• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@romcovaklarka @miranda77 typ na řešení situace 1. mi pomohl hlavně v tom slovním doprovodu. určitě se tím nechám inspirovat a svůj slovní projev tímto směrem upravím. cinkání mobilu je naprosto SKVĚLÝ nápad. děti nemají představu o čase a tak tím že činnost ukončí jakmile bude cinkat mobil, to je velmi dobré.

K situaci 2. docela bych nerada aby jsem tím že pokaždé když příjde a já budu dělat nějakou činnost hned vše zahodím a budu se věnovat jemu vytvořila model kdy on bude vědět, že at maminka dělá cokoli můžu přijít a ona vše zahodí a bude dělat co zrovna potřebují já.... Samozřejmě že pokud to situace dovolí tak odskočím a pokusím se uspokojit momentální potřebu synka ale v poslední době se právě stává to, že v okamžiku kdy já jdu něco dělat, at už vařit nebo se věnovat práci tak syn příjde a vynucuje si abych se věnovala jemu. Sezení na lince jsem jako dítě milovala, ale v mé malé kuchyni bych ho mohla maximálně posadit do dřezu :grinning: :grinning:
7. led 2013 v 01:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@modra_slunecnice ahoj..no ja som mozno nepraktizovala vsetko uplne v zmysle RaBR ale my sme napriklad so synom mali a mavame podobne situacie ako opisujes minimalne...teda napriklad v obchode mi netrucoval este nikdy a situacia 2 sa samozrejme stava obcas, ale ja som sa riadila hlavne tym, aby som akymkolvek trucom a konfiktom predisla...Chapem, ze nie kazdemu sa to rovnako da a su maminky co su na deti cele dni same a musia aj vsetko same zvladat a vtedy je to prave tazsie, lebo rozdelit si pracu a povinnosti a venovat sa detom je tazsie, dostava do stresu aj samotnu maminku a potom sa to prenasa na dieta
My sme napriklad s malym do obchodov chodievali minimalne asi do jeho 2.5 roka..velke centra nepoznal a na nakupy sme sa snazili chodit tak, ze jeden bol s malym doma a druhy siel na nakup...ja som ho po obchodoch nevodila vobec..napriklad take hrackarstvo dodnes nevidel...nemyslim si, ze o nieco prisiel...zacala som s nim chodievat az zhruba v 2.5 roku v lete, ked sme si zacali robit prechadzky s tym, ze ideme do obchodu nieco kupit ( maleho) pre neho...nejaky bebe keksik, dojcensku vodu, cokolvek..popri tom som vzala chleba..ziadne cielene velke nakupy, proste ak by bol problem, ide sa prec..nakup bol pre socializaciu, program a nie ako nutnost, ze doma nic nemame..a od zaciatku ziaden problem..poprechadzal sa aj popri regaloch s hrackami, ale vobec ziadne hrozne stavy nidky nemal..pri pokladni pekne pockal, niekedy aj pokladnicke zlozil kompliment..a tak to zatial funguje..maximalne sme raz boli v obchode aj s tatom vsetci traja a on sa rozbehol po Lidli myslim, mal z toho obrovsku zabavu, ze sa tam chcel nahanat..tak ale jeden z nas ho teda vzal von a druhy nakupil..videli sme, ze to velmi nefunguje bravat ho na vacsi nakup a tak sme to viac nerobili...
Druha situacia tak ako pisali ostatne - dieta, dieta, na 1 mieste..ja som si varenie a domace prace nechavala vzdy vylucne na cas, ked maly spal alebo ho varoval tato..nevedela som si predstavit, ze dieta sa chce so mnou hrat a ja musim stat pri hrncoch alebo behat s prachovkou...proste su deti a deti..niekedy su dievcatka pomocnice rady, ze mamina vari a oni pomahaju, su deti, ktore sa od narodenia same pohraju..nas maly taky nebol uz ked lezal v lehatku ci sa hral na hrazdicke..od zaciatku pri tom zuril, zlostil sa pri hrackach..musela som byt stale pri nom..tak sme si to zariadili tak, ze sa na 100% venujeme jemu..teraz ma coskoro 3 roky, chodi do skolky, uz mame viac casu na rozne ine veci..a tym, ze chodi medzi deti, tak sa naucil aj travit obcas nejaky cas sam, uz pochopi co to je, ze ma trosku pockat..tak teraz pomaly "trenuejme" to, ze mu poviem, ze teraz si idem urobit kavu a spracem po ranajkach, nech on zatial prichysta pexeso a pekne pocka, budeme sa hrat..a dost dobre to funguje..jasne, ze niekedy ma horsiu naladu a tiez zacina zlostit, ale nie su to ziadne hrozne vylevy..je to akceptovatelne vzhladom na jeho vek..teraz uz zacina skor vymyslat, uz ten rozumcek pracuje na tom, ako maminku zacat vytacat..:slight_smile:
7. led 2013 v 11:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@modra_slunecnice - ad 2) paradoxně, když jsou dítěti hned uspokojeny potřeby, tak si pak nevynucuje pozornost jen pro tu pozornost. ale je zvyklé, že máma mu vyhoví, tím se i učí laskavosti...takové vodítko může být - př. syn za tebou příjde, něco potřebuje a ty vaříš - ty mu řekneš - ty potřebuješ pomoci s tím a tím, já tady vařím, počká to? Syn spustí enbo řekne,že nepočká..tak ty řekneš- vidím, že je to pro tebe moc důležité, já tu práci přeruším a půjdu ti pomoci, pak se vrátím k vaření..jak bude syn starší, sám bude umět počkat..když budeš mít strach, že se tím rozmazlí, tak budeš dlouhou dobu s ním bojovat, on se naučí poutat pozornost, vyvine si strategie na poutání pozornosti a možná jednou pak dá pokoj, ale nebude to vycházet z něj, z jeho mentálního vývoje...Takže pro mě byl základ - vyhovět, kdy to jen šlo a když se mi nechtělo, nešlo to - tak zkusit říct, že něco dělám, pokud byl protest nebo smutek, tak jsem to přehodnotila - že vidím, že to nutně potřebuješ..a šla jsem..šlo o to neříct -nepůjdu a nakonec neustoupit, ale spíše mu popsat, ty potřebuješ to at o a já dělám tohle, co s tím? Nevím, která cesta je správná, ale nám fungovala tahle, co popisuji..
7. led 2013 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@modra_slunecnice pripojim sa k nazoru, dieta na prvom mieste :wink: u nas doma to funguje tak ako pise blandik. Najprv skusim popisat co robim ci pocka to co potrebuje ona a ak nie, tak vec prerusim, venujem sa jej a potom sa k mojej veci vratim...tyka sa to hlavne mladsej dcery. Starsia uz vie pockat, vydrzat ale aj ona ma niekedy nieco velmi dolezite, ze svoju pracu prerusujem. To co sa nam zda ako somarinka, pre nu je zivotne dolezite :wink: Ty si napisala, ze nechces aby si zvykol, ze maminka vzdy vsetko odhodi a pride k nemu...Ja zas tvrdim, ze to chcem, aby moje deti vedeli do buducnosti, ze akykolvek problem budu mat, maminka vsetko zahodi a pride :wink: Teraz je ten problem ze sa nevie zahrat sama, neskor to bude prva laska alebo nejaka pomoc pre pubertiaka. Tvoj syncek je este maly aby pochopil, ze ty musis prave teraz nieco robit, pre neho je dolezitejsia jeho hra :wink: Postupne to pochopi a pocka :wink:
7. led 2013 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@modra_slunecnice Já chápu, jak to myslíš, ale podle mě když se nad tím člověk zamyslí, tak na tom ve skutečnosti není nic špatného, když dítě usoudí, že je pro maminku důležitější, než krájení cibule :slight_smile:
7. led 2013 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
Ahoj holky, vidím, že tu právě probíhá diskuze o dvou zásadních věcech, při kterých si se synem (Daniel) nevím rady. Je mu 2 roky a 7 měsíců a mému druhému jsou 3 měsíce. Bohužel celý den je to jen o tom, že Dan si vynucuje pozornost, když já musím obstarávat Filípka. On ho má hrozně rád, mazlí se s ním, ale za celé tři měsíce nedokázal pochopit, že miminko prostě musím nakrmit, přebalit, pochovat apod. To jsou jediné chvíle, kdy jsem málokdy Danečkovi vyhověla a činnosti zanechala, abych mu pomohla např. spojit vláčky, jít ho houpat a jiné pro něj veledůležité činnosti. Bohužel mi zasahoval i do kojení. Kdyby zůstalo jen u vzteku a pláče, ale on jde rovnou na věc a miminko rve od prsu, nebo si vymyslí činnost, při které musím vyskočit a zakročit, jako třeba lomcování televizí. Když potřebuju vařit, tak se mu to také nelíbí, takže to stále odkládám a jsem s ním, aby byl mé pozornosti nasycený, ale vůbec to nepomáhá. Kolikrát se na vaření oběda dostanu až pozdě odpoledne a to nemluvím o nějakém úklidu atd. Zapojovat se ho snažím, ale po minutě ho to přestane bavit a už má tucet jiných nápadů, co by chtěl s maminkou dělat. Mluvím na něj v tom stylu, jestli by mohl počkat, že pak na sebe budeme mít čas, nebo udělám kompromis a něco s ním ještě podniknu, ale on jako by to vůbec neřešil a asertivně si prosazoval jen svůj zájem. Další věcí je to oblékání, když bychom měli jít ven. On tam chce, ale jakmile přijde na věc a je třeba ho oblíct, vyjít z domu, tak to bojkotuje a fyzicky ho nejsem schopná přeprat a z bytu ven dostat. Už šel také nedooblečený, ale je fakt, že ne v pyžamu, tak to asi takový efekt nemělo. :slight_smile: Nevím, prostě jak řešit ty situace, kdy mě bezpodmínečně potřebuje miminko a zároveň i to naše velké "miminko", které nechce počkat a je na tolik mazané, že ty situace umí ještě připepřit.
7. led 2013 v 15:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis já mám doma to samé:frowning2: Klárka žárlí, fyzicky napadá ségru a dělá "naschvály". Včera jsem jí opět jednu vystřihla, když skákala na gauči a i přes to, že jsem žádala, že gauč se může rozbít, skáče se v pokoji atd. jen se na mě vždy podívala, ušklíbla a skákala dál....prostě když není ve školce a jsem na obě dopo sama, tak se to občas nedá zvládnout. Klárka teď bojkotuje vše, čištění zubů, oblíkání, nedodržuje dohody....prostě nic a mimčo je taky docela náročné.
7. led 2013 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik moc děkuji. nenapadlo mě se na to dívat takto. a když čtu vaše řádky uvědomuji si že máte pravdu. budu zkoušet to dělat jinak. hodně mi váš názor pomohl získat jiný náhlad. jak jsem psala v úvodu, bojuji s tím jak funguje mé podvědomí z mé vlastní výchovy.
7. led 2013 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 Naprosto tě chápu, neni to lehký. Takové ty naschvály nám taky teď nastaly, ačkoliv to dřív nikdy nedělal, ale teď když je třeba rozdivočený, tak přiběhne k Filípkovi a opře se mu rukama o hlavičku, jako když ho chce pohladit, ale úplně vidím, jak přitlačil a přestože mu to vysvětluju, že nemůže tolik mačkat a že vím, že ho má rád a chce ho pohladit a nenadávám, aby neviděl, že tohle je to, čím mě může snadno vytočit, stejně to příště zase udělá. A takových věcí je víc. Doufám, že to prostě časem přejde a že Filípek to přežije bez úhony. Hodilo by se mi, kdyby chodil do školky, ale to nevyjde asi ani od jeho tří let vzhledem ke školkové situaci tady.
7. led 2013 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
hm. to mám za ty kecy. dneska sem v autičku nastavila telefon, on zazvonil a nic. :confounded: dítě nejenže nevylezlo, ale ještě volalo a brečelo, že nechce. ach.jo. doted to fungovalo. :frowning2:
7. led 2013 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@modra_slunecnice období od 2 do 3 let se mi zdá z toho, co jsem prožila zatím s dětmi, jako dost náročné období- něčí rady tady - vždy se věnovat dítěti a veškeré vaření a domácí práce dělat jen pokud dítě spí - to se dá praktikovat možná tak do těch 2 let, nebo aspoň dokud dítě spí aspoň 1X denně, oba moji kluci po 2 roce už přes den nespali, v noci nespí doteď celou noc, ráno vstávají v 5, takže večer já rozhodně už neměla energii na veškeré vaření a domácí práce - to fakt ne, takže jsem to musela zvládnou při dětech a jde o to, vymyslet jim činnosti, které můžou dělat, abys mohla všechny ty práce udělat jaksi za pochodu a neodstrkovat přitom to dítě, ostatně takto to dělaly matky odjakživa, neustále se staraly o domácnost, pole, zahradu a děti při tom byly s nimi - přece to dítě musí i vidět maminku, jak něco dělá, když to přeženu, tak si dítě, které nikdy nevidělo maminku vařit, protože to vždy dělá, když dítě spí, může myslet, že se to jídlo doma samo nějak objeví atd. atd. Zároveň ale souhlasím s tím, že pokud má dítě uspokojené svoje potřeby, tak "nezlobí", já jsem třeba při vaření měla kluky vždycky v kuchyni po nohama, nebo na židli u linky, nebo vedle u stolu a něco dělali - krámovali hrnce a vařešky, roztahali si po kuchyni autíčka, kreslili si, zpívali jsme si, prostě to šlo - taky to chce vymyslet jídla, abys prostě nemusela dlouho stát u plotny - když dáš péct maso, vařit polívku atd. tak u toho nemusíš přece pořád stát jako třeba u smažení řízků.....a taky když jdeš něco dělat, tak neříkej - já teď musím to a to, v tom okamžiku se po tobě začne dítě sápat a něco chtít - ale řekni - tak co te´d půjdeme dělat - uděláme si oběd, půjdeme vyndat prádlo z pračky, půjdeme pověsit prádlo atd. atd. dítě se buď přidá nebo ne, ale ty ho vyzveš k práci = hře s tebou a neříkáš mu, teď počkej, já si půjdu hrát sama.....
7. led 2013 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
ahoj všem, se zpožděním htám tipy na hry a vkládám toto:
Naprosto kouzelné kvarteto, po jedné hře tomík pochopil, ty obrázky úplně žeru... musím je jít vyfotit... rodina džungle naprosto senzační

http://www.space4kids.cz/katalog/2/hracky-a-hry/1299/kvarteto-mala-priroda-4-7/
http://www.djeco.com/ - dost vtipný stránky výrobce toho kvarteta

zámecké schody tu už někdo jmenoval, fakt dobrý, i můj ing. arch. má co dělat... vůbec smartgames jsou opravdu chytrý...
http://www.svet-her.cz/spolecenske-hry/zamecke-schody-camelot-junior/
8. led 2013 v 01:00  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
... proč to není menší!!!!??? :angry:
8. led 2013 v 01:01  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender ahoj, nezapomněla jsem, člobrdo je připravený...akorát Petr se s ním nějak loučí nebo co, souhlasil s tím, že ho pošleme jako dárek jinému klukovi, který je menší, a bude se to učit hrát, ale řekl mi, že ho pošleme za dva dny...tak jo, to bude zítra:slight_smile:. Tak strpení, prosím:slight_smile:)).
8. led 2013 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 jejda to vůbec neřeš, prosím tě :sweat_smile: pokud by s tím měl jakýkoli problém tak s ho nechejte :wink: :grinning:
8. led 2013 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@modra_slunecnice ahoj. u dětí, které vzdorují, chtějí všechno hned a okamžitě a musí být po jejich je opravdu zásadní jim jakby říct: ok...uděláme to tak a tak. ne estou NE. (jakože ted NEmůžeš, ted NEbudeš hrát s autama). Prostě všechno do plusu, pozitivně, a dá se tak vydiskutovat i to, že ve finále budeš dělat co potřebuješ a dítě bude spokojené. jen nenarazit na ten kolotoč nejde to, nemůžu, dítě naštvané, protože z toho se bruslí ven špatně.
Vůbec to není tak, že by se dítě nějak rozmazlilo nebo ti pak potenciálně skákalo po hlavě, to se neboj, ale předejdeš tím spoustě zbytečných konfliktů.
(aha, ty potřebuješ to a to, já ted vařím, můžu zatím to a to a pak spolu ....nebo ho pro ten okamažik přizvat k vaření, at ti něco podá, podrží, vyndá, hned pak že budete dělat společně to, co chce on).
8. led 2013 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@fender nééé, jenom mu nechci tu jeho myšlenku kazit:slight_smile:))))))
8. led 2013 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte..dnes doslo to Logico..velmi rychlo to dodali..a rano sme sa zacali hrat a je to uzasne! Zacai sme s Cimo v materskej skolke, maly hned pochopil pointu a nechcel sa od toho odtrhnut...teraz este hraju s tatinom, ja musim ist zaberat do prace...dakujem vam za skvely tip, je to uz uplne ina uroven hrania sa, normalne zabava aj pre rodicov..:slight_smile: poobjednavala som aj ine hry z vasich odporucani, tak sa uz tesim!
8. led 2013 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - úplně souhlasím s tím, co píšeš. taky si myslím, že pro dítě je velmi důležité vidět mámu u práce, nasát ten denní rytmus..asi je to i o dítěti, náš absolutně nejevil zájem o moje činnosti tak min. do tří let...pak začal. ale nějak to šlo kloubit, on si zase uměl hodně vystačit sám, takže jsem u něj nemusela být pořád..držela jsem se toho, abych ho nerušila, nemluvila na něj, když si hrál...moje nápady na aktivity se taky nechytaly, měl a má svoje nápady...proto se asi ani nenechal zapojit do práce v kuchyni na mé pobídnutí, ale až k tomu sám dospěl...po nocích jsem práci naštěstí taky nemusela dělat.
8. led 2013 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj holky ..
mohla bych se k vám přidat?
Knížku Respektovat a být respektován mám přečtenou mám doma mimi...7,5 měsíce. S tím, že zatím si jen všímám jak moc mám pod kůží ten autoritativní styl výchovy. Jak se s tím perete ostatní?
Já to vidím ve chvílích kdy jí řeknu že je prasátko, kdy jí řeknu že zlobí a vidím to i u manžela a tchýně. Ti to taky dělají..jako že je "škovná holčička" a naopak "prasátko" a tak dál.
Občas si na to dám pozor a snažím se používat popis ale většinou to ze mě lítá. Já vím mám čas..tím že je malá ještě mimi ale radši začít dřív že..poradíte jak na to?
8. led 2013 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@wrtulka Zajímá to i mě :slight_smile: Jsem zvědavá na odpovědi :slight_smile:
8. led 2013 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@wrtulka nevím, jestli na to je nějaká rada. Já myslím, že už tím, že jsi RABR četla a víš, že to jde jinak, tak budeš víc přemýšlet, než něco řekneš. Zkus si na reakci dát čas, nebo neříkat vůbec nic. Proč říkat dítěti, že je prasátko, tak se zašpinilo, no a co? Není potřeba to nijak komentovat, nebo můžeš říct, že je špinavá a je potřeba se převlíct. Můžeš si ty vhodné a nevhodné věty napsat na papír a dát si je třeba na ledničku, aby sis je mohla často číst.

Já jsem taky zastáncem toho, aby dítě vidělo, že domácnost se neuklízí sama a jídlo se neobjevuje jen tak. Že to někdo musí udělat. Ono je sice jednodušší to dělat bez dítěte, ale nevím, jestli je to efektivnější. Taky né každý má tu možnost. Já teda dobu, kdy děti spí, beru jako čas pro sebe. Chci si taky odpočinout a né se honit, abych měla všechno hotový, než se dítě vyspí.
8. led 2013 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
@wrtulka Ahoj! Mně přijde skvělý, že právě umíš mít nadhled a vnímáš, jak se k malé chováš. Super začátek - i věk. Místo šikovná - je jednoduchý najít a pojmenovat, co se povedlo - zbaštila kašičku, 2 lžička sama, veselá patlanice prstovými barvami... já nevím, určitě toho umí moc a moc... a u prasečích věcí - já jsem na to teda dost kašlala, moc se asi neprasil, pardon... ale když jo, ani jsem to myslím moc nekomentovala - přijde mi, že sem holky často psaly, že právě komentáře dítě, které má náchylnost to dělat schválně, spíš povzbudí. A dítě, kt. se schválně neumázává, zase nemá smysl "kárat"... já nevím... je fakt MIMI!
Mně taky hrozně pomohlo (ale možná tu nemám co dělat, radit, dělám kiksy...), že jsem si všímala právě okolí - ono na takovou tu direktivní buzeraci a komandování a povyšovní začneš být strašně alergická, pokud o tom budeš přemýšlet!
Jinak Ti strašně závidím krásný miminčí věk... Moc si to užívej... Hned bych to celodenní tulení vrátila. :slight_smile:
8. led 2013 ve 23:06  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz @jenovefa no ono s tím že je prasátko já pragmaticky samozřejmně vím že je to mimi..a že je jasný že se zašpinila a vlastně to není kritika nebo něco kolikrát to řeknu a směju se..ale i tak to není ok. Občas se mi daří říct věci popisem..ale to se musím hodně soustředit.
Mám dva psy a tam se zase jede na "šikulky" atd. Takže tím že to mám doma pořád..jsem zvyklá i měnit výrazně tón hlasu a tak..takže na malou kolikrát zavelím "zůstaň" :grinning: :grinning: :grinning: :rolling_eyes: Prostě to člověk má v krvi.
Když se třeba malé něco povede..nevím nedávno se naučila paci paci..my oba s manželem absolutně nadšení tak ty šikulky (se správnou intonací :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: ) lítaly..a na ní bylo vidět že má taky radost.. já vím ještě nerozumí moc slovům ..ale co by se v tu chvíli mělo říct něco jako" Jsme moc rádi že si se to naučila"? to mi ani moc přes pusu nejde..
U toho prasátka vím že alternativa je " jsi špinavá" to je popis..Nebo jí dost často říkám že zlobí brrr to vím že se nemá a je to k ničemu (zatím tomu zase malá nerozumí)..Tam by formulace měla být "vadí mi že děláš tohle? nebo jen čistý popis? asi jo co..
Snažím se vysvětlovat i chlapovi že nálepkování a tak není ok..ale z kníčky četl jen část a přišlo mu to moc americký :grinning: No na druhou stranu si říkám že budu dělat max a lepší něco nežli nic..
9. led 2013 v 07:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz @jenovefa ještě jsem si vzpomněla.
Co se mi snad i trošku daří..nezakazovat všechno ale snažit se najít možnost jak by malá tu danou činonost mohla dělat. Třeba vyndat z ní baterky nebo tak..aby si neulbížila aby člověk pořád jen neřven ne, nesmíš, nech ...že řekne člověk počkej... a věci dítku umožní :slight_smile:
Takže mě to dost nutí nad věcmi přemýšlet..jeslti by to nešlo a když tak jak..
9. led 2013 v 07:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wrtulka jé, to já tak taky neříkám tak ortodoxně... taky mi to nejde... to by byla křeč... ohledně pejskařskýho slovníku - to já mu říkám i "hodný psíček" a pak třeba štěknu... ("hodný psíček" zná z jedné historky mého praprastrýce...). Já měla psy celý život (také 2) a dost jsem se namlsala tím, že mě poslechli na slovo. :unamused: Já myslím, že je důležitý říkat, proč je šikulka. A slovům rozumí, to si piš! A hlavně Ty a Tvé okolí jim rozumí a pomalu si navykneš právě nenálepkovat. A hlavně v tom negativním smyslu - člověka to totiž naučí podívat se na "negativní" věc (humus, rozlité mléko) a nevidět negativně dítě. Zní to přece dost jinak - jé - mlíko na zemi - mám vzít hadr? (pak si z toho můžeš udělat srandu - nebo tvojí fusekli - T. tohle slovo miloval..., i když to ji spíš asi bude pobízet, aby cintla ještě jednou... :angry: ) X ty jsi vylila mlíko! (+lamentace, jak je mlíko drahé, bylo ohřáté, takový dobrý mlíčko a TY ho vyleješ, ach jo...) V knížce je myslím popsán případ s rozbitým hrnečkem - na 100% je dítěti líto, že ho rozbilo a fakt nepotřebuje a ničí ho, pokud ho za to ještě někdo hubuje. Já, když Tomík něco pokazí (a fakt to není často) - a pokud to není po tom, co mu 2x připomenu - na dlažbě je blbý si s tím hrát, když to vypadne z ruky, je dost pravděpodobný, že se to rozbije - vždycky ho hned chlácholím, ale neříkám to nevadí (teda někdy jo) - ale spíš, no jo, to se stane, mně minulý týden taky vypadla sklenička z ruky, to je normál... Zkusíme slepit, táta to třeba opraví... Když brečí (rozbil si hrnek s krtečkem - mně je to taky líto, zkusim ho sehnat...)
Taky mi pomohlo vidět v té situaci sebe - představit si, jak by mi bylo. To dost funguje a získáš tím zamyšlením čas a nevylítne z Tebe to první, co Tě napadne... My si z toho RABR "slovníku" děláme spíš srandu - říkám to hlavně manželovi - "táto, tvoje špinavý ponožky pod postelí! Nebo - měla jsem tvoje fousy na noční košili, asi tam spadly, když ses holil - mám ti pomoct je vyňoumat nebo to zvládneš sám?" atd.
A ohledně komentování pozitiv - dítě si zvvykne na to, že je skvělý ten výsledek a tolik se nevnímá přes pochvaly, jestli mi rozumíš... Prostě aby vědělo, že když řekneš - tééda, šikulka, ty jsi všechno zbaštila, úúúžasný = to je prima, mít napapaný bříško, dobrej pocit, viď? Snad se tím děti učí dělat věc pro tu věc a ne pro pochvalu rodiče... Aspoň já to tak vnímám... Těším se na rady ostatních! Rozhodně když si budeš od začátku pročítat tuto diskuzi, dá Ti to možná víc, než knížka - popisy toho, jaký Tě čeká boj, až malá bude chtít během procházky měnit čepičky atd.
Jinak supr, že máš gramotného muže :slight_smile: , spousta chlapů nic o výchově nepřečte...
Jo, ještě k tomu popisu - to taky pomáhá dítěti - protože ono třeba zuří - kdyby mu bylo 20 - řekne "do háje (teda asi spíš někam jinam :grinning: ) zase na mě rvou ňákej vobleček, když se chci jít najíst... ono to prostě ještě neumí říct a Tvůj příjemný hlas, který se snaží uhodnout, proč pláče, co ji asi naštvalo - pomůže.
9. led 2013 v 10:34  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 už paříme :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
9. led 2013 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender jedna z mála prospěšných závislostí:slight_smile:)))).
9. led 2013 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@wrtulka já jsem knihu přečetla když K měl asi 3 měsíce a uvažovala jsem stejně jako ty. Jak to z tý hlavy vymlátit? A pomohlo mi, když jsem ho jednou měla na nočníčku (bezplenkovali jmse od narození), on se vykakal a já řekla - šikulka moje. A přišlo mi to tak uhozený, copak je někdo šikovnej, že se vykadí? Kadíme všichni, ne? A já si opravdu nepřeju, aby mě za to někdo chválil :slight_smile: došlo mi, že do toho vkládám svoje zbytečný hodnocení - když se pokadí v 5 letech, už ho budu trestat. a kdo jako určuje tu hranici? Kadění je prostě normální a kdo to dělá, není šikulka :slight_smile: a začala jsem se tak podobně dívat na všechno... že to teprve já bych to musela ohodnotit a to nechci. Stejně to vnímám když se dítě bouchne, spadne - babička honem říká dobrý, nic se nestalo. Ale kde bere to sebevědomí určovat, jestli ho to bolelo nebo ne? Asi ho nemám :slight_smile: jednodušší je nechat to na něm, ať mi řekne, jestli ho to bolelo nebo ne.
9. led 2013 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Ahoj holky priznivkyne r+r :slight_smile: ,
jsem zdeptana tim,jak uz tyden horeckujeme, kasleme a nespime a jsme fakt zbedovani...Petr teda ne,ten to nastesti nechytl,ale holcicky obe jsou od stredy stale v horeckach pres 39 Ve ctvrtek jsme byli u nasi pediatry a dohodli jsme se,ze kontrolni crp zajdeme udelat na pohotovot v so ci ne,pokud horecky neustoupi.Tak jsme dnes sli.Prisaham,ze tohle jsem si nikdy nemyslela,ze se muze stat. :angry: :angry: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Ze prijdes s hotovym deckem v horecke,po x neprospanych nocich...a tam,protivna baba,co snad ani nema rada deti :unamused:
Vubec neodpovedela na dobry den,hodinu tukala nase inicialy do pocitace(budiz jim omluvou jeji vysoky vek).Ale pro co fakt omluvu nemam je to,co bylo potom :angry: .Teinka podrazdena tou silenou unavou si odmitala sundat tricko,aby ji poslechla ..nejspise ji take byla zima,takze celkem chapu,ze se ji do toho nechtelo.Nicmene pani doktorka z toho vyvodila,ze je nejspise problem ve vychove a misto vysetrovani mych nemocnych deti se pustila do prednasky o vychove!!!Ze pry si vsimla,ze jsem dala "decku"na vyber,ze to snad nemuzu myslet vazne,aby si dite vybralo,jestli ho svlikne maminka nebo tatinek!!Ze takhle male dite MUSI POSLOUCHAT a rozhodovat se samo muze az NEJDRIVE V PUBERTE! :confused:
Slusne jsem ji upozornila,proc jsme prisli,ze bych opravdu potrebovala ,aby me deti vysetrila a udelala to kontorlni crp a rekla nam svuj obdorny nazor.Ze jsme prisli na pohotovost s horeckou,ne do poradny s vychovnym problemem :slight_smile: .
Neposlouchala,stale mlela dokola,ze ja MUSIM pochopit,jak strasnou chybu delam,kdyz svemu diteti dopredu rikam,co se s nim bude dit!!!Vite pani,nejhorsi ,co muzete udelat kdyz jdete k lekari,je rict decku dopredu,ze jdete k lekari! Takova a dalsi moudra z ni padala a ja furt ty 2 horeckove deti v naruci :confused: .....NESKUTECNE!
Vrcholem vseho bylo,kdyz nakonec Teince rekla:"Jestli neprestanes jecet,tak maminka pujde pryc!"
!!!!!!!!!!!!!!!! :angry: :angry:
Tak to jsem ji razne rekla,ze si nepreji,aby strasila moje dite,ktere se brani nejspise tomu,ze ji nikdy nevidelo,ze v te ordinaci nikdy nebylo,ze babu nezna a hlavne,ze je nemocna,takze jaksi pochopitelne je v emocich.
Co se tyce jejiho postupu leceni-no coment.Bez jedineho vysetreni -ani krev,ani crp,ani moc,jim obema napsala penicilin,protoze "mozna"maji v krku streptokoka,ale testovat to nehodla....na pohotovosti mi crp rozhodne delat nebudou a ster z krku taky ne!
Na odchodu jsem se jeste dozvedela,ze jsem precitlivela,kdyz jdu s chripkou u deti na pohotovost.A jestli se pry Tea takto chova bezne,tak by ji doporucovala neurologicke vysetreni!!Nacez ji Petr ujistil,ze "takto"se chovala vyhradne diky jejimu pristupu a sli jsme domu.
A tohle je myslim primo ukazkove zneuzivani moci,alibismus bileho plaste a jasna predstava o tom,ze deti nejsou lidi jako my,ze nemaji zadna prava,jen povinnost poslouchat.....
Strasne smutno je mi z toho. :frowning2:
A Teinka ted cele odpoledni spani narika ze spani:maminko,nee!maminko!maminko moje! :pensive:

Omlouvam se,ze jsem tady ze sebe vychrlila svoje nastvani,ale proste jsem musela...
13. led 2013 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek