Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@fem no inak s tymi kockami je to taka sranda, ze on mi nikdy nechcel stavat vezu.. som ho kadejako lakala, ze postavime a tak.. a on nic. Samozrejme, ze som ho neutila. A raz som varila, bol so mnou v kuchyni a postavil mi vezu asi z 6 konzerv, jedneho paradajkoveho pyre a navrch dal take male vracko s tarhonou. Som zirala ako puk.. A hral sa s tym snad pol hodinu. A nakoniec to vsetko (az na jednu konzervu) pekne vratil do skrinky odkila to vzal Odvtedy znova ignoruje akekolvek stavanie.

@zuzi118 je velmi sikovny, parada
hlavne, ze to vie, nie kazdeho bavia take hry a nie kazde obdobie...takze v pohode, my mame klasicke drevene obrazkove kocky, poskladane v krabicke stale na zemi..nikedy si ich vsimne niekedy nie...
to umyvanie zubov ma uplne presvedcilo, utvrdilo, ze ak v cinnosti, nebolo nikdy ziadne nasilie, nutenie...tak tu cinnost miluje ...on si proste rozhoduje o tom....a dokonca mu naprv ja zubky precistim, velmi kratko, mi to dovoli a potom sam a ja si vyberam kefku a cistime spolu...s ukoncenim je vacsi problem, ale opat nevytahujem mu nasilim, ale najprv mu poutieram usta a uputam ho na nejaku inu cinnost, co ideme robit....a zvycajne kefku pusti, alebo sam mi ju da...
ja viem, ze vsetko moze byt dosasne, a ze najhorsie obdobia nas este len cakaju, ze u dietatka nic nie je konstatne, ale hrozne sa tesim, ze sa to vzdy da...a viem, ze sa da nejako to prekonat.... v tom som optimista, lebo vidim, ze to funguje...

@zuzi118 - děkuji moc, moc - moc mi to pomáhá, když si přečtu tvoje zkušenosti 🙂 S tím Montessori jsi mi udělala velkuo radost - v podstatě jsem se včera přihlásila na seminář kopřivovců a taky do montessori klubu, jelikož jsem naopak o tom slyšela docela velkou chválu a samozřejmě jako novinka trendovní věc to zrovna není levné...chtějí 150 kaček za 90 min 1x týdně. Nevím přesně, jestli to bude i s výkladem nebo to budou "jen" aktivity v monti duchu, ale i tak jsi mi pomohla se rozhodnout, že tam půjdu minimálně na první úvodní hodinu 😀

Ty jsi psala něco o 12 seminářích - to znamená, že tam chodíš sama bez dítěte a je to formou přednášek? Jak jsi psala o tom, že dítě nedělá věci bez příčiny jen aby nakrklo rodiče (myslím, že občas dělá věci, aby rodiče nakrklo - lépe řečeno prý zkouší emoční stabilitu rodiče a má pocit, že je to děsná bžunda - třeba dneska si vymyslel, že mi bude běhat do cesty, že je to šílená prča...) - ale chtěla jsem hlavně napsat, že to s tím čajem a sedačkou, to je přesné - trošku jsem to takto aplikovala v rámci zásady co nejméně dítěti zakazovat - tak máme pravdila, že do mojí peněženky se může podívat jen když sedí na židli u stolu, že pastelky taky může mít jen u stolu, že tátovy šroubováky může mít taky u stolu, že pračku zapíná, když potřebujeme prát jinak ne....a tak jsem ráda, že je to takto fajn - že když chce čachtat, tak je potřeba vymyslet podmínky, za kterých to může dělat...a máš pravdu, u nás to taky zabírá - když se chystá provozovat nějakou destruktivní činnost pro nějaký náš kus nábytku, snažím se mu vymyslet alternativu, jak z toho udělat neškodnou zábavu - a pokud není extrémně nakrknutý, tak se nechá naprosto v pohodě přesměrovat jinam bez jakéhokoliv mrlání...

A ještě takto se zeptám - pokud tedy třeba dítko nechce něčeho nechat - odejít z autíčka, od volantu z auta /naše klasické situace/, nepomůže vysvětlení, čekání, výběr..nic - pak tedy je "možné" dítě z auta vytáhnout v podstatě násilím? Já mám z toho vždycky takový divný pocit...řekla bych, že v 90% případů se podaří s ním domluvit, ale někdy to prostě jinak nejde...Já právě nevím, jestli v takové situaci je vhodné použít takovéto malé "vydírání" - dobře, vidím, že nechceš jít z auta ven. Ale já už chci jít, mám hlad, babička na nás čeká...., takže já jdu (ono to většinou zabere) - ale nevím, jestli to je OK. V podstatě sdělím svoje pocity, ale hřeším na to, že on tam sám nezůstane...takže to fér moc není...

@zuzi118 - u náš říkáme, když řádí na posteli - je tam díra 😉 Pokyny jsou prevíti - musím říct, že se na ně soustředím asi nejvíce, protože mě v té knížce nejvíce překvapily, taky mi utíkají...Ale musím říct, že toto docela dost uniká manželovi - nějak se mu tam pořád dere - počkej, pojď, ne, nedělej... tak se těším na ten seminář, protože MM si čas na čtení v tomto období nenajde...

@fem - souhlasím, děti si potřebují přijít na věci samy - někde jsem četla - u věci logických /hračky, jak co funguje/ je rozvíjí, když si na to příjdou samy a prožijí si svůj "aha" zážitek. Věci týkající se hygieny, norem chování /prostě nepsané společenské zákony/ je potřeba dítěti vysvětlovat /jak funguje svět z rabru/. Já jsem taky malého nechala od malinka si hrát po svém - zasahovala jsem, jen když to chtěl. A rostla jsem z tchýně, která jej v jeho aktivitách neustále "rušila" - hrál si s autíčkem, tak po něm najednou chtěla, jak štěká pes. Navíc má tchýně nejspíše pocit, že je správné učit děti, jak si mají hrát - postavíme garáž, dáme tam auto, auto sveze panáčka, ty mě nesvezeš, to budu ale plakat - v podstatě mu vymýšlí způsoby, jak si hrát - ale myslím, že o toto batole nestojí a že je mu to ke škodě. Batole si potřebuje hrát "samo" své vlastní hry, na které si příjde - okouše chleba a připomíná mu to auto, tak s tím jezdí po talíři. Momentálně malý lítá po bytě s prkýnkem na zeleninu a má z toho volant od auta. Dítě stojí o zásahy a hraní s dospěláky, jinými dětmi až po třetím roce života, to je pak taky období pohádek, her...

ahoj holky, ráda bych se k vám přidala jestli můžu 🙂

měla sem tu klasickou výchovu na příkazech a zákazech, pro ránu se u nás taky nechodilo daleko, v podstatě až do puberty sem byla ten otloukánek (pak sem se postavila a řekla NE) a univerzální viník všeho (mám ještě mladší sestru), nechci aby mě mé dítě jednou nenávidělo (opravdu sem to v dětství až tak cítila) jak já kdysi své rodiče ... rabr sem si koupila a pomalu jí ve volných chvílích zatím louskám, teprv asi na 50. straně, ale totálně mě to pohltilo, už s malou "trénuju" ikdyž je malá, ale zatém se mi moc nedaří, sem totiž dost nervák tak to asi tak rychle u mě nepůjde 😒 a taky si člověk uvědomí jak tu výchovu svých rodičů, ikyž se mu příčí, má zarytou pěkně hluboko ☹

zatím vás kousek asi po večerech budu číst 🙂

@blandik u manži také nehrozí přečtení knihy zejména z časových důvodů. Někdy se mě i skrz knihu vysmívá, previt jeden 🙂.
Moje tchyně je také manipůlátor jak prase (skrz malou), spoustu věcí dělá za malou(které by nemusela), spíše si hraje tchyně a malé nedá prostor.... . A s tchyní jednáš dle Rabr????????

@blandik k tomu odchodu z auticka a podobne. Na naseho zabera, ked sa rozluci. Poviem, ze uz musime ist, a ma dat auticku (alebo cinnosti do ktorej je prave zazrany) "papa". Fungovalo to na neho takmer od zaciatku. Ale tiez ho bolo treba nechat vyhrat. Takze som mu vzdy dala dost priestoru aby sa pohral a mal aj on pocit, ze dostal svoje. Potom spokojne zakyval auticku a islo sa.

Ak u nas dojde k situacii, ze treba pouzit "nasilie" teda, ze nic nezabralo a ide nam o zivot, tak vzdy je to s velkym utesovanim - objatie a vysvetlenie, ze som to musela spravit a preco. No a potom nalezite odputat pozornost.

no baby pekne je vas citat, ale ja si zase moc neviem rady, maly zacina fakt protestovat na vsetko mozne,
nastupit do auta problem lebo nechce hned do autosedacky ale hrat sa na sedadlach, zvycajne pockam a vysvetlujem a su chvile kedy ho naozaj uz musim posadit a ist a to potom place strasne, alebo chcem odist z ihriska a on este nechce, tak poviem este sa chvilku pohras, mozes sa este smyknut a potom uz pojdeme, aj tak potom nechce ist,
ideme si umyt rucicky a on sa este chce hrat pri umyvadle s vodou, nic nezabera kym ho nedam prec ja a zase plac,
vecer chystam veceru a on ako manzel otvoril chladnicku si vybral jogurt a kedze som chystala ine a zobrala mu ho tak taky rev ze sa to nedalo....ja fakt neviem lebo on ma pocuva ked vysvetlujem ale aj tak chce svoje, cely den mam pocit ze len vymyslam ako sa s nim dohodnut a je to unavne a zabera cim dalej tym menej...

@blandik ten M. seminar bol 8 hodninovy, teda celodenny..takze bez dietata. Stal 30e, ale stal zato. Nebola to nejaka klasicka prednaska, ze len sedis a robis si poznamky, ale okrem teorie, preco zaco naco, nam aj ukazovala konkretne aktivity, ako sa maju predvadzat atd... Z toho seminara som odchadzala doslova vyzmykana s hlavou ako melon 🙂 Viedla ho Starkova a teda, davala nam 5min cikpauzy a inak stale stale stale prud informacii. Ziadne bla bla, omacky a zabijanie casu. Takze jednoznacne sa to oplatilo. Chcela som ist aj na dvojku, ale zrovna vtedy som nezohnala strazenie, takze som nemohla ist. A ma to svoju postupnost, musis ist od jedna, potom dva atd... ale dvojka bude teraz na jesen, tak dufam, ze zozeniem strazenie a dostanem sa tam. Viem, ze Starkova prednasa aj v Cechach.

Napr. to s tym ako ti behal do cesty, mozno ho len fascinovalo ako sa ti musi uhnut, tvoja reakcia.. proste adrenalin.. nemyslim, si ze dieta robi nieco preto, aby rodicov vydrazdilo do nepricetnosti. Taktiez mohlo ist o vynucovanie pozornosti... Na M. seminari nam Starkova hovorila, ze ak sa dieta zacne nekontrolovatelne spravat - behat, skakat, "nevie sa spratat do koze", tak to je preto, lebo nema spravnym smerom vyuzitu mentalnu energiu a tu nejako musi dostat zo seba von vo forme pohybovej energie. Je to fakt strasne komplexne to Motessori, ja som len zirala kolko veci, ktore mne nedavali zmysel a nechapala som preco ich dieta robi - a tak som mu v nich zabranovala - "vychovavala som" boli neuveritelne uzitocne pre dieta a moja vychova mu vlastne skodila. Miesto braneniu aktivit som mala najst vhodnu alternativu, pretoze dieta tak ci tak bude robit onu vec, lebo jednoducho musi. Nejaky motor ho zenie dopredu a treba len pochopit co je za tym.

No a co sa tyka auticka.. tak tiez skusam take, ze o par minut pojdeme.. Chces si este posediet na auticku alebo sa ideme pozriet na tigra (v auparku maju vystavu lega - paci sa mu tiger). Ked nezabera - uz som velmi hladna, smadna.. treba mi cikat. Ma za nami prist babicka, caka na nas ocko... Tiez zabera rozlucit sa z autickom "papa auticko, nabuduce prideme zas".. No a potom ked uz fakt nic nezabera, tak poviem, ze ale ja uz naozaj musim ist na zachod/kupit si pitie, tak ty ma tu pockaj a ja sa za chvilu vratim... samozrejme ked vidi, ze odchadzam, tak ide aj on - takze tiez je to taka manipulativna technika, ale proste niekedy sa fakt neda inak, lebo mi napr. naozaj treba ist na zachod 🙂

@zelmirka1 ahoj, já vím, ted to máme podobně. já tomu prostě hodně předcházím. vyhýbám se těm situacím, kdy tuším, že se bude čertit. večeříme nadvakrát, nejdřív táta, jdu třeba s petáskem věšet prádlo ven, pak dostane on svoje. taky se nechce jít koupat, nevím proč, má vodu rád, je to jen vzdor, tak si napustíme vanu a vezmem si ho někdo k sobě, to jde, je to jen přechodné období, to zase přejde, nemyslím si, že by bylo potřeba to nasílu nějak řešit.
mě hodně pomáhá zamstnat ten jeho mozeček, je takový přemýšlivý, rád domýšlí, tak mu prostě naservíruji něco křešení, dám mu nějaký složitý úkol...v autě v sedačce třeba připravím nějakou hračku, aby ho zaměstnala než nasednem a připoutám ho, prostě ty krizové situace obcházím. věřím, že se to zase upraví, petr měl kritické období po 18.měsíci, krásně to přešlo, a ted po 2 letech přesně ho to zase nějak popadlo. mění se to, to je vývoj. neztrácej nervy, chce to na to jít chytře a s citem....

@berenika on bol celkom zlaty dal si vysvetlit, dohodnut sa ale teraz zacina byt fakt hrozny a na vsetko co mu poviem ma odmietavy postoj, vidim ako sa hneva, dupe nozkami, zial este nerozprava takze sa niekedy hneva dvojnasobne kedze casto nerozumiem co presne chce, tiez sa snazim predchadzat ale neda sa vzdy nieco vymysliet a mam pocit ze uz fakt cely den len spekulujem ako ist von,ako nastupit do auta, ako vystupit, ako odist z ihriska, ako sa prebalit atd...bez kriku a placu. Napriklad sme boli pri vode kde mali trampoliny a dali sme ich s kamoskou chvilu skakat, ked uz mali skoncit jej chlapcek to zobral v pohode a moj proste nechcel vyliezt ani za nic, jasne ze sa platilo na 15 minut tak som ho musela dostat von. Asi nie som dost chytra na neho 😒 😀

@zelmirka1 ale jsi, nepochybuj o sobě. děti to vycítí, když jsi nejistá, jakmile nebudeš mít jistotu ve svém konání i přemýšlení, přenese se to naněj, pozná to a bude se snažit o to víc, děti pravděpodobně strašně podcenujeme co se jejich myšlení týká. zkus se těch situací nebát, připravit si, jak to uděláš a jdi do toho s jistotou, že to dáte i bez kníkání . (vím, zažívám to taky, nedělá se to tak snadno, jak se to píše...).

a to, že píšeš, že byl zlatý a ted s eto zhouplo jasně svědčí o tom, že je to jen období, které zase přejde. tak to je. věř si.

@dagina - MM se rabr líbí, naštěstí. K tomu, aby si uvědomil jeho hodnotu, stačil týden dovči s klasicky vychovávanými dětmi (nudení do jídla, dělaní věcí za zády rodičů, přehnaná soutěživost, boj o moc...)...jenže nemá čas..určitě se v dohledné době ke čtení nedostane. Každopádně tchýně a okolí - já mám pocit, že se mi vůbec nedaří s okolím jednat rabr technikou. Já nevím - na malého mám nastavený snad nějaký filtr - okamžitě slyším, když není něco v pořádku v tom, co říkám jám, Mm...snažím se, pořád to filtruju, docela to jde a když ne, tak jsem si toho vědoma. Ale v komunikaci s manželem se mi to nedaří...jakobych si tam ten filtr v mozku nenastavila a zatím neumím zapojit regulaci...prostě hodně dlooouha cesta přede mnou.

S tchýmí je to to samé - naštěstí ji tedy až tak často nevidím, ale asi to na ní zkusím (respektive, aby to k něčemu vedlo, člověk se asi musí předělat na rabr celkově a ne jen doma - takže i tchýně nebude ušetřena 😠

@bosa_noha - dělat papa někdy zkoušíme. Ono to zabrere jako ta poslední tečka, předtím stačí vysvětlení...jde to v situaci, jak píšeš - měl dost času si vyhrát, až tak moc o tu činnost nestojí. Horší to je v situaci, když je něco nové - něco naprosto úchvatné - cokoliv co je nové a má volant - tam prostě nemám šanci ho z toho dostat ani po půl hoďce. Dneska jsme byli na takovém kolotoči s motorkama v nemocnici a když už jsme mohli jít dom, tak malý nechtěl, nic nezabíralo..nakonec jsem mu musela říct, že paní vrátná už taky jde domů, že bude zavírat - to zabralo...takže je to přesně jak píšeš - dát dost prostoru a když tak přijít s originálním nápadem, jak ho odlákat...jenže občas se to prostě zvrtne u mě a mám pocit, že prostě musí být po mém, že už "nemůžu".......náročný svět batolete 😵

@blandik to je tím, že jsme principy respektu objevily po tom, co jsme už měly zažité nějaké vzorce komunikace s okolím - manžely, rodinou....s dítětem se začíná úplně od začátku, přemýšlíš častěji o komunikaci.... mám to stejně, s manžou ulítávám, snažím se, ale nejde to...s malým mi to jde líp🙂)))))

@bosa_noha - a líbí se mi, jak píšeš, že když už to nejde jinak, tak prostě říct, já už opravdu musím...a malý jde (to funguje i u nás)...a pak objetí, vysvětlení, že máma jinak nemohla....to se mi líbí...ono jde o to, si ty situace ošahat a zažít jich více, aby člověk získal praxi...

Želmirka zdravím..u nás je to taky náročné, ale asi ne tak, jak píšeš ty. Každopádně, co je u nás nejtěžší je to, že když jsem s malým sama, tak to jde. Tak se dá s ním domluvit, ani není moc ukníkaný (dokonce začíná zabírat, když mu řeknu, že očekávám, že příjde za mnou do koupleny a umyjeme ruce, když jsme přišli z venku - sdělení očekávání, co uddělá, poté, co nefunguje jnfo, popis....) Ale problém je, když jsme s MM doma oba. To malý chce všechno jen od MM a poslední dobou mám i pocit, že možná trošku zkouší na MM si vykníkávat a přitom nemám pocit, že by mu MM ustupoval (tedy dával něco, protože by už chtěl kníkání utnout)...a MM říká, že když tam nejsem, že s ním taky nemá problémy...

JInak dneska bylo u mytí vlásků takové tóčo, že na to nejsem vůbec pyšná. Prostě si nechtěl nechat smýt šampón z vlasů - bál se...a my jsme přesvědčovali, naléhali...prostě ječel...trvalo nám to hodinu a půl..Uf - dokonce jsem mu plácla po ruce..no vůbec na to a i jiné věci ohledně mytí vlásku nejsem pyšná...Prostě základ je se nenechat vytočit, protože pak zvládat ty negativní emoce, to mi osobně nejde vůbec snadno (chtěla jsem toho večer ještě hodně udělat a místo toho jsem grogy).

@berenika39 - přesně tak. U malého se hodně snažím a mám pocit, že se mi ty komunikační vzorce i dost zažily - už nemusím přemýšlet nad každou větou, aby z toho nebyl pokyn...jelikož člověk hodně opakuje dokola to samé jako kolovrátek...s malým mám největší problém se nenchat vytočit a taky si dávat pozor na manipulaci, kterou rabr umožňuje - takže se spíše zabývám tím, jestli opravdu nejednám z pozice moci, ačkoliv formou rabrovskou, jak mu mám něco "pochválit"....prostě už ty jemnější nuance...S MM mě téměř nenapadne si dávat pozor na pusu, tam mi to pořád ulítává - ale na druhou stranu se naježím jako dikobraz, když MM mi dá nějaký pokyn, použije ironii...na to jsem jako barometr...

@blandik umytie vlaskov nie je jednoduche, mne sa konecne podarilo naucit ho zaklonit hlavicku a na 3x splachneme poharikom a uz par krat sa podarilo bez placu a este si sam naliha poharik na hlavu tak som stastna, ale to co vystraja posledne dni je fakt narocne, moc to nezvladam lebo ked je to od rada stale pri kazdej cinnosti tak proste pride chvila kedy vypenim, prikazem a zakricim alebo donutim. 😝 tiez davam dost priestou aj casu ale niekedy proste sa uz viac neda.

@zuzi118 - ještě k tomu běhání do cesty - je to tak, strašně se mu líbilo, že ho chytám, že se mi musí vyhnout....nakonec jsem mu ale říkala, že tohle žádná sranda není, že se mu může něco stát....každopádně to zní moc zajímavě, co píšeš...A to co vám přednáší o Montessori - těch 12 seminářů - do jakého věku dítěte se to týká? Předpokldám, že to nebude jen o batolatech...co vím, jsou i základní (možná i střední ) monti školy...takže bude to pojednávat až do dospělosti?

Já si tak nějak myslím, že vše co batolata dělají má smysl a že to potřebují dělat, proto malému taky hodně dovolím a nekoriguju mu jeho hraní (respektive se snažím když tak stanovit pravidla - kde a jak se to může dělat, nebo jak to dělat bezpečně) - ale občas ve mě se ozve asi tradiční výchova a pak mám pocit, že mu přeci nemůžu "všechno" dovolit a jestli to je správné...v takových chvílích mi moc pomáhá tahle diskuze, slyšet, že ostatní to taky dělají podobně, moc užitečné jsou rady, jak se chovat v těch situacích...a myslím, že mě hodně pomohlo slyšet, že je třeba zachovat ve vyhrocených situacích klid a projevovat lásku ...to jsem si málo uvědomovala, protože nějak inklinuji k tomu, že kdy malý "zlobí", tak mám tendence mu něco říct (sice je to rabr), ale utíká mi do toho můj naštvaný, uražený, výhružný tón...takže mi moc pomohlo si přečíst o potřebě dávat najevo pochopení, láskyplnost i v krizových situacích...

@zelmirka1 upřímně - když už nevím kudy kam, opustím knížku a to, co bojkotuje provedu alespoň co nejrychleji. je to jen zřídka, ale prostě mě se zdá, že je lepší rychlá neučebnicová akce než několik desítek minut vzájemného soupeření s nejistým výsledkem. mlčím u toho, nepeskuju ho, neječím, ale udělám, co je třeba. pokud se tak stane v jednom případě z deseti, nemyslím, že by to nějak zásadně narušilo to, co budujeme dva roky🙂))))

@zelmirka1 - to musí být pěkně náročné. U nás to bylo zatím nejhorší v období (asi před měsícem), kdy malý od rána naprosto stávkoval se sundáním pleny, mytím, oblékáním, nasazením pleny, převlékáním....takže se stávalo, že nám ještě v poledne doma běhal nahý bez plenky (a my se snažili vysledovat, jestli nebude čůrat - byla tu naděje, že by se mohl plen zbavit, ale to nevyšlo)....Každopádně se to trošku upravilo, ale stále to není automatické, že se jde ráno umýt. Sundání pleny po ránu bez jeho svolení se neobejde bez protestu....

ja prave mam teraz dni kedy pochybujem ci robim dobre, lebo by som nerada mala dieta ktore sa sprava hrozne a nic nerespektuje, urcite mas pravdu ze niekedy treba v klude urobit co treba, len ten klud zachovat je tazke.

@zelmirka1 vzdyt i ti prcci se učí, stejně jako my....nejde to nám vždycky na 100%, musíme respektovat i to, že ani jim to nejde🙂))). mám asi ohromný štěstí - a vážím si toho - že petr je klidný, rozvážný dítě. na tom hodně záleží, na osobnosti dítěte. ale je chyba s nima chtít soupeřit, o tom rabr není.

docela se mi osvědčilo, že když jsem navzdory rabr projevila trochu přirozené autority (nemyslím řev,nadávání nebo plácnutí), když jsem jen použila jiný "výstražný 😀 " tón, když jsem dala najevo, že jsou situace, kdy tu prostě velím já. to je to, co jsem tu psaluž dříve - ano, je mi systém respektovat a být respektován sympatický, ale ne jako dogma, ne jako rozvrh, který je třeba dodržet bez sebemenšího uhnutí......

@zelmirka1 a ty nepochybuj🙂)))))). čteš tu občas, jak se děti vychovávají? tak nepochybuj o svém přístupu🙂)))))

asi ma blby den lebo som bola dnes u jednej pani ktora opatruje deti, riesim totiz ci dam maleho v 2,5 roku do skolky alebo na cas opatrovatelke a ked som videla co tam robil a ona tak v klude ale zasadovo sa s nim dohodla...idem si asi znovu listovat v Rabr lebo aj muza dnes vytocil maly a on je vacsinou v pohode. Proste som sa zamyslela nad tym ze asi neviem stanovit spravne hranice a niaky system musime mat. Preco mi nikto nedal v porodnici navod ? 😀 😀 😀

veru citam, najviac je mi luto co citam v teme kazde dieta sa vie naucit spat 😢

@zelmirka1 - pro mě jsou nejtěžší chvilky, kdy je člověk někde na návštěvě nebo má nějaké publikum, ale nemyslím tím teď cizí lidi v obchodě, na parkovišti, ale třeba příbuzné, známé, sousedy...a malý začne něco vyvádět a já samozřejmě nechci jen kvůli publiku opustit náš přístup, a zrovna jako na potvoru nefunguje nic (to jsme si zažili asi první dva dny na dovolené...)...rozumově to všechno chápu a jsem přesvědčená o správnosti této výchovy, ale jen to není příjemné (ta cenzura známého okolí)...

Zelmirka - víš co pomáhá mi v takových situacích? Že prostě batolecí věk je batolecí věk a že ani děti tradičně vychovávané prostě neposlouchají v tomto věku. A když vidím ty rodiče, jak svým batolatům vyhrožují - okamžitě se ulidni, nedělej, nesmíš...a nakonec stejně nepořídí, plácnou nebo dítě nechají tak ...tak si říkám, že prostě batoala jsou batolata a že my jim alespoň dáváme info do života a pochopení v jejich emocích (tedy se o to snažíme) a prostě jen pro okolí je ta tradiční výchova jakože "lepší" protože na "neposlušnost" dítěte nabízí divákům akci rozezleného rodiče. Ono totiž, když ta naše metoda "nefunguje" a nesjedná pořádek, může se to okolí jevit jako naše slabost - že jsme na dítě krátcí a to je to těžké, co kolikrát mi vhání pochybnosti, které ale v období emoční stability naprosto jasně vyhodnotím jako neopodstatněné.

Berenika - taky se mi osvědčuje občas použít takový přísnější tón..možná bych spíše řekla tón, kdy dávám na jevo, že jsem si jistá v kramflecích, tón, který dává najevo, že je třeba situaci rozstřihnout (dobře, vidím, že se nechceš oblékat. Ale já už musím jít za babičkou. Takže se jdu obout a jdu za babičkou...malý okamžitě kluše...).

@zelmirka1 - stanovení hranic, to mi taky vrtalo hlavou, protože mi přišlo jednu dobu, že žádné nemáme (téměř krom asi tří věcí, na které nesměl šahat), ale postupně přibývají...