Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@j.cien Tak to je hnus ☹ - lidsky i profesně (a proč jim teda psala antibiotika, když ta se na chřipku jaksi nedávají?).

@j.cien přeběhl mi mráz po zádech a z takových lidí je mi fakt zle 😢 to je síla

@j.cien jasna svina zakomplexovana.. ta doktorka.. sorry za vulgarizmus, ale tak to je. Mala si jej hned oddrzkovat naspat, ze ked je taka chytra, ze si citlivka kvoli chripke, tak naco predpisuje ATB, ked je to teda iba chripka.. a hlavne jej na konci povedat .. mila moja, ked vas ta robota nebavi, tak chodte upratovat kancle, tam si mozete MUDrovat stolickam. Na mne si minule liecil ego jeden autobusar, isla som sama s 2 detmi,malinka v hlbokom kociku, starsia s odrazadlom .. tak som mu povedala, ked vas ta robota nebavi, najdite si inu.. a kolko ludi mi v tej chvili zafandilo 😉
ale bohuzial vacsinou som sama v takom soku, ked zazivam taketo situacie ... ludsku aroganciu, ze ledva lapam po dychu.. a az po 5 minutach, az je po.. tak sa nastartujem ale je uz neskoro 😔
ps: nech su holky zasa skoro zdrave!

@j.cien Vsadila bych se, že přesně podle těch zásad, které Ti ta dr. vštěpovala, byla vychovávána ona...

já už se snad nedivím ničemu 😖

mě naprosto děsí to, co spustily volby..... jak na sebe lidi plivou vulgarity, nadávky, urážky proto, že ten volil toho a ten onoho. jak se nechutně vyjadřují o kandidátech jen proto, že se jim zrovna nelíbí. myslím, že je úplně jedno, kdo bude na hradě, protože pokud se lidi k sobě budou chovat tak, jak to momentálně předvádí, tak nás nespasí ani svatý petr 🙄 kde to žijeme, proboha? kde je nějaká důstojnost, respektování názorů druhých? jdu blejt, velebnosti 😝

@j.cien otrasné!!!! Máš možnosť sa sťažovať na prístup lekára - nezvážiš to???

Prosím o radu. Jak nejvhodněji reagovat, když dítě odmítá jíst? Syn (16m) jí pěkně vše, kromě večeří. S těmi asi před týdnem začal být problém. Vidí talířek a začně vřeštět, dokonce se i občas úmyslně pozvrací. A to dávám jídla, která měl dřív moc rád. Nabídnu, dám třeba vybrat, on si vybere (třeba i hodně nadšeně něco vyloženě chce), ale jakmile má začít jíst, tak začne. Snažím se z toho nedělat moc "vědu", ale přece jen, nechat ho na noc bez jídla... Před spaním teda má ještě sunar. Rostou mu teď zuby, takže možná to s tím souvisí, možná začíná období vzdoru... Zkrátka, prakticky, jak mám postupovat? Moc díky!

@j.cien smutná zkušenost. ☹ Ale obdivuji, jak jsi zareagovala, mě většinou napadne až doma, co jsem měla říct. A jinak, co vím, tak na pohotovosti mívají CRP vyjímečně. Většinou to řeší ATB, takže s horečkou na pohotovost jen v nouzi nejvyšší. 😒

@vodni a co by se stalo, kdyby byl na noc bez jídla, jen na sunaru.... však on do rána hlady neumře 😅
já jsem tohle popravdě řečeno nikdy neřešila, u nás vždy byla snídaně-svačina-oběd-svačina-večeře, když něco nechtěl jíst, tak prostě nechtěl, hotovo, nechceš jíst, nemusíš 😅
nevím, zda je to úplně správně rabr, ale přijde mi nesmysl "nutit" dítě do jídla. pokud je zdravé a nemá žádnou chorobu typu celiakie nebo tak, kdy by mu vyloženě něco dělalo zle, a tak by prostě z toho důvodu nechtěl jíst - tak bych to neřešila - já sama bych samozřejmě vždy večeřela, aby bylo jasné, že večer se večeří. vždyť je ještě malej, proč by nemohl mít k večeři nějakou dobu jenom sunar 😅

@vodni já bych do jídla nenutila, Když nechce, tak asi nemá hlad. Starší taky jednu dobu dělala s večeří ofrky, ale neřešili jsme to. Píšeš, že má ještě sunar a přes den jí normálně, neboj, hlady neumře 😉

@fender taky nevím, jestli je to RABR, ale v knížce Pohodoví rodiče, pohodové děti je hezká myšlenka, že jídlo by se nikdy nemělo stát bojem, protože ten rodič nikdy nevyhraje. Můžeme dítě násilím, obléct, vzít mu věc, ale jídlo do něj násilím nedostanem.

@j.cien 😨 😨 az ma dvihalo zo stolicky ked som to citala...takyto ludia by nemali prist do kontaktu s detmi, ako si niekto vobec dovoli hodnotit tvoju vychovu a davat nevyziadane rady 🙄
@vodni ja sa pridam k fender a betelguezz ked nechce nech nepapa. Ak doteraz nemal problem a cez den je, tak zrejme ma na to nejaky dovod. Zuby mozu byt dobrym dovodom, alebo je najedeny dost a neciti hlad. Ja myslim ze deti vedia lepsie ci potrebuju jest ako my 😉 Moja mladsia dcera velakrat neranajkuje, ja som zastanca toho ze ranajky su zaklad, ale s nou nehnem...nebojujem ale, ponuknem jej, ma aj na vyber ale velakrat aj zacne a nedoje...necham tak...ona si to vynahradi potom na desiatu alebo na obed 😉

@j.cien nedá mi nezareagovat! Myslím, že jsi to zvládla skvěle! Jsem v úžasu, takhle se zastat svých dětí! Máš cennou zkušenost, no a zdá se že jsi ji zvládla výborně. Bába -pardon-paní doktorka - zřejmě neměla v dětství dostatek porozumění, určitě ji nikdo nenechal vybírat a její názor si nikdo nevšímal--proto to teď umí jenom tak jak to umí. Vysoká dívčí by bylo uznat její pocity , vedle uznávání pocitů svých holčiček, ha,to nevím kdo by dal... až tohle půjde, tak Rabr nirvána 😀
Ještě jednou, jsi skvělá!

@vodni souhlasím s holkama, a jen dodám, že bych já, ideálně se zbytkem rodiny, vždycky v klidu a příjemně večeřela. Až bude chtít, přidá se....

@fender @betelgeuzz @blumka Ahoj a díky! Já pochopitelně do jídla nenutím, když odmítl, zkusila jsem chvíli, ale pak prostě, nechceš (tj. něco jako opravdu ani neochutnáš? tak nic, odneseme to) a bylo jen mlíko. Syn má ale určité problémy s trávením, takže musíme trochu víc hlídat příjem... Spíš, jsem chtěla k tomu praktickému postupu 😉 - večeři nachystám (obvykle s jeho pomocí), ale když ji pak nejí, tak ji mám hned odnést a už nenabízet? Zatím jsem nezkoušela mu dát něco jiného, říkala jsem si, když nechtěl jíst jedno jídlo, tak mi přišlo, že proč bych nabízela něco jiného - je to tak ok?

@j.cien - no to je něco strašného. Grrr, baba jedna, co se montuje do věcí, do kterých ji nic není...uf, uf, uf

@vodni - já bych mu nechystala nic jiného, pokud si o to sám neřekne...můžeš se ho před večeří zeptat, co bych chtěl na večeři, že může mít tohle nebo tamto a pokud si to pak nevezeme, tak mu jen říct, tebe asi přešel hlad..to je v pořádku..a třeba mu tam tu večeři nechat na stole se slovy, kdyby jsi ještě dostal hlad, necháme to na stole, a´t si můžeš vzít...čím méně tlaku a laskavosti, tím dříve se k večeřím vrátí, nebo taky ne, ale snad mu to neublíží, když nebude jíst večer - jak píšeš, že musíte do jisté míry hlídat příjem...

Žínky, dávám tip na zajímavou knížku, která nemá s výchovou dětí nic společného, ani s rabrem, ačkoliv na druhou stranu...má a nemá: Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku. Jsem jen na začátku, zatím to je o tom, že mysl nejsme my - to, co nám říká, nemusíme brát vážně a nabízí způsoby, jak se dostat ke svému vědomí, radosti, lásce...a žít přítomným okamžikem.

@j.cien No to je strašný, mně je do breku vzteky, jen to čtu - natož to zažít ☹ Paní byla zjevně na nesprávném místě, měla by obsluhovat tak max. veřejné záchodky 😝 A taky teda moc obdivuju, jak jsi to tam zvládla... Jinak držím palce, ať jsou holčičky brzo ok.

@blandik Díky moc za tip. Niícméně, dnes už odmítl i svačinu a oběd. Za dnešek měl tři kousnutí chleba k snídani a 2x mlíko ☹

@vodni nenech se zatahnout do jeho hry, zdá se , že testuje svoje hranice s jídlem, co všechno mu povoliíš a jestli mu nebudeš nabízet do aleluja pořád něco jiného. Tím pádem taky testuje svoji moc, zjištuje, že nemusí dělat vše co po něm máma chce, a na jídle se to dokazuje nesnadněji. Tady to vyžaduje tvoji pohodu, a důvěru v něj, že ví kdy bude potřebovat jíst. My jsme tím doma prošli, trvalo to pár dlouhých měsíců. Jakmile jsem pochopila, že moje nucení , zlobení se, vztekání a strach k žádné změně nevede a nechala vše na něm (jak píše blandik - nechat jídlo na stole) tak se postupně ztratila jeho "nechut" k jídlu 🙂
Ještě jedna věc - dost mě vystresovali návštěvy na vážení a měření u dokotorky - přibýval po gramech, ve spodním percentilu, ale tak to měl celý život, a je veselý a hravý, pak jsem se tedy přestala bát, jak jsem přestala ho vážit.nedávno jsme byli na letišti a postavila jsem ho a batožinovou váhu a má kolem 10,5 kg.

@lynks Díky moc. Přesně to co píšeš si myslím, takže jsem mu právě nic jiného nenabízela. Snažím se to dělat tak, jak píšeš. No, uvidíme. Jak jsem psala, má nějaké problémy s žaludkem, od 7m bohužel musí užívat i léky, tak je to trochu komplikovanější, ale snažím se (aspoň zatím) zůstat v klidu. Díky 😉

@vodni rozumim, ještě ta starost o jeho nemoc tě tam stresuje... já věřím, že jídlo léčí a že jde zmírnit spousta nemocí jenom změnou jídelníčku, takže první krok na zkoušku, udělěj mu miso polévku
http://www.jimejinak.cz/2011/04/miso-polevka-s-...
a dej vědět jestli to zbaštil 🙂 do toho rýžové nudle a kousky bílého tofu povařit. to bříško pohladí a zahřeje a naladí na další jídla

@j.cien bbrrrrrr, je mi z toho zle, asi těžký dopad totality...jen co nejmíň takových setkání....nedalo mi to nereagovat, klobouk dolů, jááááá bych se asi neudržela, tak ať jste zdraví

@vodni - a nebudou to ty zuby?

@blandik Myslím, že ano. Uvidím jak se to bude vyvíjet. Noc podle toho vypadala (budil se, plakal...). Dnes k snídani sice málo, ale jedl.

Dekuji vsem za prani uzdraveni 😉 a taky za to,ze jste to se mnou sdilely,to nechutne setkani se zneuzitim moci bileho plaste 😝 .Mne to opravdu nastvalo a ani nemam pocit,ze bych to tam nejak extra dobre zvladla..jakoze zvladla jsem nebyt arogantni a dokonce baba dostala i empatii,coz ale zpetne myslim,ze si snad ani nezaslouzila 😝 😀
Ja nejsem ten typ,ze bych sla a sepsala nejakou stiznost..takze to uz nijak "resit"nebudu..i kdyz je to mozna chyba,protoze treba by vedeni spitalu takova "zpetna vazba"od rodicu z navstevy pohotovosti mohla zajimat..
Mne to fakt zhnusilo,sama jsem zdravotnik a neumim si predstavit,ze bychom se v lekarne takto chovali k pacientum 😕
Jsme stale nemocni ☹ Ten penicilin jsem holkam od baby samo nevyzvedla,ale nakonec jsem jim atb prece jen dala jeste v tu nedeli vecer,ale jineho typu.Dnes jsme byli u nasi pediatry a ta volbu makrolidu schvalila,nad story z pohotovosti jen kroutila hlavou a prevracela ocima..Bohuzel Mia stale horeckuje,ma astma ☹ a tim se to cele komplikuje..hlavne proto jsem vlastne na tu pohotovost sla,protoze mela potize s dechem,sipala i pres leky,ktere bere a ono je to fakt strasildelne,kdyz clovek vidi vlastni dite v takovem stavu.Mela jsem o ni strach.
Co je ale otresne na tom vsem je fakt,ze v nedeli ta cuza tvrdila,ze dite je "poslechove v poradku" a dnes samozrejme nalez jako hrom a nase pediatra nas poslala pro jistotu i na rtg plic a tam potvrzen levostranny zapal plic ☹
Nastesti ne tezka forma,snad ten Sumamed to pokryje,napsala mi jeste jednu davku,uvidime..
Omlouvam se,ze jsem to tu zahltila ted uz vlastne uplne mimo tema....takze se loucim a vsem vam preji jen same presne opacne zazitky u lekare,nez byl tento nas nedelni 😝 😉

Jdu se opět poradit 🙂
Mám 15m dvojčata - když jeden má jednu věc, druhej mu jí vezme - první začně řvát - dojde za tím druhým, vezme si to zpět, řve ten druhý... 😀 Toto je tedy v případě Anetky - ta si "své" věci hlídá a bere zpět, co jí "patří".
Lukášek, když mu ona něco vezme, jen stojí, ukazuje na ní, že mu to vzala a brečí.
Co mám správně udělat? Mám to od toho, co něco vzal - vzít zpátky a dát tomu, kdo to měl první a vysvětlit, že to dostane později? I když s vysvětlováním to u nich zatím moc nejde v jejich věku. I když se jim snažím něco říkat, tak když oba řvou, málokdy mě slyší. Se neslyším ani já, co mluvím 😝 😀
Nebo se mezi ně nevměšovat, ať si každej vydobije svou pozici? Ale nechci, aby byl Lukášek takovej otrkánet ubrekánek.
A jde Lukáškovi nějak ukázat, aby si své věci hlídal? Ale na druhou stranu zas chci, aby se naučily dělit se o věci.
Jak to všechno zkombinovat? Je jasný, že to nepůjde všechno najednou. Ale s čím začít, jakým způsobem a jak pokračovat

@jarkalada no, nikdo si netroufá nic odpovědět, já se tedy odvážím. chceš by se děti naučili dělit o věci. Samy se tak chovat zatím neumí. Tady musíš nastoupit ty a donekonečna opakovat..."hračky si půjčujem" a " když si s touhle hračkou hraje on/a tak se musí počkat nebo zeptat jestli si ji můžeš půjčit" nebo "pokuď se ted s tou hračkou hraje brácha/segra tak si můžem hrát s touhle hračkou až dokuď ji on neodloží" bohužel je to opakování dokolečka, nic jednoduššího není si myslím. Vyžaduje to tvoji trpělivost (nezávidím) a čas. A přesně jak říkáš, vzít tomu co to měl první a vysvětlit.Vidíš, jak to umíš, jenom se potřebuješ ptát a ujistit se🙂 A když řvou , že není slyšet, tak se může vzít ten jeden co hračku vzal vedle do místnosti (on se tam zklidní) a říct mu co se odehrálo.
A někdy taky je pro mámu těžké zjištění, že syn je citlivější než dcera, vždyť přece by to mělo být naopak!! To je tvoje přesvědčení a tohle je potřeba změnit u sebe , ne u dětí. Prostě je to těžké období s čím se teď u dětí potkáváš ale taky hodně důležitě. Všichni to zkoušíme jak to jde nejlíp, neboj se buduocnosti.