Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

sarka_gajdosova
24. zář 2013

Trénink rodičovských dovedností vychází z Filiální terapie a je online www.laskaverodicovstvi.cz, takže z pohodlí domova. Všechny tyto kurzy Respektovat a být respektován, Efektivní rodičovství aj. vychází ze stejných základů, využívají podobné komunikační metody akorát trénink rodičovských dovedností je postupný nácvik desetitýdenní a navíc využívá speicální hravou půlhodinku:.

ofelieee
26. zář 2013

ahoj holky, koukám, že tu jede téma školky. Jsem tu s jiným, obracím se na vás jako na maminky s obecně větším přehledem v oblasti vývoje a výchovy dětí 🙂

Můj Kuba má teď neuvěřitelně silný období "a próóóč?" 🙂 to samozřejmě není problém samo o sobě. Ale hodně se nad tím zamýšlím třeba proto, že se frekvence aproč stupňuje se vzrůstající únavou. ČILI ČTU Z TOHO, ŽE TO NENÍ JEN O POTŘEBĚ se dozvídat, že to supluje nějakou jinou potřebu. Nevíte někdo něco víc k tomu, o co vkastně těm hlavinkám jde, když se tolik ptají na úplný nesmysly? Pro ilustraci:
- šupni se vyčůrat, vezmeš si šusťáky a půjdeš za tatínkem ven
- a proč šušťáky?
- to jsou tvoje kalhoty na ven v tomhle počasí
- a proč v tomhle počasí?
- už není takový teplo jako v létě
- a proč v létě?
- svítilo víc sluníčka
- a proč sluníčka?
- ... blablabla 🙂

chápete, že to nikam nevede 🙂 nechci se šířit o tom, že mě to někdy vyloženě rozčiluje, když jsem trochu unavená. mám pocit, že bych o tom potřebovala něco vědět, aby naše komunikace měla trochu inteligence. Když se mu snažím někdy říct, že i on by mohl přemýšlet, jestli to náhodou neví sám, proč sluníčko, tak řekne "ty to řekni" . Začala jsem to dělat tak, že když dojdeme do bodu, kdy bych buď otočila oči v sloup nebo řekla proslepičíkvoč, tak tu otázku prostě vyignoruju a jedem dál. A jemu to neva - takže se opravdu neptá, aby se dozvěděl...

uff asi jsem to popsala zmateně. Budu ráda za cokoliv, co by vás k tomu napadlo, nebo třeba nějakou literatůru...

berenika39
26. zář 2013

@ofelieee no jednoznačně - během prvního pročování pochopí, protože jsou chytří, že s každým proč získají odpověd=pozornost=reakci. takže pročují dál a dál a pořád sofistikovaněji. kolotoč. (zeptám se, odpoví, zeptám se dál - zase odpoví, vlatně mám pozornost nonstop, tak se budu ptát furt.
věř nebo ne - dneska jsem byla v ikea a potřebovala jsem přemýšlet - a petr do toho nonstop dotazy, a chytrý dotazy, přesně věděl, že bych byla raději, kdyby mlčel, a proto kladl otázky, a já ho nepošlu k šípku 😉 😉 😉 😉 .
Já toho tedy zneužívám (v pozitivním slova smyslu) a večer v posteli, kdy on ví, že pročováním prodlouží dobu, kdy budu s ním v posteli a budem se tulit, získávám informace, které potřebuji. Funguje to. 😉 😉 😉 😉

berenika39
26. zář 2013

@ofelieee a jinak - ono je to nejžhavější před třetím rokem, to ej to průzkumné období - pochopí princip. pak to ustane, začnou myslet trochu sami. a pak je doběhnou takové ty složitější problémy - kolem pátého roku (tam je petr) a jede to znovu. ale musím říct, že ted už mě to i baví.......protože vidím výsledek, odezvu, zájem, není to právě takové to "proč proto proč".

kolem třetího roku jen zjištují, jak to funguje, co se stane, když dají otázku jako takovou, bez ohledu na smysl. první dotaz bývá ok, má hlavu a patu, ale ve finále se dítě ptá na to, proč je na konci věty otazník🙂)))

ofelieee
26. zář 2013

@berenika39 dík! a nějaká rada z toho plynoucí? 😀

ofelieee
26. zář 2013

@berenika39 co můj požadavek na to, aby to zkusil vymyslet sám? Je mimo?

berenika39
26. zář 2013

@ofelieee obrnit se trpělivostí a vědět, že to to dítě nedělá proto, že je blbý ani proto, že by tě chtělo deptat a cíleně tě točilo. je to jen na chvíli, vydrž, odpovídej a klidně řekni - já nevím, co myslíš ty? všechno je správně, takhle to má být a bud ráda, že to tak je. věř mi🙂)))))

berenika39
26. zář 2013

@ofelieee ten poýadavek není mimo. ale: musí přijít v okamžiku, kdy to dítě ještě je schopný domyslet - tzn na začátku té diskuse, ne na konci......a nesmí přijít , kdy je dítě unavené a naprdnuté nebo těsně před tím. protože pak nedokáže "myslet" a je z toho na nervy a ve třech letech se vztekne.
takže at to zkusí sám - ale ne vždycky.

p.s. píšu jen ze své zkušenosti, ne jak to má být ......

m.i.r.i
27. zář 2013

@ofelieee no aby som ta potesila, u nas je to uplne to iste...ja to ale vobec neriesim...manzel trosku viac vypeni ked sa to uz stupnuje, ale ja sa drzim..odpovedam a odpovedam a velakrat to tocim tiez tak, ze otocim tu otazku k nemu, ze preco..a potom zistujem, ze ono sa to zda, ze opakuje dokola len a preco, a preco..a ze ani nepocuva co mu hovorim, ale nakoniec vyrukuje s takymi vedomostami, ze vidim, ze to nie je len tak...casto su to pre nas hluposti veru, lebo to nikam nevedie, ale ja mam pocit, ze sa to na neho nejako lepi a potom mi tak zacne sam od seba vysvetlovat veci, ze len pozeram..takze ja odpovedam aj 100x...aj ked mi to lezie riadne na nervy veru 🙂

petruskaz
16. říj 2013

ahoj, možná jsem objevila ameriku, ale přece jen, pokud někdo neznáte, celkem fajn web, webináře a akce... prostě ve stylu, co řešíme tu... možná to někomu pomůže...

http://www.nevychova.cz/
https://www.facebook.com/nevychova?fref=ts

luthien.k
16. říj 2013

@petruskaz musím říct, že mě tyto stránky zklamaly - je tam relativně málo volného (neplaceného) obsahu a nezdá se mi, že by to bylo až tak v souladu s respektující výchovou, spíš mi to připomíná výchovu hodně liberální a to je celkem rozdíl...

petruskaz
16. říj 2013

@luthien.k v pořádku... je to na zamyšlení pro každého...
mně ten její náhled vyhovuje...

premca
25. říj 2013

Ahoj holky, můžu se zeptat na váš názor a zkušenost - Věruška - 2 a čtvrt roku začíná chodit na dopoledne do "Klubu" - kde jsou děti sami bez maminek 3 hodiny. Minule to bylo úplně v pohodě, bez pláče. Dneska jsme do Klubu šly, byla v pohodě, těšila se, už od včera, ale když jsme tam přišly, tak jedna holčička hodně plakala, co Věrku strhlo a také plakala. Podobně se chová i doma, když má být s babičkou, ale jakmile zmizím, tak je úplně v pohodě, zapomene a spokojená. Jak reagovat na tyto situace s respektujícím přístupem? Děti sama miluje a také já chci, aby pomalu začala chodit do kolektivu a socializovala se ...

luthien.k
25. říj 2013

@premca můj upřímný názor je ten, že pokud to nutně nepotřebuješ, aby tam chodila, tak 2 a čtvrt roku je na socializaci zbytečně brzo, hromada dětí to nezvládá ani v těch obligátních třech letech věku...

ofelieee
25. říj 2013

@premca máme trochu podobnou zkušennost a moje největší poučení z ní je jasně, ale opravdu jasně si ujasnit, jestli to je pro mě (nebo spíš "ve mě") správně nebo ne, že do "školky" chodí. A pokud dojdu k tomu, že to správně je, tak vyjadřovat empatii (je ti smutno, že teď odejdu) ale být pevná v tom, že odejdu a zase přijdu. Hodně pomůže spolupracující "učitelka" - nějaký příšery vytrhávající plačící dítě z náručí bych obešla obloukem. U nás se to hodně zlepšilo tím momentem, kdy jsme přestali váhat, jestli jo nebo ne a Kuba to mnohem snáz přijal jako fakt. A ještě - ono je normální, že poprvé je to v pohodě, podruhé docela v pohodě a pak začnou problémy, když to to dítě pochopí v celý šíři, o co jde.

betelgeuzz
25. říj 2013

@premca no to je těžký. To loučení je problematické pro spoustu dětí a pak jsou spokojené. Na druhou stranu, nemyslím si, že je nutné zvykat tak malé dítě na kolektiv. Většinou na to ještě nejsou dost vyspělé, aby byly někde bez maminky. Zvykat na kolektiv se dá i v různých kroužcích a mateřských centrech, kde jsi s dítětem.

dana3262
25. říj 2013

@luthien.k Eda do skolky taky nechtěl a brecel. Přečetla jsem si, co psala mrowetz. Hrozne jsem přemýšlela, jestli Ho tam nutit a nechat s tou uzkosti nebo Ho odhlasit..nebo jak dlouho to zkouset, kde je ta hranice atd. Nakonec jsem tam s ním prvních 14dni byla. 1x jsme šli v pul9, 1x v 9, 2x v 10h a zbytek pred obedem. Nechce tam do ted, ale uz tam neplace a normalne si hraje a je veselej. On nechce nikdy nic (oblékat se, jit ven, jit z venku domu, jíst...proste nic..) takze to přisuzují tomu, ze ani do te skolky nechce. Jen chci napsat, ze u nás to celkem zabralo teda..
Ale praktická stránka je samozřejmě v pytli..musela jsem komplikovane shánět hlidani a mladší byl beze me, to uz mi těch 14dni přišlo az az..i kdyz to byly jen dopoledne.

premca
25. říj 2013

Děkuju za názory. Věruška je v Klubu spokojená, vy práví co tam dělali a že se jí tam líbilo. Tety učitelky jsou si myslím v pohodě, dokonce jedna byla se mnou na semináři RPBR, kdyby to nezvládala tak mi hned volají, ať si pro ní přijdu. Dneska v podvečer byl ale ten samý pláč, když jsem potřebovala na hodinu odjet a byla doma s Taťkou. Když jsem odjela, tak vše ok ...

jennyska
7. lis 2013

@premca @dana3262 @betelgeuzz @ofelieee @luthien.k @premca @petruskaz @m.i.r.i @berenika39 @ofelieee @lusy82 @ivular @aaaaandi @pamal @jasminy @vevet @ivular @lynks @jenovefa

Ahoj Maminky,

mohla bych Vás poprosit, zda byste se staly součástí naší Wiki knihovničky Modrého koníka tím, že napíšete své případné zkušenosti s Obdobím vzdoru? 🙂

Stačí svou zkušenost vložit zde: https://www.modrykonik.cz/obdobi-vzdoru/ . Pomůžete tak ostatním maminkám, které si právě prochází se svými nejmenšími stejným obdobím a v knihovničce, kterou si tady společně tvoříme, hledají radu, tip, pomoc, zkušenosti.

Děkuji Vám, že pomáháte a přeji krásný den!
Janča

milmic
9. lis 2013

Prosím, potřebovala bych něšjakou šikovnou radu....

Dcerka začala bít synka. Když jí bere hračky (to chápu) ,ale biije ho i jen tak, nědky mu vrazí preventivně, když vidí, že se plazí někam, kam ona nechce. Šlape mu na záda, přelízá nebo přeplazuje se mu přes záda. Tahá ho za ruku po místnosti, tahá ho za nohy.... 😔
Vždycky k němu měla moc hezký vztah, až překvapivě na tak malý dítě, no ale poslední dny..... malej se jí samozřejmě už bojí, jen něj dcerka promluví, tak on už pláče.
Zkoušela jsem domlouvat, zkoušela jsem jí říct, at to nejdřív řekne mě, že ho odnesu. To udělá jednou a pak mu třikrát vrazí. vysvětluju jí poctivě, že je malej, že si neumí ještě tak hrát. Že vím, že jí to bourá.... ona mu za to nedávno vrazila lahvičkou s vodou. 😔 Zkoušela jsem ji odvést z mísnosti pryč.... já už jsem úplně bezradná...

Moje sestra mi jenom poradila, že když už nepomáhala ani domluva ani izolace, tak klukům prostě dala na zadek. Aby prostě věděli, že tohle se nesmí ani za nic, že by tomu druhému mohli vážně ublížit. Jenže mě se to nechce takto cíleně řeišt bitím. 😔

Nemáte nějakou zkušenost?

lynks
9. lis 2013

@milmic tady se toho už o tomhle tématu popsalo...je to prostě její smutek, chybíš jí ty, je blbost plácat jí za to že jí moc chybí pozornost od maminky. Je nutné ji tulit co nejvíc, říkat jí že ji máš moc ráda, věnovat se jenom jí....synka dát k hlídání na pár hodin aspon jednou týdně a jít a být tam jenom pro ní. Je těžké mít najednou vetřelce v rodině, kterého máma upřednostuje...zkus se do ní vcítit a nečekej že se ona vcítí do tebe...chce to vydržet tohle těžké období, kdyby toho bylo na tebe moc, je třeba si najít chvilku pro sebe, bez dětí...dobít baterku...a pak dokola zas to samé... 🙂 věřím, že to zvládneš. 😉

milmic
10. lis 2013

@lynks Já jsem právě myslela, že žárlivost by se projevila už dřív. 😕 Protože dřív jsem se malému věnovala ještě víc než ted, on hodně plakal tak do toho půl roku....

betelgeuzz
10. lis 2013

@milmic to je taková druhá vlna žárlivosti, někde i ta první. Jak se mladší dítě začne pohybovat, zasahovat prvnímu do hraček, je víc vzhůru, tak té pozornosti vyžaduje víc a starší na to reaguje tím bitím. U nás to proběhlo taky, v podstatě to nepřestalo 😝 Akorát teď už se mladší brání, tak jsou to spíš vzájemné šarvátky.
A konkrétní rady - ukazovat staršímu, jak si může s mladším hrát, např. mu dcerka může stavět ty komíny aby je mohl shazovat, vysvětlovat, že malýho to baví jenom chvilku, za chvíli si stejně půjde hrát s něčím jiným, že hračku s ním může vyměnit,hrát si s nima oběma zaráz. chce to hodně trpělivosti a pozornosti.
Někde jsem četla radu, dát staršímu dítěti panenku, ať ukáže, co by nejradši mladšímu sourozenci udělal, ale nesoudit. Klidně ho nechat panenkou bouchat o zem, aby si ten vztek vybil.

ofelieee
11. lis 2013

Ahoj holky, jdu sem zase se zmatkem v duši.
Kuba od září chodil v pondělky do školky a moc plakal, odpískali jsme to. Všude slyším a čtu, že dítě v tomhle věku chce být doma s mámou. Je možný, že tomu tak ale není? Nechci si něco vyhodnocovat špatně... ale mě přijde, že on se mnou doma nneí v pohodě. Jednak má tendence k takovýmu bojkotu mě ("kdy už konečně přijde tatínek z práce" "kdy už pojedu k babičce, abys tam nebyla ty?") a hlavně ale nic moc souvisle nedělá, a tak nějak se ploncá, povaluje, věci, který mu nabízím k dělání (i já s ním) ho neba (tuhle jsme tiskali listy třeba, převáželi kaštany...), hodně se ptá, kdy přijde někdo na návštěvu nebo kdy někam půjdem... Když je nějaká chvíle, kdy se rozhodnu věnovat pozornost uplně jenom jemu, tak to bývá dobrý, hraju si "podle jeho pravidel" a je spokojenej. Já to ale v hlavě mám nastavený (možná blbě? kopněte mě) že není uplně správný věnovat pozornost jenom dítěti a pořád si s ním hrát (a ani mě to tolik nebaví), spíš se mi líbí, když on se víc zapojí do mýho života (beru ho ke všemu, co dělám, když chce), kde nechce, najde si svoje a naše společný hraní tak nějak příležitostně... a mám pocit, že to tak docela i fungovalo... Tak nějak se honíme po různých návštěvách a není nám spolu moc dobře v klidu doma...
Ve školce mi říkali, že to může být prostě komplikovaný transformační období (novej bráška, stěhování (tu a tam se pořád ptá proč už nebydlíme na Bieblově), tatínkovy změny práce, školka, podzim...) že by NĚCO potřeboval ale sám neumí najít CO... a já si z toho hned vyhodnotím, že není rád se mnou a doma... co si o tom myslíte? Co mi síly stačí snažím se mu věnovat co to jde a když to už nejde (únava, holt) tak aspoň nedělat "komunikační kixy"...
Napadá vás k tomu něco? Nějak tápu, ale není nám teď tak nějak dohromady moc dobře ☹ ☹

pamal
11. lis 2013

Ahoj holky, chtěla bych poradit, co dělat když se dítě předvádí při návštěvách nebo i při skypování s babičkou, strýcem. Když je s námi doma tak se chová normálně, stejně tak i ve školce. Ale už v šatně se předvádí (jenom když jde domů ne ráno). Přemýšlím, jestli je to jako vypuštění emoci z toho jak je ve školce moc hodný (to fakt je). Ale doma se k němu chováme normálně, tak proč se tak předvádí? Co s tím? Díky.

lynks
12. lis 2013

@pamal a co je pro tebe "normálně" ? Jako bez emocí myslíš?

krystalka
12. lis 2013

@ofelieee - já si taky myslím, že je toho na něj teď asi moc a musí si to všechno v hlavičce srovnat a najít si v tom nějaký řád a jistotu, na takového drobka je to fakt hodně změn najednou - bráška, stěhování, školka....však určitě i vy dospělí jste z toho trochu vykolejení a musí si to zase prostě všechno sednout....já mám třeba dost citlivé dítě a vůbec si neumím představit, co by s ním tolik změn najednou udělalo.... Dej tomu čas, školku bych zatím vypustila, zvlášť když máte mimčo, aby neměl Kuba pocit, že je tam odložený a taky ti aspoň nebude nosit domů nemoci.... A dělejte to, co je vám příjemné, když vám momentálně není dobře doma samotným, tak se do toho nenuťte....bude to zase dobrý, neboj, jenom to chce čas....

pamal
12. lis 2013

@lynks Když se předvádí, tak ječí, schválně opakovaně zakřičí do skypu, aby vylekal malého bratrance, i když jsme mu to před tím vysvětlili, proč nemá řvát do mikrofonu. Dále ve školce si háže kalhoty na hlavu, nebo i mladšímu synovi a to mám strach, aby ho nešvihnul do oka a mluví rozmazleně. Já to celkem beru jako vývojové období, ale na návštěvách to vadí právě s ohledem na malého synovce.

lynks
12. lis 2013

@ofelieee souhlsím s krystalkou, a ještě dodám, moje kamarádka měli úplně to samé, doma s ní se prostě nudil, tak pořád někam chodili..

lynks
12. lis 2013

@pamal rozumím, tak to musí být k naštvání někdy, příliš hluku by zabilo i hluchýho 🙂 No ale co s tím? já bych se zachovala takhle: házíš kalhoty, to je legrace a vyhodila bych i svoje nad hlavu. Kdyby s nima točil nebezpečně kolem sebe a hrozilo zranění, tak bych ho zastavila, vzala ho tam kde je víc prostoru a tam s ním chvíli stála a nechala ho točit, u toho bych řekla, že když se s kalhotama takhle točí a někdo je poblíž může to ublížit. Je třeba zavolat -pozooor .
A s tím skypem, říct že vás to štve a že potřebujete u telefonování klid. a říct, pokud to bude dělat dál, tak musí odejít z pokoje. a pak na tom trvat.
Taky se na vše vyptat, když bude klid promluvit si o tom - že jak by on chtěl aby se skypovalo, co by si přál aby se dělo, a co by sis přála ty, jak by to mělo vypadat a pak zkoušet a zkoušet.