Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@weri1 nedkážeš se v tu chvíli zastavit? když ta ruka letí?

@berenika39 mě se zatmí před očima a ruka vyletí 😢 fakt mě to dost trápí a jsem z toho špatná. Já teda cítím že jsem dost unavená psychicky ...jsem s ním 3 roky 24 hodin denně a jde to cítit. Dnes jsem ho dala na 3 hodiny do školky a i když mi bylo stráááášnýýýý smutno tak to bylo pak fajn. Byla jsem "odpočatá a klidná

@weri1 to je jasný, že každá máma tohle potřebuje🙂. odpočinout si od toho štěstí🙂. zbytečně si nic nevyčítej. chyby dělá každý a kdo říká, že ne, tak kecá. s věkem se ty vztahy mění, uvidíš, že tě to za chvíli ani nenapadne...když začne malý chytře argumentovat, proč udělal to nebo to, spíš se začneš smát nebo hlasitě zařveš jméno, ale ta tendence plácnout přes plínku ustoupí🙂. nebude totiž ta plínka 😉 😉 😉
( u malého asi už není, já vím)

@berenika39 právě, že ho už nechrání ta plínka a on si to už moc dobře uvědomuje, řekne mi třeba proč ho plácám, nebo ať na něho neřvu ☹

@berenika39 budu na tebe myslet, při každým jeho kousnutí 🙂

@weri1 fajn. uslyším zvonění v uších.-). dobrou. čeká nás celkem hektický víkend, jdeme spát🙂.

@berenika39 dobrou noc 😵

Kamarádka mi ji vřele doporučuje, má malá dvojčátka. Těším se na přečtení, i když si myslím, že člověk se učí ze svých vlastních zkušeností. Co se mu jako malému nelíbilo, nebude dělat vlastním dětem. Já odmalička malinké vše vysvěluji, klidně jí to pomalu zopakuji klidně 20x, počkám,jak si to promyslí a většinou dojdeme společného cíle. Jde to bez vztekání, křičení a uplatňování moci 🙂
I když náročné to je, ale věřím, že je to dobrá investice 🙂

Ahoj holky, moc ráda čtu tuhle diskuzi a už jste mi několikrát pomohli. Probírali jste tu to plácnutí. Já se poslední dobou střetávám s tím, že mi lidi (kamarádky, někdo s příbuzenstva) dávají dobré rady typu "měli byste na malýho přitvrdit, dát mu pořádně přes zadek, povolily jste mu opratě, všecko mu zakažte, dítě musí poslouchat jako hodinky atd. Třeba nedávno na hřišti se do mě takhle pustily dvě moje známé, co mají taky děti. Náš Dan má totiž nějaké "majetnické" období a nechce půjčovat svoje hračky, ale o cizí si říká, nebo je schopný se sápat na houpačku a předbíhat nějaké dítě a pak se vztekat, že tam nesmí. Ve výchově se snažíme, aby to bylo s respektem, tak jak to cítíme a jak je to v RaBR a v mnoha ohledech se daří a není třeba dítě mlátit a seřvat za každý neuposlechnutí. Naopak, když ztratím nervy a začnu řvát a dokonce mi už ujela ruka, bylo to s ním horší, začly naschvály a plácnutí mi vracel. Jsem z toho docela bezradná a už nevím, jestli třeba nedělám špatně. Všude slyším, jak stačí dát na zadek a dítě si už nic nedovolí. Ale u nás to naopak všecko zhorší. Ale když si stojím za svým a chápavě mu to vysvětluju a uznávam jeho emoce, jeho vztek, tak to přejde mnohem rychlejc a dostavují se momenty, kdy mu nemusím nic nakazovat. A je pak hezký, jak jsme na jedné vlně a nebojujeme spolu a spoustu věcí dělá proto, že ví, že by to tak mělo být, ne proto, že to chci já nebo mu to někdo nakáže. Ale většinou mezi dětmi je jak utržený ze řetězu a nehodlá přiběhnout a poslechnout na slovo jako pejsek a brání si ještě ke všemu vehementně tu svou "kostičku". A já jsem tam rázem za špatného pána. Asi bych neměla dát na to, jak to vidí lidi. Ale na malém městě, kde jsou jen dvě hřiště a není kam zalézt, tam pak člověk snadno vybočuje.

Ahoj holky chci se poradit.. malá nám začínáí chodit a já si v hlavě řeším jednu věc..jak správně v duchu RABR bych měla řešit situace tipu kdy dítě běží a běží a já za ním a bojím se že mi vběhne do silnice a pod. Přece jen vysvětlování něco tě přejede je na nic a nechat dopadnou důsledky je taky blbost co myslíte?

@wrtulka tak tohle jsem řešila nekompromisně - ze ruku nebo do kočárku po ulici a utíkej si kam chceš v parku, na oploceném hřišti nebo na dvoře

@nobilis ja teda vidim velky rozdil v tom dite bit, ponizovat, utlacovat a v tom, nechat ho delat cokoliv..... preci mu nemusis dat hned na zadek, ale mlatit ostatni deti nebo brat hracky nenechavam, brala jsem ho pak treba do naruce a proste v koutku v klidu vysvetlit nebo jasne rict, ze tohle je neakcetovatelny a budeme muset jit pryc, kdyz to zopakuje, opravdu se sbalit a jit pryc....

@eveluska Ahoj, díky za reakci. 😉 Já mu právě na ten zadek nechci dávat, i když ostatní tak na hřišti jednají a diví se, že já ho taky nevytřepnu a pak hned dostávám rady, že nemám polevit a musím přitvrdit. Nevím, jak přitvrdit, když bití a nátlak odmítám a vím, že to vůbec nepomůže. Ty konflikty jsou hlavně kvůli hračkám, které nechce půjčovat, ale sám si cizí půjčuje, zeptá se a většinou mu je někdo půjčí. Sám od sebe na děti agresivní není, ale když vidí, že si někdo začal hrát s jeho hračkou, které si do té doby nevšímal, tak si ji jde nekompromisně vzít a nehodlá to změnit, i když ho odtáhnu stranou a vysvětluju, názorně ukazuju, jak chci. Doma se o tom bavím, ukazuju na plyšácích, jak si hezky půjčují věci atd. Nic nezabírá. Dokáže se bohužel taky vztekat, když na něj nezbyde místo na houpačce. A můžu vysvětlovat, jak chci, ignoruje mě v tu chvíli, nechce mě poslouchat, odstrkuje mě a vydrží se vztekat a kňourat, dokud se místo nenajde. Doma se pak o tom bavíme a vše rozumně chápe a sám od sebe říká, že příště třeba ten bagr půjčí, že má toho a toho kamaráda rád a že on mu půjčil třeba míchačku a že se mu to líbilo. Ale druhý den je to nanovo, chová se stejně jako předtím. Tak egoistické období jsem opravdu nečekala. Odejít demonstrativně z hřiště jsem chtěla mockrát, aby viděl, že se nezachoval správně, ale mám sebou ještě kočár s mladším synkem a Dana v náručí v jedné ruce neudržím, když tam ani nechce být a snaží se vykroutit a utéct zpátky na písek. V jiných věcech je to s ním celkem v pohodě. Když něco vehementně odmítá a je to důležité, aby to proved, např. nastoupit do auta, když už musíme opravdu někam odjet, tak pomáhá právě ten můj klid a vysvětlování a obejde se to bez těch extra dlouhých vztekacích výstupů. Jak jde ale o ty hračky a děti, je jak šílený a nějak nevím, jak na něj. Dokáže si bohužel bránit i půjčenou hračku, pokud si s ní ještě nedohrál a nechce ji ještě vrátit, když je o to požádán, a to mě mrzí nejvíc. Domluvy, odchody apod. nepomáhají, musím mu ji nakonec vyrvat a pak snášet ten jeho vztek a zoufalství zároveň, jako by ani nechtěl pochopit, že to měl jen půjčené.
Nemáte někdo prosím nějakou radu, co s tím? Od září jde do školky a tam si nebude moct věci přivlastňovat, ale bude se muset dělit...

@nobilis SAma vidíš, že pokud jsi mu plácla, nepomohlo to. Že RABR na něho funguje líp, tak věř tomu, jak to cítíš a na ostatní kašli. Já stejně moc nevěřím, že těm matkám, které děti bijí, to funguje líp. Ony spíš mají pocit, že něco udělaly a možná si i ulevily. Ale často čtu stížnosti, že neustále na dítě křičí, bijí ho a ono stejně neposlechne.
Mně nepříjde nic divného na tom, že nechce půjčit hračky. Jsou jeho, je to jeho jediný majeteček, který si brání. Ještě nedozrál k tomu, že hrát si s ostatními a půjčovat hračky je fajn. K tomu se nedá nutit, dozraje k tomu. Trvala bych na tom, aby se při půjčování hraček ptal (případně se ptala za něj), okomentovala, že chlapeček půjčil, že je hezké si hračky půjčovat. Když by majitel hračky chtěl hračku zpátky, vzala bych ji i násilím a přes protesty. Zase okomentovala, že hračka byla chlapečka a musí se vrátit. že kdyby on půjčil hračku, taky by mu ji děti vrátily. Vztekání mi taky nepříjde divný, prostě to hodně prožívá. Nechala bych vyvztekat, okomentovala později. Když je v tom vzteku, stejně tě nevnímá, vysvětlit si nedá. A že jde od září do školky bych neřešila, je to ještě půl roku, za tu dobu udělá dítě velký pokrok. V té době už třeba společnou hru pochopí a nebude problém, nebo se bude muset ve školce přizpůsobit. Taky se bude chovat trošku jinak, když tam bude bez tebe a často vysvětlení od učitelky, která je pro dítě jinou autoritou, než rodič, pomůže.

@nobilis ahoj, tak v prvom rade, o skolku sa neboj, tam bude uplne v pohode.. je to ine prostredie a nebudes tam TY. Takze pre tvojho syna uplne ina situacia. Ale teraz to s tym ihriskom.. no obavam sa, ze @eveluska ma pravdu. S tym odchodom z ihriska. Absolutne Ta chapem, mas to o to tazsie, ze riesis aj mladsieho syna..ja to poznam, mala som to iste. Proste si tiez myslim, ze takto by to mal pochopit.. nechce pristupit na pravidla hry ihriska /to s tou houpackou/ tak proste odchod. Bitka a pod. nepomoze, ziadnu skusenost tym neziska, to citis dobre, nedaj na druhe maminy. A to s tym poziciavanim, netreba nutit deti poziciavat hracky "jejich majetok". Ked sa schylovalo k takejto situacii, ze si niekto chcel poziciat nase veci, tak som sa dcerky spytala.. tak ako rovnocenneho dospeleho.. ze ci chce poziciat hracku.. ked nechcela, tak som to respektovala, nekomentovala. Ale ked si ona isla nieco poziciat, a stretla sa s neuspechom, tak som jej pripomenula, ze ani ona nechcela. Ja to poznam, doma decka v klude vsetko odkyvu, chapu.. ale v danej sekunde v akcii len ficia emocie v jejich hlave.
Ta egoickost, sobeckost je myslim uplne normalna, len niektore deti su viac strachopudi alebo take tie dobromyselne slunicka /bez urazky/, druhe deti zas bojovnici, co sa pobiju aj o palicku na zemi 😀

@wrtulka Dávala jsem vybrat: můžeš jít za ruku, u kočárku, nebo se povezeš v kočárku. Tady se běhat nemůže. Já mám i pocit, že Ali líp reaguje na křičení Stůj, když takhle na ni zakřičím jenom někdy, když opravdu nedává pozor a ne neustále před každou silnicí, jak někteří rodiče. Spíš ji dopředu upozorním, bude silnice, zpomalit a před silnící zastavit. Ale to je samozřejmě u větších dětí, u tvé malé teď musíš být neustále ve střehu, upozorňovat a hlídat.

inak ja teraz zazivam ako mladsia dcera .. ma cez rok .. tak ako skusa kopirovat vsetky tie vzdorujuce finty podla starsej sestry. Skusa tie iste gesta, krik, ta tonina akou vykrikuje ta starsia.. no srandistky, pipinky moje. 😀 A to ta mladsia je teda ina povaha, nebude taky vybusny typ ako starsia, ale skusat to skusa tiez.
Takze sa presvedcujem, ze proste tie hranice musia byt. Lebo je tazke zvladnut jedno decko, ale dve, blizko za sebou?
@nobilis Tym chcem povedat, ze fakt treba byt dosledny, lebo ti mladsi surodenci vsetko nasavaju ako spongia

@betelgeuzz
@prom Díky moc za radu a podporu. S tím nepůjčováním to cítím podobně, že když nechce, nemusí půjčit, ale snažím se mu ukazovat a vysvětlovat, že na tom nic není, že to dostane zpátky. On je totiž u nás na pískovišti takový zvyk, že každý si tam vysype hračky a děti si s tím hrajou najednou a brzo je jedno, čí je která lopatka a bagřík, jen našemu Danovi to jedno není a hlídá si to, aby si náhodou s jeho věcmi někdo nehrál. A mně je docela líto ostatních dětí, kterým on nic nepůjčí, ale s jejich hračkama si hraje, protože mu to jejich mamky dovolily a ty děti jsou v tomhle ústupnější. Do tuhého jde taky, když k nám přijde návštěva s dětmi. To se předem s Danem vždycky dohodnu a něco velice oblíbeného, co nechce půjčit, schovám, ale nakonec si stejně brání skoro všecko a musela bych snad vyklidit celý byt. Je to prostě bojovník. Ale už se stalo taky, že půjčil, většinou holčičkám, na ty trpí, a našemu Filípkovi taky občas něco sám od sebe půjčí, většinou se ale bojí, že mu to mimi ožužlá. 😀
Musím být zkrátka důsledná a hlavně neztrácet nervy. Jen ten výchovný odchod z toho hřiště opravdu nedám, protože ho nemám ani šanci chytit a udržet, když je vzteklý, že odcházíme, když se choval tak a tak, prostě se mnou začne bojovat, takže pak je to totální fiasko a tyjátr pro ostatní a akorát mu ukážu, že s ním nic silou nenadělám. Takže mi nezbývá, než nekřičet a neustále vysvětlovat.

@nobilis ono to nepůjčování bude možná souviset i s tím mladším sourozencem, který jak píšeš už si taky občas něco půjčí. Prostě mu furt někdo něco bere a tak jak doma tak i na hřišti a jemu se to holt moc nelíbí. Myslím, že to přejde - teď jen pořád dokola vysvětlovat a vysvětlovat a vydržet 😀 Jdeš na to správně!

@pelmisek Díky moc 🙂 Nejhorší jsou ty pochybnosti, jestli něco nedělám blbě, že je tak urputnej. Bráška mu ty hračky "bere" zhruba tak dva měsíce, je mu půl roku. Dan si po jeho narození prošel hodně velkým žárlením, kdy si mě usurpoval a bránil mi i v kojení a ještě teď ho to občas chytá, že mu vadí, že jdu krmit Filípka a vymýšlí si něco strašně důležitého, s čím mu musím pomoct, aby mě od malého odlákal, a od nikoho jiného to nechce, jen ode mě. Jinak to nepůjčování měl i v době před bráškou, ale to mu bylo snad o rok a půl míň a neuměl si to vzít zpět a vždy zůstal jak hromádka neštěstí, vztek a zoufalství, tak se to v něm možná nakupilo. Tenkrát jsem doufala, že to přejde s tím, jak získá víc těch sociální dovedností (zeptat se, jestli si něco může půjčit, bránit se slovně...). Ale zřejmě má tohle majetnické období hodně intenzivní a delší.

@nobilis ahoj, já náhodou žasnu, jak to máš v hlavě srovnaný a jak na to jdeš 🙂 a v těch pochybách ti úplně rozumím. Ty mě ničí víc než každá samotná akce... a napadá mě k tomu odchodu (ale možná jsem mimo, mám Kubu mladšího a vlastně žádný podobný scény za sebou ještě nemám) - já bych viděla jako lepší nechat tu emoci projít na hřišti, protože násliný odvlečení když má "zatměno" by si stejně nespojil a pak odejít až po tom nejhorším... a snad už bez rvačky 🙂 nechápala bych to jako trest, ale jako plnění pravidla - když to na hřišti nefunguje, nemůžeme tady být - a s tímhle vědomím není problém dohodnout se na jinym náhradním programu, do kterýho se chce vám oběma (vem třem 🙂 ) v tuhle chvíli s tím, že hřiště zkusíte zase příště (a myslím není to tedy ani lákání na nějakou odměnu "za odejití", to se mi taky příčí...)

@nobilis Je super, že vidíš, že tvůj přístup funguje 🙂 Nedej se odradit od toho, jak to cítíš. Ti kdo zastávají princip "řezat, řezat" jsou si většinou neochvějně jistí svou správností, protože ten přístup ani žádné pochyby nepřipouští. Mají to jednodušší, ale.. Říká se - moudrý člověk je plný pochybností 😉

Ach jo, holky - kd berete tolik trpělivosti? Já to v sobě prostě nemůžu najít, když teda se snažím furt nezakazovat, vidím, že si malej vezme třeba lahvičku Jaru v kuchyni a řeknu drž to víčkem nahoru, opatrně, ať se to nevyleje, a on se na mě drze podívá do očí a schválně to začne vylívat na podlahu... a takhle je to za den dvacetkrát... Furt ječí kvůli všemu, když se mu třeba nedaří postavit komín, tak ke mně přijde a za trest mě zbije... I když si najdem něco hezkýho, co ho baví, tak stejně se scéně nevyhnem, pač jednou to bude muset skončit... Já už nějak nemůžu. Takhle přece nemůžu fungovat a jen čekat, až to přejde. Včera rozsypal cukr, rozpatlal kečup, rozlil jar, snědl kus manželovy cigatery a asi dvacetkrát ječel jak kdybychom ho vraždili, už jsem zoufalá, nefunguje nic. Naschvály od rána do večera a hysterika jakmile není po jeho 😢 Kdyby to bylo občas, ale jak je to de facto furt, tak už se kolikrát přistihávám, že je mi úplně protivnej 🤐 🤐 🤐

@romcovaklarka ani ja to nechapem u nasej, nieco sa jej nedari, dojde a za trest ma chce zbit .. proste nechapem a je mi z toho tiez nanic a smutno.. chcem jej pomoct, tak krici neee, ok ignorujem..zase neeee... toto robi uz od 1 roku az doteraz a to uz ma 3 a 1/2.. na mne alebo najblizsich si ventiluje neuspechy, ALE v skolke je ta najlepsi holka na svete. Bola teraz v nemocnici asi 4 dni, si ju tam nemohli vynachvalit, ze take dobre decko tam este nemali.. dosli sme pre nu a proste asi zo samej radosti len zachvaty jeden za druhym.
ona potom vychladne, sama dojde a zahlasi, ze "uz je zpatky /jako z toho sileneho tranzu/ a je hodna, uz nas nebude bit a kricat" a samozrejme o 5 minut dalsia scena 😒
@ofelieee trosku nerozumiem " lepší nechat tu emoci projít na hřišti, .."
neviem ako u @nobilis .. u nas to bolo tak: dcera ako rocna zacala na ihrisku skakat aj do 4-rocnych, mala pocit, ze cele ihrisko, cely svet patri iba jej. Takze som praktizovala:
1 - pridem k nej na miesto konfliktu, vysvetlujem
..problem pokracuje
2 - odtiahnem ju z miesta konfliktu, vysvetlujem.. moze sa vratit, kde bola
..problem stale pokracuje
3 - chytnem a bez slova ju beriem prec, nasleduje samozrejme hnev najvyssieho stupna .. vysvetlujem az je celkom v klude
ako ona tie emocie preziva celu dobu, v tom jej nebranim, ale som nekompromisna v tom, aby ublizovala druhym, a aj sebe, ked napr. zacne trieskat hlavou o beton.

Parkrat sme odisli z ihriska hned po 5 minutach.. aj sme chvilku nechodili, potom zas skusili a uz bola relativne v pohode .. akoze stale je rychlovybusny typ, ale vie, ze ak to prezenie, tak je koniec srandy. Takze myslim, ze si z toho nieco zobrala

@nobilis a o ziarlivosti by som mohla tiez pisat, prve 3 mesiace po narodeni mladsej to bolo total peklo, na to obdobie by som radsej zabudla.. pritom malinka bola uplne v pohode, sice nespavala, ale len raz za 3 hodiny sa nakojila pocas 5 minut ..ale aj to sa jej tazko rozdychavalo, tych par minut ze som nevenovala jej.
ako ona ta ziarlivost trva stale, a je mi jasne, ze ju to hodne ovplyvnuje, jej chovanie.
No a teraz uz je ta ziarlivost aj z druhej strany, ze ta mladsia zacne hysteriu ked chytim starsiu na ruky a mazlime sa .. takze stale kolotoc.. ja neviem, mam cakat a dufat az im bude aspon 5-6 rokov tak bude akotak klud??
Ja uz si niekedy namyslam, teraz napisem taku absurditu - ze je to aj moja chyba, prilis vela lasky, stale sa muckame, mazlime .. a oni potom na mna takto ziarlia

@prom Jej no to malej taky, třeba sebou praští a uhodí se, tak já na něj - ty ses boucnul, viď, asi tě to bolí? chceš to pofoukat? Tak NEEEEEE a když se otočím že tak teda ne, tak zase MAAMAAAAAA a takhle klidně furt dokola 😝 3 a 1/2? Tos mě teda moc nepotěšila 😀 😅 Taky už si říkám, jestli to nedělám blbě. Všichni mi říkají, jak jsem si ho rozmazlila. Mno kdo ví. Je fakt, že ostatním to nedělá, když u toho nejsem - přinejmenším ne v takové míře.

@romcovaklarka
@prom Koukám, že to máme dost podobné. Nejhodnější dítě jsme mívali taky všude jinde, jen ne doma, holt k nám má důvěru a tak si jenom k mamince a tatínkovi dovolí víc výstupů. Jak se mu blíží tři roky, začíná být oraženější i jinde, už není jen roztomiloučký. Od babiček a švagrové jsem si bohužel vyslechla, že je rozmazlený, protože na něj šly obvyklým "budeš poslouchat, nebo dostaneš na zadek" a po tomhle on většinou začne dělat naschvály a odmlouvat.
To kňourání, když se mu něco nedaří, máme taky a bohužel někdy reaguje podrážděně na jakoukoli moji reakci, asi to souvisí s tím, jak moc chce všecko umět sám a zároveň si musí nerad připustit, že ta máma tam ještě vypomoct musí. Je to fakt zkouška trpělivosti a kolikrát se to nedá vydržet a vybuchnu, čímž to zhorším. Vrchol byl, když měl ošklivý sen, volal mě, já přiběhla, on že se bojí hadů, že je má v postýlce, tak jsem ho přesvědčila, že tam nejsou, že jsem si tam lehla, tak si pak lehnul ke mně a pomalu začal usínat, já šťastná, že mu vytvářím bezpečí, když v tom mě začal odstrkovat, asi abych si moc nemyslela, že on to přece zvládne i beze mě. Radši jsem na to slovně nereagovala, mohla by následovat scéna až do rána, jen jsem se vždy o ten kousek odšoupla a za chvíli jsem zkusila odejít a obešlo se to díky bohu bez očekávaného maaaminkooooo.
To žárlení na mladšího je u nás pořád ale v mnohem mírnější formě. Na první měsíce taky nemám hezký vzpomínky, pořád jsem jen poskakovala kolem Daniela, aby neměl pocit, že je odsunutý kvůli miminku na vedlejší kolej a jemu to bylo pořád málo. Taky jsem si vyčítala, že se s ním hodně mazlím (skoro víc než s miminkem), aby opravdu viděl, že ho mám pořád ráda, ale snad to mazlení není nikdy na škodu. Teď se mazlíme všichni tři dohromady, někdy to tedy vypadá jak mazlení tygříků, musím dávat bacha, aby malýho nepřeválcoval. Naštěstí brášku zbožňuje, ale obávám se, že horší časy ještě přijdou s tím, jak se začne Filípek prosazovat.

@nobilis Tyjo, to je fakt jak u nás. I s tím spaním - malej nechce zaspávat beze mě, ale někdy aby se neřeklo mě posílá pryč a běda, když opravdu odejdu 😅 A přesně, má 100x víc pozornosti než maličká a stejnak "není mu to dost" 🙄 No, tak mám fakt velkou roadost, že mu to vydrží ještě třeba rok 😀 Se picnu 🙂

@romcovaklarka trpělivost moc nemám,, ráno jsem tady házela židlí 😀 Já bych nepoužívala věty: drž to víčkem nahoru - je to rozkaz, půjde do vzdoru. Lepší je říct třeba láhev držíme takhle. a dodat: ať se to nevyleje - to ho spíš vede k tomu, aby si to vyzkoušel 🙂

@nobilis Mám teď přesně to samé na hřišti. Moje holčička si půjčuje věci, je pravda, že poprosí o půjčení, ale jak si někdo vezme do ruky její hračku nebo bábovku, tak hned uhání a vytrhne tu věc z ruky. Pokud to nejde, tak to dítě bouchne. Nikdy jsem jí neuhodila a ani nechci, pořád vysvětluju. Vždycky mi řekne, že rozumí a už to neudělá a druhý den zas. Taky ji prostě vezmu z hřiště pryč. Začalo to nedávno, předtím to bylo v pohodě. Někdy se až stydím... ach jo. Je mi to líto, když vidím, jak si ostatní děti v klidu hrajou. Říkám si, jestli jsem neudělala někde chybu, nevím.