• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@jarkalada myslím, že jsi blandik nepochopila - ona právě píše, že ten druhý se měnit nemusí, nechce to, aby ten princip pochopil i on - jak ty píšeš, úplně stačí, když ho pochopíš ty, pak to možná vyvolá změny v jeho chování, ale to není cílem - cílem je, že to vyvolá změny ve tvém prožívání a to co tě teď žere, tě pak žrát nebude, protože to změníš ty sama a nikdo jiný.
Tak napříkad ty ponožky, pokud by mi tohle mm dělal, tak bych řekla, že mi vadí smradlavé ponožky na zemi a chci, aby si je každý dával do koše na prádlo, pokud by to nestačilo, tak bych mu neprala žádné ponožky, které nebudou v koši, až by neměl v čem chodit - přirozený důsledek a možná bych fakt zatla zuby a ty ponožky třeba několik dní z té země nesbírala, nezvala bych na tu dobu žádné návštěvy :grinning: , já nevím, snad každého normálního muže by to trklo....
Mm byl například zvyklý, že mu maminka občas probrala skříň a špinavé věci mu z ní vzala a oprala - po svatbě čekal, že já to budu dělat jaksi automaticky taky a až když se mu ve skříni vršily špinavé věci, tak jsme si vysvětlili, že u nás doma to tak nefungovalo a mě to prostě ani nenapadlo - a domluvili jsme se, že špinavé věci si bude dávat do koše a já je budu prát postupně, tyhle praktické stránky soužití dvou lidí se mají nastavit hned na začátku, život pak přináší další a další situace, s narozením dítěte jich je spousta a je potřeba se s tím druhým prostě domluvit na fungování
29. led 2013 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@reruna u nás o ponožky nejde :grinning: vím, že to byl příklad :slight_smile:
Podobný přístup jsem taky zkoušela. Jakoby to přehlížet a moc nekomentovat, nechat na něm, až k určité věci sám "dozraje". Což ale přiznávám, že mi vadí, protože něčeho se dočkat je skoro na věky a opět přiznávám, že mi vadí, že takhle já pořád čekám na jeho rozhodnotí a všechno všecičko je pod jeho taktovkou. Takže já si svoje vědomí můžu měnit jak chci, ale s ním to nehne.
29. led 2013 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jarkalada a zkoušela jsi mu prostě říct, co ti vadí a co bys chtěla?
29. led 2013 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna jo, ale je to jak mluvení do zdi. Je celkem slušnej cholerik, takže po chvíli vyletí. Nebo sedí u pc a dělá, že nevnímá.
29. led 2013 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jarkalada u nas som ja ten cholerik - ja vyletim pripadne ignorujem. ale muz sa naucil to riesit humorom (aspon zatial) a to ma vzdy dostane. ok, ponozky ( u nas je to moje spinave pradlo, ktore nechavam pri komode a odnasam ho rano ) uz ignoruje. vie, ze si ich odnesiem rano. obcas sice este nadhodi, ze ho to stve - ale vie, ze je to jeho problem. co sa ineho tyka - tak skratka, ked vybuchnem, tak to zacne komentovat stylom, no to sa nam niekto rozculil, no sa nevie ovladat, sa nam praskne.... a nieze sa zacne smiat, to by mu tie kutiky museli ist nahor, to by sa na ne mali dat zavazia, aby to islo dole... atd. a ja sa zacnem fakt smiat a potom je lepsie a dokazeme sa rozpravat. ale neviem, ci by to fungovalo aj obratene :confused:
ale bolo obdobie, ked to bolo opacne - nie povahovo - to nie, ale ze sa nechcel on rozpravat a rozoberat problemy. to som zas ja riesila za jazdy autom. soferovala som, takze nemohol zatiahnut na krajnicu, musel si ma vypocut - nemal unik. a vacsinou mu to potom nedalo a zacal oponovat-argumentovat-riesit. my sme takto vyriesili vela veci - minimalne sa na ne pozreli z inych pohladov. mozno by to pomohlo.
aj teraz zvykneme vela veci riesit v aute - akurat pri niektorych musime pockat, kym deti zaspia :wink:
30. led 2013 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
dobry den,

prosim pokrocile a skusene maminky, ako ste riesili s detmi trieskanie s dverami? ponuknutie nahradneho riesenia - ponuknutie trieskat do vankusa, alebo bubna, nepomaha, komentovat, ze dvere otvarame/zatvarame pomaly nepomaha, chvilu zaberala hra - zaklopat na dvere, nakuknut, pomaly vojst a opatrne dvere zavriet - vsetko so zdoraznenim mimiky, ale len chvilu - 2 dni, cez den mavam casto mladsiu dcerku v satke a toto trieskanie ju neustale budi. :(
30. led 2013 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jarkalada - ten problém bude asi větší, já myslela, že se bavíme jen o takovém to klasickém - fusky na zemi...
1. únor 2013 ve 14:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte,
2.5 rocna dcera si toci vlasy (niekedy aj mne), ako ju od toho odnaucit (nie velmi vhodne slovo odnaucit, neviem rychlo najst vhodnejsie)? hovorime jej, ze jej potom vlasy nebudu rast, ked si ich bude tocit a tahat, davame za priklad svagra, ktory ma nad celom kuty... skusame jej zakazat aj pozeranie rozpravok, no to mi pride ze nevie najst casovu suvislost, ze si nema vlasy tocit cely den, ked rozpravky pozera vecer... dat ju ostrihat uplne nakratko tiez nechcem :unamused:
1. únor 2013 v 18:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zfidorka a co ti na tom vlastně vadí, že si točí vlasy? já nějak nechápu - má je pak zacuchané či co? já mám totiž dva kluky s kratinkými vlásky, tak si to nějak neumím představit :sweat_smile: a teda ukidním tě - takové ty vlasové víry jsou vrozené, to si určitě nevytvoří, pokud je nemá, tak je mít nebude, já i moji kluci je bohužel máme a zbavit se toho nedá - a kouty nad čelem, tak to je taky vrozené a mají to většinou chlapi a určitě to nesouvisí s taháním vlasů - pokud ji chcete něčím "strašit", tak něčím, co je pravda - třeba, že vlasy budou zacuchané a při česání ji to bude bolet, některé zacuchané vlasy si může třeba vytrhnout, to taky bolí a navíc to pak třeba nevypadá pěkně....
1. únor 2013 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jarkalada hmmm ale jako cholerika sis ho přece brala, připomeň si, proč se ti líbil, proč sis ho vybrala...změnilo se něco? dříve komunikoval? pokud je takový pořád, ale třeba dříve ti to nevadilo, protože bylas zamilovaná, nebyly děti atd. pokud jsi nespokojená a on to nechce nijak řešit, tak to není dobré, takhle něco radit v diskuzi je hrozně těžké
1. únor 2013 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna jj. Však už ani nevím, jak jsem se na tohle téma dostala, když se ptám většinou jen na děti :sunglasses:
1. únor 2013 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zfidorka taky moc nechápu, co ti na tom vadí. Trochu mi to příjde podobné cucání prstů, i když to mi příjde horší. To dělá mladší :frowning2: Tam se radí vysledovat, kdy to dělá. Nudí se? Je unavená? Uklidňuje se tak? POdle toho nabídnout řešení. Když se nudí, nabídnout jí hru, když je unavená, dát ji spát. Nebo jí vlasy nějak zapleťte, zasponkujte, ať je tahat nemůže. Strašit nepravdama mi vhodné nepříjde. A zakazovat pohádky taky ne.

@jarkalada možná by ti pomohly rozhovory o typech povah http://www.modrykonik.cz/fotoblog/betelgeuzz/clanek/typologie-povah-u-deti/, je to zaměřené hlavně na děti, ale i tak se z toho dá spousta získa. Mě zaujalo, když ta psycholožka mluví o tom, že může žít spolu flegmatik a cholerik, ale musí se spolu naučit žít. Tolerance je prý málo. To je myšlenka, že já to dělám dobře a ten druhý špatně, ale jsem ochotná to tolerovat. Jenže to člověk nevydrží 20 let. Musíme pochopit, že ten druhý to má jinak a ani jeden proto není lepší, nebo horší. :slight_smile:
2. únor 2013 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@reruna @betelgeuzz
dakujem za odpoved... vadi mi to preto, lebo z toho zacina byt zlozvyk, ked ma volne ruky, hned ich ma vo vlasoch...
s tym cesanim mi napadlo, ze jej mozem povedat, ze vlasy sa netocia, ale cesu hrebenom, ze ked sa chce cesat, ze zoberieme hreben...
ona nema rada gumicky, ani sponky vo vlasoch, ked jej ich dam, o par sekund si ich vybera...
a co poviete na toto? ked bude mat zamotane vlasy a bude chciet nieco robit, tak jej poviem, ze jej ich najprv musim rozcesat...
2. únor 2013 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ja tu knihu chcem! :slight_smile:
2. únor 2013 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zfidorka ja si tocim vlasy doteraz :wink: Ale zacala som az neskor, mozno v puberte..ale proste tiez zlozvyk..a neodnaucim sa..lebo aj ked som bola na kratko, tak vtedy som netocila a dorastli a uz som mala ruky tam...radsej si teraz nechavam dlhsie a davam do gumicky, aby ma to menej lakalo,lebo ked mam rozpustene..staci ze sa pozabudnem, alebo som nervozenejsia a konec..ked som sa kedysi ucievala na skusky, tak cez skuskove som mala tolko pokrutenych vlasov co som az vytrhnut musela ze az..a nepomoze nic :grinning: :grinning: Tak dohovaraj a vysvetluj, ale ktovie, ci to pomoze na dlho... :wink: :wink:
2. únor 2013 ve 23:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zfidorka otázočka pod čiarou...pozoruješ u seba nejaký zlozvyk, ktorého sa nemožeš zbavit a ktorý ťa štve ? je časté, že ludia okolo nás (najviac naši blízky) robia to, čo nás samých na sebe štve preto, aby sme to uvideli a mohli s tým niečo robit. možno leží príčina tvojich pocitoov tam....vidíš kolkým ludom tu to ani nepríde že je to niečo nad čím by sa mali rozčulovat.. ja myslím, že treba pátrat a menit v sebe, nie v nej.
Zo začiatku si možeš pomoct tou vetou -"vidím, že si chceš hrat so svojimi vlasmi. Mne je neprijemné sa na to dívat, ked su tak zachlpene. Myslíš, že by sme ich mohli spolu rozčesat , aby sa ti s nimi lahsie hralo?"
Prípadne ma napadá - Ponúkni jej svoju hlavu...(mmm mne by sa páčilo , keby sa mi niekto hral s vlasmi stále :slight_smile:
Tiež zapátraj v jej duši -to je zložité ja viem, či nemá nejaké pnutie, nevie si rady s niečím vo svojom vývoji. alebo povedat príbeh o vlasovej princeznej, čo spleteným vrkočom vytiahla princa do veže a zachránila sa :slight_smile: už brejnstormujem :slight_smile:
3. únor 2013 v 08:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@luludi premýšlala som nad tým dlho, čo by sa dalo robiť s trieskaním dverí...je to zapeklité, pretože to robí rámus, že a vadí nám to. Ja by som asi vybrala jedny dvere v dome (byte) s ktorými by buchat mohol. a dala podmienky
-" všimla som si , že rád búchaš dvermi.Mne je to velmi nepríjemné, bolia ma z toho uši. Jak by sme to mohli vyriešit? pauza... ked ho nenapadne, tak skusit...Možno by sme sa mohli dohodnut, že by si búchal len dvermi od kúpelne a len vtedy ked sme všetci hore a nespíme. Vyhovovalo by ti to takto nebo máš ešte iný nápad?"
a na to navazuje prirodzený dosledok - o ktorom tiež bude vediet - ak sa to nedodrží, budeš musiet dvere zamknut na klúč.a potom to skusit za pár dní, či je schopný tu dohodu dodržat.
3. únor 2013 v 08:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@lynks dakujem pekne, skusim aj to. Momentalne som sa doma skusila zaoberat s riskom temou ticho - pocuvat ticho vonku (auta, rozne zvuky), pocuvat ticho na luke (voda) a podobne a doma, ked je pri dverach a ide ich zavriet, tak ho nabadam, aby mi ukazal ticho s dverami - vacsinou to funguje, ale ked je v divej chvilke, tak samozrejme nie, myslim, ze prave vtedy je priestor k tomu, co pises - ak su vsetci hore - nech trieska dverami, na kt. nie je sklo, ak babo spi, zase hra na ticho. Dakujem za tvoju pomoc :dizzy_face:
3. únor 2013 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@luludi no to je nádhera ako si to vymyslela - hra na ticho! velmí pekné riešenie! a vobec, len tak ako učenie zmyslov, to skúsime tiež.
4. únor 2013 v 08:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdu napsat příhodu ze včerejška, jsme měli s mojí makou ostřejší výměnu nástrojů ohledně výchovy.
Říkala jsem, že jsem Ali chtěla vyzkoušet kalhoty ze skříně, jestli z některých vyrostla, do některých naopak nedorostla, ale ona si zkusila jedny a pak už nechtěla. Na to mamka reagovala, že to přece musí udělat, když chci. Jsem jí řekla, že zkoušení kalhot mi nepříjde nějaká důležitá záležitost, kterou bych chtěla řešit. Tak jsem dostala přednášku, že to je ta americká výchova, že takhle malé dítě se přece nemůže rozhodovat samo, že nemá znalosti a zkušenosti, že to pak může být pro ně i nebezpečné atd. :confounded: že my jsme poslouchaly na slovo a jestli nám to ublížilo. na to jsem řekla, že ano, což mamku teda překvapilo. Já už jsem pak začala být taky ostřejší. Do toho se vložil m (je učitel na střední škole, RABR nečetl, zná jen to, co jsem mu z ní přečetla, nebo když jsme si něco o výchově povídali), řekl, že jim na školení říkali, že v rodinách to chodí různě, že jsou děcka, který mají ty hranice nastavené velmi úzce a nemůžou v nich ani dýchat a naopak, děcka bez hranic. A ani jedno není dobře a ve škole se má najít ten střed. že jsou samozřejmě situace, kdy ty hranice musí být pevně nastaveny, ale zase jiné, kdy to dítě má mít volnost. A zakončil to kouzelnou větou: "Já radši nikomu do výchovy nemluvím, to každýho věc". :grinning:
4. únor 2013 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz dobrý...a pokračování? co máma na ten jeho dovětek.
4. únor 2013 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks na to už nereagovala a přešlo se na nějaký jiný téma.
4. únor 2013 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz dobře ji to uzemnilo :slight_smile: ale na druhou stranu, taky jsi se asi zapotila posloucháním přednášky :slight_smile:
4. únor 2013 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak i u nás se opět po čase projevily třecí plochy mezi mnou a mým tátou, o kterém jsem párkrát už psala... ano, ten autoritativní pán, který prostě taky neumí pobrat fakt, že dítě má právo o sobě rozhodovat a ne jen slepě poslouchat... byli jsme v dětské kavárně... já čekala se šimonem venku, ptže mu už bylo horko... mamča s tátou a matějem vycházeli chvíli po nás... otevřou se dveře a slyším - no, to je hrozný, ty si tady hraješ a pak neumíš ani pozdravit, to je teda hezký, to seš teda pěknej srágora :angry: a to už jsem nevydržela a říkám mu (snažila jsem se mluvit klidně, i když teda to ve mně vřelo... táta prostě nesnáší dobře , když mu někdo odporuje) - hele tati, myslím, že spousta dětí v matějově věku ještě ani pořádně nemluví a pozdrav je prostě celkem dost složitá dovednost... úplně jsem viděla jak mu brunátní výraz a nebýt u toho máma, která to zahrála do autu, asi by to dobře nedopadlo... pak se ho snažil několikrát vzít za ruku (ale matěj uhýbal a nedal, prostě takovýhle výzvy z pozice autority nebere... což taky nenesl dobře... nakonec mu jí teda vzal nasílu se slovy a patřičnou intonací - tak dej mi už tu ruku :pensive: já už to nechala plavat, nechtěla jsem, abysme se zase rozcházeli ve zlém... ale ted mám pocit, že jsem se ho zastat měla... sice by se mnou táta asi zase nemluvil, ale to by byl jeho boj... asi nemůže vzít fakt, že celý dětství jsem byla poslušná holčička a ted se vzpírám a revoltuju na svých dětech... matějovi jsem potom teda aspon řekla, že není žádnej srágora, že myslím, že je náhodou moc prima kluk a že děda to řekl možná proto, že má asi špatný den... prostě jsem měla potřebu zrušit to jeho případný smýšlení o sobě sama, že je srágora a hroznej (a bůh ví jaký další semínko pochybnsoti může taková hláška v malinký hlavičce zasít), když nepozdravil... je to jen pár týdnů, co mi poprvé za něco poděkoval, poprosil, popřál dobré ráno... někdy to neudělá, ale nechávám ho být... vím, že to umí a že to časem dopiluje v každé vhodné situaci, ale nikdy jsem na něj netlačila v tom, že musí poprosit a děkovat, jen jsem tisíckrát před ním i jeho prosila a děkovala, zdravila, omluvila se... a on to pak začal dělat spontánně... a to je pro mne víc než kdybych ho k tomu vedla slovy - tak jak se říká nebo to neumíš pozdravit...
čtu 4 dohody a snažím se "nebrat si vše osobně"... že to jsou tátovy problémy, které má s výchovou v našem pojetí... že já ani kluci s tím nemáme nic společného... ale zase jak to udělat, když on své názory prosazuje tak, že se nás to prostě dotýká, ať chcem nebo ne... na to jsem ještě nepřišla :frowning2: prostě stále cítím potřebu se malého zastat a sdělit protinázor, když mi něco leží v žaludku...
on ho jinak má moc rád, je pyšný a stále o něm mluví, jak už na svůj věk perfektně mluví a co všechno umí, jak je samostatný... ale jakmile dojde na respekt k němu samému, že má taky vlastní názor a právo něco chtít/nechtít... ke zle...
no nic, jen je mi z toho nějak smutno... :sweat_smile:
4. únor 2013 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, můžu poprosit o radu? Mám dvouleté dítko, které má opožděný vývoj řeči - kromě své "vnitřní řeči" používá jen dvě slova. Já mu rozumím zpravidla všechno (dle gest, apod.), ale nějaká "normální" komunikace s ním zkrátka ještě není možná. Píšu to proto, že v podstatě jen se mnou se mu daří nejlíp komunikovat, a proto i mě výrazně preferuje.
Ale k věci: posledních pár týdnů nechce chodit ven, resp. natolik nemá rád oblékání, že se raději zřekne procházky. Já se mu snažím přizpůsobovat - pokud např. nejdeme k lékaři, apod., vždy se ho ptám, jestli ven jít chce a pokud vyloženě neprotestuje, tak ho pomalu, formou hry, oblékám. Bere to dost času, ale já s tím nemám problém.
Bohužel jeho nevoli oblékat se naprosto neakceptují prarodiče. Když přijedou, chtějí jít s malým ven a když jim dle jeho reakce vysvětluji, že on teď ven nechce, udiveně namítají to, co tu už někdo psal: že přece MUSÍ poslechnout dospělé :pensive: Občas jej tedy proti jeho vůli obléknu a vystrnadím s prarodiči, ale výsledkem je na jednu stranu to, že se utíká schovat ke mně, jen když prarodiče vidí ve dveřích, a na druhou stranu to, že mi prarodiče dost ostře vyčítají, že jej nevedu k poslušnosti a toto jeho chování je moje vina :angry:
Máte nebo měly jste to podobně? A jak jste to řešily?
4. únor 2013 v 17:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks no to jo. Jsem zvědavá, co při příští návštěvě. Tipuju, že jí bude ležet v hlavě, že jsem jí řekla, že mi ta její výchova ublížila :stuck_out_tongue_closed_eyes:
@petruskaz vidím, že to máš doma podobné. Mamka taky odmítala jakýkoliv odpor, muselo být po jejím. Na sestru to platilo, ale já dost vzdorovala. S tím děkováním a zdravením je to podobné. Nenutila jsem, ale doma jsem jí děkovala, prosila skoro o všechno. Nejdřív začala říkat "s dovolením", když někam potřebovala projít. Pak děkuji a prosím, teĎ říká promiň i zdraví, ale to ne všechny.
@ivular soucítím, ale neporadím. :frowning2: vidíš, že u nás je to podobný.
4. únor 2013 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivular s prarodiči asi moc neporadím, naši kluci je milují a nemají problém s nimi někam jít, ale pokud na ně tvůj malý není zvyklý, tak bych ho nenutila a oni to musí pochopit a když ne, tak je to jejich problém, jsou dospělí. S oblékáním píšeš, že zkoušíš formou hry, to je dobře...chce to zkoušet, je to podle mě i záležitost denního režimu, pokud je dítě od narození zvyklé, že se v určitou denní dobu chodí ven za každého počasí - a doporučují to všichni pediatři, pokud není mráz pod -5, silný vítr, sněžení, smog atd....tak ho většinou nenapadne vůbec protestovat, protože to bere jako rutinu, pokud jednou zjistí, že stačí naznačit, že se mu nechce a zůstanete doma, tak to tak bude dělat. Oblékání je pro většinu dětí nepříjemné hlavně v zimě, takže to asi záleží na tom, jak to nastavíš ty - budete chodit každý den ven na procházku ve stejnou dobu, protože je to zdravé, zábava, nakrmíte kačenky, půjdete se podívat na vodu atd. atd. půjdete přesně jak skončí hra, pohádka, svačina, nastavíte si budík a až zazvoní, tak se začnete oblékat atd. a s oblékáním mu budeš pomáhat, můžeš říkat různé básničky, příběhy atd.
4. únor 2013 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ivular takže co by jsi chtěla vyřešit? to , že nechce chodit malý ven, nebo přístup prarodičů, nebo svoje pocity v týhle situaci..
5. únor 2013 v 08:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivular ahoj. určitě bych s prarodiči hledala nějaký kompromis, aby zatím k takovým situacím nedocházelo, protože nemají řešení. můžeš jim nabídnout, že budeš ráda, když přijdou, pohrají si s malým u vás, ale nebudou ho do ničeho tlačit, protože to ničemu neprospěje. stačí přijít, a nechat dítě, ono se okouká a samo pak přijde a začne kontakt. pokud se malý brání jít s nimi ven, tlačením se to jen zhorší. tak bych pomalu na ně "zvykala", aby sám měl chut je vídat, trávit s nimi čas. postupně jít ven společně s nimi, pak zkusit, jestli chce jít s nimi sám. ne? nevadí, příště. (to všechno za předpokladu, že to není nutné hlídání a máš na to čas a prostor)

mám bohužel podobnou zkušenost, kdy moje máma opravdu intenzivěn po petrovi chtěla, aby ji hned zdravil, pusinkoval, chtěla hohned mezi dvěřmi umačkat láskou - vše v dobrém :slight_smile:, a on potřboval nechat být. dospělo to tak daleko, že tam nechtěl, odmítal ji, ona uražená, začarovaný kruh. docela douho se to rovnalo, ale jde to.
5. únor 2013 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks To, že malý nechce chodit ven, to mě rozhodně netěší, ale na druhou stranu, necítím to vyloženě jako problém. Jako problém ale pociťuju výčitky prarodičů. Jednak v tom smyslu, že odsuzují můj styl výchovy (v jejich podání jsem na dítě příliš měkká) a taky v tom smyslu, že mám pocit, že toto je prostě moje pole působnosti. Zkrátka to cítím tak, že máma jsem já a oni přece nemají právo mi v tomto směru něco vyčítat... Vadí mi to o to víc, že jejich přesvědčení plyne ještě navíc z naprosté neznalosti principů RaBRu (i když se tím pojmem nechci moc ohánět, jelikož jsem tu knihu nečetla).
@berenika39 Víš já jsem možná špatný stratég a nevím za jaký konec to vysvětlování chytit, ale vždy tyhle hovory končí jejich naprosto nechápavým pohledem a vysvětlením, že ve dvou letech už dítě přece musí poslechnout! Já mám pocit, že mě neberou vážně, a proto ani moje slova příliš nerespektují. Např. scéna s nočníkem asi před měsícem - poznala jsem, že Jeník bude kakat a řekla to nahlas. On ještě moc nekomunikuje a do nočníku se prostě nevykaká. Nicméně babička jej začala vyloženě honit s nočníkem v ruce, násilím vyslíkat, prát se s ním :pensive: Říkala jsem jí myslím docela důrazně, ať ho nechá, nicméně přestala až poté, co se Jeník docela silně uhodil o zem do hlavičky :pensive:
Jinak jejich hlídání až na výjimky nepotřebuju - spíš je to tak, že se jim snažím dopřát Jeníka kdykoliv jej chtějí vidět.
5. únor 2013 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek