• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
ahoj holky

po včerejším semináři RABR jsem se cítila všelijak....jakoby mě "otevřeli". A řekla jsem si, že můj syn musí být jinej než já :slight_smile: neumím to takhle vysvětlit psaním, ale i když jsem měla nádherné dětství, tak při vzpomínkách si uvědomuji, jak můj taťka se mnou mluvil a táhne se to se mnou doteď-bohužel.
A taky jsem zjistila, že některý lidi si myslí, že vychova podle RABR je volná výchova, což si myslím ,že není pravda
Včera mě rozesmutnilo, když jedna paní, co tam chodí (učitelka ve školce) řekla, že s dětmi mluví podle RABR a pak přijdou rodiče a je to ....pojď, dělej, obleč se, dostanou na prdel a jdou. Tak z toho mi bylo smutno, že ve školce se snaží-co bych já za to dala-a rodiče to "kazí"

Jinak jsem fakt moc ráda, že to absolvuji a nelituji ani koruny ani času :slight_smile: Jen teda nevím, jak přesvědčit manžela k tomu, aby to buď taky absolvoval, nebo aby mě aspoň poslouchal o čem to je
5. únor 2013 ve 12:30  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí (5)
@zfidorka můžu se zeptat proč ti to vadí ? já si myslím, že se tím uklidňuje, některý děti mají dudlík, některý palec, některý si točí vlasy...tohle dělával můj bratr, když byl malej a teď je mu 39 a nedělá to :slight_smile:
5. únor 2013 ve 12:34  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@ivular já to měla velmi podonbě, jenže to byli tchánovci a tak si nedovolili tak ostře vystupovat proti naší výchově...nicméně - nevůle malého jít s tchýni ven ve dvou letech odstartova naší hádku v té době...já to pojala tak, že když se chce jít ven, musí chtít jít ven všichni - pokud malý nechce jít s nimi, je to jeho rozhodnutí a ven prostě nepůjde..taky to nemohli skousnout...můžete jít ven všichni..víc nemůžu napsat..jedno dítě čůrá, druhé chce spát...
5. únor 2013 ve 13:48  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@ivular to zní jako teror :slight_smile: nedá se ti fyzicky zasáhnout a nenechat babi at ho nehoní, když nechce? říkáš, že oni si myslí, že jsi příliš měkká, tak jim můžeš ukázat , že měkká nejsi, na nich.zasáhnout, zastat si svého dítěte... musíte se vídat tak často? je třeba si stát za svým, za svoji výchovou.určitě chceš pro dítě to nejlepší, aby mělo hodně pozitivních příkladů, tím pádem je nutné eliminovat to ,co vám dobře nedělá.
5. únor 2013 v 15:09  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@ivular hmmm, tak to je síla s tím nočníkem, no já můžu být ráda, že něco takového jsem nemusela řešit, až na občasné neshody ohledně přílišného dopřávání sladkostí dětem s tchýní ani mojí mamkou problémy nemám a fakt je to štěstí, protože já už chodím do práce a hlídání fakt potřebuju. Ale tvoje pocity jsou naprosto oprávněné, ty jsi matka a máš pravdu, že hlavní slovo ve výchově svého dítěte máš ty a nebylo by na škodu to rodičům připomenou, asi mají tendenci tě pořád vidět jako dítě a pokud jsou zvyklí na autoritativní výchovu, tak je to těžké... bude to asi od tebe chtít hodně rozhodnosti a odvahy se jim v tomto postavit a prostě říct - já jsem jeho matka!
5. únor 2013 v 16:19  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@ivular ještě k tomu nočníku - kdyby tohle nastalo někdy u nás, tak bych svoje dítě popadla do náruče a "chránila" ho tak třeba i před babičkou, ať by si myslela, co chce...
Ale na druhou stranu ty jejich pocity chápu, kdo nezná jinou cestu, tak prostě ten pocit - že přece to dítě mě MUSÍ poslechnout - ten je moc silný, i já jsem tyhle pocity zažívala mockrát, když se první syn dostal do období vzdoru, proto jsem hledala knihy o výchově a narazila na Rabr, ale odpoutat se od toho pocitu - že já jsem dospělý a rodič a já to chci takhle a takhle a dítě musí poslechnout - to je fakt hrozně moc těžké a pro někoho, kdo celý život nic jiného nezná asi i nemožné
5. únor 2013 v 16:25  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@ivular presne toto mame aj my..nas ma 3 roky a ani za svet nechce ist von..to co tu bolo spominane, ze rezim..to my sme mali pevny rezim od narodenia..aj preto maly chodi stale krasne spat, v rovnaky cas na obed, v rovnaky vecer..vzdy vie kde sa naje, kedy je obed, vecera..nemame ziadne problemy ho dostat k stolu a do postele len v ramci uz 3 rocneho klasickeho vymyslania ( este pit, este cikat, este toto)..inak vie presne co za cim nasleduje..a to chodenie vonku bolo to iste...rano vonku, poobede vonku, chodili sme stale 2x, za kazdeho pocasia..ale uz minuly rok ako prisla zima, tak sme zacali mat problemy..ani niet s obliekanim, ale proste s tym, ze maly sa v zime nevie vonku zabavit a tiez sa citi tak naobliekany nepohodlne..vymyslal, ze rukavice nechce, lebo si do nich nevedel nic chytit..ked ich nemal, tak mu omrazali ruky..ked spadol do snehu, reval..v oteplovakoch sa nevedel hybat, sankovanie a bobovanie ho nebavilo..ale este ako-tak som ho vzdy nalozila do kocika alebo na sanky a aspon som sa s nim prechadzala po okoli a ukazovala vyklady v obchode a chodili sme pozerat auta..tohto roku som verila, ze to bude lepsie, ze uz ma predsa 3 roky, vytiahli sme boby, sane, lyze..kadeco..absolutne nic..napadalo kopec snehu, stavali sme raz snehuliaka a viac uz nechcel..raz sa spustil z kopca, ze dobre, ale uz podme domov...neznasa zimu..stale mi hovori, ze maminka, je chcem aby uz bola zelena travicka a aby som mohol vonku behat bosy a v tricku..hojdat sa na hojdacke, chodit na ihrisko, smykat sa na smykalne, bicyklovat..stale sa pyta kedy bude moct oberat maliny a cernice z krika atd....vonku ho dostaneme len ked povieme, ze ideme k babke napriklad, tak to prejde aspon tych 20 minut peso chvalabohu..alebo som ho nalakala do obchodu nieco kupit...a to tiez len zriedka..a pritom v lete je vonku cely den, to domov nechce ist...ale..nejako sme sa s tym zmierili..snazime sa ho motivovat ked niekam mame ist, ale proste ked nechce, tak nechce,. snazime sa vela vetrat ..ale potom pridu moji rodicia a je to o tom istom..ze dietata sa nemas co pytat ci chce ci nie..ide sa vonku a hotovo..ake sme my boli poslusne, my sme stale chodili 2x denne vonku a bez odvravania...co to kedy kto videl aby mi 3 rocne dieta hovorilo co ono chce...a to je moja volna vychova....ja to vidim tak,ze nas maly zjavne bude letny typ..zatial nevyzera ako milovnik zimnych sportov a co..moj muz je taky isty..nevie ani lyzovat doteraz lebo nikdy neznasal zimu a najradsej by sas prestahoval do Spanielska kde 5 rokov zil a zima bola velmi mierna...neznasa sal ani rukavice..doteraz ich nechce nosit....no tak asi bude maly po nom..a co? mam aj muza tak direktivne viest k tomu, ze das si ten sal a neodvravaj a ides sa sankovat aj ked ta to nebavi...ale rodicom to nevysvetlim..tak ako x dalsich veci...len sa cudujem teraz, ze cely zivot som pocuvala ake som bola zle a neposlusne dieta, ale teraz odkedy mam vlastne a vychovavam ho benevoletne podla nich, tak pocuvam aka som ja bola neuveritelne poslusna...ved vidim asi preco...:frowning2:
5. únor 2013 v 16:42  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahojte, odkedy už nie som na materskej a pracujem tak prispievam čím dalej tým menej, ale tému so záujmom sledujem. Je veľmi zaujímavé ako každá mamina rieši s dieťaťom odlišnú a pritom podobnú vec podľa veku a onedlho to prejde a riešime zase niečo iné. :wink:
Obhájiť si Rabr výchovu nie je jednoduché, tiež od svojich rodičov počúvam, že malý predsa musí poslúchať a nemôžem brať ohľad na jeho názor a podobne...moc to neriešim, idem si po svojom aj keď je pravda, že tiež máme občas obdobia kedy rozmýšľam, či som Rabr pochopila správne, teda či reagujem správne. V poslednej dobe mám problém s dôsledkami, lebo malý má chvíle kedy sa naozaj správa nič moc, akoby sa nevedel s ničím zabaviť a vtedy vystrája...proste niečím trieska, alebo robí naprotiveň, vynucuje si pozornosť alebo naopak s nikým sa nechce rozprávať okrem mňa...
poraďte ako to riešite ? niekedy mám pocit, že príliš veľa vysvetľujem a žeby to chcelo skôr jasný dôsledok, ale zase vyslovene trestať nechcem. Napr. mi povie, že neuprace hračky lebo to by príliš dlho trvalo, pritom som si myslela keď idem príkladom, že som mu vždy pomáhala ich upratať tak sa to naučí a skôr som ho naučila že to mám urobiť ja. :confounded: Alebo keď sa rozprávame s mužom tak nás prerušuje, nahlas sa smeje a nepočkám ani kým dotelefonujem...spytujem svedomie či som mu nevenovala moc pozornosti a zvykol si na to. Inak je úžasné ako dietko rastie a radosť neskutočná, ale ten tlak okolia na "voľnú výchovu" občas človeka riadne zneistí.
5. únor 2013 v 17:45  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
no pekne kocky Rabr zrazu ticho a ziadne príspevky ani rady.... :confused:
6. únor 2013 ve 14:57  • Odpověz  • To se mi líbí
6. únor 2013 v 15:16  • Odpověz  • To se mi líbí
@zelmirka1 asi nechce uklízet, protože mu binec nevadí :slight_smile: ruku na srdce, jsme to spíš my rodiče, kdo lpí na uklizeném pokoji, dítě mít uklizeno nepotřebuje... taky jsem s tím měla trochu problém, ale pak jsem četla vychováváme ... a rosteme... a zapadlo mi to do sebe... když bordel vadí mně, mám možnost ho uklidit... a tak to i dělám... matěj taky někdy nechce uklízet (jindy úplně sám a ještě u toho říká - abysme tu měli místo, abysme se nepíchli o kostičku, abysme měli místo na... apod.)... někdy bordel (mluvíme tedy o jeho pokoji) nechám, někdy, když mne to štve, uklidím ho sama (ale bez takových těch okatých gest, jakože já jsem ta chudinka, co to musí za něj dělat - nemusí, chce)... a mám za sebe pocit, že jít příkladem stačí... nás naši do úklidu tlačili... ale cítila jsem u toho velký odpor... no a třeba můj brácha... fakt nemám pocit, že by ho ten nátlak něčemu naučil :grinning: je bordelář stále :wink:
6. únor 2013 v 15:21  • Odpověz  • To se mi líbí
@petruskaz v jeho izbičke to nechávam na ňom, ale my máte zvláštne rozloženie lebo má izbu na poschodí kde bývajú moji rodičia a my máme byt na spodnom poschodí kde má hračky aj v obývačke a keď ich rozloží tak sa tam nedá vobec pohnúť takže tam to proste musíme večer poukladať. Tiež upratujem často sama a neriešim, len som sa zamyslela nad tým príkladom či to teda funguje alebo nie ? Aj oblečeni zhodí zo seba, nechá otočené naopak a je to. No veru asi mu binec nevadí. :grinning:
6. únor 2013 v 15:33  • Odpověz  • To se mi líbí
@petruskaz tak mám pocit, že můj mm byl asi vychováván v tehdejší době rabrem - sám od sebe neudělá nic, pokud se mu opravdu nechce. Na všechno má odpověď, tak jak tu zaznělo - mě to nevadí, když to vadí tobě, tak to udělej ty!
Jako nezlobte se na mě, ale v tomhle trochu sobeckém duchu já děti vést nehodlám :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Nechci tu na to zavádět diskuzi, sem tam se tu něco přiučím, ale u tohodle jsem měla nutkání to trochu okomentovat :sunglasses:
6. únor 2013 v 16:07  • Odpověz  • To se mi líbí
@jarkalada já na tom nic sobeckého nevidím :sweat_smile: :wink:
je to podle mne lepší než dítě k tomu nutit... ptže výsledek je v dospělosti, mám pocit, naprosto stejný... bud si k tomu dojde každý sám, že uklizeno mít chce nebo ne... jen u tohodle aspon člověku nemusí vytýct nervy...
taky to nehodlám rozvádět, prostě je to názor :wink:
6. únor 2013 v 17:37  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@jarkalada K tomu sobeckém duchu :wink: Já mám teda občas pocit, že naopak směřujem k respektu a altruismu (a zároveň zodpovědnosti), ne k sobectví. Děti hrozně přejímají náš způsob jednání. Když vidí, že se snažíš je aspoň vyslechnout, dost se to odráží i v jejich chování k druhým. Opravdu to neříkám proto, že bych to tam jen chtěla vidět :slight_smile:
Ono je dost těžké to posuzovat u batolat, která si svým způsobem vždy dělají a prosazují to, co chtějí oni, ale to není sobectví, to je vývojová fáze. Ale ono se to někde ukládá.
6. únor 2013 v 18:58  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
název knihy je respektovat a být respektován - je to oboustranné, žádný člověk nežije jen sám pro sebe a nemůže si celý život dělat jen to, co sám chce, svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého, když někdo řekne, já to dělat nebudu, protože to je tvůj problém, tak to sobecké je, protože tak dává ten člověk najevo, že mu na druhých a jejich pocitech vůbec nezáleží - ano já budu respektovat, že někomu nevadí nepořádek, ale na oplátku zase chci od něj, že bude respektovat, že já ten pořádek potřebuju - a teď co - buď bude jeden pořád uklízet a nadávat a ten druhý nebude dělat nic a ještě komentovat - mě to přece nevadí - no takhle to přece nemůže dlouhodobě fungovat, aby v tom vztahu těchto dvou lidí bylo vše v pořádku - měl by se nastavit kompromis, že se ti dva domluví a stanoví si hranice, které budou dodržovat - ty budeš uklízet to a já zas to a společně nám bude dobře. Já tedy nevím, ale člověk, který si za všech okolností dělá jen to, co sám chce a na druhé se neohlíží, není ve společnosti zrovna oblíben a takového člověka já ze svých dětí nechci vychovat. Já jsem zastánce hranic a ani autoři Rabru proti hranicím nejsou, takže u nás jakási pravidla fungují - nestihneš si uklidit - dobře, nestihneš večerníček, nedáš si hračku na své místo - tak se nediv, že ji pak nemůžeš najít, nebo že ti na ni někdo šlápne a rozbije ji, že ji tatínek vysaje atd. atd. samozřejmě nejvíc zabírá soutěžení, kdo uklidí dřív a když uklízíme společně. S tím telefonem máme taky problém - když mi někdo volá - a není to vůbec často, tak 1X za dva dny, tak začnou děti dělat velký brajgl, zatím to řeším tak, ,že odcházím do jiné místnosti a zavírám se,a bych vůbec něco slyšela
6. únor 2013 ve 20:49  • Odpověz  • To se mi líbí (10)
@apollo11 máš pravdu, příklady táhnou :wink:
@jarkalada ne tm nebyl vychováván podle rabru - jinak by tě musel vyslechnout a říct něco v tom smyslu - neměl jsem tušení, že tě to tak strašně štve, asi to musí být hrozné, když po mě pořád něco uklízíš a na to by se rozvinula diskuze ve stylu - co s tím uděláme, jak se teda domluvíme, abychom byli spokojení oba - a může z toho vzniknout třeba to, že si budete zvát paní na úklid, nebo že se on sám trochu zapojí, nebo prostě třeba vás napadne ještě něco jiného - ale to, že on řekne to, co jsi napsala - tak to je sobecké a svědčí to o tom, že byl rozmazlen. Te´d jde o to, jestli ho metodami rabru dokážeš přesvědčit, že třeba konkrétně to uklízení (nebo cokoli) není jen tvůj problém, ale protože žijete spolu a máte vztah, tak je to váš problém a společně byste měli najít řešení.
6. únor 2013 ve 21:03  • Odpověz  • To se mi líbí (6)
@reruna a jde vůbec dítě ale "naučit" tomu, aby následně proběhla ta diskuze? Nás se to tedy zatím netýká, jen mě to teď napadlo.
6. únor 2013 ve 21:09  • Odpověz  • To se mi líbí
@jarkalada to myslím že právě jde - ty máš ještě malé děti, ale tak od těch 3 let výš - záleží zase na individuálním vývoji - se dá už s dítětem poměrně slušně komunikovat a náš starší má teď už skoro 5,5 a je to hrozný "mudrlant", až mě z těch jeho diskuzí někdy brní hlava
6. únor 2013 ve 21:13  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@jarkalada nikdy jsem tady nikomu neradila ,ani radit nebudu, ptž nejsem tak daleko v RABRU jak tady holky, ale už z názvu musí být jasné, že se respektovat musí obě strany a není to o volné výchově, když budu mluvit o dětech. Rabr dává hranice, ale jiným způsobem, jinými slovy, než my byli zvyklý a to rozkazem, příkazem atd. Není to o tom, že jim vše dovolíš. Jako já knížku moc nechápala, a ani někdy nechápala co se tady píše, dokud jsem si to neposlechla. A prostě to vše zapadá do sebe a teď jen přemýšlím nad tím, proč tohle nnení normální, ptž by to takhle mělo být mezi všemi. Dětmi a dospělými a mezi dospělými.
Nevím, jak to vysvětlit, ale Rabr mi přijde přirozenej .... shrnutí, co nemáš rád, nedělej druhým. Takhle to vidím já
6. únor 2013 ve 21:17  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
čtu si to po sobě a chtěla jsem napsat, že my byli zvyklý na rozkazy a příkazy, ne že o tom rabr je, :slight_smile:
6. únor 2013 ve 21:26  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
tak, tak .. suhlas s @reruna .. keby si kazdy robil len to co ho bavi, myslim, ze by skor ci neskor doslo ku kolapsu. Jasne, nikoho nebavi upratovat, ale snad nechceme zit v bordeli. Uz len napr. pokial je malinke babo v rodine, co sa zacne sa okolo pol roka plazit atd.. to ma akoze ocuchavat, olizovat spinave pradlo po manzelovi? Alebo ked si dcera navlieka koralky, proste musi si po sebe upratat kvoli bezpecnosti malej sestricky. Ved predsa nemoze matka upratovat stale za vsetkych, potom je prirodzeny dosledok, ze je nastvana, lebo nerobi nic ine.. Tak aj vzdycky poviem dcerke, ked sa chce hrat, ze ci mi pomoze alebo musi holt pockat, az doupratujem/urobim plac na novu hru. A musim ju pochvalit, ze uz viackrat mi sama navrhla, ze mi pomoze, resp. sama bez mojho vedomia upratala po mladsej sestre, ktora sa teraz vyziva vo vytahovani/objavovani veci v skrinkach. Ved aj v bordeli sa tazko hladaju hracky .. ako pise Reruna. Inak mam aj pocit, ze v tomto zafungovala aj skolka, tam ich vedu k poriadku.
6. únor 2013 ve 21:31  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@weri1 tak to taky vidím a taky se podle toho řídím. A i tak to už zavádím u děti, jak píše @prom - o tom uklízení věcí u dětí.
Ale pak se právě nemůžu srovnat s tím, když ten druhý - ať je to kdokoliv, se tak nechová. Takže potom se cítím ukřivděná, jako "blbka", co si vše nechá a poslouchá toho druhýho, jelikož bych si asi měla vše nechat líbit. A i tady pak čtu, že to co se mi nelíbí, je vlastně můj problém, že ten druhý za to nemůže/ať jsou to ty zmiňované ponožky třeba :grinning: nebo "neposlouchání" dětí - teď mě teda nic konkrétního nenapadá/.
Nebo pak se úplně normálně rozčílím, což teda není u mě přirozené, protože já se spíš snažím vždy domluvit s klidným hlasem. A to se samozřejmě s úspěchem na domluvení se, nesetká.
Já jsem zase mimo téma, se omlouvám :sunglasses: a ani nevím, co jsem tím chtěla původně říct :grinning:
6. únor 2013 ve 21:32  • Odpověz  • To se mi líbí
a teda co nám na kurzu řekli, nikdy neříkat ....pomoz mi .....copak nežijeme v domácnosti všichni, je to jenom manželky!maminky starost ? neříkat pomoz mi umýt nádobí, ale prosím pojď umýt nádobí ..... nebo zalej mi kytičky, ale prosím tě, zalej kytky atd
6. únor 2013 ve 21:35  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@jarkalada rabr je o uznání emocí druhých, tedy i ty máš právo na svoje emoce, ale druzí lidé nám je právě často upírají a z toho pramení různé neshody, určitě není dobré, pokud v páru jeden chce jednat s respektem a ten druhý ne, v té knížce je ale spousta příkladů, jak jednat rabrovksy právě s dospělými - s partnerem, s rodiči, nadřízenými, kolegy - to mě právě ze začátku dost odradilo, protože jsem chtěla konkrétní příklady spíš k té výchově dětí - to jsem našla spíš v knize Jak mluvit, aby děti poslouchaly.....ale možná by ti přečtení Rabru fakt pomohlo i v jednání s tm, nebo aspoń bys třeba dokázala před ním lépe vyjádřit svoje pocity a svoje prání
6. únor 2013 ve 21:41  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@jarkalada ja ti rozumiem, asi je to dane nasim temperamentom, ja sa tiez nedokazem tak povzniest nad vec ako @petruskaz ze si vsugerujem myslienku, ze to je moj problem, ja to tak necitim
6. únor 2013 ve 21:41  • Odpověz  • To se mi líbí
@weri1 ano ano, 2 zazracne slovicka - prosim a dakujem... funguju nenormalne uzasne :slight_smile:
6. únor 2013 ve 21:43  • Odpověz  • To se mi líbí
@reruna asi do ní fakt půjdu :sunglasses:
6. únor 2013 ve 21:44  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@prom já to spíše myslela tak ,že se to má říct bez toho pomoz mi :slight_smile:
6. únor 2013 ve 21:45  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
@reruna mám knížku aby nás děti poslouchaly...myslíš, že stačí zatím tahle, nebo mám kupovat Rabr ?
6. únor 2013 ve 21:47  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek