedné v rodině, a od několika známých. a tvoje pocity si umím myslím představit - zklamání, že sis myslela, že tohle nepřijde. Jen za sebe - řekla bych, že je to podobně jako s tím prvním aktivním obdobím vzdoru kolem 2 roku - malý si potřebuje sám pro sebe ujasnit svoji pozici - tentokrát je to vyšší level - mezi dětmi. Tak to zkouší, co to dá. Ani netuším, jak na to reagovat, ale asi bych to nějak nepotlačovala, nerozdělovala je od sebe, aby sám přišel na to, že v závěsu té holčičiky bude on ten druhý, že ho ona obírá o jeho prostor. Že lepší je, když něco dokáže sám, fajn by bylo, kdyby šlo, aby pí učitelka vždycky vynesla do nebes to, co dokáže sám a nereagovala na to, co udělá negativního v závěsu té malé. Ale to se asi jen hezky píše.
Každopádně mám, a myslím nejenom já, o čem přemýšlet. Uvidíš, co napadne @blandik 😉 😉 😉

@berenika39 díky za reakci, učitelka se je bude snažit usměrňovat, ale nemůže mít oči všude .... už chápu, proč se říká, malé děti- malé problémy, velké děti - velké problémy... no hlavně, aby byli zdraví! Asi si na to fakt musí přijít sám, že negativní pozornost není to pravé ořechové... a snad mu v tom nějak budu umět pomoct

HOlky, děkuji za příspěvky k tomu uklízení a povinnostem. Nemáme s tím zásadní problém, malý je taky dost na pořádek, hlavně v cizím prostředí, přeskádává hračky, dává na místo, bez toho neodejde...Víte, já jsem jen začala přemýšlet, kdy je asi optim doba mu "svěřit" nějakou povinnost..A omalovánky zkusím, má vybarvovací období, vybarvil včera celé sluníčko, všechno i co se nebarví, ale tím ho nebudu zatěžovat... 😎

@reruna - dovedu si to předtsavit. Já cítím taky trošku divný pocit, že Miška ze školky přítáhl rozkazy. Předtím věci krásně popisoval, mluvil hodně za sebe a max používal pojď...Teď je to samé čekej, nedělej, podej...prostě pořád mluví v rozkazech...Nakonec jsem si řekla, že tohle nemůžu řešit, musím jet ve své vlastní koleji a že to přejde...On to tam slyší od učitelek, od dětí, je to rychlé, jednoduché...občas mu řeknu, že mi pomůže, dkyž mi řekne, proč mám počkat...
Víš, ono se to určitě lépe píše než prožívá...ale jen tak mě napadlo ...jak píšeš, že Míša byl spíše "zakřiknuté" dítě, moc se neprojevující, klidné...já si pamatuji, že jsem někde četla, že pro děti po tom třetím roce (a dále) je hodně důležité, v jaké pozici v hierarchii ve školce jsou, že si to začínají uvědomovat (a já si to pamatuji ze školky, že mi vadilo, že nevedu, ale současně se mi příčilo se jakoby podbízet...)..Já myslím, že váš Míša si prostě potřebuje zažít ten pocit, že není už ten "v koutku", že teď je akční a prožívá svoje kamarádství s tou holčičkou, i když to není rovnocenné...I tak to bude pro něj důležité si to prožít...A to, že páchají neplechu, to má svůj přirozený důsledek, že učitelka je více napomíná...Já myslím, že o tom je hodně rabr - můžete ukázat dítěti cestu, ale nedá se ho vést striktně za ruku, protože to stejně nefunguje.. Nezbývá než dál pokračovat v rabru, učit ho, co je správné a co špatné a ono se to zůročí..Máš pocit, že by se i povahově změnil, že by začal být nějak "zlý"? NEbo je jen více rozjívený /jakoby taková malá puberta/ - slyšela jsem, že kolem pěti přichází...Jen mě tak napadá, že teď více než jindy je asi potřeba na dítě netlačit, když se chcete dozvědět, co bylo ve školce nebo jak se přitom cítí - neklást otázky, neodsuzovat, nestavět se na stranu učitelky...spíše jakoby jen pronést větu typu - dneska jsem viděla "tu holčičku- př. aničku" ve školce...A nechat dítě mluvit, co z něj vypadne...jestli víš, co myslím..ať sám může projevit co cítí, jestli je v tom šťastný nebo něco ho trápí a toho se pak můžeš chytit...a jen tak pronést za sebe /a ne poučovat/..Nedokážu moc vymyslet nějaký příklad - ale nedávno jsem něco nezvládla a práskla za sebou dveřma, a malý říká manželovi - máma se asi zlobí...a manžel mu řekl -že se ani nediví...pak jsme se k tomu vrátili, říala jsem mu - to byla příležitost nechat mišku si přijít na to, jak se v tom cítí - stačilo jen, aby manžel řekl př. - vypadá to tak - a nechal malého dál mluvit, sám si na to musí přijít, jestli něco udělal správně nebo špatně, jestli mi ublížil nebo jsem jednala špatně...Tím chci říct, že bych na vašeho MIšku moc netlačila s radama nebo s tím, jak se má chovat a že ta holčička je špatná...třeba když vám řekne, že dneska dělali s holčičkou to a to..tak se ho můžeš zeptat, jak se u toho cítil, jestli mu to bylo příjemné..No zaměřila bych se na komunikaci, jak dostat s dítěte to, co chceš vědět, aniž bys dělala výslech...
A to co píše Berenika je supr, aby ve školce ho nezaškatulkovali, ale spíše si všímali toho dobrého...ale to bychom asi chtěly moc po našich učitelkách...Tak jsem ti asi moc nenapasala. Když tak písni jetšě více...a třeba nás tady všechny něco napadne...

@blandik no nemám pocit, že by byl i nějak povahově jiný, nebo "zlý" úmyslně, mám z toho spíš ten pocit, jak píšeš - taková ta prepuberta, prostě zkouší, co všechno vydržíme a co si může dovolit, možná to souvisí i s tím zvýšeným testosteronem u chlapců kolem 4 let, jak jsem o tom už četla, a možná to souvisí i s tím, že je prostě více asertivnější, než dříve, kdy se jevil spíš zakřiknutější a ustrašenější a samozřejmě vliv kolektivu ... no asi všechno dohromady. Přes prázdniny jsme doma neustále řešili rivalitu kluků, jak byli hodně spolu, tak Míša měl dost problém se prosadit proti Lukimu, který ač je mladší, tak je jiná povaha, do všeho jde po hlavě, je agresivnější, nebojí se vzít hračku, kousnou, bouchnout staršího... a trvalo dost dlouho, než se Míša naučil jakž takž se s tím vyrovnat - nejdřív jen ječel a nechal se mlátit mladším, pak před ním začal utíkat, ale to moc nepomáhalo, učili jsme ho prostě říct dost, popřípadě odstrčit Lukiho, tak aby mu neublížil, ale tak aby ho nemohl kousnout, učili jsme ho, jak má říct, že mu te´d tu hračku nedá, že si sní teď hraje, jak mu má třeba nabídnout něco jiného atd. současně samozřejmě mladšímu vysvětluju,že se nekouše, nebouchá atd. ještě to není úplně ono, ale je to te´d mnohem lepší, Míša nabyl asi zase sebedůvěru a utvrdil se v tom postavení staršího i doma, teď ve školce už taky není v pozici toho nejmladšího, tak prostě zkouší, co ještě může.... no už te´d se děsím, co přijde v pubertě, když už te´d to takhle prožívám 😅

@reruna u nas je to velmi podobne. ale fakt 🙂 lukas, s ktorym sa vzdy dalo super dohodnut ma momentalne fazu, ked je vsetko zle - nie je najoblubenejsia odpoved. k tomu - nemam teraz cas. nechce sa mi. mami robis hluposti, mami ty klames a pod. niekedy ma to vytaca do nebeskych vysin. 😀
okrem toho aj vztah s jonasom, ktory je zivsi, asertivnejsi, skratka sa musi castejsie voci nemu branit. a obcas to teda su dobre rany, co maly rozdava - ja som tiez minule dostala na skusku varechou do cela 😀

v skolke podobne ako u vas - viac si trufa, viac rozumie. uz nesedi v kute, ale podiela sa na akciach. skusal tiez, pokial moze ist, akurat ze nasa "spielgruppeleiterin" ho dala do laty. ma pravidlo - 3x a dost. takze ho 3x pri olovrante upozornila a na 4.x isiel od stola. jedine, co som riesila ja bolo, ze "plul" s ostatnymi po ucitelke, ked im nieco vycitala. tak tam som zakrocila uplne nerabrovsky. povedala som, ze ak este raz budem pocut, ze to robil, tak nebude vecernicek cely tyzden. okrem toho sme sa vsak o tom aj porozpravali. preco to robil? lebo aj ostatni to robili - tlak skupiny. tak som sa pytala, ze ci by sa to jemu pacilo, ked mi nieco rozprava a ja by som plula? to sa mu nepacilo, tak tak isto sa to nepaci michaele (ucitelke). tiez som mu povedala, ze mi nevadi, ak v skolke robi hluk, vyvadza - to patri k skolke. ale len dovtedy - pokial to nevadi michaele. ked michaela povie stop, tak je stop. aj preto, ze su tam male deti a tie sa mozu bat. teraz sa to polepsilo. minule sam prisiel, ze sa mu nepaci ako jeden chlapec v skolke nadava, ale hrat sa s nim hra rad. tak sme sa bavili, zeby teda mal povedat kamaratovi priamo, ze sa mu to nepaci.

minule to aj michaela spominala jeho mame, ze skratka jej syn rozprava v skolke neslusne - a jej reakcia - ze co ona s tym, od nej to nema. ona nevie, kde to pochytil. tak hovorim - super. namiesto toho, aby povedala, ok, porozpravam sa s nim o tom, tak sa na to vybodkovala. mne by to skratka nedalo. 🙂

@blandik co sa povinnosti tyka - tak to je klasika - upratat vecer hracky pred spanim, odniest po sebe tanier do kuchyne na linku, ulozit si topanky po vyzuti, ked sa prezlieka tak nohavice a tricko si prevesit na gauc, odnasaju (to uz obaja) tasky od auta k vytahu, vykladaju nakup. skratka zapajam ich do cinnosti, ktore vedia a zvladaju urobit.
my mame teraz skor problem s tym, ze lukas upratuje, jonas vytahuje a lukas sa potom hneva.

@bubelko tak jsem ráda, že v tom nejsem sama, řešíte dost podobné problémy, asi to opravdu je věkem, jen my rodiče se prostě hůře přizpůsobujeme tomu, že dítě roste, vyvíjí se a je potřeba řešit stále nové a nové problémy a rozhodně je lepší to řešit, než tak jako ta maminka říct - a co já s tím, ode mě to nemá (např. ta sprostá slova Míša taky přebírá od té holčičky, tak mu vždy řeknu, že je to neslušné a doma se tak bavit nebudeme) i naše učitelka to řeší podobně, když Míša u jídla neustále rozesmával ostatní nějakými průpovídkami, které jim momentálně připadaly strašně směšné a nereagoval na upozorňování, tak ho posadila samého ke stolku a byl klid

Čtu teď knížku Pozitivní výchova sourozenců v rodině autorů Čapek, Čapková, kteří se isnpirují rabrem, efektivním rodičovstvím, vycházejí se Sourozenců bez rivality, z Jak mluvit, aby atd.... náhodou jsem na ni narazila v knihovně, je to úzká knížečka, tak ji čtu a je to takové shrnutí těch základních principů, tak mám chvíli čas - pro všechny:
děti zlobí vždy, když cítí, že není uspokojena jedna ze základních životních potřeb - to jsou tělesné potřeby, potřeba uznání a úcty, mentální potřeby, citové potřeby a duchovní potřeby. Chování má 3 základní složky - to co děláme, to co si myslíme a to co cítíme. Když máme kontrolu nad tím co děláme a co si myslíme, tak můžeme změnit i své emoce. Bohužel se lidé příliš často řídí tím, co cítí a to ovlivňuje to, co dělají a co si myslí. NOvý náhled na situaci může změnit naše emoce - týká se to například zvládání hněvu, jak už tady vysvětlovala @blandik

4 základní pohnutky dětí, které rodiče vnímají jako zlobení jsou: upoutání pozornosti, boj o moc pomsta a snaha vyhnout se neúspěchu - příklad: dítě chce upoutat naši pozornost tím, že chce s námi vařit oběd - my mu ale řeknem, že někdy jindy, ale dítě trvá na svém a začne s námi bojovat o moc - přisune si židli a znovu osolí již osolené jídlo - my na ně zakřičíme, že je kazisvět a že zkazilo jídlo a násilně jej odvedeme do pokoje, dítě se nám za to pomstí tím, že oběd nebude jíst. Když pak máme čas a chceme např. přesazovat kytky a zavoláme na dítě, ať nám jde pomoct, dítě nechce, protože se snaží vyhnout se neúspěchu...
Jak reagovat na upoutávání pozornosti - věnovat se co nejvíce dítěti. Boj o moc - nepřistoupit na konflikt a nesnažit se za každou cenu nad dítětem vyhrát, můžete odejít, nebo nahradit musíš za musíme, je potřeba, nebo dát vybrat ze dvou možností, nebo se zeptat přímo - jak to tedy uděláme?
Pomsta souvisí s nenaplněným přáním být potřebný - může se projevovat agresí, nadávkami, rozbíjení předmětů, šikana, užívání návykových látek atd. Jak reagovat - nikdy se nenechte maximálně vyprovokovat, najděte si společnou zábavu a činnost s dítětem, udělejte si na dítě čas a naslouchejte mu, dejte mu najevo, že ho milujete i s jeho problémy. Pokud se neudržíte a reagujete taky mstivě, za své chování se omluvte a aktivně se učte techniky zvládání hněvu.
Aby dítě získalo sebevědomí a nesnažilo se vyhnout neúspěchu, měli bychom jim neustále dodávat pocit, že je potřebné tím, že mu budeme neustále nabízet úkoly při nichž je pravděpodobné, že uspěje, nekritizovat za chyby a dávat mu neustále lásku i přesto, že dělá malé nebo i žádné pokroky.

Jak zacházet s hněvem:
1. změnit formulace myšlenek, které spouštějí naše emoce hněvu a zlosti. Pomáhá rozumově rozebrat, co mi na chování druhého vadí, co tím druhý chtěl dosáhnout, zkusit se do něj vcítit (empatie) - tohle mi přijde jako nejtěžší
2. vyjadřovat své pocity asertivně a ne agresivně - je potřeba mluvit v já formě o tom, co chceme, co nám vadí a jak dosáhnout uspokojení nějaké naší potřeby, neopakovat naše požadavky, neměli bychom křičet, ale mluvit pomalu a klidně
3. technika zklidnění pomocí hlubokého nádechu a výdechu, můžeme si pro sebe říkat "uklidni se, nenech se vytočit" 😀 , představovat si něco uklidˇujícího
4. začít okamžitě kreativně řešit problém, kvůli kterému se zlobíme, vypracovat si plán a začít to řešit
5. brát věc s humorem a povznést se nad to
6. změnit prostředí, odejít z místnosti
7.odreagovat se tak, že si dopřejete něco příjemného - kávu, koupel atd.

Jak sdělit dítěti, že se mi nelíbí jeho chování: popište chování, které vám vadí. Vyjádřete své pocity, které ve vás chování dítěte vyvolává, vysvětlete proč se tak cítíte a nastavte pravidlo pro příště a ujistěte se o tom pravidlu (např. Když jsi nepřišla domů včas, jak jsme se domluvily a nebyla jsi ani dostupná na telefonu, měla jsem o tebe strach, jestli se ti něco nestalo. Přála bych si, abys sebou vždy nosila mobil, mohu tě o to požádat? Takže jsme se dohodly....příklad spíš pro starší děti, ale určitě se dá použít i na menší trochu jednodušeji)
jak reagovat, když dítě bije či plácá, kouše rodiče - vzít dítě do náruče a podržet ho tak, aby byl zaručen oční kontakt, s výrazem tváře a tónem odpovídajícím naší emoci dítěti říct - já se tak zlobím, když mě biješ! Mě to bolí! já jsem tvoje maminka a ty jsi můj kluk. Mám tě ráda, i když mě biješ. Když máš na mě zlost, tak mi to řekni a ne že mě budeš bít! Pak bychom měli dítě podržet v náručí, nechat ho vykřičet vztek a pustit ho, až se uklidní - to je podle Jiřiny Prekopové, autoři to převzali, mě osobně se to pevné objetí trochu příčí a ani to u nás nemělo moc úspěch, ale souhlasím s tím sdělením.
Jak naslouchat dítěti - pozorně poslouchat, sklonit se k dítěti, nemluvte, jen neverbálně dávejte najevo, že posloucháte - pokyvujte hlavou atd. na konci vyprávění pojmenujte pocit, který dítě mělo (kladný či záporný) když se nestrefíte, dítě vás opraví na konci vyjádřete přání - kéž by se to nestalo, kéž by to vyšlo příště taky tak

Dále už jsem nedočetla, tak příště, jestli vás to zajímá, je to takové shrnutí, jsou tam v knize i příklady, ale mnohem méně, než třeba v rabru nebo v Jak mluvit, aby, či Sourozencích....spíš na zopakování, ale opakování je matka moudrosti 🙂

@reruna bezva, dík, že jsi se s tím psala. fajn návod 😉 na tu agresi dítěte.