• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blumka - naše má ráda šátek jen na spaní, když je vzhůru, dere se ven a v kočárku taky nechce být..takže nemůžu ji dát do šátku na půl dne, to nejde..ale díky bohu už bude mít 7 měsíců a já jsem nějak šťastná, že už je tak "stará" a říkám si, že to nějak uteklo a za chvíli se mi posadí a bude chodit a už to nebude mimi...léto uteče a bude mít pomalu rok. Jejda, teĎ zrovna koukám, že máš úplně malinké miminko - obrovská gratulace:o)))) krásné, že to tak zvládáš se třemi dětmi:slight_smile:
14. kvě 2013 v 18:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Já nevím, ale já jsem dneska vysmátá... A asi jsem na to přišla, na recept :dizzy_face: Usmívat se :slight_smile: Já jsem si uvědomila, i díky té tvé radě udělat z toho jakoby "legraci" - že se na Samíka skoro neusmívám a nesměju, hrozně málo. Dneska se na něj culím celý den, řehtám se všemu, co řekne nebo udělá (no, přeháním, ale víš, jak to myslím?) a i on je totálně v pohodě, zlatej... anebo to je napůl i moje vnímání... prostě pecka! Jsem z toho v euforii :grinning: Musím si dát po celém bytě lepíky se smajlíkama a pak už bude všechno OK :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
14. kvě 2013 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@blandik no tak to je fakt tazko . ale ako pises o chvilu uz bude sediet, behat to snad bude lepsie. ja som si sama na sebe vsimla ze akonahle deti zacali lozit a dostali sa same kde chceli tak som bola spokojnejsia aj ja aj ony.
14. kvě 2013 v 18:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
jééé holky to je krásná vaše debata... i já mám radost :slight_smile: A všem vám moc gratuluju a přeju všechno hezký, co zažíváte... my jsme se s holkama na termínový diskuzi (o miminkách ještě v bříškách) dohodly, že první půlrok to bude pohoda, protože miminka budou jenom spát, druhej půlrok to bude pohoda, protože ty mimina budou takový ty trumpety co jim stačí něco 60x zopakovat a oni se smějou a to obstaraj ty starší děti a my jako matky nastoupíme až v roce, kdy už z nich budou chodící a dialogující děti :grinning:
Já jsem zjistila, že mám v sobě o malinko jiný nastavení než některý moje kamarádky, díky kterýmu si taky slibuju to dobře zvládnout - že jako považuju děti za účastníky na mym životě, musim jim samože vytvořit podmínky a dopřát prostor, ale už je na nich (zatím Kubovi) aby se naučilivycházet v podmínkách, který si vybrali (jako kam se narodit). Ne že já bych tu byla od sloužení jim. A tak na to myslím i v souvislosti s druhým dítětem - nedělám mu žádný příkoří, že jsem se rozhodla pro sourozence právě v tomhle jeho věku nebo že vůbec, ale prostě on se narodil mamince (a rodině) která si přeje hodně dětí a je to hodně na něm, aby se naučil v takový rodině žít. Právě jedna moje kamarádka svýho staršího hodně "lituje" od té doby co má ještě miminko a to mi nepasuje do mýho pojetí (a samože on se chová jako velká oběť)... nejsem krutá? když si to po sobě čtu...
@blandik ano říjňátko snad... přesně o půlrok jinak než Kuba, to znamená všechno jinak, těším se :slight_smile:
14. kvě 2013 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee Hele to je dobrý. Možná jsem ho taky moc litovala, a tím jsem ho do toho natlačila. Jé, holky, tak to je fakt super, tahle diskuse. Člověk se dozví spoustu podnětných myšlenek a ještě si to sám v hlavě nějak utřepe. A hned je líp! Možná to je placebo efekt, ale funguje :grinning:
14. kvě 2013 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blumka no, já říkám pořád - klobouk dolů před maminkama více dětí :grinning: Dívám se, že mezi posledníma holkama máš taky zhruba tříletý věkový rozdíl,že? Tak to budeme mít podobný :wink:
@romcovaklarka je fakt, že dřív měly maminky děti často brzo po sobě(já s bráchou o rok, nechápu, jak to mamka zvládala, ona ještě říká, že jí to nepřipadalo náročný, holt asi hraje roli i věk - bylo jim většinou kolem dvaceti a my dnes "zralé" třicátnice :grinning: ....asi to fakt moc řešíme, opravdu to "nějak dopadne"....cesta zpět už nevede..... :wink:
Jinak s panenkama úspěch u malé nemáme, ona je spíš "technický" typ, ještě tak plyšáky bere, tak musíme něco vymyslet... :slight_smile:
15. kvě 2013 v 07:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anehap 3 roky a 2 mesiace :wink: je to vacsi rozdiel ako som mala predtym a asi aj lepsie, Juli uz viac chape aj ked jej obdobie vzdoru je v plnom pruude... :wink:
@ofelieee zaujimava teoria :wink: ja stale hovorim kazdemu ze najviac co mozem dat svojim detom je surodenec...moje starsie baby sa idu niekedy pozrat ale viac je chvil ked drzia spolu. tie zaciatky su tazke, aj pre mamu a aj pre toho starsieho, ale deti si zvyknu na kadeco a fakt je ze ked my z nich robime obet tak sa tou obetou stanu :wink:
15. kvě 2013 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@romcovaklarka - jo myslím, že jsi na to kápla..když mám dobrou náladu, usmívám se a beru jeho nápady, tak je to pohoda u nás taky a miška naschvály nedělá..asi jsou to jejich reakce na naše přepětí..však mi to miška v podstatě řekl, dkyž jsem se ho ptala, jak bych asi měla reagovat na jeho naschvál..tak mi řekl, že se tomu mám smát...:o)))hurá, máme recept na to...
15. kvě 2013 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik na to mi sedí tohle:
"Je to náhoda, že děti jsou obzvlástě neklidné zrovna v den, kdy není vhodné nás moc pokoušet? Skoro bychom řekli, že se snaží o výbuch. Ano. Děti jsou extrémně vnímavé k tomu, co prožívají jejich rodiče. Určitou formou telepatie zachycují neprojevené emoce a napětí. Necítí se v bezpečí, a proto se chovají tak, aby vystupňovaly napětí otce či matky a dosáhly jejich uvolnění." z knihy Do nitra dětských emocí
15. kvě 2013 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz To je zajímavý, akorát u nás teda uvolnění nedosahujeme. Po pravdě spíš už ráno většinou určuje, jakej bude den. Pokud si s prckem jakoby "nesednem" a začnem bojovat už po ránu - lhostejno kvůli jaký kravině - tak už je celý den jak když plátno vlíkne. Možná neumím uvolnit vlastní emoce, to je taky možný :unamused:
15. kvě 2013 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anehap Tak ať kojí autíčko :grinning: :grinning: :grinning: Neeee, dělám si srandu. No jo, to jsem si trochu "zastereotypčila", s tvojí malou a panenkama. Tak držím palce, ať najdete správný recept brzo.
15. kvě 2013 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
holky, když se vám někdy stane, že ulítnete a vylítnete nebo se jinak k dítěti/dětem chováte jinak (ale úplně jinak :slight_smile: ) než byste chtěly, co se vám potom odehrává v hlavě? Co si myslíte, že se děje v dítěti? A co si myslíte, že mu z toho v hlavě zůstane? Čeho se vlastně konkrétně bojíte, že na tom bylo špatně?
Ptám se proto, že na mě jdou hnedka většinou šíleně fatální myšlenky o tom, jak už mu na světě nikdy nebude hezky... a pak z toho brečím ještě večer, když se uvolním (když usne). Jako právě teď...
16. kvě 2013 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee mně je to vždycky dost líto a mívám výčitky.... na druhou stranu si říkám, že se musí naučit zacházet i s frustrací do určité míry, ono od 3 je většina dětí sama minimálně půl dne v kolektivu a pak ve škole atd...
hlavně se snažím teda vždycky omluvit, když mi to nejde hned tak třeba i později, vysvětím proč mi ruply nervy, že jsem byla už unavená a řekla jsem něco třeba sedmkrát a on neslyšel a mně už bylo hlady špatně a prostě jsem zakřičela, a že to není správně, ale že prostě někdy je to těžké a že i máma je někdy unavená a potřebuje pomoc atd....
do těch 3 let je to těžké vysvětlovat, ale oni vnímají tón hlasu atd...
podle mě je hlavní to potom vysvětlit, co bylo špatně a co můžeme zkusit příště líp....
jako jsem někde četla, že rodiče se před dítětem hádat můžou, lepší jak když mají tichou domácnost prý, že to pro dítě může být i větší stres... ale měli by se před ním pak třeba i udobřit, aby to dítě vidělo a mělo vzor.... že to zase bude dobré :slight_smile:
16. kvě 2013 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
tak se hlásím do klubu. dneska jsem si knížku přinesla domů a už jsem přečetla první tři stránky, heč. tak jsem zvědavá :stuck_out_tongue_closed_eyes:
16. kvě 2013 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee tiez ma to zamrzi, ale zas - sme len ludia. nikto nie je dokonaly a tak isto, ako dovolime dietatu prezit si svoje emocie mame na to pravo aj my. aj s chybami :wink:
tiez si myslim, ze je lepsie, ak dieta vidi, ze aj ty mas rozne nalady ako len to, ze si vzdy v pohode, hoci to tak nie je.
a ked das dietatu najavo, ze ho napriek vsetkemu lubis, tak mu v hlave zostane len to, ze ho mas rada. ono nie vzdy a kazdy s nim bude jednat v rukavickach. teraz nemyslim dospelych, ale deti v kolektive :wink:

@lu777 inak co sa toho tonu hlasu tyka - ja som si vsimla u nas v spielgruppe, ze cudzojazycne deti, sa orientuju hlavne podla tonu. ak im jemne povies - dievcatko, takto to nejde - tak na teba pozrie a ak sa este pri tom usmievas, tak tomu absolutne nerozumie a robi si, co chce. ale ak mu jasne a razne povies, nie, stop - tak prestane. a to su uz starsie deti ako 3 roky. a ma to vplyv aj na ucitelky - tie jemnejsie maju problem udrzat si triedu 3-rocnych (je ich 10 v skupine) v relativnom "poriadku" - musia byt na to 2, kym ta s ostrejsim tonom nema problem. :slight_smile:
a to s tym hadanim som citala tiez - dolezite je, aby deti videli, ze bol konflikt, ten sa vyriesil a vsetko je v poriadku. :wink:
16. kvě 2013 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee ja ked som zla na deti, tak mi to je potom sakra luto...som dost melancholicka povaha, a niekedy robim aj z komara somara. Hned mam v hlave scenare ako som si znicila dieta svojim spravanim, ze uz nikdy sa neusmeje, ze bude mat blok do konca zivota. Moja najstarsia dcera sa javi ako sangvinik, a je to velky kecal, zo vsetkeho sa vie vymotat,tak ona ked ma vidi v takom rozpolozeni, velakrat pride a povie; Mami, ale to sa predsa stava :sweat_smile:
17. kvě 2013 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ofelieee vždy, když na sebe pocítím vztek za něco, co jsem podle sebe nezvládla, řeknu si, že jsem v tu chvíli jednala nejlíp, jak jsem uměla... kdybych to uměla v tu chvíli líp, udělám to... když tohle zvládnu, bere mi to prostor pro sebeobviňování a výčitky - který stejně nikam nevedou... raději si místo toho s ním sednu a povíme si o svých pocitech v průběhu konfliktu, jak by šlo z toho třeba příště vybruslit líp a tak... no a často se omluvím...
taky si občas představím ty spousty dětí, co jim je sprostě nadáváno, co jsou bité, odstrkované, posílané na hanbu či na samotku a jinak ošklivě trestané - pak mne rázem můj vztek na sebe sama a na to, jak "ubližuji" svému dítěti, přejde :slight_smile:
17. kvě 2013 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
holky, moc prosím o nějaké tipy na osvědčené knížky pro prcky...
my máme třeba hodně oblíbenou baxterovou, dobrou noc, děti - tak něco v podobném stylu...
já po delší době zašátrala ve své knihovně z dětství a vylovila pejska a kočičku, bez předchozího zkoumání jsem začala matějovi číst první pohádku - jak pejsek s kočičkou myli podlahu, druhou o roztržených kaťatech jsme ani nedočetli... asi jsem cíťa, :wink: ale v jediný pohádce je asi desetkrát zmíněno, že je něco hanba nebo ostuda a co by si o tom pomysleli lidi :sweat_smile: sakra... nějak mi to prostě vadí :grinning:
díky
17. kvě 2013 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě - zde je formou pohádek popsáno proč je dobré zdravit, uklízet si pokoj (prince, který si neuklízel, nepustil pak nepořádek z pokoje, dokud si neuklidil ), nelhat (ponožky, které lhaly že jsou urozené, si pak nikdo z kluků nevzal a oni pak nehráli fotbal a nechodily na výlety) apod. Na konci každé kapitoly jsou pak otázky pro děti. Je to naše nejbolíbenější knížka.
Dále pak se synovi líbí Honzíkova cesta a občas čteme i Hajného robátka a jelena větrníka.
18. kvě 2013 v 07:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@petruskaz http://www.zbozi.cz/vyrobek/pejsek-tlapka/?q=pejsek%20tlapka
nebo hodně podobný je medvídek bruno, je to hodně obrázkové, my to měli půjčené z knihovny a nakonec jsem je kupovali, protože to vypadalo, že je nevrátíme :slight_smile:
18. kvě 2013 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruskaz my cteme krtecka (ten je i poucnej - kalhotky, jak varili povidla aj.), vceli medvidky, cvrcka a takovy, veci, co jsem mela rada ja jako mala.... tam mi ani neprijde nic "zavadnyho"... to treba Broucci na pouti, co jsem taky milovala, tak tam uz je to horsi, jak se tam smejou ty tlusty housence a vubec se tam par broucku posklebuje :unamused:
18. kvě 2013 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Fórum není pro firmy".
18. kvě 2013 v 11:17 • bea_t
@petruskaz v posledním respektu byl hezkej článek o dětský literatuře a mimo jiný tam radí, aby se člověk řídil nominacema na magnesii literu, pár tipů z poslední dobytam je. Já mám ráda hezky vyvedený knížky (příběhy dáváme zatím s rezervou, hlavně hodně obrázků! :slight_smile: ), typicky autorský, Kočička z kávové pěny, Můj medvěd Flóra... hezkej příběh máme "Největší poklad na světě" o čarodějce, havranovi a velrybě... Taky těď frčíme na Čtyřlístku :slight_smile: ty příhody jsou prostě prima... A kdysi jsem tu psala někomu seznam knížek z článku z Kritických listů,
Lední medvídku, kam pluješ?, Lední medvídku, vezmi mě sebou! (obě Kentaur 1991), Kouzelná baterka (Baobab 2003), Kudy chodí malý lev (Amulet 2000), Kniha foss (Baobab 2007), Auto z pralesa (Albatros 1975), Haló, jácíčku (Albatros 1972), Můj medvěd Flóra (Baobab 2007), O malém tygrovi (Albatros 1985), Příhody malého kořínka (Olympia 2000), Kočička z kávové pěny (Baobab 2006), Jak bylo malé slůně... (Thovt 2005)
19. kvě 2013 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lu777 @petruskaz @bubelko díky holky
@blumka Cítím to hodně podobně. A když sleduješ svoji dceru už delší léta než já svýho Kubu, jak to vidíš ve chvílích klidu? Je to tolik fatální?
Mě se vážně zdá, že už se mi podařilo v Kubovi vypěstovat rovnou velikej děs v některejch situacích a zbytečně, třeba když rozbije nějaký nádobí, rovnou začíná brečet a koukat na mě.... (dřív se zajímal, co to bylo a co s tím) :frowning2: jo, několikrát jsem na něj za to křičela... děsný je, že většinou se to stane v už hrotících se situacích (jako to samotný rozbití), takže já už mám tak blízko k výbuchu (jakoby to potvrzovalo to, že když dítě vidí, že maminka je v napětí, udělá něco, aby se to napětí uvolnilo a pak odeznělo)... když se to stane v klidu, prostě jdeme pro hadr/smeták a jde se dál (navíc se to skoro nestává)... a tak mě to mrzí. A teď, jak jsem tu poprvé psala ten dotaz, tak když se potom ráno vzbudil, tak když jsem za ním přišla se ptal po tatínkovi a když jsem mu řekla, že už je v práci a jsme tu spolu, tak se rozbrečel (běžně chce mě i když je tu tatínek)... a tak mi bylo hned jasný, že už se se mnou necítí bezpečně nebo že se bojí... :slight_smile: a s takovejma myšlenkama se špatně vede den (a co teprv maličkým...)
19. kvě 2013 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee no, najstarsia dcera nepatri medzi zlomene alebo znicene deti. A myslim, ze ona si toho kriku a mojho nevhodneho spravania odniesla najviac zo vsetkych mojich deti. Zas ale musim povedat, ze vzdy ked si uvedomim, ako som sa spravala, vzdy nasleduje s nou rozhovor a moje ospravedlnenie. Uz ma 5 rokov a na svoj vek je dost rozumna, v podstate ona vzdy bola dost rozumne dieta, stacilo naozaj parkrat nieco vysvetlit. Ale napr. vidim aj ja obcas, ze ked nieco urobit, napr. rozbije nieco, tak prva jej reakcia je pohlad na mna, ako zareagujem...a dost zalezi teda od mojej reakcie..vyslovene vidno ako si vydychne ked j moja reakcia v pohode :wink: Ak reagujem "zle"" tak sa mi to hned snazi vysvetloat, ze to predsa neurobila naschval a snazi sa zo situacie vykrutit. KEd ju tak sledujem, tak naozaj si nemyslim, zeby som jej nejak ublizila svojim spravanim, ale mysli ze je to do velkej miery ovplyvnene aj jej povahou.
Druha dcera je velmi citliva, nedava najavo svoje pocity, casto na nej vidim, ze sa jej nieco dotklo ale ona sa dalej tvari akoze nic, hlavne ked su okolo cudzi ludia, az potom pri nas s manzelom pusti ventil a casto sa ludia cuduju, ze co sa jej stalo, ked pred chvilou este bola v pohode. Ona zas od mala je take "lakave'" dietatko...stacilo ze niekto v miestnosti zacal rozpravat hlasnejie ako my ostatni a ona uz plakala ked bola babo...aj teraz, akonahle niekto na nu zvysi hlas, hoc nechtiac, tak uz na nej vidno ze ju to zasiahlo...a uz sa ide niekde do kutika alebo ku mne vyplakat. Preto ma mrzi ked na nu vyletim ja,ona to berie horsie ako jej starsia sestra. Pri nej je to ale trosku tazsie nevyletiet, kedze ma krasne ukazkove obdobie vzdoru, co starsia nemala takmer vobec...proste su chvile ked nic nepocuje, nevidi, len ona chce a chce hned teraz. vsimla som si ze sme s manzelom castokrat na nu miernejsi ked urobi tu istu vec ako starsia, prave preto ze si uvedomujeme ze mladsia je citlivejsia, a jasne ze aj preto ze od starsej podvedoe cakame ze bude rozumna...ale nemyslim si ze je to u nej aj ked je taka povaha, fatalne...myslim, ze ona pmohla trosku aj mne byt trpezlivejsia. uvedomujem si, ze ak z nej nechcme mat zlomene dieta tak musim na nu ist inak ako su tradicne vychovne metody...
19. kvě 2013 v 19:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee ked sledujem svoje deti, tiez nemam pocit, zeby boli poznacene alebo ako to povedat.
a to, co opisujes - ze plakal za tatom. ja si myslim, ze to nie je tym, zeby sa ta bal alebo sa necitil s tebou bezpecne. u nas je uplne bezne, ze ak je tato cez vikend doma, tak preferuju jeho.
alebo cez tyzden - ak ja poviem na nieco nie, tak hned chcu byt len s tatom - aj ked je v praci. ale cez vikend, ak povieme obaja na nieco - nie - tak chcu cestovat k babke. myslim, ze je to prirodzena reakcia deti - co ak tato by povedal ano alebo zareagoval inak?
neber to osobne, ono to od neho naozaj nie je namierene proti tebe :wink: moj mladsi minule po super dni (nic sa neudialo) plakal, kde je jeho bracek (v skolke), tak potom spustil, ze kde je jeho tatinko (v praci). a minule (ked som na neho nakricala, lebo porezal novu sedacku starou kreditkou), tak zas chcel spat len so mnou. takze to nie je urcite kvoli tomu, neboj sa :wink:
19. kvě 2013 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz Ahoj, zde tipy:
Buddhovy pohádky na dobrou noc - http://www.kosmas.cz/knihy/155507/buddhovy-pohadky-na-dobrou-noc/
(krásné ilustrace, nenásilí, recenzi u knihy jsem psala já...)

Pampe a Šinka - fantastické, už ji má celá rodina, je to autorská kniha ilustrátorky a malířky Alžběty Skálové - http://www.kosmas.cz/knihy/156878/pampe-a-sinka/, jazykově úžasné, vtipné, Tomík ji umí zpaměti, já jsem Šinka...

http://www.kosmas.cz/knihy/106916/cerveny-panacek/ - to jsme dloooouho prodlužovali v knihovně...
20. kvě 2013 v 15:44  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jůů, názor ofelieee je bezva. Je fakt, že už mi paní farářka říkala, že ta naše "dušinka" si nás vybrala z nějakého důvodu. Jen bych ráda věděla z jakého, protože včera jsem byla rozhodnutá, že to naše zlato (22 měsíců) půjdu reklamovat nebo vrátit.... :slight_smile:

Dostala jsem tady hodně rad a povzbuzení, díky za ně. Momentálně jsme se dostaly na vyšší level. Vstávání v pět usínání kolem deváté, v noci několikrát vzhůru. Vyžadování pozornosti po celou dobu nespaní. Vařím, tedy většinou, v noci, uklízím, když malá spí kolem poledne nebo v noci. Jsem vysátá do morku kostí. Bolí mě i vlasy :slight_smile:.

Holky, asi tři dny to vrcholí, že už jsem se malé včera omluvila, že musím z místnosti nebo bych ji dala na zadeček.

Došla jsem tak daleko, že druhé mimi asi nebude. Tím, jak malá chce pořád a pořád mou pozornost, nestačí, že jsem s ní, povídám, ale vyžaduje 100% pozornost a být s ní na zemi. Už mě nic netěší, stále víc věřím, že nejsem vhodný typ na maminkovství a jsem taková beznadějná.

Tatínek pomůže, když může, jenže je pořád v práci, hypotéka na krku. S malou nemá taťka trpělivost a po jednom napomenutí by prostě plácnul, takže se vyskytuju někde poblíž, abych je usměrňovala oba dva. Je fakt, že bych to měla nechat na nich, jenže to malá nechce, hned brečí, kde jsem.

Je to takový blbý mail, omlouvám se.
22. kvě 2013 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Poznámka admina: “Nežádoucí reklama. ”
22. kvě 2013 ve 14:15 • 111safary
@silky123 ja ti len momentalne posielam velku podporu!!!

inak aj ja som mala pochybnosti o sebe ako takej, ze mam ja na to byt matka?? moja starsia je fakt oriesok, vie byt uzasna, je talentovana, ale proste vybusny cholerik .. NASTASTIE ma mladsia dcerka presvedcuje v tom, ze sme nespravili nikde chybu ... aaaach, teraz si tu matersku uzivam tak pokojnejsie, samozrejme asi do 15 hodiny, kedy ideme po starsiu do skolky, prve zachvaty prebehnu uz v satni. Teraz jak uz lepsie rozprava, tak odvrava / drzkuje.. furt byt v opozicii, aj ked ide sama proti sebe.. proste nechapacka.. samozrejme potom jej to je luto, ze jak sa chova, tak sa dozaduje pomazlenia, aby sme sa uzmierili.. a tak je to furt dookola. Ked to sumarizujem, tak vzdor v plnej razancie nastal u nej uz po prvych narodeninach, teraz ma 3 a 3/4 a tusim plynule prechadzame do nejakej puberty ci co :astonished:
U nej "TO" proste neprechadza.. taky temperament ... proste milaasek :slight_smile:

ale to som ti chcela povedat, ze mozno to druhe dieta ta povzbudi, starsiu uz budes mat asi v skolke ... viem, v tejto RABR teme institucia skolka nema vela favoritov.. ale ja stale hovorim, ze chvalabohu za nu, lebo inak si to neviem predstavit .. a to nielen z mojho sebeckeho pohladu, ale aj dcerka tam fakt rada chodi .. a ja sa mozem konecne venovat aj mladsej .. s tou si uz vychutnavam aj nejake montesori aktivity.. alelujaa :grinning: co som predtym mohla len snivat. A zas je to o tom temperamente, lebo starsia je zas sportovy talent odmalinka

Inak to s tou vasou nespavostou.. dobre, ze si spomenula aj tento problem, mne dojde, ze tvoja dcerka ma asi uz nejaky spankovy deficit, a sa jej to stale namotava, preto je aj tak aka je aj cez den.. ona je podla mna unavena a nevie ako z toho von.
AKoze aj moje dcery su nespavci, ale proste na starsiu nereagujeme, ak zacne vymyslat o nejakej 5 rano.. proste nereagujem, moze si ku mne lahnut, nech si spieva, ale proste nereagujem .. a vecer samozrejme skusaju uteky, len nech sa nejde do postele, pritom maju viditelne dost, ale proste neustupime.. je dana hodina a hotovo .. skus ju daleko skor ukladat do postele, budes mat casovu rezervu na jej pripadny bojkot, ale neustupit. myslim, ze by vam to mohlo pomoct. Vies je ine, ked dieta malo spi, ale cez den je v pohode, nie ako u vas. Ja napr. u mojich bab zaznamenavam, ze ked idu neskor spat, aj ked len o chvilocku, tak paradoxne, potom dalsie rano skoro vstavaju a samozrejme potom cely den katastrofa .. Spanok do polnoci je vraj najvydatnejsi
22. kvě 2013 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek